Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Naegino

17. 7. 2007

Sora se nepotřebovala nějak dvakrát rozmýšlet, co dál dělat. Vlastně ani nepřemýšlela, jednala zcela bez uvažování, smyslů zbavená. Otevřela dveře jejich bytu, rozevřela skříň a vyndala první kufr na kolečkách, co našla. Hodila ho na postel a energicky otevřela šuplata. V očích měla stále slzy a přes rozmazaný zrak ani přesně nepoznala, co si balí za oblečení, prostě to všechno naházela do kufru a ani se neobtěžovala za sebou zamést stopy. Zaklapla kufr a do menšího batohu si ještě sbalila pas, svoje peníze a něco málo jídla a pití. Hodila si batoh přes rameno a s kufrem v ruce vycházela z bytu. Bála se podívat na zpět. Odhodlaně za sebou zavřela dveře a doprovázena svými vlastními slzami vyšla ven.

Leon šel chodbou v Kaleido Star. Byl nepříčetný. Jestli mu tohle přijeli říct, nemuseli se vůbec obtěžovat. Jak mu vysvětlili, chtěli se přesvědčit, že zvěsti jsou pravdivé a opravdu se spustil s komediantkou. Žluč v něm doslova bublala. Nakoukl do tělocvičny, ale ani tam Soru nenašel. Vydal se tedy do jejich bytu.

Leon otevřel dveře jejich bytu.

,,Soro?“ zavolal, ale nikde nic. Šel se tedy podívat do ložnice a překvapením a šokovaný zůstal stát ve dveřích. Skříň s oblečením Sory byla poloprázdná, šuplata také, na zemi bylo pár kousků popadaných.

,,Ach bože, to snad není pravda…ne…“ nechtěl tomu uvěřit. Došlo mu, že Sora musela slyšet rozhovor v jeho šatně. Bleskově rozevřel skříň v předsíni a pohledem její obsah přeměřil. Jeden kufr chyběl. Dlouho se nerozmýšlel a vzal druhý. Sbalili si do něj stejně horlivě, jako Sora oblečení, nějaké věci pro dítě, co Sora zapomněla a z poličky vzal pas. Jak si myslel, ten Sory tam nebyl. Rychlostí kulového blesku vystřelil z bytu a naskočil do auta. Párkrát dokonce jel na červenou.

,,Ne, Soro….ne….to jsi mi nemohla udělat…“ snažil se ujistit rozechvělým hlasem. V očích se mu leskly slzy. Ale příliš se jí nedivil. Ne potom, čím si musela projít u jeho rodičů.

Zaparkoval auto před letištěm a už si to mířil dovnitř.

,,Dobrý den, kdy letí nejbližší letadlo do Japonska?“ Leon věděl přesně, kam zamířila.

,,Právě jedno odletělo. Další letí až zítra. Je mi líto,“ oznámila mu sympatická pracovnice za pultem. Neváhal a okamžitě si koupil letenku. Poté zamířil do letištní haly. Rozhodl se, zde čekat. Nebyl schopen se vrátit domů, všude by ji viděl. Jakmile se tedy usadil, vzal mobilní telefon. Jak očekával, Soře se nedovolal a tak tedy vytočil Kalosovo číslo.

,,U telefonu Kalos,“ nahlásil se šéf.

,,To jsem já, Leon. Sora si sbalila věci a utekla, pravděpodobně letěla do Japonska, protože doma chyběl její pas. Samozřejmě jsem se vydal za ní. Mohl bych tě poprosit o pár dnů volna?“ vybalil na něj vše Leon.

,,Samozřejmě, máš týden. Co se stalo?“ zeptal se ho Kalos, ale nijak nepřekvapen. Leon chvíli mlčel.

,,Moji nejdražší rodičové o ní a dítěti řekli děsná svinstva, když byli u mě v šatně. Vymlouvali mi svatbu a Sora to všechno nejspíš slyšela,“ odpověděl mu stále dosti naštvaný při vzpomínce na návštěvu jeho rodičů.

,,Doufám, že se brzy vrátíte. Hodně štěstí,“ popřál mu Kalos a hovor ukončil. Leon strčil mobil do kapsy a podíval se na hodiny. Bylo teprve půl jedenácté. Jen seděl a čekal.

Sora za sebou vezla kufr. Dalo jí to docela zabrat, protože měla navíc na zádech baťoh, ale největší závaží měla na břiše.

,,Taxi!“ mávla na řidiče a ten k ní okamžitě přijel.

Po cestě bylo ticho. Zaplatila taxikáři a vyšla k domu, kde bydleli její náhradní rodiče. Bylo velmi brzké ráno, takže doufala, že doma budou. Už kráčela po chodbě k bytu. Nadechla se. Doufala, že si nechají otázky pro sebe. Dcera, která žije v Americe, navíc v devátém měsíci těhotenství, je asi takhle brzo ráno na prahu bytu velmi překvapí. Nadechla se znovu a zazvonila. Chvíli čekala.

,,Moment!“ ozval se hlas její maminky. Sora si v rychlosti setřela ještě slzy. Paní Naegino otevřela dveře a chvíli byla mírně překvapená. Spatřila svoji čerstvě dospělou dceru v devátém měsíci těhotenství, o kterém sice věděla, ale stále jí překvapovalo. Sora měla navíc obličej uslzený a oči rudé a napuchlé. Celkový dojem působil zcela nesouladně s jejím úsměvem. Nic neřekly, jen si padly do náručí. Sora se rozplakala.

Po chvíli obě vešly do kuchyně. Sora stále nepromluvila. Kufr i batoh nechala v předsíni. Ze židličky se na ní smála její sestřička Yume, které bylo něco kolem tří let.

,,Soro!“ padla jí okamžitě Yume kolem nohou.

,,Yume, nech Soru, má po sobě dlouhou cestu a dojez snídani,“ napomenula ji maminka, která se Sory stále na nic nevyptávala.

,,Kde je táta?“ zeptala se starší dcera.

,,Vchází do dveří,“ ozvalo se za ní. Když se otočila, spatřila mužskou hlavu rodinu v pyžamu. Usmála se. Konečně byla doma, kde jí mají všichni rádi. I on se na nic neptal. Všiml si totiž významného pohledu svojí ženy a tak se jen posadil vedle Yume a pozoroval, jak si mladší dcerka strká jednu lžičku přesnídávky do pusy za druhou, protože chtěla co nejdřív za Sorou.

,,Určitě máš hlad, co si dáš? Mám Tvoje oblíbená míchaná vajíčka, jestli chceš,“ navrhla jí maminka a Sora nadšeně přikývla.

,,Soro a kdy se narodí děťátko?“ zeptala se malá Yume, která právě bouchla lžičkou do misky, jelikož všechno zbodla a upřela na ni svá velká nevinná kukadla. Oba rodiče rozpačitě se podívali na Soru. Ta se kupodivu usmívala.

,,Termín mám za týden,“ řekla klidně.

,,Už?“ podivil se její tatínek.

,,A máš sebou věci?“ zeptala se maminka. Sora pokrčila rameny.

,,Nevím, co všechno jsem balila. Snažila jsem se co nejrychleji od tam vypadnout,“ řekla tiše a bez úsměvu.

,,No, něco tu máme ještě po Yume, ale co kdybychom šli dneska nakupovat?“ otázala se jí znovu maminka a nandala jí na talíř. Sora s úsměvem přikývla.

,,Aspoň přijdu na jiné myšlenky.“

V té době nasedal Leon do letadla.

O pár hodin později už Leon šel po chodbě domu, kde bydlela rodina Naegino. V jedné ruce kufr, v druhé papírek, který měl stále v peněžence. Děkoval svému andělu, že mu kdysi napsala na tento papírek adresu jejich rodičů pro každý případ.

Zazvonil.

,,Hned jsem tam!“ ozval se mužský hlas, ve kterém Leon rozpoznal hlas tatínka Sory a ten mu taky otevřel.

,,Leone! Musím vás zklamat, Sora je s ženou ve městě.“ Pan Naegino evidentně nebyl vůbec překvapen, že ho vidí.

,,Mohu na ni počkat?“ zeptal se Leon.

,,Zajisté, pojďte dál!“ Pan Naegino ho pozval dál a za malý moment vešli oba do obývacího pokoje, kde si na koberci hrála Yume. Leon ponechal svůj kufr, vedle toho Sory.

,,Posaďte se prosím. Dáte si něco k pití?“ zeptal se ho hostitel s milým úsměvem.

,,Kávu, jestli bych mohl.“

,,Zajisté.“ Pan Naegino odběhl udělat kávu. Leon se zatím posadil do křesla. Yume se na něj zazubila. Vstala a ukázala mu obrázek.

,,Nakreslila jsem Soru s děťátkem!“ Pyšnila se vysokým hláskem.

,,Ten je krásný.“ Pousmál se na ni Francouz a obrázek si prohlédl.

,,Yume, neobtěžuj, Leon je jistě po cestě unaven,“ řekl ze dveří její tatínek a dítě s mírně uraženým výrazem doběhlo zpět k pastelkám.

,,Neobtěžuje, naopak,“ pousmál se Leon a s díky přijal šálek kávy. Byl opravdu velmi unaven, příliš toho nenaspal. Z části na tom měl podíl strach o Soru a dítě a z části vztek na rodiče.

Nastalo ticho.

,,Asi bych vám měl říci, co se stalo,“ spustil Francouz. Pan Naegino nic nenamítal a tak mu všechno postupně vyklopil. Vynechal přesné terminologie urážek, co pronesli jeho rodiče na konto Sory a dítěte a vše řekl jen v nejnutnější stručnosti.

,,Chudák Sora,“ prohlásil pan Naegino, jakmile Leon ukončil krátké povídání.

,,Samozřejmě jsem jim ihned oznámil, že pakliže přijeli kvůli tomuhle, ať se okamžitě vrátí ke všem čertům,“ prohlásil nazlobený Leon a dopil šálek kávy, který se zásluhou jeho nálady mírně chvěl.

Z předsíně se ozvalo šramocení klíčů

,,Už jsme do-,“ ozval se radostný hlas Sory, který se zničehonic zarazil. Zřejmě při pohledu na druhý kufr. Pan Naegino vstal.

,,Nechám vás o samotě,“ oznámil a vyšel i s mírně nechápající Yume z pokoje. Sora vešla dovnitř a pohled jí padl na Leona, který se postavil a šel naproti ní.

,,Omlouvám se,“ řekl jako první Leon. Sora se mu podívala do očí. V jeho očích spatřila několik probdělých hodin plných strachu, oči měl mírně zarudlé a lesklé. Bylo jí jasné, pro co se rozhodl.

,,Já taky,“ řekla tiše. Něžně jí objal, aby neublížil dítěti a políbil ji do vlasů.

,,Už mi neutíkej….slib mi to…“ šeptal, hlas se mu chvěl.

,,Slibuji,“ řekla stejně tichým a rozechvělým hlasem a taky ho objala. Náhle ztuhla.

,,Co se děje andílku?“ zeptal se jí něžně, stále jí objímajíc. Nechtělo se mu ji pustit. Možná se trochu bál, že mu zase uteče.

,,Asi mi praskla voda,“ prohlásila po chvíli mírně panickým hlasem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

krááása

(Elleanor, 17. 7. 2007 12:57)

Krásně detailně popsané a hrozně dojemné - úchvatné :))

Yume a její kukadla xD

(anime929, 17. 7. 2007 11:57)

juuuuu to je klasné!!!!toto je vážně napínavý díl:)))

Uzasnyyyyy

(Janule, 17. 7. 2007 10:57)

Jéé tak to byl vazne krasnej dil ja jsem verila ze se Leon rozhodne pro Soru s detatkem........aspon se Sofie narodi v kruhu nejblizsich :)