Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. díl: Hazardní hra

4. 8. 2007

Tréningy byly čím dál těžší. Celé Kaleido Stage se snažilo ze sebe vymáčknout to nejlepší. Ken každý den navšetěvoval Soru, Leon s Kalosem se v nemocnici taky občas zastavili, ale na to nebyl moc čas. Od svítání do soumraku se nacvičovalo. Celý týden všichni jen dřeli a napětí stoupalo, protože první představení Růženky se závratnou rychlostí blížilo. Zbývaly už jen čtyři dny.

„Sakra Stello! Soustřeď se aspoň chvíli, tohle je poslední část, kterou musíš zvládnout, vyjma výrazu už pro tebe bude všechno hračkou, tak se krucinál snaž!“ vrčel na dívku Leon a nervózně si prohrábl vlasy.

Stella už z něj téměř pěnila. Celý den nedělal nic jiného, než ji peskoval za špatný doskok na hrazdu. Přitom udělala velký pokrok, ale to ho zjevně nezajímalo.

„Fajn, tak jedem 'Znova,'“ sykla a ušklíbla se při jeho oblíbeném slově.

Leon vypadal, že se ho to vůbec nedotklo. Stál na hrazdě, jako ledový král, a mračil se jako obvykle.

Stella skočila na protilehlou hrazdu, trochu víc ji rozhoupala, zavěsila se nohama a chytila se další hrazdy, tentokrát otočné. Hrazda začala rotovat a po chvíli z ní Stella skočila na hrazdu o kus dál. Svaly v těle všechny napnuty, aby se udržela v poloze, kterou po ní Leon chtěl.

„Vidíš, že to jde. Ale zabili jsme tím půl dne, teď už tomu musíš dát jen výraz. Choreografii umíš. S ostatními secvičená jsi,“ oznámil jí Leon.

„Skvělý, kdy se bude zkoušet celá Růženka?“ zeptala se udýchaně Stella.

„Zítra, v sedm je sraz na jevišti. Teď si běž odpočinout.“

Na odpočinek ale neměla pomyšlení, dnes jí přišel e-mail z New Orleans, jenže ho nestihla přečíst.

Konečně zasedla za monitor a začetla se.

„Milá Stello, tady vše vypadá docela dobře. Návštěvníci z Kaleido Stage jsou šikovní, takže s nacvičováním problémy nemáme. Ale asi tě spíš zajímá, jaké téma jsme zvolili. Než jste odjeli, uvažovalo se o Času Konce, ale to jsme zavrhli. Sérii času necháme ještě otevřenou, abyste si ji mohli zakončit vy. Takže jsme museli zvolit jiný Čas. Nakonec to vyhrál Čas Podané Ruky. Asi si říkáš, co je to za šílenost, ale vypadá to skvěle. Máme tu čtyři přátele, jejihž cesta se místy prolíná, místy rozděluje, ale všichni prochází různými zkouškami Osudu. (Mimochodem nám tu dost chybí Alan, jeho osudové role jsou nejlepší.) Nakonec se ale všichni čtyři sejdou před poslední zkouškou a společně svůj nešťastný osud překonají. Doufám, že vám se Růženka daří. Když jsme slyšeli, co se stalo Soře a May, Kaleiďáci se z toho málem zhroutili, ale nakonec se přes to přenesli. Bohužel nebudeme moct přijet na tvou premiéru v Kaleidu, protože máme hodně co dělat, ale premiéru Času Podané Ruky jsme dali tak, abyste mohli přijet se podívat, jak to vypadá, tak doufáme, že neodmítnete. A nemusí letět jen vás šest. Klidně s sebou vemte několik lidí z Kaleida, myslím že naši Kaleiďáci to uvítají. A tam od vás se určitě také rádi setkají s 'jejich'. Už budu muset končit, šéfík tu hystericky pobíhá a strašně ho rozčiluje můj úsměv. Měj se a brzo odpověz. Rachel.“

Stella hořela radostí. Bude se moct podívat do New Orleansu na vystoupení, uvidí všechny z NOS, vyskočila radostí ze židle a narazila do kohosi, kdo stál nad ní.

„Jamesi! Co tu děláš! To je můj pokoj a můj počítač!“ vztekala se naoko, ale byla šťastná.

„Bylo otevřeno,“ zatvářil se nevinně James a usmál se.

„Ale už se těším do Orleansu, bude to paráda,“ radoval se spolu s ní, takže mu i odpustila, že četl její poštu.

„Jdem to oznámit ostatním,“ vykřikla, skočila Jamesovi za krk a plácla ho, aby sebou hnul.

„Hej! Copak jsem nějakej kůň?“ vzpamatovával se z nenadálého útoku James, ale vyrazil k pokojům ostatních.

„Hej vy flákači! Pojedeme do Orleans, vstávejte!“ bušili na dveře, ale nikdo neodpověděl, takže se vydali do jídelny.

„Alane, Jacku, Vývrtko, Anni! Mám pro vás skvělou zprávu!“ křičela Stella na celé kolo, ani nevnímala, že tam nejsou sami.

„No tak Lvíče, moc nejanči nebo ti vzplane hlava, i když možná by to nikdo nepoznal,“ chladila ji se smíchem Apple.

„Mlč, pojedeme do Orleansu! Na premiéru vystoupení! Chápeš to? A neříkej mi Lvíče.“

„Proč si myslíte, že tam jedete?“ ozvalo se od jednoho stolu. Seděl tam Kalos.

„Pane, ale vždyť tam vystupují i vaši lidé, tak proč bychom se tam nemohli podívat i s lidmi odsud, když je to mimo vystoupení?“ divila se zaraženě Stella.

„Uvidíme, jak se bude vyvíjet Růženka, do té doby je času dost,“ rozhodl Kalos a odešel.

Kdyby Stella měla něco v ruce, asi by to po něm hodila.

„Bručoun jeden,“ ulevila si a seskočila z Jamesových ramen.

„Neboj se, pojedem,“ snažil se ji uklidnit.

„Tím bych si nebyl tak jistý,“ ozvalo se od nepříliš vzdáleného Leon chladně.

„Ty aby sis nepřisadil, měl jsi s námi vystupovat v Času Démonů, tak výkonného mrazáka bysme asi těžko sháněli,“ odvětila Stella a sedla si.

„Dávej si pozor, co říkáš a radši se soustřeď aby z Šípkové Růženky nebyl na jevišti Strašák do pole,“ ušklíbl se jen Leon a odkráčel.

„Prostě nechápu, jak to s ním můžeš vydržet,“ kroutila hlavou Apple.

„No, v posledních dnech to bylo fakt strašný, ale je pravdou, že celou Růženku umím. Ale štve mě, že nevím, jestli budem moct jet do Orleans. Už jsem se tak těšila.“

„To přeci nejde, nás musí pustit,“ vyjádřil se Jack, ale moc přesvědčeně nevypadal.

„To fakt nejde, nevydržím čekat jak blboun na jeho laskavé svolení, jdu za ním, nějak se domluvit přece musíme, jsme lidi,“ vstala od stolu Stella a vyrazila ke Kalosově kanceláři.

„Dále,“ ozvalo se poté, co zaklepala a ona rozhodně vstoupila. Odvaha ji ale opustila při pohledu dovnitř. Společně s Kalosem tam byl ještě Leon.

„Proti těm dvěma nemám šanci,“ pomyslela si a pokleslo jí srdce. Nicméně už byla vevnitř, nešlo to vrátit zpátky.

„Chci se s vámi domluvit na nějakém rozumném řešení, pane. Myslím, že máme právo se jet podívat na naše i vaše přátele. Asi proti tomu máte nějaké výhrady, ale měli bychom najít kompromis,“ odhrkala Stella řeč, kterou si nacvičovala cestou.

„Výhrady k tomu mám. Bude to jen dva dny po představení Růženky, což je dost kritické, jejich představení je totiž pozdě večer a nepochybuju o tom, že bychom museli následující den Růženku zrušit kvůli vyčerpání z tajtrlíkování v New Orleans a kvůli dlouhé cestě. To jsou moje výhrady,“ vysvětlil Kalos a upřeně se na Stellu podíval.

„Dobře, mám pro vás návrh, pokud v prvních dvou představeních Růženky neudělám jedinou chybu a budu celou dobu vypadat jako opravdová Růženka, pustíte nás do Orleans, ale budeme tam celé tři dny. Pokud neuspěju, tak nikam nejedeme a taky ze mě může Leon třeba sedřít kůži, abych byla správná Růženka a já se ani trošku nebudu vzpírat,“ vypadl ze Stelly odvážný návrh.

Kalos se podíval na Leona a ten zakroutil hlavou.

„Tohle nemůže zvládnout, klidně jí dej povolení. Nemá šanci,“ zhodnotil situaci Leon a trošku se ušklíbl.

„Dobře, přijímám tvoji nabídku.“

Stella kývla a odporoučela se ven z kanceláře. Až za dveřmi jí došlo, co to vlastně znamená.

Hodiny a hodiny dalšího usilovného tréningu, protože sestavy sice uměla, ale v některých si nebyla až tak moc jistá.

Sice už byla téměř noc, ale ona se vydala trénovat.

„Hej, otoč se!“ ozvalo se najednou za ní, když už byla skoro v tělocvičně.

„Co je, nemám čas,“ zavrčela, ale otočila se.

Přímo před ní se vznášel Kejklíř. Docela se ho lekla, ale pak já docvaklo o co jde.

„Zase ty! Co chceš?“

Kejklířovi se v dlani objevila malá svítící hromádka karet, otočil se dokola, karty tím rozmístil do kolečka a jednu vybral.

„Hvězda, mysli na svůj cíl, proč za ním jdeš a možná se ti to povede. Možná,“ řekl a ukázal jí kartu. Stellu to ale raději moc nezajímalo, spěchala na hrazdu.

„Ostatní mě zabijou, pokud zklamu,“ byla Stellina poslední myšlenka, ale pak už se plně věnovala hrazdám, lanům a trampolínám. Chyběly jí tu ale ostatní postavy. Obzvlášť Leon, se kterým měla vlastně celou druhou polovinu představení. Na jejich zavolání už bylo ale dost pozdě. I Stella byla unavená, tak seskočila do sítě a tam se položila, aby si odpočinula. Únava ji ale přemohla, takže usnula. Probudilo ji až opravdu naléhavé volání.

„Hej, Stello! Co tam děláš, už půl hodiny máš zkoušet Růženku! Kde máš kostým!“ volal na ni Ken. Stella se zhrozila.

„Kostým mám u sebe v pokoji na židli, zaběhni mi pro něj, já jdu na jeviště,“ zavyla zoufale a škrábala se ze sítě na zem.

Za chvilku byla už na jevišti, ale udýchaná, bez kostýmu a pozorovaly ji desítky pohledů. Mezi nimi opět kraloval Leon.

„Jako obvykle,“ ušklíbl se jen a zašel do zákulisí, aby pomohl s organizací té hromady lidí.

Zanedlouho tu byl i Ken a Stella si oddychla. Kostým našel.

Ačkoliv tu bylo dost lidí, shodila ze sebe tričko a kalhoty. Od jejích přátel se ozval výskot a tleskání, protože se jen ve spodním prádle moc často neukazovala, ale jeden rozzlobený pohled je uklidnil. Rychle se nacpala do šatů a běžela k žebříku, aby se dostala k nejvyšší hrazdě.

A pak už se začalo, někdo pustil hudbu a představení začalo. Vše šlo hladce až do prvního Stellina pádu. Špatně si načasovala skok z hrazdy, takže spadla. Naštěstí na trampolínu

„Znova,“ ozvalo se od Leona.

Takových znova slyšelo Kaleido Stage ten den mnohem víc. A také to nezůstalo jen u „znova.“

Leon byl chvílemi nepříčetný.

„Můžeš aspoň chvilinku předstírat, že jsi něco jako princezna? Zatím tady vidím jen jakousi zdechlinu!“

„Dělám co můžu!“ hájila se Stella, ale bylo to marné.

„Ne, neděláš, musíš být přesvědčená, že jsi princezna, a ty jsi Šípková Růženka, jsi neskutečně krásná dívka, která miluje svého prince, tak už si to konečně uvědom,“ už ji skoro prosil, ale pak jen protočil oči a šel na své místo. Stella na něj jen zaraženě koukala a nebyla schopná od něj odtrhnout pohled.

Všichni čekali, jestli náhodou nebude pokračování téhle scénky, ale James to utnul.

„Kaleido volá Stellu, vrať se na zem princezno, musíme zkoušet, a už se konečně vzpamatuj,“ plácl ji trochu po tváři a šel taky na své místo.

Stella se sebrala a skoro jako ve snu se dostala po lanech a hrazdách na své místo.

„Můžeme?“

Přikývla a zhoupla se, ale byla duchem nepřítomna. Její oči ji prozrazovaly. Sice dělala všechny pohyby správně, ale Růženkou nebyla. Stále to byla Stella Sullivan. Leon se už nadechoval k dalším nemilým větám, ale Stella se najednou vymrštila do velké výšky, roztáhla ruce, propla nohy, zaklonila hlavu a na tváři vykouzlila mírný, ale milý úsměv. Když začala padat dolů, začala se otáčet. Oči zavřené, na tváři stále úsměv, cípy jejích šatů jí vlály kolem těla.

Leon se pousmál, když dopadla na trampolínu a už v podstatně menším výskoku se rozhlédla.

Ten úsměv ji překvapil. Opravdu se usmál.

„Takhle mají zářit hvězdy. Dneska poprvé jsi Růženka. Jedem dál.“

A jelo se opravdu dál podle Leonova povelu.

Večer se téměř všichni odebrali na večeři a spát, po náročném tréningu, ale Stella zůstala na jevišti.

Až do naprosté únavy opakovala své výstupy. Když už si asi posté zkoušela boj s Růží, otevřely se najednou hlavní dveře a kdosi rázně vešel.

Stella se lekla a minula hrazdu. V normální tělocvičně by to nebylo nic hrozného, ale byla na jevišti, kde nebyla záchranná síť. Pod ní holá zem.

Bleskurychle se rozhlédla a s obrovskou úlevou sáhla po hrazdě, která byla kus pod ní. Z té skočila na trampolíny a bezpečně dopadla na zem.

„Zbláznila ses?!“ uslyšla za sebou a vůbec ji nepřekvapilo, že to je Leon.

„Ne, nezbláznila, snažím se získat pro Kaleido tři dny volna a letensky do Orleans,“ odpověděla klidně, ale srdce jí ještě bušilo, jak se kvůli pádu lekla.

„V jednu v noci se netrénuje a už vůbec ne o samotě! Kdyby se ti něco stalo, klidně bys tu mohla zemřít,“ vrčel Leon a vzal ji za ruku, aby ji zvedl.

Stella si stoupla a chtěla se začít hádat, ale pak jí došlo, že by to bylo zbytečné, tak se beze slova na obranu sebrala a šla k sobě do pokoje. Sotva zabouchla dveře..

„Má pravdu,“ ozvalo se za ní.

„Zase ty!“ vyhrkla.

„Ano, zase já. A měla bys přestat bláznit. Leon má pravdu.“

Kejklíř se na ni zašklebil, protože mu neodpovídala.

„A ty to dobře víš, že má pravdu, tak se přestaň hájit, dej si sprchu a běž spát. Zítra v sedm máš další zkoušení.“

„Sakra,“ dodal ještě, když ho Stella vyhodila z pokoje.

Následující dva dny vypadaly podobně. Stella trénovala v každé chvíli, kdy mohla a Leon ji z jeviště vyhazoval dřív a dřív.

Napětí stoupalo s blížícím se premiérou.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář