1. díl: Podivné pouto a nečekaná nabídka
,,Nohy víc od sebe! Drž postoj! Hlavu nahoru! Báječně jsi skvělá! Zkusíme to na hudbu.“ Postarší žena s blond kudrnatými vlasy v culíku se otočila k přehrávači a začala hledat požadovanou nahrávku. Mezitím na ledě kroužila dívka s vínovými vlasy, na sobě měla trikot z bílé, průhledné, navrstvené látky, které budila dojem, že ona dívka snad ani není skutečná, že je pouhý sen.
Do haly vstoupil mladý muž se světlými dlouhými vlasy do pasu a s fialkovými oči. Oblečen byl v černém, lehce otrhaném trikotu, který vzbuzoval jeho nejtemnější stránky. Tento muž se jmenoval Leon Oswald. Sotva vešel oněměl úžasem, neb Meril mezitím spustila klidnou instrumentální hudbu se zvláštním pohádkovým nádechem a Sora začala bruslit. –Pohybuje se tak lehce…tak ... tak ... nemohu pro to najít slovo…je tak.- Dřív, ne stačil dokončit svojí myšlenku, zaklapli z a ním dveře a zrádně prozradili jeho přítomnost. Sora se podívala jeho směrem a krátce se mu s úsměvem podívala do očí. Poté předvedla vrcholný skok na hrazdu, podobné andělskému číslu. Leon byl stále užaslý. Naprázdno polkl a poté, když jeho tělo bylo konečně schopno se hýbat, došel k Meril.
,,Máte užasnou partnerku, Leone.“
,,Já vím.“ pousmál se.
,,Leone!“ pohlédl na hrazdu. ,,Pojď za mnou, nebo se mě bojíš?“ radostně na něj vykřikla Sora. Laškovně se usmál, nasadil si brusle a skočil na kluziště. Zamrazilo jí. Náhle jí projela jakási vlna. Párkrát si toho všimla už dřív, ale nevěnovala tomu pozornost. Ale teď…Když se na něj dívala z výšky, jak elegantně se pohybuje a jeho dlouhé vlasy za ním vlají. –Je tak..- Než stihla dokončit myšlenku, strnula překvapením. Leon se rozjel, odrazil a letěl….
,,Skvělé, máš to!“ vykřikla Sora a podala mu ruku, aby se vyhoupl za ní, jenže začal padat. Nečekaně hbitě se zavěsila nohama o hrazdu a pevně ho chytla za obě ruce. Chvíli byli oba v šoku, ale pak se Sora usmála a rozhoupala je. Dívali se do očí. Měli pocit, že se topí. Vyhoupli se oba na hrazdu. Každý na svou. Natáhla po něm ruku. Chtěla ho zpět. Chvíli každý předváděl své skoky a kousky. Poté se rozhoupali a jejich hrazdy se spojily. Držel ji pevně ve svém náručí. ,,Soro…“ Překvapivě mu pohlédla do očí. Jejich hrazdy byli spojené stejně, jako oni. Oba oddechovali a jakoby z povzdálí uslyšeli potlesk. Překvapivě sebou škubli a pouto se uvolnilo. Pustili se. Seskočili z hrazd dolů a odbruslili k mantinelům.
,,Jsem na vás pyšná, udělali jste velký pokrok.“
,,Díky Meril.“ řekla radostně Sora a přeskočila mantinel.
Leon se díval, jak si sundává brusle a nasazuje sandály.
,,Pro dnešek máte volno. Zatím naschle.“ odešla Meril a pobroukávala si jakousi melodii.
Leon ale už její pozdrav nevnímal. Jeho mysl se upínala pouze na Soru.
,,Je tak….krásná….“
Sora k němu zvedla oči.
,,Říkal jsi něco?“
,,Ne, nic.“ prohlásil tiše, přeskočil mantinel a sedl si vedle ní. Byla z jeho přítomnosti nervózní. Zvedla se a s bruslemi v náručí se chystala odejít do šatny.
,,Počkej Soro!“
Otočila se za ním. Jemně jí chytil za rameno. V tom dovnitř vstoupil Ken.
,,Soro?“
,,Ano?“ vykoukla na něj zpoza Leona.
Ken posmutněl. Tušil to. ,,No…máte jít za šéfem…oba….“ Odešel a zabouchl za sebou dveře. Sora chtěla zamířit jeho směrem, ale Leon jí znovu chytil, tentokrát kolem pasu. Zdvihl ji nad sebe.
,,Leone co to..?“
Položil ji na zem..
,,Soro, jíš ty vůbec?“
,,Cože?“
,,Hodně si zhubla, začínám si o tebe dělat starosti.“
Nevěděla co říct. Šel pomalu k východu.
,,Zítra nemáme představení. Zvu tě na večeři a nechci slyšet výmluvy.“ laškovně se usmál a odešel se převléknout do své šatny. Sora ještě minutu stála jako opařená.
Stál u okna v Kalosově pracovně a čekal, až dojde Sora. Byl zvědavý, co na Kalosovu nabídku řekne. V tom se otevřely dveře a ona vešla. Měla úžasné nohy a vůbec celou postavu měla skvělou. Přejel pohledem od jejích džínových kraťasů a červený top až k jejím rtům. Neuvěřitelně ho přitahovala a možná by ji i políbil, kdyby tam nevtrhl Ken. Mírně se zamračil. Sora si toho všimla a posmutněla. Vyložila si to po svém.
,,Soro, konečně. Mám pro vás pracovní nabídku. Chtějí, aby jste hráli pár dnů v jednom představení.“ spustil Kalos.
,,Kdo? A kde?“ zeptala se překvapeně.
,,V mém rodném městě v Paříži.“ Vložil se do toho Leon a lehce se pousmál. Sledoval, jak se jí rozjasnily oči. Věděl, jak si to město zamilovala.
,,Kdy?“ vyhrkla ze sebe.
,,Za čtyři dny.“ Odpověděl jí Kalos.,,Ale letěli by jste už zítra.“
Sora se zmateně podívala na Leona.
,,Tak berete to?“ ozval se znovu jejich šéf.
,,Záleží na Soře, já se tam podívám rád.“ Odpověděl Leon s úsměvem. Sora se jen rozzářila a spontánně ho objala.
,,Řekl bych, že ano.“ Odpověděl znovu Francouz a dal jí ruku kolem pasu Byla překvapená, ale nereagovala na to a odběhla.
,,Děkuji!" vykřikla ještě ze dveří.
Komentáře
Přehled komentářů
ahojík chtěla by jsem tě požádat, jestli by jsi nechtěla udělat profil naa mé stránce www.lilian-noel.wgz.cz a jestli by jsem nemohla zveřejnit tvou povídku ..... prosím kdyžtak odepiš na muj mailík: lilian.noel@seznam.cz nebo se nějak ozvy na stránkách)
žjů
(Adrianet, 2. 7. 2007 11:57)
Hele, exspolužačka =o)) kuju =o)
for Janule: s tím dalším dílem nevim kdy bude, teď jsem s epustila do té druhé povídky, takže tak :-) no ale snad to nějak dám
:) 4 you
(Martinkaaaa, 2. 7. 2007 9:56)Zdarec:) Alča je náš talent,já tuhle povídku už četla... v hodině matiky;) Tak už určitě víš o koho jde... A držím pěsti,jen tak dáál
SKvely
(Janule, 1. 7. 2007 9:52)Ja mam rada oba dva a moc hezky si to napsäla uz se tesim na dalsi dilek :)
jo...
(Kikinka, 30. 6. 2007 21:49)je to vážně moc pěkný :)) jo a kapesníků tu mam celou krabici, ty potřebuju pořád :D:D
arigatou
(Adrianet, 29. 6. 2007 18:25)
Děkujuuuu =o)
pokráčko bude tak do dvou dnů a připravte si kapesníky. ;-))
aanime.world.sblog.cz
(anime929, 29. 6. 2007 16:39)sugoi!!!vážně jeto hodně pěně udělané^^ bude i poračování???
1,díl
(Arkela, 29. 6. 2007 2:31)takže Adrianetko je to moooc pěkný.Opravdu si to moc pěkně napsala možná tam někde byla malá chybička v gramatice,ale jinak úžasný. opravdu. jen tak dál :)
prosim
(lilian.noel@seznam.cz, 27. 7. 2007 16:30)