1. díl: Dopis
Sora seděla u stolu a dívala se z okna. Před sebou měla rozepsaný dopis, její prsty si nervózně pohrávaly s perem. Na tváři měla zamyšlený výraz. Psala domů a najednou ne a ne pokračovat. Upínala svůj zrak na sklo okna, po kterém stékaly velké dešťové kapky. Ač byl prosinec, počasí si dělalo co chtělo. Ostatně si už zvykla na zimu bez sněhu. Znovu se podívala na řádky dopisu. Zatím jen všední fráze a omluva, že nemůže přijet na své devatenácté narozeniny a Vánoce, protože budou vystupovat znovu s Popelkou, tentokrát měla hlavní roli samozřejmě ona. Cítila se špatně, trápilo jí, že nemůže slib splnit. Navíc jim ještě stále jaksi pozapomněla říci jednu novinku. Možná úmyslně, trochu se bála jejich reakce.
Leon seděl v sedačce kousek od ní a četl si knihu. Pozdvihl svůj zrak k ní a spatřil její utrápený výraz i to jak si zamyšleně zkousla ret. Dostal hříšné myšlenky.
,,Pořád se kvůli tomu trápíš?“ optal se, zatímco otáčel stránku. Přikývla.
,,Rok co rok je to stejné. Vánoce a slavnostní představení,“ řekla s pohledem upínajíc k oknu. Vzdychla, položila pero na stůl a protáhla se. Ani si nevšimla, že Leon zaklapl knihu a vstal. Začal jí masírovat ztuhlá záda.
,,Promiň, dneska jsem to s tréninkem asi přehnal,“ omlouval se a jeho zkušené prsty způsobovaly, že jí tělem projela mrazivá a zároveň horká vlna. Šel na to chytře.
,,Jestli se pokaždé budeš omlouvat takhle, tak mi nasaď trénink klidně dvojnásobný,“ řekla vesele a se zavřenými oči si vychutnávala masáž. Usmál se.
,,Tak to ne..“ Upřela na něj svůj pohled s tázavým výrazem a spatřila, jak mu v očích poskakují ďábelské jiskřičky. Vzal ji do náruče a zamířil s ní k posteli, kde ji opatrně, jako nejcennější poklad, položil.
,,Potom by ti totiž už nezbyly žádné síly a unavené bys padla do postele,“ vysvětlil jí svůdník.
,,A to vadí?“ zeptala se nevinně. Místo odpovědi se ji dostalo hlubokého a vášnivého polibku. Jednou rukou jí vjel do vlasů a pohrával si s jejími prameny, druhou jí hladil a poté i nenásilně zbavoval trička. Nebránila se a nechala si ho vysvléknout. Nenamítala nic ani, když jí zkušenými prsty zbavoval podprsenky, jen se stále ještě trochu červenala. Miloval její rozpaky, musel se v duchu usmát. Poté, co jí ještě jednou vášnivě políbil, ji něžně překulil tak, aby ležela na břichu a důkladněji se pustil do masáže jejich zad, kterou prokládal jednotlivými polibky. Vychutnávala si to a plně se uvolnila.
,,Leone?“
,,Hmm?“
,,Tohle budou naše první společné Vánoce,“ řekla po chvíli ticha s klidným a spokojeným hlasem. Usmál se.
,,A nechceš pozvat rodiče, aby přijeli?“ odhodlal se po chvíli. Je schopen se podrobit i náročnému rozboru jejich rodičů, jen aby ona byla šťastná.
,,Já …no….víš..“ nevěděla co říct.
,,Ještě jsi jim o nás neřekla a tak se bojíš, co řeknou, že?“ otázal se s mírným úsměvem. Už znal její pochody myšlenek. Otočila se a dala mu ruce kolem krku. Spatřil v jejich očích souhlasnou odpověď a menší nervozitu.
,,Není čeho se bát,“ povzbudivě se usmál a začal jí líbat na krku. Hladila ho ve vlasech.
,,Máš pravdu, hned jim napíšu pozvání,“ rozhodla se a chtěla vstát, ale Leon jen zakroutil hlavou a nechtěl ji pustit.
,,Obávám se, že to budeš muset odložit na zítřek,“ řekl rafinovaně s hříšnými úmysly a vášnivě jí políbil. V duchu se usmála, rukou mu zajela do vlasů a oplatila mu stejnou mírou.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak, jsem právě ted přečetla tuhle kapitolu, jelikož mě bratr neustále vyhazuje od PC, ale musím říct, že je to úžasné a určitě dočtu pokračování.
Jsi vážně šikovná!:)
Uzasny
(Janule, 14. 7. 2007 12:02)Tak tohle byla vazne moc pekna povidka jsi vazne dobra v psani a hlavne pokracuj :):)
jůůů kawai
(anime929, 10. 7. 2007 13:24)ty vogo ty nato thaky jdeš rychle:)))) už se těším na poračévání od tedka jste ty a Kaleido.stage moje nej. holky na čtení jestli víš jak to myslím^^
Boží
(Annísek, 24. 5. 2009 19:18)