Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. díl: Bystrý pozorovatel

3. 7. 2007

Na obzoru bylo vidět zlatavé umírající slunce, které osvětlovalo jakoby okraj oceánu a dávalo zlatou zář pár mráčkům, které se líně proháněli po obloze. Vzduch ještě voněl deštěm a na trávě se leskly kapky. Sora seděla na lavičce s výhledem na moře a tu nebeskou krásu. V rukou třímala Leonův kabát, který byl už suchý. Chtěla mu ho vrátit dřív, než přijede Juri. Tak proč tu teda už půl hodiny čekala? Sbírala odvahu. Kousek po kousku. Bála se vidět toho ďábla. Cítila jakési poutu od dnešního odpoledne. Jakoby je pojil vzájemný stesk, žal a smutek.

 


Konečně se zvedla, odhodlána za ním jít. Vstoupila do Kaleido Stage, proběhla zákulisím a zamířila k jeho šatně. Nesměle zaklepala. Rychle dýchala, ale během to nebylo. Jelikož se nic neozývalo, usoudila, že tam není a vešla dovnitř. Šatna byla opravdu prázdná. Pověsila kabát na jeden z věšáků a nechala ho na skříni. Kousla se do rtu. Měla by přidat i nějaké poděkování. Rozhlédla se po stole, aby našla nějaký papír a tužku. V tom uslyšela z chodby hlasy. Zastavilo se jí srdce.
,,Takže Kalos vsadil zase na dva představitele hlavní role?" zkameněla. Ten hlas znala hodně dobře. Byl to Juri a mířil přímo sem. Bleskově se schovala za skříň.
,,Už to tak vypadá." tiše pro sebe zaúpěla. Druhý hlas patřil Leonovi.
,,No, to bude zajímavé....mimochodem, neviděl si Soru?" dveře se otevřeli, ale nikdo ještě nevstoupil. Sora se schovala hlouběji za skříň a tiše doufala, že Juri nepůjde dál.
,,Ano, vyzvedával jsem ji z nemocnice." odpověděl mu Francouz po chvilce zaváhání. Došlo mu, že by se to Juri stejně dozvěděl.
,,Cože?? Já věděl, že s ní něco je, přišla mi v telefonu zvláštní. Co se jí stalo?" vyhrkl Juri. Měl o Soru obrovský strach, to bylo z hlasu poznat.
,,Nic vážného. Jen se jí poslední dobou trochu motá hlava, asi nízký tlak." zalhal mu Leon.
,,Jdu se po ní podívat. Uvidíme se u Kalose." rozloučil se s ním Juri. Z chodby byly slyšet jeho vzdalující se kroky.
Sora si oddechla a vyšla zpoza skříně. V tu chvíli zrovna Leon otevřel dveře dokořán a vešel dovnitř. Stál jako přikovaný, když ji uviděl ve své šatně.
,,Já...přišla jsem ti vrátit kabát....děkuji...." vysoukala ze sebe trochu rozpačitě a s lehkým červenáním. Zamířila ke dveřím, které mezitím zavřel a stále držel jejich kliku.
,,Leone, pusť mě...prosím..." řekla téměř zoufale. Poznal to. Vycítil tu skrytou touhu v jejím hlase i to, jak se přemáhá, když ho žádá, aby ji pustil ven. Natáhl ruku k jejím vlasům. Zarazil se. –Ne, nemůžu, nepatří mi Miluje Juriho..- pomyslel si. Jeho ruka se pomalu vzdálila od jejího těla. Pustil kliku. Nadechla se, otevřela dveře a vyšla ven. Jen velice nerad, je za ní opět zavřel.

 


Vyběhla ze zákulisí i z Kaleida ven na čerstvý vzduch. Chytla se za kolena a zhluboka oddechovala. Nejraději by křičela. Vykřičet ze sebe všechno….nevěru, ztracené dítě i tu příšernou touhu po něčem zakázaném, ale tak lákavém, ďábelsky lákavém. Po tvářích jí jako velké kapky stékaly slzy. Připomínaly velké perly, které jsou plody obrovského žalu. Zatnula zuby a vydala ze sebe zaúpění. Sesunula se na zem, obličej schovala do dlaní. Jedna slza….druhá…dalších deset….dvacet….snad sto…Konečně všechen ten žal šel ven. Všechen vztek a smutek, všechna nesnesitelná lítost a nenávist vůči sobě samé. Připadala si sama uprostřed hořícího domu. Znovu vykřikla přes zatnuté zuby.Vzpomněla na časy, kdy bylo všechno úžasné. Ono jako hvězda. Juri jako její akrobatický i životní partner. Byla šťastná. Ale pak Juri odjel do Francie a Leon se vrátil. Cosi se v ní probudilo. Cosi jí k němu přitahovalo. Něco, co Juri neměl. Dalších tisíc slz….Ne, tohle dál nejde…
,,No tak, Soro, vzchop se!“ vykřikla sama na sebe a s námahou vstala a vydala se směr ubytovna. Netušila, že jí pozoruje z ředitelny pár Kalosových očí.

 


Zabouchla za sebou dveře svého bytu a setřela si poslední slzy. V tom jí někdo dal na oči dlaně.
,,Hádej třikrát kdo to je.“ ozval se veselý hlas jejího přítele.
,,Juri!“ vykřikla nejvíc radostně, jak se jen zmohla.
,,Správně.“ Otočil si ji k sobě a zadíval se jí do očí. Lehce se zamračil a setřel jí z tváře poslední slzu.
,,Co se stalo?“ zeptal se starostlivě a dal jí pramen vlasů za ucho.
,,Nic…jen mě mrzí, že nemůžu vystupovat.“ řekla polopravdu a chytla jeho dlaň. Po chvilce váhání se mu podívala do očí. Nic neřekl. Jen ji něžně vzal za bradu, pousmál se a něžně jí políbil.
,,Chyběla jsi mi myško.“ řekl potichu, když ukončil polibek. Nic neřekla, jen ho pevně objala. Usmál se a vroucně její objetí opětoval.

 


Přibližně za půl hodinu šli oba dva chodbou, drželi se za ruce. Juri vypadal spokojeně, ale Sora měla v tváři pořád zakletý ten zvláštní smutek.
,,Neboj se, brzo zase bude všechno v pořádku.“ Řekl jí povzbudivě. Pokusila s o úsměv. Marně.
Zaklepali a po vyzvání došli dovnitř, Leon tam ještě nebyl.
,,Juri, rád tě vidím zpátky.“ řekl spokojeně Kalos.
,,Já sebe taky.“ zasmál se Juri.
,,Posaďte se oba dva.“ požádal je šéf. Juri usedl do křesla vedla jeho stolu a Sora vedle Juriho křesla.
,,Jak je ti, Soro?“ otázal se Kalos mlčenlivé dívky.
,,Pořád se mi motá hlava…“ řekla téměř nevnímaje a upínala svůj zrak na podlahu pracovny.
,,Chybí ji jeviště, uvidíš, že až jí oznámí, že může zase vystupovat, bude jen zářit.“ usmál se Juri a chytl svojí přítelkyni za ruku, aby jí dodal síly.
Na dveře pracovny kdosi zaťukal.
,,Dále!“ zvolal Kalos a vyčkal příchodu neznámého, kterým se stal Leon. Sora upínala pohled pevně do země a rozpačitě tiskla Juriho ruku. Jen z celé té situace jí nebylo dobře.
,,Leone, skvělé, můžeme to tedy konečně probrat. Jak už jsem řekl, hlavní role budete mít vy tři. Sora jako Agnes a ty s Jurim se budete střídat na postu Krysaře. Premiéru budeme muset kvůli stavu Sory odložit.“ ujal se slova opět Kalos. Francouz přikývl.
,,Sora v tomhle stavu nemůže vystupovat.“ souhlasil s ním.
,,Řekne mi už někdo, co se stalo?“ ozval se už mírně nervózní Juri. Sora se razantně zvedla z křesla.
,,Není mi dobře, omluvte mě prosím.“ Zamířila k východu.
,,Jdu s tebou.“ Chystal se zvednout ze židle Juri.
,,Ne!“ řekla ostře, až se toho sama lekla. Juri se zarazil. Takhle ji neznal.
,,Jdu sama, zvládnu to, díky.“ pravila ode dveří a odešla.
,,Co jí je?“ zeptal se znova Juri. Nevšiml si Leonova nepřítomného pohledu, zabodnutého do země.
,,Doktorka říkala, že má jen velmi nízký tlak a že by se to mělo do týdne zlepšit.“ Řekl nevzrušeně Kalos. Kdyby neměl nasazené černé brýle, Juri by spatřil v jeho očích pochybný výraz upřený na Leona.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Uáááá

(Less, 5. 7. 2007 15:01)

:( béééé

Mooc pěkný

(Kate, 3. 7. 2007 21:37)

Píšeš fakt moooc hezky :o)

nadhera

(Janule, 3. 7. 2007 15:12)

Tak to byl dlasi moc moc pekny dilek vazne pises moc hezky uz se tesim na dalsi dil :)

heh O_o

(anime929, 3. 7. 2007 14:06)

sugoii tato část e vážně povedla^^ další!další!další!