Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. díl: Řekni své jméno

3. 9. 2008

„Ne.“

„Proč?“ ozvalo se tiše. „Proč ne?“

„Odešli jsme společně a taky tu společně zůstaneme.“ Toho se bála. Tušila, že to nebude tak jednoduché, ale byla rozhodnutá vybojovat si souhlas.

„TATI! Já to přece vím. Ale ty sis tu už našel přátele a já...já jsem pořád sama. NECHCI, aby to tak bylo pořád.“

Podíval se na svou dceru. V očích měla smutek, ale i odhodlání. Byla rozhodnutá...Věděl, že neodejde, pokud jí to nedovolí, ale že bude nešťastná. Víc, než je teď...Zhluboka se nadechl.

„Tak...tak dobře. Můžeš to zkusit. Ale slib mi, že pokud se ti nepovede dobře, vrátíš se zpátky.“

„Slibuju, tati.“ řekla. „A děkuju.“


......



U Kalose...

„Výborně. Sára ti ukáže, kde budeš bydlet. Tady máš rozvrh hodin. Přípravka začala teprve před dvěma týdny, takže nebudeš moc pozadu. Teď jdi. A snaž se mi dokázat, že jsem neudělal chybu, když jsem tě přijal.“

„Děkuji. Na shledanou.“ řekla dívka a vyšla ven z kanceláře. Za dveřmi vrazila do dvou dívek, které evidentně ještě před chvilkou poslouchaly za dveřmi a teď se sbíraly ze země.

„Co to...au..“

Obě rychle vyskočily na nohy, když se za dívkou ve dveřích objevil Kalos.

„Soro, Mio... Ukážete naší nové člence, kde jsou ubytovny, jídelna, prostě ji tu provedete. Normálně je to práce Sáry, ale vy to máte za to poslouchání za dveřmi. Jo a nezapomeňte ji představit Sáře.“ a s tím za sebou zavřel dveře kanceláře.

Sora se otočila k nové člence.

„Ahoj, já jsem Sora a tohle je Mia.“ pak se na ní pozorně zadívala. „Nejsi ty ta holka, co způsobila šok Leonovi?“

„Šok? A komu?“ zeptala se.

„Našemu ledovému králi Leonovi,“ odpověděla se smíchem Mia. „Šokovalo ho, že někdo dokáže takhle skákat na hrazdách, aniž by na nich někdy předtím byl.

„Ach, tohle. No tak to bych asi byla já.“

Zatímco si povídala s Miou, Sora si ji pozorně prohlížela. Byla o něco menší, než ona. Měla světlé vlasy, dlouhé do půli zad, oválný obličejík, kterému dominovaly šedé oči. Je hezká, pomyslela si.

Sora se zadívala do těch šedých očí, ve kterých se jí zdálo něco povědomého. Jen nemohla přijít na to, co to bylo. Násilím od nich odtrhla pohled.

„A potom ti musíme ukázat jeviště, že jo, Soro?“ říkala právě Mia.

Sora se usmála a přikývla.



.....



Později si dívky zašly na oběd, ale protože kantýna už byla zavřená, musely do města. Sora s Miou ukazovaly nové kamarádce okolí Kaleido stage a postupně jí vyprávěly o jednotlivých členech souboru.

„A potom je tady Sora“ vykřikla nadšeně Mia. „Odhalím ti osobnost naší Kaleido star.“

„Mio, nech toho.“ bránila se zmíněná.

„Ale počkej, já si to chci poslechnout, Soro, nekaž jí to.“ Sora si povzdechla.

Musela pořád myslet na ty šedé oči. Bylo v nich něco...něco zvláštního, ale přesto jí připadalo, že už je někde viděla…


Později, když už věci z kufru byly na svých místech, a když byla provedena prohlídka Kaleida(od půdy až po sklep, pozn. autorky), si nová členka šla pro rozvrh tréninků přípravky.

Když se vracela zpátky, vrazila do někoho na chodbě. V podstatě by se dalo říct, že ho skoro smetla. Ten dotyčný jí byl povědomý...ta záplava šedých vlasů, ledové fialové oči..A pak si vzpomněla, to je přece ten, co jí donutila skákat...

Leon se ledově podíval na toho, kdo se do něj opovážil vrazit. Když viděl, kdo to je, překvapilo ho to.

„CO tu děláš?“ zeptal se. „Tady návštěvníci nemají, co dělat.“

Dívka se na něj zahleděla a pak řekla: „Já nejsem návštěvník, jsem novou členkou Kaleida.“

Leon na ní zíral. „Cos to říkala?“

„Jsem členkou Kaleida.“ opakovala o poznání tišeji než předtím a uhýbala před tím ledovým pohledem.

„Ty? Co si Kalos myslí, že z tebe bude hvězda? Vždyť to byl jen mizerný přeskok. A koukej mi aspoň říct své jméno!“ přikázal.

Dívka se dívala do země, pak se podívala na něj a řekla: „ Jmenuji se Michelle...


Ve stejnou dobu...u Sory ve sprše.

„Kejklíři, co si myslíš, že děláš?“ ozvalo se zaječení.

„Eh, no myslel, jsem, že bych ti mohl pomoct se svlékáním..“

Nečekal až se po něm Sora vrhne a raději rychle vylétl pootevřenými dveřmi. Ještě však stačil zavolat: „Ta nová dívenka je rozkošná, že? A ty její oči...“ a pak zmizel.

Sora se nezmohla ani na slovo. Pravě si totiž vzpomněla, kde už ty oči viděla...Stejný smutek...Stejné, byť fialové oči měl Leon...




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pááni..!

(DEwA>3, 15. 11. 2009 16:43)

skvělý...už se těším na další díl tédle povídky je to báječný..xD

plosim

(maya.samy, 2. 10. 2008 21:09)

plosim mohla bys mi na email maya.samy@seznam.cz poslat odkaz na tvou dalsi stranku uz dlouho mi blbne icq a nejde mi se prihlasit predem diky

bomba

(maya.samy, 14. 9. 2008 16:23)

to je skvele at rychle napise dalsidilek vypada to velmi slibne

pěknýa zajímavý

(Arkela, 13. 9. 2008 22:04)

Je to pěkně napsaný a i zajímavý doufám že brzy bude další pokráčko moc se těším ;-)

Nice...

(Nyoko, 7. 9. 2008 9:34)

Povídka je hezky napsaná, ale něco tomu chybí......pokráčko ;o) ^^