Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. díl: Na mále

1. 1. 2008

Byl jasný večer, na nebi zářily hvězdy a jen občas přelétl přes ně černý mrak. Pomalu, tiše a pozorně jsem procházela již čtvrtou uličku. Smysly plně nastražené, ruku v kapse džínové bundy a v ruce kolík. Dneska to vypadá na klidný večer, ačkoliv podle měsíční fáze, by se to tu mělo doslova hemžit. Podivné. Uslyšela jsem za mnou šramotivý zvuk a tak jsem se bleskově otočila a vystřelila ruku s kolíkem výstražně do vzduchu. Zpoza Kontejneru vyběhly dvě krysy. Oddechla jsem si a otočila se zase po směru své cesty. Dnes bylo vůbec všechno divné. Nime ve škole, ten nový cizinec jako profesor.....ten cizinec. Byl tak zvláštní, nemohla jsem si pomoct. Asi není nejlepší večer na obhlídku, špatně se soustředím. Najednou jsem za mnou uslyšela hluk. Chci se otočit, ale pozdě, vrhl se na mě a svalil mě na zem do špíny a kaluží.

,,Tady tě mám, holčičko, to vypadá na chutnou večeři, cha chá!“ ozve se sípavý odporný hlas, ze kterého je slyšet chtíč a zvrhlost.

,,Pusť.. mě bídáku!“ syknu a snažím se překulit na záda, abych mu mohla vrazit kolík do srdce, ale pevně mě drží a už se blíží k mému krku. Je to zápas o lidskost, o život, o čest...za mrtvou rodinu...sestru....Podaří se mi sevřít jeho nohu mezi mýma, škubnu a překulím se.

,,Mě neutečeš!“ vykřikne a div mě neposlintá. Najednou mě podivná síla svalí na zem. další odněkud přilétl. Chci vstát, ale nemůžu se pohnou. Co se to sakra děje?!

,,Je to ona?“ ptá se neznámý hlas, jehož majitele nevidím.

,,Jednoznačně,“ přikyvuje první upír. Najednou hlasitě vykřikne, až se ten smrtelný jekot ozve s ozvěnou. Je po něm. Poznám to, slyšela jsem to už tisíckrát. Najednou sevření povolí a slyším jenom rychlé vzdalující se kroky. Druhý upír nejspíš vzal nohy na ramena a já jsem schopná se hýbat. Bleskově se vyšvihnu na nohy a s kolíkem výstražně u hlavy sleduji každý stín a otočím se i za zašeptáním větru. Když nespatřím mého zachránce vydám se rychle a co možná nejtišeji do druhé poloviny města, kde hemžení upírů není tak časté. Jen asi jeden za měsíc. Poté co překročím hranici, schovám kolík zase s rukou do kapsy a mířím rychle domů.

,,Jsem doma!“ rozkřiknu do domu lehce vyčerpaně. Běh mi dal přeci jen zabrat i ten souboj.

,,Miláčku, jak ses mě..?“ nedořeknu větu mamka a jen hrůzou zůstane stát ve dveřích. Odhodím špinavou tašku do kouta předsíně.

,,Jdu si dát sprchu,“ pronesu a zamířím směr koupelna.

,,Dítě, není ti nic? Panebože, vždyť jsi samý šrám a jsi strašně špinavá?!“ ptá se vyděšeně k smrti mamka. Uslyším jak se někdo v obývacím pokoji pohnul. Dojde ke mně otec s kamennou tváří. Vím co bude následovat. Už jsem si to jednou zažila....tenkrát před třemi lety....


,,Jsem doma..“ dostala jsem ze sebe ztěžka a málem se zhroutím na podlahu.

,,Miláčku, jak jsi se měla na prvním lo...?“ nedořekla a vyděšeně na mě kouká. Poté ke mně přiběhne a prohlíží mě, jestli nemám nic zlomeného.

,,Jsi celá? Proboha beruško, jsi v pořádku?!“ ptá se vyděšeně a jakmile jsem ztěžka odkývala, přitiskla si mě k sobě a pevně mě objala, začala tenkrát plakat. Došel ke mně otec.

,,Deraliane já ti říkala, že ještě není připravena!“ vyčítala mu mamka a vzlykala. Ani to sním nehlo.

,,Odstup od ní Reo,“ pravil kamenně.

,,Co..co to?“ nechápala mamka, ale po chvíli odstoupila. Otec ke mně přišel a stáhl mi hrubě vlasy z krku a ze všech stran si ho prohlédl. Poté mi rychle vytáhl rukávy a prohlédl si zápěstí, následoval ke kotníkům. Mamka jenom tiše vzlykala.

,,V pořádku,“ prohlásil jenom a zase odešel. V noci se hádali.



Unikla jsem ponížení a sama jsem mu ukázala krk. Poté si vytáhla rukávy a ukázala špinavá a doškrábaná zápěstí, na kterém začaly vznikat podlitiny. Vytáhla jsem si i kalhoty a ukázala stejně poškrábané nohy.

,,V pořádku, můžeš do sprchy“ řekl i lehce soucitně a zamířil opět ke svým věcem.

,,Opravdu ti nic není?“ ptala se mě mamka.

,,Krom toho, že mě kromě obyčejného přepadl i jeden upír Starší upír, tak nic,“ odpověděla jsem nevzrušeně a zamířila do sprchy. Rozhodla jsem se o svém zachránci pomlčet. Kdo to sakra jen mohl být?


Ráno bylo krásné, jasné a jako z omalovánky a já zapomněla na veškeré trable včera večer. Už deset minut jsem nedočkavě pochodovala před parkem a čekala na Nime. Do školy jsem se opravdu dnes těšila. Obzvláště na jistého cizince. Sama pro sebe jsem se usmála.

,,No to mě podrž, ty se ráno usmíváš! Ráno! A jsi tu dřív jak já! Proboha co se ti stalo?!“ smála se Nime a vytrhla mě z myšlenek.

,,Nic, mělo by něco?“ ptala jsem se a lehce nervózně si schovala pramen za ucho.

,,Adri ty se červenáš!“ pokračovala v údivu Nime.

,,Nečervenám, to je blbost! Máš jen krví zalité oči,“ vyplázla jsem na ni špičku jazyka a jakoby sa urazila.

,,Červenáš se a já vím proč!“ podívala se na mě podezíravě a lišácky.

,,Proč?“

,,Ha, přiznala ses, červenáš se!“ zvolala vítězoslavně. Začala jsem se strašně smát nad touto hádkou. Zrovna jsem měla ruku na klice od brány školy, když...

,,Dobré ráno slečny,“ ozval se hluboký a podmanivý hlas za námi.

,,Dobré ráno,“ uklonila se Nime tomu novému profesorovi, Dykrysovi. Zkameněla jsem.

,,Dovolíte?“ zeptal se mě a podíval se na mě těma svýma nádhernýma očima, které vypadaly maličko unaveně. Poté svůj pohled směřoval na mou ruku na klice. A taky na modřiny a škrábance na ruce. Bleskově jsem se vzpamatovala, stáhla si rukáv a uklonila se. Pousmál se a vešel do školy. Dívala jsem se za ním, dokud nezmizel za vrátnicí.

,,Už zase se červenáš!“ rýpla si do mě Nime.

,,He, cože?....Nečervenám!“

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jůůůůů

(Nime, 4. 1. 2008 12:49)

budu se snažit,aby mi ten net jel co nejdřív a navíc vnukla jsi mi bezva nápad,co se týče 4 pokráčka..^.^hehe počkáš na mě???vím,že to zní blbě,ale i když holky na tebe budou tlačit,nedej se..a počkej na mě TT_TT

rejpale

(Adrianet, 3. 1. 2008 22:36)

http://www.maboroshi.estranky.cz/clanky/krvava-tajemstvi/zvlastni

:-P

no...

(rejpal, 3. 1. 2008 22:07)

kde máte druhej díl? XD

holky vyválíte

(Arkela, 2. 1. 2008 23:14)

další supér povídka dri tenhle projekt se mifakt líbí a sem na něj hoooooodně moc zvědavá a nediočkavá na další díly :)

úžasná povídka :D

(Tyyny, 2. 1. 2008 15:11)

Úžasný ... tuhle povídku jsem hltala, písmenko po písmenku a nemohla jsem přestat :D už se nemůžu dočkat dalšího pokráčka :D

božeee

(BuBlinkaa =), 1. 1. 2008 23:37)

to je úpe mocmocmoc bubliňácký!! :D fakt supr, já ci taky pokráčko! :D

jsem závisláááááááááááááá :D

(Herwen, 1. 1. 2008 23:30)

Já chci pokráčko :D Já snad ani neusnu :D Je to superní :)