Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. díl: Dárek

15. 7. 2007

Sora kráčela po dlouhé chodbě a směřovala k vchodu na jeviště. Naléhavě si ji tam zavolal tatínek Marion s Miou, kvůli slavnostnímu představení. Bylo s tím plno práce a nevěděla, kam dřív skočit. Trénink s Leonem, trénink s Rossetou, trénink s May, individuální trénink, zkoušky nových hrazd….Na jídlo pomalu ani neměla čas, natož na Leona, který ovšem vše nesl poměrně statečně a prohlásil, že si po svátcích dluh vybere.

 Otevřela dveře, ale všude byla tma.
 
,,Mio?“ zavolala, ale bylo ticho. Natáhla ruku na zapínač, ale nefungoval.
 
,,Mio!!“ vykřikla jméno kamarádky znova, ale opět bez odezvy. Šla pár schodů níž k sedadlům. Náhle se postupně kolem jeviště rozsvítily reflektory, ale na něm nebylo ani živáčka. Udiveně sešla blíže k prvním řadám a stále se ohlížela, ale nikoho neviděla. Zničehonic ze tmy nahoře kdosi seskočil na trampolínu a z té se odrazil na jeviště. Sora zadržela dech. Ano, to nemohl být nikdo jiný. Tajemná hvězda. Rozzářily se jí oči. Leila si sundala masku.
 
,,Soro, prosím, posaď se,“ požádala ji s úsměvem hvězda.
 
,,Co se děje?“ zeptala se dívka zmateně.
 
,,Uvidíš, ale teď se posaď a vychutnej si následující představení, které bylo secvičeno pro tento magický den,“ usmála se a slavnostně pokynu rukou k oponě, která se rozhrnula. Sora si sedla a pozorovala, co se před ní objevilo. Měla pocit, že scéna připomínala tělocvičnu. Uprostřed stál Ken. Zcela obyčejný Ken, bez nějakého zvláštního kostýmu. Po jeho bok přistoupila Leila. Hrála veselá hudba, když na scénu vtrhla Rosseta oblečená do kostýmu růžového králíčka.
 
,,Jako vítr jsi v nás vtrhla, do jámy lvové vpadla. Ruce holé? Ale kdeže, s odvahou a snem vyšplhala jsi leckteré věže,“ ozval se hlas sboru, který se skládal ze Sáry, Anny a Miy, na které se rozsvítil reflektor. Stály na kulise balkónu a v ruce držely mikrofony, do kterých zpívaly. Tedy, především Sára. Sora stále nechápala, ale tiše sledovala vystoupení. Leila pokynu Rossetě v převleku králíčka, aby se předvedla na trampolíně a hrazdě. Rosseta se rozběhla a skočila na trampolínu a předvedla pár skoků. Poté se elegantně vyhoupla na hrazdu a rozhoupala ji. Jakmile se už pořádně kývala, skočila do prázdné tmy. Sora zalapala po dechu. Další reflektor osvítil další trampolínu, ze které se odrazil Juri v převleku prince z Popelky, zahákl se nohama za hrazdu a chytl Rossetu, která hrála Soru. Vytáhl ji k sobě nahoru.
 
,,Ač nástrah bylo dosti, ty jsi neměla strach a bojovala proti lidské zlosti!“ ozval se opět hlas zpěvaček. Rosseta se odrazila, ve vzduchu elegantně si vysvlékla oblek králíčka a chytla se další hrazdy. Nyní měla na sobě převlek Sory z vystoupení Svoboda. Juri se mezitím na hrazdě vystřídal s Leilou. Ta měla na sobě převlek z téhož vystoupení. Obě dívky začaly předvádět párová čísla.
 
,,Svou laskavostí a dobrotou jsi proměnila lidská srdce,“ opět melodický hlas sboru doprovázel výkony akrobatek, ,,spojila jsi naše ruce,“Soře se začaly lesknout oči. Doposud kamenná Leila se rozzářila a vystoupení s Rossetou si opravdu užívala. Náhle však skočila do tmy a ze stejného místa vyskočil Leon, který minul hrazdu s Rossetou a skočil až na tu další. Od trampolíny se odrazila May a vyskočila za Rossetou. Mladší dívka skočila na prostřední hrazdu a kolem ní se obtočila. May byla těsně za ní. Poté předvedly několik párových čísel. Leon vše tiše pozoroval. Rosseta skočila někam do tmy. Mezitím May předváděla čísla s Leonem.
 
,,Jsi zářící hvězdou, co svítí na cestu poutníkům zbloudilým, lidem zoufalým a z temnoty je vždy vyvede,“ Po tvářích Sory se začaly kutálet slzy. Rosseta vyskočila ze tmy v obleku z Labutího jezera, v andělském obleku. May vyskočila do tmy a zanechala Leona na hrazdě samotného. Ten pozoroval Rossetu, která skákala a doslova letěla z jedné hrazdy na druhou a předváděla své andělské srdce. Sora plakala jako malé dítě. Byla šťastná, že Rosseta dokázala předvést anděla. Vzpomněla si, jak se s ní houpala na hrazdě poprvé. Leon občas vypomohl Rossetě se odrazit a předváděl své skoky.
 
,,Slova díků nestačí, jen chabý kousek naznačí. A tak jsme tu sešli dnes, abychom pravé Kaleido star vzdali čest!“ Mezitím se dole na jevišti seskupila skupina akrobatů, klaunů, žonglérů, dokonce i z cirkusu, kde Sora kdysi hostovala a taktéž Marion s Jonatánem. Přidali se i Anna s Miou. Všichni zároveň předváděli svá čísla a znovu naplnili její sen. Jeviště bez soubojů. Vystoupení skončilo a všichni se jí uklonili.
 
,,Všechno nejlepší, Soro!“ Popřála jí Sára s úsměvem. Sora přemohla dojetí a začala tleskat. Po tváři jí stále tekly slzy dojetí a štěstí. Všichni se jí ještě jednou uklonili a poté se zatáhla opona. Po jejím boku se objevili Ken.
 
,,Všechno nejlepší Soro!“ popřál jí s úsměvem.
 
,,Já….nevím, co říct….díky,“ o tom, že byla dojatá, nebylo pochyb.
 
,,Pokračování oslav je v tělocvičně,“ řekla Leila, která mezitím přišla nahoru. Sora jen zvládla přikývnout a poté všichni zamířili na určené místo.
 

 Leon se Sorou se procházeli k ubytovně. Dívka byla mírně zamlklá. Francouz propletl svoje prsty mezi ty její a políbil jí na rameno. Zastavili se. Přitáhl si ji k sobě a podívali si do očí. Poznal na ní, že jí je trochu smutno. Tohle byli první narozeniny, které slavila bez rodičů, ti bohužel mohli přijet až za pár dnů. Chtěl jí to vynahradit. Sora v Leonových očích spatřila moře něhy. Usmála se. Moře něhy, v oceánu touhy. Pomyslela si a lehce ho políbila na ústa. Byl to jen letmý dotek, jednohubka a Leon měl pořádný hlad. Vtiskl jí na ústa vášnivý polibek, rukou jí přitom lehce zajel zezadu pod tričko. Druhou rukou jí zajel do vlasů. Zamotala se jí hlava, ale vysvětlovala si to pouze kouzlem okamžiku a Leonovým šarmem. Poznal to a vzal jí do náruče.
 
,,Co to vyvádíš?“ zeptala se lehce překvapeně.
 
,,Ve Francii máme zvyk, že oslavenkyně se nosí kam si zamane,“ vysvětlil jí s jiskřičkami v očích.
 
,,Kam si zamane oslavenkyně nebo ten, v čí náruči spočívá?“ zeptala se ho nevinně. Tuto otázku ponechal Leon nezodpovězenou a se Sorou v náruči zamířil k jejich bytu, kde měl pro ni připraven dárek.
 

 Sora seděla u zrcadla ve své šatně a dokončovala poslední úpravy na svém vzhledu. Za malý moment měli Vánoční představení. Odložila pudřenku na stůl a upřeně se podívala na svůj odraz. Zavřela oči a zhluboka dýchala. V tu chvíli ji někdo položil ruce na ramena.
 
,,Jsi nádherná, jako vždy.“ Něčí dlaně jí něžně vzali vlasy a odkryli krk. Ucítila na něm horký dech a následovně důvěrně známé rty.
 
,,Vždycky se ke mně tak připlížíš, že se až leknu,“ usmála se a se zavřenýma očima, si vychutnávala jeho pozornosti.
 
,,Promiň,“ Zašeptal jí do ucha. Jeho blízkost způsobovala, že jí mravenčilo po celém těle. Když navrch ještě přidal jednotlivé polibky, které směřoval od krku stále níž a níž, měla co dělat, aby se donutila vstát. Opět se jí lehce zamotala hlava, ale znovu si to zdůvodnila Leonem. A tak se napila ještě vody a spolu se svým partnerem zamířila ze dveří šatny.
 
Stáli už v zákulisí, když k nim přiběhl Ken. Sora se na něj tázavě a s očekáváním otočila.
 
,Jsou tady! Právě přijeli a sedí v hledišti!“ oznámil jí a udýchaně se chytl za kolena. Zřejmě běžel, aby jí to stihl říci dřív, než vystoupí na jeviště. Oči se jí rozzářily štěstím.
 
,,Díky Kene!“ objala ho šťastně a vděčně, ale jakmile si všimla lehce žárlícího Leona, hned ho pustila a vrátila se na místo vedle Francouze. Ten propletl svoje prsty mezi ty její. Oba dva byli lehce nervózní.
 
,,Jsem zvyklí na tisíce diváků, ale jakmile jsou v hledišti tvoji rodiče…“ Leon ani nedokončil myšlenku, Sora mu totiž volnou ruku obtočila kolem krku a zaneprázdnila mu ústa těmi svými.
 
,,Vše bude dobré, uvidíš,“ zašeptala, když ukončila polibek. Usmál se na ni a pak ji lehce postrčil k jevišti.
 
,,Už na tebe čekají, anděle.“
 
Jakmile Sora vstoupila na jeviště, lehce se jí zamotala hlava. Opět se vymluvila pouze na nervozitu a započala s číslem, který doprovázel bouřlivý potlesk a jásot. Velká část představení proběhla bez komplikací. Následovala scéna poslední. Princ najde Popelku. Sora předvedla pár skoků a připravovala se na ten, kdy ji měl na druhé hrazdě chytit Leon. Rozhoupala se a vyskočila. Zhruba při desáté otáčce se jí začala hlava motat už silně a bylo jí i nevolno. Nezvládla to a skok nedokončila dokonale. Diváci nic nepoznali, ale Leon se zděsil a aby ji chytil, musel se za hrazdu zaháknout nohama, protože Sora byla moc nízko. Bušilo mu srdce a pevně jí držel. Vytáhl oba na hrazdu, kde v obětí skončili. Ozval se bujarý potlesk a jásot. Po minutě světla zhasla. I Ken si všiml chyby.
 
,,Soro, je ti něco?“ ptal se Leon vystrašeně bledé dívky, zatímco k nim jel žebřík s rampou.
 
,,Není mi dobře…ale musíme odehrát představení,“ řekla téměř neslyšně, oči se jí klížily.
 
,,Ale to jsme právě odehráli…“ Leon byl vyděšený, Sora na tom byla špatně.
 
,,Zkus se mě držet,“ řekl jí starostlivě a opatrně si ji dal přes rameno. Nebyla ve stavu, kdy by zvládla slézt po žebříku sama. Dole k nim už přiběhl tým zdravotníků.
 
,,Je všechno v pořádku?“ zeptal se jeden, zatímco Leon opatrně položil Soru a klekl si k ní. Zavřela oči.
 
,,Soro?“ zeptal se vyděšeně. ,,Soro?!“ pokusil se jí probrat, ale nereagovala.
 
,,Nejspíš omdlela, naložíme jí a odvezeme do nemocnice,“ Leon jim pomohl jí dát na nosítka. V sanitce tiskl její ruku a nervózně sledoval její oční víčka.
 
,,Že to není nic vážného?“ snažil se Leon ujisti a ptal se lékaře.
 
,,To zjistíme. Už se jí to někdy stalo?“
 
,,Možná párkrát jí nebylo dobře…občas se jí motala hlava…ale nikdy neomdlela. Vždycky řekla, že je to jen nízký tlak,“ řekl téměř zoufale Leon a stále tiskl ruku Sory.
 
,,Měli jste jít k doktorovi,“ vymlouval mu tiše zdravotník.
 
,,Snažil jsem ji přemluvit, ale nenechala se..“ Sanitka zastavila. Otevřeli dveře a vyvezli Soru do nemocnice. Na chodbě doktor Leona zastavil.
 
,,Počkejte prosím tady,“ požádal ho.
 
,,Ale řekněte mi, až něco zjistíte?“ zeptal se Leon zoufale. Doktor přikývl.
 

 Vteřiny byly minutami. Minuty hodinami. Leonovi oči zoufale těkaly ke dveřím, které se každou chvílí rozrazily, ale ani jednou v nich nestála ta správná osoba. Najednou konečně z nich vyšel doktor, který přivezl Soru do nemocnice. Leon na něj upřel zrak a zastavil se, doposud totiž nervózně pochodoval.
 
,,Budeme Soru převážet,“ oznámil mu doktor. V jeho hlasu bylo něco zvláštního a v očích mu hrály veselé jiskřičky. Leon se nad tím velice podivil.
 
,,Kam??“ zeptal se vystrašeně.
 
,,Na gynekologické oddělení,“ oznámil mu šťastně doktor. Leonovi z ruky vypadl kelímek se studenou kávou, který si koupil v automatu, aby vydržel být vzhůru.
 
,,Chcete tím říct…“ Leon se celý chvěl. Na rtech mu začal blýskat radostný úsměv.
 
,,Sora čeká dítě. Je ve druhém měsíci,“ oznámil mu doktor rozzářeně. Za ním právě vezli Soru, která se stále ještě neprobrala. Leon se šťastně usmál. Oči se mu zaleskly, když spatřil svého spícího anděla.
 

 Leon seděl vedle postele Sory a pozoroval její andělskou tvář, po které se probíhaly první sluneční paprsky. Schválně si vybral nepohodlnou dřevěnou židli, aby neusnul a mohl jí tak říci tu novinu jako první. S chodby se ozval hlasitý hovor. Zamračil se a vstal, aby šel zavřít dveře.
 
,,Vaše dcera je tady,“ oznamoval doktor rozrušeným rodičům. ,,Vážně se nemáte čeho bát, je zcela v pořádku.“ Dovnitř vešli pěstouni Sory a spatřili Leona, jak nad ní stojí.
 
,,Co se stalo?“ zeptala se vyděšená matka ,,Trvalo nám, než jsme našli správnou nemocnici“ řekl otec. Leon jen přitiskl prst na ústa a ukázal na chodbu. Všichni tam odešli a za sebou zavřel dveře. Měl velmi krátký čas na to, aby si rozmyslel, co řekne. Sora jim neoznámila to, že žijí spolu. Co s nimi teprve udělá to, že z nich budou prarodičové.
 
,,Vy jste ten akrobat? Děkujeme, že se staráte o naši dceru,“ poděkovala mu maminka Sory s Yume v náručí. Leon si povzdechl. Takže nic neví.
 
,,Co se stalo naší dceři? Proč leží tady??“ zeptal se vyděšeně otec.
 
,,Bude lepší, když si sednete,“ řekl klidně Francouz a ukázal na blízká křesla.
 
,,Nepotřebuji si sedat. Co se stalo??“ zchladil ho ledově otec.
 
,,Jak myslíte..“ řekl tiše Leon. Přemýšlel kde začít. ,,Při vystoupení se Soře zamotala hlava. Naštěstí jsem ji stihl chytit, takže se nic vážnějšího nestalo,“ pravil stejně tichým hlasem Francouz a upínal svůj zrak na malou Yume, která spokojeně spala.
 
,,A proč je tady??“ zeptal se nervózní otec. Mamince to začalo pomalu docházet a i s Yume si sedla do křesla. Leon se podíval přes rameno skrz prosklenou stěnu, jestli se Sora ještě nevzbudila.
 
,,Vaše dcera je těhotná,“ oznámil, když sledoval spící krásku.
 
,,Cože?? Kdo je otec???!“ vyhrkl ze sebe překvapeně tatínek Sory. Leon stále upínal pohled na Soru. V tu chvíli tam došel doktor.
 
,,Blahopřeji tatínku!“ poplácal lékař Leona po zádech. Francouz cítil, že lehce začíná rudnout, snad poprvé v životě. Nastalo ticho.
 
,,Půjdu za ní,“ prolomil nakonec napětí a šel zpátky do pokoje Sory a zatáhl žaluzie, aby z chodby nebylo vidět. Sora začala mrkat a probouzet se.
 
,,Leone,“ zašeptala jeho jméno. Začaly se mu lesknout oči.
 
,,Jsem tu andílku,“ řekl zvláštně tichým hlasem. Rozespale se na něj podívala a spatřila v jeho očích slzy.
 
,,Kde to jsme? A proč pláčeš?“ zeptala se překvapeně a sedla si.
 
,,V nemocnici,“ odpověděl pouze na jednu z otázek.
 
,,Co se stalo?“ vyptávala se dál a upínala na něj své dvě velké hnědé oči
 
,,Zkolabovala si při vystoupení…ale neboj, odehráli jsme jej celé,“ ujistil ji honem, když už otevírala ústa.
 
,,A proč jsem v nemocnici?“ zeptala se znovu. Po jeho tvářích se skutálely slzy.
 
,,Leone, je to něco vážného?“ zeptala se překvapená tím, že ho vidí plakat. Šel a sedl si na kraj její postele. Její drobnou ručku vzal do svých a políbil ji, poté ji něžně stiskl. Očima plných slz pozoroval její překvapený výraz. Usmál se.
 
,,Vůbec ne, jen nějakou dobu nebudeš most vystupovat,“ řekl tiše.
 
,,Jak dlouho?“ otázala se překvapeně.
 
,,Pár měsíců,“ pousmál se. Mátl ji čím dál víc.
 
,,Proč?? Kalos se zlobí?“ ještě více se usmál. Chvíli byl ticho.
 
,,Jak bychom asi mohli vystupovat s párovými čísly, když jsme teď tři?“ promluvil Leon, v hlase mu znělo štěstí a po tváři mu stále stékaly slzy. Teď byla potichu Sora. Na její tváři se objevil překvapený šťastný výraz.
 
,,Leone!“ vykřikla a objala ho. Políbil ji a s úsměv jí setřel slzy.

,,Díky,“ řekl vděčně, objímajíc jí, ,,Krásnější dárek k Vánocům, jsi mi nemohla dát.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Supr

(Kibala, 31. 1. 2010 13:49)

Je to fakt supr ješte si tam mohla dát jak se tatínek Sory zlobí a chce zabít Leona :D!!!!!!!

jeeeeeeee

(Caracal, 17. 5. 2009 20:31)

no to bylo mocinky pěknéééééééééééééééé

sugoi

(Arkela, 15. 7. 2007 23:20)

nádherný jak to děláš??

Uzasny

(Janule, 15. 7. 2007 13:36)

Tak tohle bylo vazne moc pekny dakazu si prestavit jak se Leon cervena ten doktor je teda hroznej ale aspon to ulehcil leonovi ze to rekl za nej :)........moc pekny opravdu :)

sugoi

(anime929, 15. 7. 2007 13:15)

jůůůů to je kawaii desu^^ moc semi to líbí:)))