Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. díl: Tichá

28. 4. 2008

„ Skupina návštěvníků číslo 3, prosím pojďte za mnou.“


Skupina, toužící se podívat do zákulisí proslulého cirkusu, jakým Kaleido stage nepochybně je, se ničím neodlišovala od těch ostatních, které každou poslední sobotu v měsíci tuto instituci navštívili. A přece... Ta dívka, úplně poslední člen skupiny, se odlišovala. Snad to byl její smutný pohled, snad to byla její útlá postava.

„A nyní se nacházíme v tělocvičně. Momentálně tu visí jenom několik hrazd, protože scénář a choreografie nového přestavení ještě nejsou zcela hotové. My se přesuneme do zadní části tělocvičny, kde jsou dvě nízké hrazdy, na kterých si,se záchranným lanem, budete moci vyzkoušet jednoduché přeskoky.“

Bylo několik odvážných, kteří si to zkusili. Zbývala už jen ta dívka.

„Slečno, chcete si to taky zkusit?“

Vylekaně se na něj pohlédla. Byla zřejmě duchem úplně jinde. Opakoval tedy svou otázku. Téměř neznatelně přikývla.

Protože ze skupiny byli všichni vysocí, hrazdy byly dost daleko od sebe a byly poměrně vysoko, aby nikdo necoural nohama v záchranné síti.

Ken si toho všiml a chtěl hrazdy upravit.

„Ne.“ ozvalo se za ním. Leon. Podíval se ni svým chladným pohledem. „ Chtěla si zkusit to, co dělají akrobaté. Akrobat se musí umět přizpůsobit dané situaci. Nech ty hrazdy tak, jak jsou. Uvidíme, jak si s tím poradí.“

Vrátila mu jeho pohled. Vylezla po těch několika schůdcích na platformu a chytila se pevně hrazdy. Tušila, že obyčejný přeskok nebude stačit. Bude se muset pořádně rozhoupat a zkusit udělat salto. Rozhlédla se kolem sebe a setkala se s chladným výrazem ve fialkových očích.

Odrazila se. Těsně předtím, než se měla pustit hrazdy, zaváhala. Stačila však jediná vzpomínka na ten chladný pohled. A pustila se.

Později si nikdy nedokázala přesně vybavit, jak se jí to povedlo. Nejenže se jí podařilo krásné salto, ale dostala se tím i na druhou hrazdu.

Ozval se potlesk.



Později u Kalose v kanceláři...

„Skutečně jsi byla na hrazdě poprvé?“ otázal se jí.

„Ano.“ konečně zvedla hlavu.

„To je zajímavé. Děláš nějaký sport?“ zajímal se.

„Dělala jsem. Sportovní akrobacii a balet. Tedy do sedmi let jsem dělala balet a od sedmi do třinácti sportovní akrobacii. Taky jsem prošla kurzem scénického tance a měla jsem pokračovat dál...“ náhle se odmlčela.

Kalos si ji důkladně prohlížel. Byla poměrně malá, odhadl by ji tak maximálně na sto šedesát centimetrů. Postavu má celkově drobnou, ale to by nemělo vadit, pomyslel si.

Jestliže dokázala předvést salto na hrazdách, aniž by na nich někdy předtím byla, rozhodně to o něčem svědčí.

„No, pokud jsi tedy byla na hrazdách poprvé, je to pozoruhodný výkon.“ zahleděl se na ní. „Rozhodl jsem se, že ti nabídnu místo u nás, v Kaleidu. Pokud se ho rozhodneš přijmout, uděláš radost zejména Soře Naegino, protože to byla ona, kdo mi to navrhl. Já s tím samozřejmě souhlasím. Podstoupila bys nějaký základní trénink a pak by se vidělo. Pokud tedy máš odvahu to místo přijmout a chtěla by ses pokusit stát akrobatkou, máš jedinou příležitost.“

„Máš samozřejmě nějaký čas na rozhodnutí“ dodal.

Chvíli jen mlčky hleděla do prázdna. A pak se jí vybavil ten pocit, který měla, když se zhoupla na hrazdě. Po delší době se zase cítila trochu šťastná. Možná, že je to opravdu její osud, pohybovat se v oblasti akrobacie. Když tehdy odcházela z oddílu sportovní akrobacie, trenérka jí řekla: „Škoda, že odcházíš. Ale akrobacii máš v krvi a tuším, že je tvým osudem, se k ní jednou vrátit a třeba i uspět.“

„Musím si o tom promluvit s tátou,“ řekla potichu. „Ale jinak jsem se už rozhodla.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Nyoko, 15. 6. 2008 18:37)

Pěkné... :o) Těším se na další díl...^^ ;o)

U Ž A S N ÝÝÝÝ

(klárka, 13. 5. 2008 18:54)

Mno to je kawaiiiii... cekam hned dalsi dilek:-)a honem, honem nebo tu umru zvedavostiiiiii !!!!!! :-)

80)

(teressa, 1. 5. 2008 12:45)

vyzera to zaujimavo,uz sa tesim na pokracovanie 80)

wau

(Arkela, 30. 4. 2008 21:56)

zajímavý opravdu mooc těším se na pokráčko doufám,že bude brzy :)