Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Tíha vzpomínek

3. 7. 2007

S lehce zamyšleným a posmutnělým výrazem vešla do svého bytu.

,,Soro, kde jsi byla celý den?" spustil na ní Kejklíř, malý duch jeviště. Ignorovala ho a zalezla do koupelny, důkladně za sebou zamkla. svlékla se a vlezla do sprchy. Párkrát otočila kohoutkem a nechala teplé kapky, aby dopadaly na její tělo a smyly z ní veškerou tíhu dnešního dne. Vzala houbu a začala se důkladně drhnout, jakoby to všechno chtěla smazat, vygumovat veškeré pocity a okamžiky posledních pár týdnů a zejména dneška. Po tváři jí znovu začaly stékat slzy a míchaly se s kapkami vody. Už je nevnímala. Přestala je počítat. Houba jí vypadla z bezvládné ruky.

,,K čertu!" zakřičela, ale kapky její zoufalý výkřik přehlušily. Vzpomněla si na ten den, kdy přijel Leon. Když ho uviděla, byla zrovna na hrazdě, ale z té výšky jasně poznala, kdo právě vstoupil do tělocvičny a sledoval její výkony. Uhranuli jí ty oči. Vzpomínky ožily. Seskočila z hrazdy po dokončení čísla.

 

,,Leone, co tě k nám přivádí?" zeptala se ho vesele a podala mu ruku. Místo stisknutí ji něžně uchopil a krátce políbil, přitom se jí podíval do očí.

 

,,Tohle jeviště je jako droga, nemyslíš? Chci se vrátit a Kalos mi chce vyhovět. Stýskalo se mi." prohodil dvojsmyslně a konečně pustil její drobnou ručku.

 

,,To je skvělé, že se vracíš." usmála se a šla pár kroků ke své židli, kde měla vodu a ručník, který přes sebe přehodila.

 

,,Slyšel jsem, že Juri odjel do Francie..." prohlásil tiše Francouz.

 

,,Ano, nějakou dobu tam teď bude vystupovat...chybí mi..." odpověděla Sora a upřela svůj pohled do země.

 

,,Tak je to pravda. Povedlo se mu po tolika letech ukradnout tvé srdce." pravil znovu tím tichým hlasem Leon s mírným úsměvem. Sora se zasmála.

 

,,Neřekla bych ukradnout...nazvala bych to spíše vzájemnou výměnou." řekla zvesela. Podíval se jí do očí. Chvíli bylo ticho. Jakoby ji kouzlem znehybnil.

 

,,Když mě omluvíš, půjdu do sprchy." podařilo se jí kouzlo prolomit a zvesela odešla. Zavřela za sebou dveře tělocvičny. Co to s ní je? Chvíli oddechovala a pak zamířila do koupelny ve své šatně.

 

Další slzy. Vzpomněla si jak se šla ten večer projít na pobřeží. Byl překrásný západ slunce, ale na východní straně oblohy už byla tma. Bosá kráčela po písčité pláži a sledovala obzor. zastavila se, aby si mohla podívanou lépe vychutnat.

 

,,Taky ses šla nadýchat čerstvého vzduchu?" Trhla sebou.

 

,,Leone vylekal jsi mě." řekla, když se otočila za sebe a spatřila mladého Francouze.

 

,,Omlouvám se, neměl jsem to v úmyslu." Opět se jí podíval do očí.

 

,,Jen aby." řekla zvesela a otočila se zpět k obzoru. Chvíli oba mlčeli.

 

,,Tak jak jsi se měl celou tu dobu?" prolomila ticho jako první.

 

,,Celkem dobře. Dal jsem si pauzu chvíli od vystupování, ale jak jsem už řekl, stýskalo se mi." opět prohlásil dvojsmyslně a lehce se k ní zezadu přiblížil. Začala být nervózní, když ucítila jeho horký dech na svém krku. Obloha už trochu potemněla.

 

,,Padá hvězda, přej si něco!" vykřikla Sora a zavřela oči. Náhle ucítila, jak jí dal ruku kolem pasu, přitočil si ji k sobě a políbil ji. Ztuhla překvapením. Chtěla se bránit, ale nemohla, nebyla toho schopná. V duchu se pro sebe usmál, když mu po chvíli vyšla vstříc a pevně si ji k sobě přitisknul. Pro oba se snad zastavil čas. Ukončil polibek. Sora byla stále překvapená.

 

,,Leone...tohle nemůžeme.." řekla mírně šokovaná, ale zároveň se k tomu doslova donutila.

 

,,Začíná být chladno. Zvu tě k sobě na skleničku, chci slyšet o každém potlesku, co jsi tu beze mě zažila." Dělal, že její předchozí námitku neslyšel. Váhavě se pousmála.

 

,,Tak dobře, ale jen na chvíli." Usmál se. Měl vyhráno.

 

Zavrtěla hlavou. Nechtěla už dál vzpomínat. Několikrát si nabrala vody do dlaní a vychrstla si ji na obličej, jakoby chtěla zahnat vzpomínky. Zavřela kohoutek, vyšla ze sprchy a omotala kolem sebe osušku. Poté odemkla koupelnu a zamířila do ložnice.

 

,,No konečně, Soro, co se stalo?“ zeptal se jí znovu Kejklíř. Bouchla sebou na postel. Kejklíř se vznášel vedle ní.

 

,,Dneska mi volala doktorka….oznámila mi, že jsem byla těhotná.“ řekla tiše se slzami v očích.

 

,,Byla?“ vyhrkl ze sebe Kejklíř stejně rychle, jako tenkrát Sora. Dívka přikývla.

 

,,Potratila jsem…“ zašeptala rozechvěle.

 

,,Soro, to je mi líto…asi chceš být sama..“ Duch odletěl. Nebránila mu.

 

Už se chystala usnout, když uslyšela lehké bouchnutí dveří.

 

,,Soro? Jsi tu?“ ozval se Juri ode dveří.

 

,,V ložnici!“ zavolala na něj zmoženě a pokusila si sednout. Juri vešel dovnitř.

 

,,Jé, nevzbudil jsem tě?“ zeptal se omluvně.

 

,,Ne, jen jsem odpočívala.“ Povzbudivě se usmála. Šel za ní a klekl si k ní na postel.

 

,,Vidím, že už je ti lépe.“ Pousmál se v očích mu zasvítili jiskřičky. Nic neřekla, jen se tak rošťácky usmála a svalila ho na postel. Políbila ho. Něžně si ji k sobě přitisknul. Rukou mu zajela do vlasů. Zničehonic ukončila polibek.

 

,,Omlouvám se, za mé dnešní chování.“ zašeptala mu do ucha. Přiložil jí prst na ústa.

 

,,Chápu, že je život bez jeviště pro tebe těžký, ale pokusím se ti to co nejvíc vynahradit.“ Usmál se a políbil ji. Na chvíli se jí podařilo na vše zapomenout. Konečně měla zpět svého Juriho.

 

,,Myško, mě se tak stýskalo.“ zašeptal, zatímco se překulil nad Soru a začal jí líbat na krku.

 

,,Mě víc.“ Provokovala ho a hladila ve vlasech. Ucítila na svém těle, jak vrtí hlavou.

 

,,Chceš se hádat?“ řekla zvesela a pohrávala si s knoflíky u jeho košile.

 

,,Ne, chci ti to dokázat.“ řekl s těmi zvláštními jiskřičkami v očích a zatímco jí něžně líbal, sundával jí osušku. Nebránila se.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

krásný :)

(Ell, 15. 7. 2007 13:14)

Jedním slovem - nádhera :) Hrozně krásně napsaný :)

jůůů

(anime929, 4. 7. 2007 12:30)

jj aj já dnesa ráno na mě vybaflo rovnou dvě části uspěch už se nemůžu dočkat natu poslední^^ už jdu nato:)

Pekny

(Janule, 3. 7. 2007 22:03)

Ten zacatek me je sory tak lito uz se tesim na pokracko :)