Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. díl: Premiéra aneb Kejklíř si dává načas

4. 7. 2008

„Děkuji za pohoštění. Moc se mi tu líbilo.“

„My děkujeme za návštěvu, rádi jsme vás poznali.“

„Rád jsem vás opět viděl, Mistře.“

„Já tebe také, chlapče, jen co je pravda.“

Loučení u hlavní brány Kaleida nebralo konce, když starý Mistr Dirandír opouštěl cirkus.

Monica k němu přikročila, stoupla si na špičky a dala mu pusu na tvář.

„Přijeďte zase někdy. Sama toho chlapečka neuhlídám…“ mrkla na něj.

„Aby ten chlapeček nehlídal tebe…“ Chrisovi pravačka ji zrádně polechtala na žebrech.

„No, mládeži, bavte se dobře. A nebojte, na premiéru se určitě zaskočím podívat.“ Starý muž nastoupil do taxíku a Chris s Monicou ještě dlouho stáli a mávali, než jim vůz z mizel z dohledu. Ken, Sora, Mia i Anna se již otočili a poroučeli se.

Nakonec se i oni museli otočit a zamířit zpět k ubytovnám.

Chris se však ani nepohnul.

Když si Monica všimla, že se zastavil, otočila se.

Stál nehybně jako solný sloup a upřeně hleděl kamsi mezi stromy.

Monica se také podívala tím směrem a spatřila obrys lidské postavy, stojící na malé pěšině, zakončené známou fontánkou. Možná se jí to jen zdálo, ale postava třímala v ruce něco dlouhého a tenkého. Něco jako hůl…

Chris otočil tím směrem celé tělo a pomalu vykročil.

Ani jeden z nich nepromluvil. Oba zjevně chápali smyl celé situace. Monica však ne. Nebo raději nechtěla…

„Michaeli, co tady děláš?“ zvolala.

Mladík neodvětil. I přes stín, který halil jeho tvář, by přísahala, že si s Chrisem upřeně hledí do očí.

„Nadešel čas, Christiane…“ promluvil po nekonečném tichu rušeném pouze zurčením fontánky Michael.

„Jak myslíš, Michaeli.“

Chrisův výraz byl nečitelný.

Michael vykročil.

„Vyřešíme to tak, jak by to mělo být vyřešeno.“ Pokračoval Michael. „No tak, vytáhni je. Vím, že je nosíš neustále u sebe.“

Chris se však ani nepohnul.

„Ne.“ Řekl prostě.

„Co „ne“?“ zeptal se Michael podrážděně.

„Nebudu s tebou bojovat.“ Vysvětlil Chris. Stále se nehýbal.

Michael se na chvíli zarazil. Ale jen na chvíli.

„Ale no ták, Chrisi, za co mě máš. Jistěže znám ty tvoje triky. Vím, jak rychle umíš tasit…“ z jeho hlasu znělo zvrácené potěšení. „ Snad si nemyslíš, že ti na to skočím?“

Chris se stále nehýbal.

„Nemyslím. Opravdu s tebou nehodlám bojovat.“

Michael se na další zlomek vteřiny zarazil.

„Tak to máš smůlu. Já s tebou totiž ano!“

Mladík se napřáhl, rozmáchl se a udeřil holí přímo proti Chrisovi.

Monica si všimla, jak jeho pravačka cukla, snad v obraném reflexu. Chris ji však přinutil se vrátit.

Hůl narazila do jeho ramene a ozval se tupý náraz. Chris se lehce nahnul na stranu a stiskl rty, aby nevydal ani hlásku.

Opět se narovnal.

„Tohle nemá smysl, Michaeli…“ pronesl šeptem.

„Opravdu? A proč? Čekáš, že se k tobě otočím zády, abys mi vrazil tu svoji dýku do zad? Tak to máš smůlu, protože já stejnou chybu dvakrát neudělám.“ Mladík se znovu napřáhl. „Braň se sakra!“

„Ne.“ Prostá odpověď.

Michael opět udeřil, tentokrát do druhého ramene.

Chris zaťal ruce v pěst. Jinak však nedal bolest najevo.

„Myslel jsem si, že jsi mu přítel! Byl jsi můj přítel“ vykřikl Michael.

„Jsem tvůj přítel.“ Opravil ho klidně Chris.

Michael se dutě zasmál. A vybuchl vzteky.

„Vážně? Pak dovol, abych ti tvé „přátelství“ oplatil stejnou mincí!!“

„Michaeli…“

„Zradil jsi mě!“ vykřikl Michael a bodl Chrise do žaludku.

Mladík to již nevydržel a popadl se za bolavé místo. Michael jen udeřil nejdříve z vrchu a pak zespodu do obličeje. Chris se odpotácel pár kroků stranou.

„Tak už sakra bojuj!!!“ zařval vztekle i bezmocně Michael.

„Ne.“ Chrisův tón zněl podivně klidně oproti krvi, jež mu zaplnila ústa.

„Proč ne?!!“ vztekal se Michael.

„Nemám důvod s tebou bojovat.“ Odvětil prostě Chris.

„Ale já ano! Zabil jsi Shei…“ začal Michael.

„Oba víme, že ani jeden z nás tomu nemohl zabránit! Tím, že mě z toho budeš obviňovat nic nezměníš.“ Utnul jej Chris.

„Možná ne.“ Odvětil po chvíli Michael. „Ale aspoň si ulevím!“

A znovu udeřil.

Chris však uhnul.

Michael to zkusil znovu. Chris byl však rychlejší a mrštnější. Znovu uskočil.

„Michaeli, poslouchej mě, tohle nikam nevede…“

„Možná ne, a možná taky ano.“ Michael stál ve střehu. „Vím, co jsi zač, vím, kolik jsi měl dívek, než jsi mi ukradl jedinou, kterou jsem…“

„Kdy už si konečně uvědomíš, že jsem ji také miloval??!“ Chrisův hlas zněl lehce podrážděně.

„A co ty předtím?! Co…“

„To je má osobní záležitost, do které se ty míchat nebudeš!“

„Tak nebudu, jo? Uvidíme!“

„Podívej, Michaeli, vím, že jsi měl Sheilu moc rád…“

„Já ji miloval a ty jsi mě zradil! Považoval jsem tě za přítele!“

„Já ji také miloval! A Sheila si zvolila. A zvolila si mě.“

Vteřinu se Michael nehýbal.

„LHÁŘI!!!“

Mladík se napřáhl a zamířil Chrisovi přímo na hlavu. Věděl, že když rána dopadne, může to Chrise i zabít, ale bylo mu to jedno…

Mladík se nekryl.

Nechal ránu dopadnout.

Před očima se mu roztančil roj jisker a hlava se mu zamotala. V matném šeru jasně pociťoval, jak se ze stran přikrádá podivná, hrozivější temnota, která mu oplétá smysly.

„Dokud se s tím nesmíříš Michaeli, nepomůže ti ani, když mě zabiješ…“ zamumlal a silně zavrávoral.

„Tak dost! To by stačilo!“ mezi ty dva náhle vletěla rozčilená Monica. Na tváři měla lesklé slzy a v zelených očích plameny.

„Okamžitě přestaň, Michaeli a zmiz odsud! Co si myslíš, že děláš? Chceš ho zabít?“ a odstrčila mladíka stranou.

Na vteřinu se jí zdálo, že jí snad Michael odpoví vzdorné „ano“. Pak se však otočil a zmizel mezi stromy.

Monica se otočila ke Chrisovi.

„A co sis myslel ty? Proč jsi se nebránil?“ vyčetla mu. „Vážně tě mohl zabít!“

Chris vnímal, jak se kruh, kterým vnímá, zmenšuje.

„Možná i zabil…“ zamumlal lehce…

„Cože?“ vyjekla Monica a přiskočila k němu.

Chris na ni pohlédl… Už rozeznával jen její obličej…

„Monico?“

„Ano Chrisi?“

„Neurazila by jsi se prosím, kdybych teď ztratil vědomí?“ zamumlal.

Už vnímal jen ty zelené oči.

 „Já… Co??“

„Díky, moc se ti omlouvám.“

S těmito slovy se Chrisovi před očima rozprostřela naprostá tma a jeho smysly pohltila temnota…

Monica jej ještě stačila zachytit a alespoň částečně zpomalit jeho pád…

V měsíčním světle spatřila, jak z jeho čela dopadají na písčitou cestičku teplé kapky krve…

 

 

„Ale no tak, vstávej přece, vstávej, nebo tě vzbudím!!“

Jemné pohlazení po tváři a silné zatahání za ruku…

„Copak? Co se děje?“

„Neměl by jsi už spát! Ležíš tu až moc dlouho!“

„Copak ty na to máš nějakou nájemní smlouvu?“

„Jo a ta právě vypršela! No tak ospalče, už vstaň, už nesmíš spát!“

„A proč ne? Jsme tak unavený!“

„Když budeš spát moc dlouho, může se stát, že už se neprobudíš…“

„Co to říkáš?“

„Tak vstávej…“

„Sheilo, jak to mysl…“

Lehký, chichotaný smích.

„Vážně by jsi měl vstávat. Chtěla bych si s tebou zahrát šachy…“

„Šachy…?“

Naklonila se k němu a políbila jej.

„Moc ráda si je s tebou zase zahraji…“

Odchází…

„Počkej prosím, kam jdeš?“

„Někam, kam ty ještě nemůžeš.“ Usmála se na něj.

„A proč?“

„Protože se právě probouzíš…“

„Protože se právě…“

 

 

„…probouzím…?“

Jeho lehký šepot doprovodil letmý pohyb víček. Do očí jej udeřila oslepující záře.

Když mrkáním zahnal mžitky, rozpoznal, že onou září byl pouze bílý, zjevně nemocniční pokoj…

„No konečně…“

Chris překvapeně otočil hlavu po hlase.

Nepatřil však ani Soře, ani Monice.

Ani Adrianet.

Ledový tón patřil svému arktickému pánovi…

Leon seděl na lůžku na konci pokoje a díval se někam směrem ke dveřím.

„Á… To jste vy…“ zamumlal mladík a položil se zpátky na lůžko…

Ještě stále měl před očima dívku svých snů…

„Tvé nadšení mne těší.“ Odtušil ještě ledověji Leon.

„Popravdě řečeno jsem vás tady nečekal…“ Chris se rozhlédl po místnosti, skutečně však nikoho jiného nespatřil.

„Já také ne…“ odvětil Leon, „a tvé očekávání mne ani v nejmenším nezajímá.“

„Jak milé…“ Chris vnímal Leona jen ze zdvořilosti.

„Jak myslíš…“ Leon vstal z lůžka, na kterém seděl a přikročil k oknu vedle Chrisovi postele.

„Proč jste tedy tady?“ zeptal se po chvíli ticha Chris.

„Mám pár otázek, které bych ti rád položil.“

Chris už asi ze zvyku poznal, čeho se ty otázky budou týkat.

„Nuže?“

Leon se nadechl.

„Teď, když jsme tady sami dva a tvé, hmm… Agresivnější sklony jsou poněkud indisponovány, bych si s tebou rád promluvil o tvé minulosti…“ začal.

Chris na chvíli obrátil oči v sloup.

„Mluvil jste s Michaelem, že?“

Leonovi oči se nebezpečně zúžily.

„Ano.“ Odvětil po chvíli.

„A se mnou chcete mluvit proč?“ zeptal se lehce útočně.

Fialkové oči mu věnovaly ledový záblesk.

„Abych se ujistil, že jsi tak arogantní a namyšlený, jak jsem si myslel…“ pronesl Leon tiše.

„Nuže, potom to již víte, tak proč dál ztrácíte čas?“ Chris sám nevěděl, kde se v něm ta podrážděnost bere. Možná proto, že doufal, že tu místo Leona bude někdo jiný…

Leon jej přejel chladným pohledem a fialkové oči ztvrdly.

„Chci znát pravdu.“ Pravil.

Oříškové oči se setkaly s fialkovými.

A zavládl v nich mír.

„Ptejte se prosím...“

 

Po několika minutách…

„Takže vy si myslíte…“

„Jsem o tom přesvědčen.“

Chris se na chvíli zamyslel.

„Takže Michael mě viní ze smrti Sheily…“ začal Chris.

„Aby sám unikl pocitu viny.“ Dořekl Leon.

„Myslel jsem si, že tak činí kvůli tomu, že si Sheila zvolila mě…“ zamumlal Chris.

Leon lehce zakroutil hlavou.

„Některé věci potřebují mít mnohem hlubší základ, než je zášť vůči druhým. A to zášť vůči sobě samému. A myslím si, že Michaelova posedlost tebou je jednou z nich.“

„Takže Michael mne nenávidí, protože…“

„…protože je to mnohem snazší, než si přiznat, že nenávidí sám sebe… Ano, přesně tak.“ Dořekl Leon.

Chris náhle vycítil, že Leon nemluví z cizích zkušeností.

„A je jenom jeden způsob, jak si to přizná...“ ozval se hlas ode dveří.

Oba vzhlédli a spatřili, jak do pokoje vešla Leila.

„Spřátelí se s tebou…“ dořekla prostě.

Chris se opět na chvíli zamyslel.

„Jaktože toho vy dva tolik víte?“ zeptal se nakonec.

Leila se lehce zachichotala.

„Stačí jen chvíli stát a dívat se na vás dva s odstupem a musí vám to dojít.“ Odvětila prostě.

„Michael teď ale bude muset jít stranou…“ dodal Leon.

Leila vážně přikývla.

„Zítra je premiéra.“ Dodala na vysvětlenou.

„Cože? Zítra?“ Chris se podíval oběma akrobatům do tváře. „měla být za čtyři dny…“

„Spal jsi velice dlouho…“ vysvětlila Leila.

„Jak dlouho?“

Leon pozvedl ruku se třemi prsty.

„Tři dny.“ Pronesl Yuri.

Mladík s pohlednou tváří a blonďatými vlasy vešel do pokoje.

„Nerad vás ruším, ale Kalos nás potřebuje v Kaleidu a musíme jet.“ Poklepal si na hodinky.

Leila přikývla a otočila se ke Chrisovi.

„Brzy se uzdrav.“

S těmito slovy opustila s Yurim pokoj.

Leon je následoval, nevěnoval však Chrisovi ani pohled.

Mladík se rozhlédl po prázdném pokoji a spatřil, že vlastně není tak úplně prázdný…

Na nočním stolku stála váza plná čerstvě natrhaných fialek...

 

 

„Slyšela jsem, že jsi vzhůru! Ty prevíte! Klidně si tady vychrupuješ, zatímco my všichni o tebe šílíme strachy! Počkej až vstaneš! Zlechtám tě tak, že tě hned vezmou zpátky na léčení!!“

„Taky tě rád vidím, Adrianet…“

Do pokoje vrazila rázným krokem drobná, černovlasá dívka a čokoládové oči hrály rozvernými ohníčky.

„Děkuji za květiny…“ pronesl Chris, když se k němu dostala.

To Adri na chvilku zarazilo od jejích lechtacích úmyslů… A celá zčervenala…

„Monica říkala, že jsou tvé oblíbené…“

„Monica občas ví, co říká.“ Odvětil s úsměvem Chris.

„Jak se cítíš?“ zeptala se ho po chvíli.

„Už celkem dobře… Je to pravda, že premiéra je už zítra??“

Adrianet vážně přikývla.

„Ta premiéra, na které spolu tancujeme?“

Další vážné přikývnutí.

„A na které padám z několika stupňovitých hrazed a lan?“

Opět přikývnutí.

„Dvakrát?“

Adri zvedla palec.

„Seš dobrej, že si to pamatuješ.“ Mrkla na něj.

Chris se zabořil zpět do polštáře.

Hlava ho bolela, žebra měl v jednom ohni a zítra měl vystupovat. To bude něco…

„Ale neboj, ty to zvládneš…“ Adrianet vycítila proud jeho myšlenek. „Hlavně musíš mít dobré reflexy, takže je podrobíme jednoduché zkoušce…“

Dívka se z nenadání nahnula těsně k němu.

„Budeš muset být rychlý, silný a mrštný, jako ještě nikdy…“ zašeptala mu do ucha. „A tvá vůle musí být nedozírná…“ pomaličku přesunula svá šeptající ústa blíž k jeho obličeji… „připravená odolat jakémukoliv trápení… “ jen pár centimetrů vzduchu dělilo její rty od jeho, „ a musíš vzdorovat a překonat…“ nyní již jen pár milimetrů, „všechny překážky…“ Adri se na chviličku odmlčela…

A milimetry mezi jejími zákeřnými prsty a jeho lechtivými žebry byly ty tam…

Adri si moc dobře připravila pozici…

Chris měl ruce volně podél těla a nemohl se nijak bránit, zatímco mu dívka zasazovala jeden zákeřnější útok za druhým…

„Já totiž své sliby ohledně ulechtávání k nemocnici zásadně plním! Je to moje povinnost!“

„Adri!! Varuju tě! Nech-nech toho!“

Chris si až příliš dobře uvědomoval, jakou má nevýhodu a taky si v duchu říkal, že ta holka má zvláštní druhy povinností.

Jeho oči však spatřily záblesk naděje.

„Je tu ovšem něco, s čím jsi nepočítala…“ Pronesl temně a všiml si, jak Adri viditelně znejistěla, „Já totiž nikdy nespím sám! Moni, přijď sem a zachraň mě!“

Adri totiž netušila, koho spatřil ve dveřích za jejími zády…

Hnědovláska přiskočila k lůžku připravená se zapojit…

„Ach, díky ti, má hvězdo… Jsem tak rád, že mi jdeš pomoci…“ Chris byl v tu chvíli Moni opravdu vděčný…

„Ale to víš, že ti ráda pomohu…“ odtušila klidně Moni, „k ukrácení tvého utrpení...“ dodala zákeřně.

A s ohníčky v zelenkavých očích se na něj vrhla ještě zuřivěji, než Adrianet.

„CO? Ne! Proč…?“ Chris jasně pociťoval svoji přílišnou nevýhodu…

Moni na chvilku přestala a jen se spokojeně dívala, jak se marně brání páru lechtavých rukou.

„No, když si tak vybavíme, kolikrát jsi zneužil mé slabosti a silné nevýhody vůči tvým svalům, třeba když jsme se loučili s Mistrem Dirandírem, myslím, že bude jen fér, když ti to oplatím… Přidáš se, Adri?“

„Že váháš… taky má u mě pořádný dluh…“

A obě se na bezmocného mladíka opět vrhly…

Sestřička, která se právě chystala otevřít dveře a donést Chrisovi oběd, se jen krátce zaposlouchala a ihned se taktně s chápavým úsměvem poroučela někam do pryč…

Christian Oskar zůstal v této důležité životní zkoušce sám…

 

 

„A když jsi tak dlouho spal, měl jsi alespoň pěkné sny?“

Adri i Monica se nad ním již slitovaly a nechali ho, ať se v lůžku v klidu posadí.

„No, měl jsem zvláštní sny…“ odvětil zamyšleně Chris.

„A o čem?“ zeptala se zvědavě Adri.

„No, byla tam nahá… Jejž, Adri, ty jsi vlastně tady…“ zamumlal.

Dívka na něj jen vyplázla jazyk.

„No, každopádně už nemusím být zvědavý, jak vypadá bez prádla… Ach Moni, ty jsi tu vlastně taky…“

O sedmnáct minut a třicet šest vteřin spravedlivého lechtání později…

„Stačilo?“  zeptala se Adri výhružně.

Chris se vyčerpaně svalil na postel.

„Jo… Tedy, nikdy jsem si nemyslel, že trojka je tak únavná…“

Dívky se na sebe jen výmluvně podívaly…

O dalších dvanáct minut a sedmnáct vteřin ještě spravedlivějšího lechtání později…

„A teď?“ zeptal se Monica.

„Tak teda fajn, no…“ Chris si v duchu musel přiznat, že tady nejspíše nevyhraje.

„Ale zpátky k těm snům…“ začal.

Dívky už si nachystaly prstíčky…

„Ne, počkejte, já mluvím vážně…“

Trošku zklamaně je zatáhly zpátky.

„Zdálo se ti o Sheile?“ zeptala se po chvíli Monica.

Chris jen lehce přikývl.

„Myslela jsem si to…“ dodala hnědovláska.

„Chtěla se mnou hrát šachy…“ zamumlal Chris.

„Šachy?“ zeptala se lehce nechápavě Adrianet.

„No, šachy…“ pokrčil rameny Chris.

„Tak panstvo, konec návštěv! Je čas oběda a pan Oskar musí odpočívat! Ten váš tvrdohlavý šéf ho totiž chce večer převést, takže bych byla ráda, kdyby alespoň z té desetinové léčby měl aspoň tu desetinu, na kterou má nárok!“

Rázná lékařka dívky nesmlouvavě vyhodila ven.

„Musím vám říci, že máte skvělé kamarádky, pane Oskare…“ zamumlala doktorka.

„Taky si myslím…“ odvětil Chris.

„Prospaly u vás celé dva dny, než je ten Kalos donutil vrátit se na trénink…“

Kdyby doktorka vzhlédla, možná by ji neušlo, že tahle věta na Chrise zapůsobila mnohem lépe než ten nejlepší lék…

 

„Proč zrovna šachy?“ zeptala se Adri nechápavě Moniky, když obě vykročily směr Kaleido.

„To je jedna taková stará historka…“ odvětila tiše Monica.

„A povíš mi ji?“ zaprosila Adrianet.

Monica se lehce nadechla…

„To bylo tak…“

 

 

Krásný letní večer, taneční sál plný párů, které se objímají, příjemná kapela a skvělé občerstvení.

Skvělé místo k prvnímu setkání.

Chris si to nejspíše myslel také…

Spatřil ji u baru.

Povídala si s jakýmsi mladíkem a její úsměv byl o to krásnější,l že šel od srdce…

Přikročil k ní.

„Přeji hezký večer…“ pozdravil.

„Vám také…“ odvětila dívka.

Tmavé vlasy ji zatančily okolo okouzlující tváře, když na něj obrátila své hluboké, hnědé oči.

„Tak okouzlující dívka jako vy nepochybně oplývá i skvělou inteligencí…“ začal Chris.

„A tak drzý mladík až překvapujícím odhodláním…“ odvětila s úsměvem.

Chris se pousmál, neboť i přes význam jejích slov se začervenala polichocením…

„Chtěl jsem se vás proto zeptat, zda-li by jste přijala přátelskou výzvu… A zahrála si se mnou šachy…“

Chris posunkem ukázal na volný hrací stolek nedaleko.

Dívka chvíli zvažovala jeho návrh.

„Proč ne?“ odvětila nakonec k jeho nelíčené radosti.

Posadili se a figurky byly brzy nachytány.

„Co to udělat ještě zajímavější?“

Otázal se Chris se šibalským úsměvem.

„Co navrhujete?“ zeptala se zvědavě.

„Sázku.“ Odvětil.

„Nuže?“

„Když vyhraji, políbíš mě.“ Pravil prostě.

Dívka se na něj chvíli dívala jakýmsi zkoumavým pohledem.

„A když  vyhraji já, políbíš tady Willieho.“ Pronesla a ukázala na mladíka, se kterým se bavila u baru.

Až teď si Chris všiml jistých, řekněme maličkostí…

Willie měl na sobě růžovou košili, růžový svetr, růžové džíny a růžový baret.

Zvedl ruku a lehce Chrisovi zamával, přičemž našpulil rty a  pronesl:

„Ahoj, brouku…“

„Takže, platí?“ zeptala se ho černovláska

Zde nutno dodat, že Chris v sobě sebral opravdu velkou odvahu…

„Platí!“

„Ujednáno.“

„Nuže, začínáš, neboť máš bílé figurky…“ pronesl Chris.

„Neboj se, pravidla znám, tak snadné to mít nebudeš…“ odvětila dívka.

A hra začala…

Po několika minutách…

„Šach.“ Zahlásila dívka.

Chris pohnul figurkou.

„Šach.“ Zahlásila opět dívka.

Chris opět pohnul figurkou.

„Šach.“

Opět pohnul.

„Šach…“

Chris již ztratil většinu figurek.

„Šach.“

Přišel o dámu.

„Á šach…“

Chris se na chvíli zarazil.

Dívka se spokojeně usmála.

„Tak co, pane šachisto?“

Chris se lehce rozpačitě opřel o stolek a těkal pohledem mezi dívkou, šachovnicí a Williem.

„Pěkná hra, velice pěkná, škoda, že končí…“ zamumlal.

„Škoda pro vás…“ opravila jej dívka.

„Nepředbíhal bych…“ Chris zvedl ruce.

Dívka zmateně sledovala, co provádí za pohyb.

„To je… rošáda?“ zeptala se po chvíli lehce nakvašeně.

„Ano… A promiňte, měl jsem zahlásit… Šach…“ odvětil Chris a potlačoval lehký úsměv.

Dívka se naklonila k šachovnici a zkusmo se natáhla po několika figurkách. Vždy však ruku stáhla zpátky. Nakonec nakvašeně uchopila krále a ruka jí cukla několika stranami. Pak však zůstala zaraženě stát…

„…mat.“ Dořekl Chris.

Dívka chvíli nevěřícně zírala na šachovnici. Nakonec s odevzdaným výrazem figurku krále položila.

A opřela se do křesla, prohlížejíc si svého usmívajícího se přemožitele.

„Nuže…“ Chris roztáhl ruce ve výmluvném gestu.

Dívka si odhrnula vlasy z čela a s jakýmsi lehkým pousmáním sek němu naklonila.

„Neušila jsem, že jste tak dobrý…“ pronesla.

„Ani já ne… Spíše štěstí…“ Chris si ji s uspokojením prohlížel.

„A vaše výhra?“

Chris se k dívce naklonil.

„To je pravda, co má výhra?“

Dívka se lehce pousmála a naklonila se k němu ještě blíž. Přivřela oči a chystala se jej políbit…

Mladík ji však k ústům přiložil svůj ukazováček a lehce ji zarazil…

Dívka otevřela oči a dívala se do jeho oříškových studánek nechápavým pohledem.

„Nepřeji si, aby to napoprvé bylo takhle…“

Vysvětlil mladík a vstal.

„Děkuji za krásnou partii…“

Dívka se s lehkým zakroucením hlavou vyhnula jeho pohledu, načež vzhlédla.

„Takže vy odmítáte svoji výhru?“ zeptala se ho.

„Nikoliv…“, odvětil a naklonil se k ní, „ jen si ji vyberu, až bude od srdce…“ zašeptal a poroučel se.

„Počkejte…“ zarazila ho.

Zastavil se a otočil se.

Dívka stála těsně u něj.

Natáhla se a políbila ho na tvář…

„Já jsem Sheila…“

„Chris…“

„Jsem ráda, že jsem si s vámi zahrála…“

„Nápodobně…“

„Uvidíme se ještě?“

„Uvidíme…“

S těmito slovy se s ní rozloučil…

A tvář mu hořela v místě, kde se jí dotkly její rty…

A srdce mu plesalo štěstím…

 

Ten večer se Chris vrátil do Kaleida.

Sice trochu vrávoral a při prudším pohybu viděl dvojitě, přesto si však vynutil aspoň jednu generální zkoušku s Adrianet.

Když potom zalézal do postele, usnul tak rychle, že si ani nepamatoval, že nad jeho postelí poletovala jakási loutka a snažila se mu říci něco důležitého o jeho budoucnosti…

Kejklíř vytáhl své karty a sejmul…

S úsměvem se zadíval na východ a západ slunce…

Ať se zítra stane cokoliv, bude aspoň jeden nový den… Zdali však bude ten den končit či teprve začne, ukáže jedině čas…

 

Druhý den ráno šlo všechno ráz na ráz:

Snídaně, rozcvičit, odpočívat, protáhnout, oběd, do Kaleida, poslední zkoušky a úpravy, do kostýmů, nalíčit, popřát si mnoho štěstí…

„To už vážně začínáme?“ zeptal se lehce nervózně Chris Adrianet.

„Asi jo…“ odvětila dívka nevzrušeně, i když ve skutečnosti šílela trémou…

„Ehm a nemohli bychom mít ještě aspoň jednu zkoušku?“

„Pozdě…“ odvětila pouze Adrianet.

Světla v sále zhasla a objevila se jen modrá záře odhalující připravenou Soru a Leona…

A potlesk publika…

Zazněly první tóny písně…

Premiéra začala…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pro já vím koho

(ty víš kdo, 8. 7. 2008 12:59)

Vyděrači :-P

Upozornění

(Hádejte kdo, 8. 7. 2008 12:31)

No, jen jsem hctěl poznamenat, že mám moc chuť napsat pokráčko, ale tak nějak jsem si stanovil limit, že nenapíši dříve, dokud nebudu mít víc jak pět pozitivních komentářů, takže bych vás chtěl poprosit ještě o jeden, dva komentíky, ať už konečně mohu začítO:-) dík;)L

úchyláku

(Adrianet, 6. 7. 2008 22:37)

tak tu sedím s Peťkou a jediný co pro tebe máme je..... počkej na bazén! Prevíte!

Šachýýýýýý

(Herwen, 5. 7. 2008 18:01)

Je to úplně nádherný :o****** já vím, že jsem naléhala s pokráčkem a tohle je úplně skvělé :D Chci dalšíííííííííííííí :D

moc pěkný

(Arkela, 4. 7. 2008 23:41)

musím říct že se mi to líbilo jen sem chtěla v jistou chvíli zabít Michaela,ale nic proti němu.
Taky bylo pěkný jak Adri s Monikou Chrise lechtali v nemocnici. Jinak se těším na pokráčko :)

... :-)

(ppettuli, 4. 7. 2008 23:19)

Myslím, že lechtání je správná metoda na Chrise ;-) A mám ráda vzpomínkové scény... Šikula... :") Btw, jsi perverzní (-: