Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Trénuj, trénuj ptáče

3. 8. 2007

Ráno se celé Kaleido Stage probouzelo do deštivého počasí, což ale nebránilo usilovnému tréningu, takže se Stella nevyhnula nepříliš přívětivému pohledu od Leona, když přišla na tréning sedm pět.

„Já vím, měla jsem tu být v sedm, ale zdržela jsem se v jídelně, byla tam strašná fronta,“ snažila se obhájit, ale na Leonovi bylo vidět, že tuhle omluvu prostě nebere.

„Pojď za mnou, dneska budeme cvičit něco jiné, to ze včerejška si už docvičíš sama, aby to vypadalo jako Růženka a ne jako hadrová panenka. Potřebujeme secvičit závěr, bez toho se nehneme ani omylem, takže se jde na provazy,“ oznámil Leon a Stella se zarazila.

„Provazy? To snad ne, na provazech mi to moc nejde, já jsem spíš na hrazdy a trampo-“ radši ztichla, když viděla jeho výhružný pohled. Za chvíli dorazili do místnosti, kde byly asi jen tři hrazdy a kolmo na sebe rovně napnutá dvě lana ale vzdálená od sebe asi pět metrů.

„Támhle je tvoje kukaň,“ řekl Leon a ukázal na hrazdu, která byla až téměř na konci vyššího lana a asi tři metry nad ním.

Sora se vyšplhala na jednu hrazdu, ale bylo jasné, že nedokáže přeskočit z jedné hrazdy na druhou, byly od sebe vzdálené až moc. Nicméně se na svou hrazdu nějak dostat musela.

Rozhoupala se a téměř s modlitbou se z hrazdy odrazila, ve vzduchu udělala vzpřímenou otočku, mírně vytočila nohy a padala dolů. Nicméně se nějakým zázrakem dostala na lano, odrazila se a mířila k hrazdě, kterou stihla zachytit, vyhoupnout se nahoru a dokonce se ještě otočit za letu správným směrem.

„To nebylo špatné,“ ozvalo se směrem od Leona a Stella nemohla uvěřit vlastním uším.

„Díky, ale to byla haluz, podruhé už to asi nedám,“ pousmála se trochu smutně.

„Zkus to znovu.“

A tak se Stella vydala na zpáteční cestu. Rozhoupala se, odrazila a k jejímu dalšímu překvapení se na lano opět trefila. To už se ovšem nedalo říct o druhé hrazdě. Bezpečně ji minula a skončila dole v síti.

„Sakra,“ zaklela, ale zvedla se, aby se o to pokusila znovu. Za pár chvil už na svou hrazdu uměla doskákat bezpečně.

„Vidíš, ještě pár let cviku a možná z tebe něco bude,“ ušklíbl se Leon a mrštně jak kočka seskočil na lano.

„Teď ale musíme pokračovat v tréningu, tady všude na hrazdách i lanech budou ty bláznivé růže, takže já se jimi musím proklestit, ty ale musíš na hrazdě sedět do nejvíc vprostřed, ruce co nejvýš, ale ne abys vypadala jako někde ukřižovaná, budu na tvoji hrazdu muset skočit, což bude ale trošku složitější, protože mě ty růže budou otravovat a navíc se tady bude ještě dlouhou dobu vyskytovat Apple jakožto Zlá víla. A navíc tě budou houpat,“ zhodnotil situaci Leon. „Rozhoupej se, ať to aspoň trochu nacvičíme,“ zavelel.

Stella středně rozhoupala hrazdu a než se stihla rozhlédnout, Leon už stál na hrazdě.

„Počkej! Nebudeš mě tady doufám líbat,“ zděsila se Stella trochu. Leon se začal smát.

„Když z toho máš takovou hrůzu, tak asi ne,“ zasmál se ještě, ale to už se zase odrážel a držel Stellu za ruku, takže ji táhl za sebou. Ta než se zase stačila vzpamatovat, stála uprostřed lana a držela se za ruku s Leonem.

„Myslíš, že bys do toho konečně mohla dát život? Nehodlám tady po jevišti tahat mrtvolu,“ zaškaredil se trochu, když viděl, že je opravdu jako hadrová panenka.

„Nejdřív bych se ráda naučila, co mám vlastně dělat, než se začnu vžívat do role, opačný postup se mi už pěkně vymstil,“ odsekla Stella.

„Fajn, tak uvidíme. Teď přichází zajímavějš část. Oba dva začneme skákat a po třetím skoku se pouštíme a skáčeme směrem doprava na lano pod námi, potom ještě doprava ale nahoru a tím setřeseme všechny růže z provazů a sami vyskočíme nahoru na tu hrazdu, o to se ty kromě výrazu nemusíš starat, protože tě tam prakticky vynesu, ale pak začíná tvá úloha a z rozhoupané hrazdy musíš skočit dolů na trampolínu a odrazit se kolmo nahoru, ne do jeviště. A při tom odrazu nahoru se otočit směrem ke mně. Já k tobě doskočím a oba budem ještě předvádět různé pózy a skoky na trampolíně. Mezitím se na jeviště nahrnou všichni ostatní z království a začíná bál. No a pak se musíme dostat zpátky na tu prostřední hrazdu, která bude kousek níž a tam uděláme závěrečnou pózu a pak už jen děkovačka,“ osvětlil závěr představení a Stelle z toho šla hlava kolem.

Nicméně kývla a oba dva se začali odrážet. Naneštěstí se nesehráli, takže se navzájem katapultovali. Když skončili oba v síti, Stella se začala omlouvat.

„Promiň, vyskočila jsem jinak, promiň,“ ale Leon ji gestem umlčel a začal šplhat na lano.

Stella se tam taky vydala a tak se za chvilku konal druhý pokus.

„Bezpodmínečně musíme skákat stejně.“

Kývla. Začali skákat.

Leon nahlas odpočítával.

„Raz, dva, tři!“

Na tři se pustili a odskočili doprava. Stella minula. Skočila moc.

Zase to proklaté: „Znovu.“

„Raz, dva, tři!“ říkala si pro sebe. Povedlo se!

„Nezastavuj, ještě musíme vyskočit nahoru, jedem! Raz, dva, tři!“ zakřičel na ni Leon a než si stihla uvědomit co se vlastně stalo, stála na vyšším laně.

„Fajn, teď musíš přiběhnout ke mně, já tě chytnu kolem pasu, otočím se s tebou a vyskočím na tu hrazdu, pojď!“

Začínalo to být vyčerpávající, ale udělala, co chtěl. Najednou ji cosi pevně stisklo a ona společně s Leonem opravdu letěla až nahoru na hrazdu. Hrazda se zhoupla a Stelle docvaklo, že musí pokračovat. Když byla hrazda neblíž trampolíně, odskočila z ní a mířila přímo na trampolínu. Po výskoku se otočila, jak měla, Leon jí chytil ruce a oba za chvilku dopadli na trampolínu, ale Leon se nesnažil zastavit, právě naopak, odrazil se jak to šlo, vytáhl si Stellu nad hlavu a držel ji za pas. Ta pochopila, co má udělat. Roztáhla ruce, jednu nohu protáhla, druhou pokrčila a zvedla hlavu ke stropu.

„Při dalším výskoku tě roztočím a vyhodím, je ptoraženou nohu pak narovnej jako bys na ní stála!“ slyšela od Leona, ale to už byla jen chvilka od dalšího odrazu. Leon ji skutečně vyhodil nad sebe a roztočil, ale Stella nestihla chytit balanc, takže se začala přetáčet a padala zády přímo na Leona. Ten ji chytil do náruče a spadl na záda na trampolínu.

„Ksakru, to by nešlo,“ zaskučel Leon a prohmatával si žebra.

„Pardon, než jsem si stihla uvědomit, co mám dělat-“ omlouvala se Stella.

„Mělo mě to napadnout, musíme to zkusit znova, pojď.“

Oba se zvedli a začali se rozeskákávat. Když byli dostatečně vysoko, Leon na Stellu jen kývl a pak si ji opět vyhodil nad hlavu. Stella udělala pózu a nervózně čekala na další odraz. Ten přišel za chvíli. Rotace ji úplně zbavila myšlenek, ale tělo už bylo připraveno, takže správně natáhla nohu a zatnula všechny svaly. Leon ji pochvilce zase chytil a oba se na trampolíně zastavili.

Oba oddychovali, ale byli rádi, že to zvládli.

„Běž se naobědvat, za hodinu ať jsi zase tu,“ propustil hladem šílenou Stellu, která toho okamžitě využila a urychleně se přesunula. V jídelně potkala Alana a Jamese.

„Hej vy dva, tak jak vám to jde,“ ptala se hned.

„No, žádná sláva, ale za ty dva týdny to bude v pohodě, mají tu dobrý hrazdy. Jo a taky mám během mého vystoupení v ruce talíř plný jídla. Smaozřejmě přilepeného k němu, ale stejně je to fuška se naučit skákat tak, aby bylo stále jídlo nahoru. Talíř mi z ruky nespadne, ale bylo by podivné, kdybych ho naklonil a nic z něj nespadlo. Teda vyjma těch rychlých otoček, kdy to teoreticky drží nějaká ta síla. No ale je to sranda,“ blekotal James.

„Nám se daří fajn, ale co ty, netrápí tě moc ten ledový král?“ ptal se Alan trochu starostlivě.

„Náhodou už je to v pohodě, včera by mě asi nejspíš zapíchl, kdyby mohl, ale to jsem byla fakt lemravá. Dneska už to není tak strašný. Nestěžuju si. Teda asi za ty dva týdny nepohnu ani rukou, ale já ho nejspíš válcuju taky kvalitně. Ale aspoň se naučím pořádně hrazdy, provazy a trampolíny. U nás to byla docela procházka růžovým sadem. Jako jednoduchý to nebylo, ale to co se předvádí tady, klobouk dolů. Až se vrátíme, všem popadaj čelisti.“

„Pozor! Všem ne. Náš šéfík nás seřve že jsme ho zostudili, že jsme se ještě zhoršili a že nám snižuje kapesný. Že lituje, že se takového poklesku někdy dožil!“ smál se Alan při vzpomínání na jejich šéfa.

„To je to takový necita?“ přitočil se k nim Ken.

„Ještě horší, ale nikdo si z něj nic nedělá,“ usmíval se James.

„To Kalos je trošku blázen, ale práci dokáže ocenit. A pozná lidi s talentem. Soru v podstatě naverboval už na ulici u novinového stánku, ale to je dlouhá historie,“ zasmál se Ken, ale při vzpomínce na Soru trochu posmutněl.

„Víš jak se jí a May daří?“ zeptala se opatrně Stella.

„Jo, jsou v pořádku. Dali je spolu na pokoj, což nevím, jestli byl dobrý nápad, ale třeba si začnou pořádně rozumět,“ ušklíbl se trochu Ken. „No ale teď mě omluvte, musím jít vyřizovat různý drobnosti.“

„Milej kluk,“ řekl James a trochu se zasmál, „Ale mohl by konečně přestat jen běhat za Sorou a taky jí něco říct. A nemyslím tím jen tak něco.“

„No, to by mohl, jsme tu dva dny a všimli jsme si toho. Neskutečný, jak dlouho se to už asi táhne?“ polemizoval Alan.

„Nechte ho chudáka, ne každej je tak egoistickej a vlezlej jako vy dva!“ uštědřila jim Stella ledovou spršku, ale oba jí to oplatili.

„Hele, ty radši mlč, ty svatá Marie, nebo na tebe taky něco bonznem,“ zaškaredili se, a tak Stella raději zmlkla.

„Stello?“ ozvalo se za ní a když se otočila, uviděla Leona.

„Co se děje?“ zeptala se trochu udiveně.

„Nic zvláštního, jen že se zkoušení přesunuje. Máš se za dvacet minut dostat k naší kostymérce, potřebuje ti vzít míry a prokonzultovakt kostým.“

„Aha, ale já nevím, kde to je.“

Leon chvíli vypadal, že se rozmýšlí, jestli po ní skočí a zakousne ji, ale nakonec to neudělal.

„Počkám na tebe u dveří a zavedu tě tam. Ale pohni si,“ jeho tón byl více než výmluvný. Potom jí zmizel z dohledu.

„Tomuhle ty říkáš v pohodě?“ divil se Alan, „Vždyť to je Vrchol nepříjemnosti v nejkoncentrovanější podobě!“

„Vážně? Tak už jsem asi imunní. Anebo to není tak strašný, jak to vypadá. Hele s ním vystupuju já, ne ty, tak to neřeš. Jsem v pohodě,“ obhajovala sebe i Leona.

„A vůbec, musím jít,“ zvedla se od stolu, ačkoliv snědla jen půl toho, co si naložila.

„Počkej!“ volali za ní oba, ale ona už se ani neotočila. Spěchala ke dveřím, kde na ni Leon k jejímu překvapení opravdu čekal.

„Jdeme.“

A tak šli. Za chvíli se dostali do místnosti plné látek, kostýmů, figurín a uvítala je milá drobná dívka.

„Pane Oswalde, vy si můžete jít vyzkoušet kostým. A vy slečno si prosím sundejte triko a kraťasy. Musím vám vzít míry.“

Stella se ohlédla, jestl už je Leon v kabince. Naštěstí byl.

Kostymérka jí tedy vzala míry a Stella se rychle oblékla.

Právě včas. Leon vyšel z kabinky a ona jen s otevřenou pusou zírala, jak ta drobná dívenka dokáže na člověka ušít takovou krásu.

„Wow,“ vymáčkla ze sebe. Kostým byl dokonalý. Přes černé přiléhavé triko pošité ornamenty měl Leon hnědou, krásně zdobenou vestu. Na nohách měl dlouhé černé kalhoty, také vyšívané ornamenty a vysoké jakoby kožené boty.

„Oh, děkuji za uznání, nad tím kostýmem jsem strávila týden. Pan Oswald by mi ho asi vyreklamoval, kdyby to bylo jen o minutu míň, viďte,“ ušklíbla se kostymérka.

„Tenhle se vám povedl hned na první pokus,“ odpověděl jí stejně Leon.

„Och, převelice děkuji, doufám že příště to bude podobně. Už nemám zájem dva týdny přešívat dokonalý kostým na ještě dokonalejší,“ ohradila se vytáhla z police jakýsi katalog.

„Slečno, tady jsou šaty, které by se podle mě na vás hodily, tak si jedny vyberte a pak je společně doupravujeme, aby vypadaly podle vašich představ,“ usmála se milekostymérka a začala cosi hledat v hromadě látek.

„Nezkazte ty šaty, nebo je přijdu vyreklamovat za slečnu Sullivanovou,“ ušklíbl se ještě Leon a odešel i s kostýmem.

„Příšernej chlap,“ ulevila si kostymérka, „Jinak se jmenuju Lana, klidně si můžeme tykat, kdyby to nevadilo.“

„Samozřejmě, jsem Stella,“ usmála se na Lanu a podaly si ruce.

„Už sis něco vybrala?“

„Jo, tyhle jsou hezké, ale moc dlouhé, špatně by se mi v nich vystupovalo.“

„Udělala bych je kraťučké a na ně nadstavila cípy šátků. A tobě by slušely šaty bez ramínek, ale nevím jestli si na to troufneš. A ta čelenka bude muset dolů!“

Po půlhodině dohadů byl návrh šatů stvořen a Stella vyšla spokojená ven.

„Už jsem myslel, že jste tam obě umřely,“ ozvalo se za ní a ona nadskočila úlekem. Byl to Leon a opíral se o zeď.

„Měl jsi říct, že tu budeš čekat, pohla bych si,“ odvětila Stella.

„To je teď už jedno, musíme jít docvičit tu trampolínu. Pojď.“

A tak se opět cvičilo. Až do setmění. Zato ale stihli sjet všechno, co zatím nacvičovali a Stella se do svého pokoje vracela s dobrým pocitem.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(Herwen , 5. 8. 2007 22:58)

S této autorky se taky klube nadaná autorka anime :D

Díky..

(EWBD, 4. 8. 2007 10:30)

.. za podporu =)

...

(Arkela, 4. 8. 2007 2:15)

mooc pěkný těším se na pokračování začíná to bejt čím dál tím víc zajímavý. :)