Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. díl: To snad ne!

30. 7. 2007

A bylo to tu, poslední vystoupení Labutího jezera právě začínalo a Soře se svíral žaludek úzkostí, že něco pokazí. Bylo to zbytečné, protože trénovala svou roli třikrát více než všichni ostatní. Nicméně úzkost ji neopouštěla.

 

Leon už čekal na svém místě a za chvíli byla i Sora na place. A vše dopadlo jak mělo. Do posledního puntíku.

 

Závěrečný neutuchající potlesk. Celé Kaleido Stage se otřásalo pod hromovým potleskem publika.

 

„A tímto se s vámi loučíme, přejeme vám příjemný zbytek večera a doufáme, že nás zase brzy navštívíte!“ hlásal kdosi, ale Sora to vůbec nevnímala. Mnohem důležitější pro ni byl pocit, že to zvládla. Rozjásala celé publikum, rozdala mnoha lidem štěstí a radost v srdci.

 

Když se vracela do zákulisí, bylo jí trochu líto, že už tahle etapa v Kaleido Stage končí, ale už se těšila na další představení, které všichni pilně nacvičovali. Opět šlo o "princeznovské" představení. Sora představovala Šípkovou Růženku a Leon samozřejmě prince. May dostala roli zlé víly, která Růženku zakleje. A tak celé Kaleido nacvičovalo růst růží, princův příchod a tak podobně. Dokonce se vymyslely nové triky, aby diváci mohli tajit dech při náročných akrobatických kouscích.

 

Den po posledním Labutím jezeru se brzo ráno Sora vydala do tréningové tělocvičny, aby konečně překonala jeden z nejnáročnějších skoků z jedné hrazdy na druhou. Druhá hrazda byla totiž o dost výše než první a vyžadovalo to velké úsilí, aby se na ni akrobat vymrštil. Nicméně Sora byla od tohoto výkonu opravdu je krůček.

 

Když přiběhla do tělocvičny, protáhla se, aby si neublížila, a začla se zkoušením.

 

Zanedlouho se dostavil i Leon a po něm Mia s May a Annou a Rosettou. Všichni se začali rozcvičovat a po chvíli už se soustředili všichni jen na nácvik.

 

„Soro! Musíš dopadnout přesně doprostřed trampolíny, jinak vyletíš na špatnou hrazdu,“ radil jí Leon a sám seskočil na trampolínu, aby jí ukázal, jak to má přesně vypadat.

 

„Z tvýho místa je to lehčí než z mýho, já se musím vyhnout Mayině hrazdě. May myslíš, že by ses tam mohla zhoupnout trošku víc? Jinak mi to opravdu nevyjde,“ hájila se Sora. May jen přikývla.

 

„Tak dobře, jedem znova,“ zahulákala zezdola Mia a povyskočila si na trampolíně.

 

A tak se tělocvična znova rozproudila. Bylo už něco kolem poledne, když do tělocvičny vešel Kalos a zastavil nácvik.

 

„Pojďte všichni sem. Mám pro vás pár novinek, sedněte si, bude to na trochu dýl. Možná víte, že nejsme jediný akrobatický cirkus v Americe. V New Orleans je taky jeden a dnes mi od nich přišel dopis se zajímavou nabídkou. Máme možnost si na šest měsíců prohodit šest akrobatů. Je na nás, které akrobaty vyberem,“ chtěl ještě pokračovat, ale Sora mu skočila do řeči.

 

„Takže už jste to přijal!“

 

„Ano, už jsem to přijal. Našich šest akrobatů odjíždí zítra. Jejich šest přijede zítra.“

 

Nikdo nemohl ani promluvit, byla to sice skvělá nabídka, ale nikdo nečekal, že to bude tak hrr.

 

„A kdo tam teda pojede?“ zeptala se Sora trochu ustaraně.

 

„Ty ani Leon to nebudete, musíte dál hrát Růženku. Těch šest je Mia, Anna, Rosetta, Victor, Lisa a Jane.“

 

Dotyčným poklesly brady. Znamenalo to, že většina důležitých rolí Růženky bude volná nejspíš pro nově příchozí.

 

„Nemůžeme jim poslat nějaké málo významné lidi? Takhle bude Růženka postavená na cizích akrobatech!“ vztekala se Sora, která se bála, že bude na celých šest měsíců odloučená od Mii a Anny.

 

„Soro kdybys věděla, kdo přijede od nich, asi by ses zastyděla, protože nám poslali šest svých nejlepších akrobatů. Pět svých nejlepších a jednoho o třídu níž. Ale pro naše je to obrovská šance se prosadit, protože budou zřejmě hrát ty úplně nejdůležitější role.“

 

Na tohle nebylo co říct.

 

„Já to beru, sice se mi bude stýskat, ale takovouhle šanci nejde odmítnout,“ ozvala se Anna a ostatní taky kývli.

 

„Dobře, běžte si sbalit věci, rozloučit se a obstarat si vše potřebné než odejete. Zítra v sedm ráno odlétáte. Nezapomeňte si nějaké doklady, uvědomte své rodiče o přesunu, letenky si vyzvedněte večer,“ dodal ještě Kalos, dal Kenovi nějaké papíry a odešel z tělocvičny.

 

„Tyjo, to nevim jak to tady bude vypadat,“ povzdychla si Sora.

 

„Hej! To jsou profily těch akrobatů co mají přijet!“ vykřikl Ken a začal je zuřivě prohlížet.

 

Ostatní se k němu sesypali a tak vznikl pořádný chumel.

 

„Kene, přečti to nahlas,“ rozhodl Leon, když viděl jak se každý pere o to vidět první všechny akrobaty.

 

„Dobře, tak si sedněte. První je tu Alan Brown. Je mu sedmnáct let, v New Orleans Stage je od svých jedenácti, jeho hlavním oborem jsou skoky na trampolínách. Obstojně zvládá i hrazdy, ale jeho největším koníčkem je gymnastika na provaze. Své tělo dokáže ohnout do nemyslitelných poloh a proto se mu v NOS přezdívá Had. Původem je Američan, ale sám o sobě prohlašuje, že se za to skoro stydí, když vidí některé Američany, co provádí. Vystupuje vždy v jedné z hlavních rolí a jeho nejčastější rolí je Osud nebo chcete-li Vypravěč či Čaroděj. Jak v čem. A tady je jeho fotka!“ Ken ukázal všem portrét. Podivnější zjev viděl málokdo. Alan měl polovinu blonďaté hlavy ostříhanou nakrátko a druhou polovinu dlouhou až do poloviny zad.

 

„To má nejspíš na dvojrole,“ smála se Mia, ale Ken pokračoval.

 

„Anna Field. Osmnáctiletá dívka, která ovšem vypadá tak na dvanáct. V NOS se dokonce narodila, její rodiče jsou známí akrobaté. Jejím oborem jsou pohyblivé hrazdy v jakémkoli směru. Paradoxní je, že se celkem bojí výšek, ale to úspěšně překonává a její úspěchy nějakému takovému hadicapu vůbec nenasvědčují. Právě naopak. V okolí New Orleans není nikdo, kdo by neznal její trik s lámanou hrazdou. Ráda hraje jakékoliv opeřence. K takovýmhle rolím se ale moc často nedostane. Srdečně nesnáší hlavní role a tak se jí snaží všichni dávat nějaké menší, ačkoliv je to kvůli jejím schopnostem někdy téměř nemožné,“ Ken ukázal její fotku. Kulatý obličejík, velké, upřímné oči, ofinka, čelenka, vlasy střižené na mikádo, téhle že je osmnáct?

 

„Apple Vellon. Výbušná patnáctiletá dívka s extrovertní povahou. NOS je jejím útočištěm od dob, kdy jí rodiče zemřeli a adoptovala ji zpěvačka z NOS. Miluje žonglování a cokoliv, co nesouvisí s výškami, kterých se ale nebojí a pokud je potřeba, účinkuje i na provaze a na hrazdách. Nemá ráda když jí někdo říká Apple, ačkoliv má vlasy obarvené na zeleno, preferuje spíš přezdívku Vývrtka. Odrazem ze země dokáže nabrat takovou sílu, že se v saltu otočí někdy až dvacetkrát. Miluje všechny zvířata, ale zvířata moc nemilují ji, ačkoliv jim nedělá žádné naschvály ani jim neubližuje. A fotka,“ Ken dal fotku kolovat a pokračoval.

 

„Jack Swift, nejmladší ze všech hlavních akrobatů. Zatím nedosahuje kvalit svého bratra, ale je na dobré cestě se mu vyrovnat. Ačkoliv je mu je jen deset, je obsazován do menších hlavních rolí. Nemá rád, když mu jeho bratr říká Prcku. Všichni mu ale říkají Tarzan. Jeho specializací je totiž vše co se točí kolem lan. Ať už vertikálně nebo horizontálně uvázaných, pevně nebo navolno. Má rád dlouhé představení, kdy je v zákulisí velký frmol. A tady je fotka,“ odeslal další portrét Ken. Jack byl obyčejný černovlasý kluk.

 

„James Swift, devatenáctiletý akrobat hlavně na hrazdách a trampolínách. Preferuje oboje. V New Orleans Stage je od třinácti let a už tehdy začal vystupovat se svou jevištní partnerkou Stellou. Nemá rád, když se na něj lepí jeho bratr. Na první dojem působí trošku hrozivě, ovšem po čase každý zjistí, že je fajn a je s ním zábava, a fotečka.“

 

Černovlasý vysoký kluk s černýma očima. Vlasy do půli zad.

 

„A poslední Stella Sullivan. Jak napovídá její jméno, hvězda NOS. Sice má ještě dost co pilovat, ale každému je jasné, že jednoho dne bude zářit opravdu jako hvězda na noční obloze. Její zatím největší rolí byla role Slunce v představení Čas Fantazie. Povětšinou dostává role co mají co dočinění s ohněm, protože její zářivá hříva není k přehlédnutí. Této sedmnáctileté dívce se přezdívá Lvíče kvůli jejím již zmíněným vlasům. Nemá tu přezdívku ráda, ale zvykla si. Miluje svůj klid, ale pokud se do něčeho pustí, tak to stojí za to. A fotka,“ poslal Ken poslední fotografii.

 

„Wow! Ona fakt vypadá jako kdyby jí tu hlavu zapálili, navíc ještě k tomu ta červená látková čelenka,“ zkonstatovala Anna aposlala fotku dál.

 

„Vypadá to, že tu bude fakt veselo,“ povzdechla si Sora.

 

„Neboj, my se za půl roku vrátíme,“ utěšovaly ji holky, ale samotným jim taky začalo docházet že se celého půl roku neuvidí.

 

Ostatní se začali pomalu vytrácet a nakonec v tělocvičně zůstala jen Sora a Leon.

 

„Ty se na tu výměnu těšíš?“ zeptala se ho.

 

„Nevím, bude to určitě zajímavé, ale je to trochu risk, takhle před Růženkou.“

 

„Jdu za holkama,“ oznámila mu suše a odběhla.

 

Nesnesitelně rychle uteklo odpoledne i celý večer.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

se zblázním

(Chidori.Kaname, 1. 8. 2007 18:11)

Arkela: XDD hele tos mi vzala, já to taky chtěla psát, dokonce jsem napsala první kapitolu ke kaleido stage kde hráli šípkovou růženku...ale nějak mě to přestalo bavit...XDD mno joo já budu hold mít raději Inuyashu...

pěkný

(Arkela, 1. 8. 2007 2:38)

pěkný líbí se mi to. Ty snad umíš číst myšlenky taky sem začala psát povídku a měli tam hrát Šípkovou Růženku,ale ro nevadí takhle dobrá nebude. :)