5. díl: Malý zázrak
,,Už k ní můžete.“ Z pokoje Sory právě vyšel usmívající doktor. Leon okamžitě šel dovnitř. Rodiče s Yume ještě počkali na chodbě. Naskytl se mu pohled na mírně vyčerpanou pololežící Soru, jak chová malý uzlíček, ze kterého je vidět maličký uzarděný obličejíček, co ručičkami mává kolem sebe. Leon se zářivě usmál, do očí se mu nahrnuly slzy. Sora se na něj sic vyčerpaně, ale šťastně a rozzářeně usmála a posunula se, aby si mohl sednou vedle ní na postel. Zaujal tedy místo vedle ní a rozechvěle se podíval na malou Sophii.
,,To je zázrak,“ řekl potichu a po tváři se mu skutálela slza. Zatím viděl jen smrt, ale zrod života byla pro něj úžasně nádherná změna.
,,Chceš si ji pochovat?“ zeptala se ho čerstvá maminka. Leon jenom přikývl, nezmohl se na slovo. Opatrně mu předala malý zázrak. Sophia jen cosi zamručela a přitulila se k Leonovi. Ten se jen šťastně usmál, po tváři mu stále tekly slzy. Sora se mu spokojeně lehla na rameno. Leon ji políbil na čelo.
,,Děkuji,“ zašeptal. Sora se jen usmála. Začaly se jí klížit víčka. Všiml si toho.
,,Měla by sis odpočinout,“ řekl ustaraně.
,,Intenzivní trénink byl proti tomuhle hračka,“ řekla unaveně, ale stále s veselým tónem. Leon se pousmál. Nemohl spustit ze Sophie oči. Zatím to vypadalo, že vlasy bude mít po mamince. Dovnitř vešla sestřička.
,,Mám už si malou vzít?“ zeptala se mile, měla sebou postýlku na kolečkách. Leon se podíval na spící Soru, poté přikývl a velmi neochotně dal Sophii z náručí. Jakmile odešly, usnul taky.
Za týden později už Sora s malou v náručí a s Leonem vyšli z letištní haly. Leon velmi pečlivě pomohl Soře s malou do auta a za malou chvíli už vyjeli. Leon jel velmi opatrně, až se nad tím Sora musela lehce pousmát. Když byli konečně doma, Sora zamířila s malou do ložnice.
,,Á maličká!“ prohlásil radostně Kejklíř, který byl zas bůh ví kde.
,,Že jsi se taky konečně ukázal,“ vyčetla mu tiše Sora a pohledem přejela po ložnici, která byla stále tak trochu vzpomínkou na její útěk. Tiše děkovala Leonovi, že dva dny před tím incidentem postavil postýlku, takže Sora dala slavnostně malou Sophii poprvé do své postýlky.
,,Ty zmizíš nevím kam a ještě mi to vyčítáš!“ Sora si jen povzdychla. ,,Vlasy po mamince a kukadla po tatínkovi. Ta je roztomilááá!“ rozplýval se nad Sophií Kejklíř.
,,Duch jeviště?“ zeptal se Leon a vybalil Soře věci, jakoby se snad obával, že pokud jí to rychle nevybalí, tak si to ještě rozmyslí a uteče mu. Kejklíř mezitím usoudil, že odletí navštívit Rossetu a říct jí tu novinku. Sora se usmála na Leona a přikývla.
,,Právě odletěl,“ oddechla si Sora a s úsměvem opřená o postýlku sledovala vybalující ho Leona. Šla k němu, vzala mu z rukou oblečení. Poté ho položila do nejbližšího šuplete a jeho ruce dala kolem svého pasu. Svoje mu poté obtočila kolem krku. Chvíli se mu dívala jen do očí, jakoby ho chtěla ujistit, že nikam neuteče. Políbila ho. Využil příležitosti a pevně si ji k sobě přivinul. Z postýlky se ozvalo zamručení. Sora se tedy odlepila od Leona, který ji neochotně pustil a nakoukla za malou.
,,Snad nežárlíš hvězdičko?“ Zeptala se jí, když jí pohlédla do šibalských očí, které byly tak podobné těm Leonovým a pohladila jí po tváři. Sophie k ní natáhla drobné ručky. Sora si ji tedy s úsměvem vzala do náruče.
,,S andílkem jdeme do koupelny,“ prohlásila k Leonovi s úsměvem a zamířila tím směrem.
,,Přijdu se podívat.“ Políbil ji ještě na odhalené rameno a malou na čelíčko a vybaloval zbytek věcí. Když všechno uklidil, padnul unavený do postele, jenže myšlenka na Soru ve sprše, která se právě ozvala z koupelny, ho nenechala dlouho ležet a tak se zvedl.
V tu chvíli někdo zaklepal. Šel otevřít.
,,Rosseto, vítej, Sora je teď s malou v koupelně, ale jestli chceš, můžeš počkat uvnitř,“ pravil k mladé dívce, se kterou se stihl za ty roky celkem spřátelit. Ta nadšeně přikývla a šla dál.
,,Proč jste nedali vědět, že se dnes vracíte?“ zeptala se zklamně a sedla si ke stolu v obývacím pokoji.
,,Teď jsme přijeli. Navíc Sora vás chtěla všechny překvapit. Dáš si něco?“
,,Ne, díky.“ Sám si tedy dal čaj a sedl si naproti dívce. V tu chvíli se rozevřeli dveře koupelny.
,,Tatínek odpadl do postele?“ ozval se veselý hlas Sory.
,,Tatínek se věnuje návštěvě,“ odpověděl ji a v hlase bylo lehce znatelné stejné štěstí.
,,Hned jsem tam!“ šla se i s malou převléknout z županu a za chvíli už měla na sobě kraťasy a bílý top a maličká dupačky. Vešla rozzářeně dovnitř.
,,Rosseto! Ráda tě vidím!“ usmála se na ni a sedla si i s malou v náručí k nim. Leon vstal a šel jí udělat čaj.
,,Já tebe taky! Vlastně vás!“ řekla radostně Rosseta a zvědavě se dívala na malou.
,,Nechceš si ji pochovat?“ zeptala se ji s úsměvem Sora.
,,Můžu?“ Rossetě se doslova rozsvítily oči. Sora přikývla a opatrně předala Sophii Rossetě. Novorozeně se na dívku dívalo svýma velkýma kukadlama a pak se začalo smát.
,,Ta je rozkošná!“ vypískla Rosseta.
,,Jako maminka.“ Leon vtiskl Soře pusu na tvář a dal jí čaj. S díky ho přijala a napila se.
,,A co se tu dělo bez nás?“ zeptal se Leon Rossety, která byla uchvácená miminkem.
,,No, Kalos udělal týden pauzu a všechno se kontrolovalo, opravovalo a tak, takže jsme měli volno.“ Chvíli bylo ticho.
,,Soro?“
,,Hmm?“
,,A nebolelo to?“ otázala se zvědavě mladá dívka se Sophií v náručí.
,,Co?“
,,No víš…tamto.“ Rosseta se trošku červenala. Soře to došlo.
,,Hmnm…ani nevím,“ řekla s úsměvem a chytla Sophii za ručičku. Ta spokojeně držela její ukazováček a smála se.
,,Nevíš?“ překvapila se Rosseta.
,,Tak jsem se těšila na tu maličkou, že jsem tu bolest prostě nevnímala.“ Usmála se na ni Sora. Sophia k ní začala natahovat ručky a tak si ji vzala k sobě. Rosseta se zvedla.
,,Já už vás nebudu rušit. Určitě jste po cestě unavení. Neboj, nikomu neřeknu, že jste se už vrátili.“ Mrkla Rosseta na Soru a odešla z bytu. Sora dala maličkou spát, když se vrátila, unaveně sebou bouchla do křesla. Leon k ní přisedl a objal jí kolem ramen. Usmála se na něj a políbila ho. Konečně byli sami.
Komentáře
Přehled komentářů
heh a co následuje po větě že byli konečně sami???určo nějak akce xDD
Sakris zase to blbne
(Janule, 17. 7. 2007 20:27)Promin za ten prechozi "nedokoncenyo komentik nejak mi to blbne ...............tahle povidka je sama o sobe vazne moc pekny tenhle dilek byl vazne suprovej takovej " roztomilej" Sofie musi byt uzasna doufam e tohle jeste neni konec a uz se tesim na dalsi dííííl :)
sugoii^^
(anime929, 17. 7. 2007 20:31)