Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. díl: Jako dítě

5. 7. 2007

Týden utekl jako voda. Sora seděla na židli v tělocvičně a sledovala trénujícího Juriho. Musela se tiše smát, Mia ho nenechala ani chvíli vydechnout a pořád mu dávala nové a nové pokyny, někdy ho i donutila dělat stejnou věc více než desetkrát za sebou, než s tím byla spokojená.

 

,,Tak fajn, pro dnešek máte volno.“, slitovala se nad ním režisérka a sama odešla dát si krátkou pauzu. Juri seskočil z hrady do sítě a z té následovně na zem, zamířil k Soře a sedl si vedle ní do křesla.

 

,,Nějaký udýchaný, ne?“ rýpla si do něj přítelkyně se šibalskými jiskřičkami v očích.

 

,,Divíš se? Dneska jsem skoro nespal, nemám baterky.“ Odpověděl ji s ďábelským úsměvem.

 

,,Tak to bys je měl doplnit.“, zasmála se Sora a podala mu láhev vody, kterou vděčně přijal a polovinu ji vypil. Soře zapípal budík na mobilu.

 

,,Ale ne..“, zamračila se, když si přečetla zprávu, na kterou upozorňoval. Mezitím do tělocvičny vstoupil Leon a nedaleko se připravoval na trénink.

 

,,Co je?“ zeptal se jí Juri.

 

,,Musím k doktorce…“ vyhnula se mu pohledem a zastrčila mobil zpátky do kapsy.

 

,,Zatraceně…šel bych s tebou, ale za půl hodiny tu jsou novináři a já s nimi musím mít ty pitomé rozhovory.“ Omluvně ji políbil.

 

,,To je dobré, zvládnu to sama.“ usmála se a v duchu si oddechla.

 

,,V žádném případě, někdo tě musí odvézt.“ trval na svém Juri.

 

,,Já ji odvezu.“ vložil se do rozhovoru Leon. Juri se spokojeně usmál, ale Sora se netvářila nijak nadšeně.

 

,,Leone, to není nutné…“ bránila se.

 

,,Chceš být co nejdřív v pořádku a vystupovat nebo ne?“ argumentoval Francouz. Bylo ticho.

 

,,Trénink počká, budu tě čekat za 10 minut před hlavní bránou.“, rozhodl a odešel.

 

K jeho překvapení opravdu přišla. Nic neřekl, jen jí otevřel dveře auta a za malou chvíli, která se Soře zdála nekonečnou, se vydali do nemocnice. Po celou cestu bylo ticho. Jakmile dorazili, opět jí otevřel dveře, aby mohla vystoupit.

 

,,Půjdu s tebou a počkám na chodbě.“ Neprotestovala. Věděla, že to nemá cenu.

 

Když zaťukala na dveře ordinace, doktorka ji už očekávala.

 

,,Soro, dobře, že jsi dorazila. Je jistá…nechci ještě nic slibovat…uděláme ultrazvuk, to bude nejlepší.“ Kate byla zvláštně zamyšlená.

 

,,Co se stalo?“ Zeptala se překvapená Sora.

 

,,To zjistíme.“

 

 

Po hodné chvíli byla kontrola hotová. Sora seděla naproti Kate a byla jako na jehlách. Doktorka si zamyšleně porovnávala všechny výsledky. Konečně je položila na stůl a šťastně se usmála na Soru. Dívka z toho byla zmatená.

 

,,Soro, všichni jsme jen lidé a lidé se často mýlí…“ řekla šťastně Kate.

 

,,Chcete mi říct…“ Sora byla v šoku.

 

,,Ano, jsi těhotná, nepotratila jsi…předešlé výsledky tomu sice nasvědčovali, ale když jsem je znovu četla…zkrátka a dobře jsem je porovnala s těmi dnešními a můžu ti s radostí říct, že čekáš dítě.“pokračovala doktorka šťastně. Sora seděla jako zkamenělá. Nevěděla, co má dělat.

 

,,Soro, co se děje? Ty nejsi šťastná?“ zeptala se jí Kate starostlivě.

 

,,Samozřejmě, pakliže to dítě nechceš….“

 

,,Ne!“ vykřikla najednou dívka rozhodně.

 

,,Dobře tedy,“ usmála se na ni ,,takže za měsíc na kontrolu nebo pakliže by vznikli nějaké problémy. S vystupováním je samozřejmě na několik měsíců konec.“ Sora přikývla.

 

,,Má tě kdo odvézt?“ znovu přikývla.

 

,,A tady máš ještě ultrazvuk.“ Kate podala Soře onen důkaz. Důkaz její nevěry.

 

,,Takže za měsíc.“ rozloučila se s doktorkou potichu a trochu rozechvěle vyšla z ordinace, zrak upínajíc na obsah její ruky.

 

,,Vše v pořádku?“ zeptal se jí Leon, který se doteď díval z okna. Neuniklo mu, že je na ní něco zvláštního. Jedna jediná slza dopadla na ultrazvuk, co držela. Nevěděla, jestli štěstí nebo smutku.

 

,,Soro, co se děje?“ došel k ní a podíval se, co to drží. Věděl, co to znamenalo. Na chvíli jeho mysl ovládl nepřekonatelný pocit štěstí, ale potom skrz ten závoj omamné radosti spatřil plačící Soru. Opatrně si ji k sobě přitáhl a objal ji. Snad z štěstí, snad aby ji byl oporou, snad z lásky…Nebránila se. Naopak. Ultrazvuk jí vypadl z ruky, když ho váhavě objala.

 

Na cestě zpět bylo ticho. Věděl, že bude nejlepší, když ji nechá přemýšlet. Musel nechat rozhodnutí na ni. Když vystupovali z auta, nedaleko od nich byla tiskovka Kalose, Juriho a Mii s novináři.

 

,,Povězte nám ještě jednou, prosím, o vašem novém vystoupení!“ vykřikl jeden z novinářů

 

,,Prý ponese název Krysař?“ otázal se druhý.

 

,,Ano, je to tak. V hlavních rolích uvidíte hvězdy Soru Naegino, Juriho Kiliana a dokonce se mezi nás vrací Leon Oswald. Původně jsme plánovali dva představitele Krysaře, ale nakonec jsme se rozhodli pro jiné řešení. O příběhu vám více poví naše hlavní režisérka.“ Kalos přenechal slovo Mie.

 

,,Jde o příběh s milostným trojúhelníkem mezi Krysařem, Agnes a jejím snoubencem….do městečka, kde žije Agnes přichází Krysař, vykonat svou práci, ale zamiluje se do Agnes a té taky není lhostejný. Jenže Agnes čeká dítě se svým snoubencem. Přes to všechno se do Krysaře zamiluje. Krysař vykoná svou práci a odláká krysy svou píšťalkou, která má omamnou moc, do hlubokého útesu, ale měšťané města mu odmítnou zaplatit. Aby se jim pomstil, použije na ně svou píšťalku a taktéž je naláká do útesu. Když zjistí, že tam skončila i Agnes, skočí tam taky. Je to příběh se smutným koncem, něco podobného budeme hrát poprvé, takže jsem velice zvědaví, jak budou diváci spokojeni.“ Mia ukončila svůj proslov.

 

,,Pane Kiliane, je pravda, že hlavní roli Krysaře bude hrát Leon? Jak se s tím vyrovnáváte?“ zeptal se jeden z novinářů s ječivým hlasem Juriho.

 

,,Co na to říct….mě prostě víc sednou kladné postavy,“ odpověděl s úsměvem. V povzdálí uviděl Soru. Znovu se usmál.

 

,,A co vaše partnerka Sora? Prý doposud nezačala s tréninkem.“ Ujal se slova další z pisálků.

 

,,Sora měla zdravotní potíže, ale brzy začne s tréninkem a jsem si jistý, že své partnery velmi rychle dožene,“ ujal se slova Kalos.

 

Sora už to nemohla vydržet a rozběhla se pryč.

 

,,Soro…“ Leon ji chtěl zadržet.

 

,,Nech mě…“ zašeptala a se slzami v očích zamířila na pobřeží.

 

Uběhlo něco přes půl hodiny. Seděla na prohřátém písku a dívala se na západ slunce, jako tehdy když tu potkala Leona. Všechno bylo ztraceno. Juri…navíc bude muset na několik měsíců přestat vystupovat, bůh ví, jestli ji Kalos nezruší smlouvu…

 

,,Proč?“ zeptala se sama sebe, nabrala písek do ruky a hodila ho do moře.

 

,,Co jsem udělala špatně?“ další otázka.

 

,,Soro, co se děje?“ vyrušil ji někdo, stejně jako tehdy Leon. Lekla se. Juri si sedl vedle ní do písku, ruku jí dal kolem pasu, druhou jí jemně chytl za bradu a podíval se jí do očí.

 

,,Chci slyšet pravdu,“ řekl jemně a s úsměvem, ale za to rozhodně. Sora se rozplakala, pohled upínajíc zoufale na zrnka písku.

 

,,Juri…mě je to tak líto…“ setřela si slzy a začala se zvedat. Nechápavě se ni díval.

 

,,Co je ti líto myško?“ Zavrtěla hlavou.

 

,,Miluji tě…strašně moc…ale musím to ukončit.“ Z očí jí stékaly jen další slzy. Pohled upínala stále na zrnka písku.

 

,,Proč?“ jediné a prosté slovo, které se snad mezi prvními naučí každé dítě a s takovou oblibou ho vyslovuje. Tentokrát vyšlo z úst Juriho.

 

,,Když jsi byl ve Francii…byla jsem ti nevěrná…“ řekla tiše. Chvíli bylo ticho. Vstal. Přemýšlela, co udělá. Nejraději by byla, kdyby ji udeřil. Kéž by ji potrestal za tu chvilkovou slabost. Dokonce ho o to v duchu prosila Ale nestalo se. Místo toho ji vzal něžně za bradu, druhou rukou si ji k sobě přivinul. Políbil ji. Byla z toho v šoku, tohle rozhodně nečekala. Poté jí objal a začal ji hladit ve vlasech.

 

,,Čert vem minulost. Teď patříme jeden druhému. Miluji tě, Soro, a život bez tebe není život,“ šeptal ji něžně a přitom ji stále hladil. Jen další slzy a veškeré přemáhání, aby ho od sebe odstrčila.

 

,,Ale to není všechno…já jsem…“ Umlčel ji polibkem a poté si ji k sobě znovu přivinul.

 

,,Došlo mi to. Nechci, nemůžu a nedokážu bez tebe žít, Soro. A jestli nás bude o jednoho víc….aspoň bude veseleji,“ usmíval se. Opravdu byl jako dítě, co se nechce vzdát své hračky.

 

,,Už jsi to řekla Kalosovi?“ Zavrtěla hlavou.

 

,,Tak pojď.“ Chytl ji za ruku. Druhou ji ještě s úsměvem utřel slzy a spolu zamířili zpět do Kaleido Stage.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

heh

(Adrianet, 5. 7. 2007 12:57)

Huh, vážně nemám slov :´-)) díky moc. =o) Tak jestli chceš, tak mi ji pošli a já ji tu uveřejním, samozřejmě, že uvedu, že jsi ji napsala ty =o)

Sugoi

(Chidori.Kaname, 5. 7. 2007 12:38)

tohle je ta nej povídka o KS co jsem kdy četla, já sama mám jednu v zásobě, ale zdaleka není tak hezky a procítěně napsaná jako tahle...ona je ta moje založená spíše na novém představení Sory...na lásku jsem tam moc nemyslela, ale nějaké ty náznaky tam thaky jsou...

Ehm

(Janule, 5. 7. 2007 9:52)

Tak to jsem vazne necekala ze takhle Juri zachova ale je to moc pekny takovy mensi zvrat :)