Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. díl: Minulost se vrací

7. 4. 2008

Sluníčko nesměle prostrčilo pár paprsků skrz záclonu a pošimralo jeden ospalý nos...

Sora pomaličku otevřela víčka a protáhla se... Protřela si oči a opřela se loktem o bok postele, aby se mohla zvednout z podlahy...

Moment...

Z podlahy???

Zaražena v půlce zvedacího manévru se rozhlédla kolem. A brzy zjistila příčinu svého nočního stěhování... Ta příčina měla havraní vlasy a zjevně velice tvrdý spánek...

Sora přejela pohledem spící Adrianet, která ve spánku nějakým zvláštním způsobem obsadila obě prostorné postele... Jednu sem včera dotáhl Ken s jakýmsi dalším mladíkem, a protože jinde nebylo místo, srazily ji k té Sořině, takže dívky měly pro sebe skvělé letiště... A jak vidno, Adri vůbec nečinilo potíže se požitkářsky natáhnou přes obojí...

Na chvíli Soru napadlo, zda by neměla Adri vzbudit, pak si však vzpomněla, co o ní a vstávání slyšela od Leily... A raději zvolila tiché vypaření...

Poněkud ji lehce zarazilo, když v brzkém ranním slunci spatřila, že v tělocvičně se stále ještě svítí... Někdo tam asi začal ještě dříve, než ona...

 

„No tak, musíš se odrazit ještě víc!“ zazněl tělocvičnou Yuriho zvučný hlas.

Je zvláštní. Co všechno může člověk zvládnout, je-li k tomu vážně odhodlaný...

A v tu chvíli, když sledoval, jak unavené, dodřené ruce sevřely hrazdu, byl najednou rozhodnutý mu pomoci...

 

Sekáček dopadl na prkýnko a odřízl kus červené řepy. Staré, poctivé kuchařské ruce vzaly opracovaný kus sladkého kořene a vložily jej na rozehřátou pánvičku, aby slastné výpary zaplnily celou kuchyň...

V místnosti se to hemžilo několika mladíky v bílých zástěrách, kteří porůznu sledovali hrnce, pánve, krájeli pečivo a prostě kuchtili, kuchtili, kuchtili...

K výdejnímu okénku přistoupila dívka s delšími, nafialovělými vlasy.

„Dobré ráno, copak to tady dneska máme?“ oslovila šéfkuchaře, který ji osobně přišel nabídnout a usmála se na něj.

„Dneska máme snídani ve stylu severní Itálie... Takový malý nápad od Rossety... Doufám, že ti to bude chutnat...“ a podával ji misku něčeho, co vypadalo jako velice voňavá směs ovoce, zeleniny a kousků masa.

„Rossety? Tak to se jí na to zeptám....“ usmála se ještě jednou Sora.

„Jen ochutnej, je to teplé tak akorát... A proč vlastně dnes tak brzo? Trénink?“ opřel se kuchař o pult a úsměv ji opětoval.

„S Rossetou... Ale chci ještě předtím nachystat hrazdy... Mám pro ni takové malé překvapení...“ kývla Sora.

Šéfkuchař se na ni zářivě usmál a s přáním dobrého chutnání sledoval, jak odchází ke stolům...

 

Když se dala do jídla, s potěšením zjistila, že je opravdu moc chutné. Docela přitom zapomněla na čas, takže ji překvapilo, když si k ní přisedla Leila s Adri....

„Dobré ráno.“ Usmála se na ně. V duchu si pomyslela, že svůj „náskok“ zjevně ztratila...

„Dobré...“ kývla s úsměvem Leila.

„Taky...“ dodala Adri a trošku nesměle se po chvíli ozvala. „Doufám, že ti nevadí, když ti zabírám tvůj pokoj...“

Sora ihned vehementně zavrtěla hlavou.

„Ale vůbec ne, alespoň tam nejsem v noci sama...“ usmála se na ni. „Snad jsem tě ráno nevzbudila, snažila jsem se být potichu...“

 „Ale kdepak, spím tvrdě jako dřevo...“ Tentokrát to byla Adri, kdo zakroutil hlavou.

Leila ty dvě chvilku pozorovala a bůhví proč si na pár vteřin zakryla ústa rukou...

„Na Kaleidu se mi ze všeho nejvíce líbí, že je tady po ránu tak veselo.“ Ozval se za nimi známý hlas a vedle Leily se posadila Rosseta, hezky naproti Soře.

„Ahoj Rosseto!“ usmála se nadšeně Sora. „Jak jsi se vyspala?“

 „Díky, skvěle. A těším se na náš společný trénink!“ Rosseta se také usmívala a začala se ládovat snídaní.

„Poslyš, ta snídaně, to byl tvůj nápad?“ zeptala se po chvíli všeobecného nacpávání Sora.

Rosseta jen přikývla.

„A proč zrovna tohle?“ ozvala se Adri.

„Chtěla jsem si jen něco ověřit...“ odvětila zamyšleně Rosseta a dívala se směrem k výdejnímu pultu.

Dívky se tam také ohlédly a všimly si, že do jídelny právě vešel Chris...

Přistoupil k pultu a právě se chystal vzít si svou snídani... Usmál se na šéfkuchaře a natáhl se pro misku, jež mu podával. Jeho oči se zahleděly na její obsah...

Ruka mu v půli cesty strnula a úsměv mu ztuhl ve tváři...

To přece...

Kuchař znervózněl, když spatřil, jak Chris němě a užasle zírá na připravené jídlo...

Nemožné...

Šéfkuchař si lehce odkašlal. Mladík zamrkal a potřásl hlavou...

„Pardon... Já... Na chvíli jsem se zamyslel...“ vypravil ze sebe Chris, položil misku na tác a odešel k prázdnému stolu.

 

Leon se opíral o zábradlí svého balkónu a pozoroval Kaleido při úsvitu. Spatřil několik postav, jak brzy po ránu míří do jídelny. A mezi nimi i tu holku a po chvíli i toho kluka. Vzpomněl si na své myšlenky, které ho napadly posledně, když tady přemýšlel. Přimhouřil oči. Od té doby se událo mnoho věcí... Zvažoval... A rozhodl se... Nejprve představení, mají již jen několik posledních dní... A pak může uvažovat o hloupostech...

S ledovým výrazem se obrátil a zmizel ve stínech svého bytu.

 

Za pár hodin v tělocvičně...

 

„Tak fajn… Je to dobré, ale chce to ještě trénink a neusnout na vavřínech! Takže do práce!“ zazněl tělocvičnou pevný Kalosův hlas.

Velký šéf vstal a opustil tělocvičnu.

Ostatní se po sobě podívali. Mnozí byli silně udýchaní, ale usmívali se. Půjde to…

Chris si velice oddechl. Adri ho popleskala po rameni a usmála se na něj. Mia jim ukázala zdvižené palce. I když by to samozřejmě nikdo neřekl nahlas, všichni tři se báli, jak se bude Chris cítit, když bude tancovat před celým Kaleidem. Ale dopadlo to dobře a zdálo se, že úspěšné premiéře již nestojí nic v cestě.

Společně se rozhodli, že opustí ostatní a vydají se trénovat do malého sálu. Leila teď měla práci s Yurim a Sora s Leonem, za hodinu nacvičí společný akt. Do té doby mají ještě co zlepšovat.

Než však odešli, upoutala je zajímavá podívaná:

Sora zrovna mrkla na Leona, který lehce přikývl a vyšvihl se z trampolíny vysoko na hrazdu, kde na ni chtěl počkat. Sora se rozhodla pro žebřík a vyšplhala na plošinu…

„Počkej, podám ti hrazdu.“ Ozval se náhle za ní známý hlas.

„Díky Kene.“ Sora se na něj usmála, když se mladík nahnul a chystal se jí podat tyč upevněnou mezi lany.

„A jejda, nějak to tady klouže…“ pronesl Ken a „uklouzl“…

Sora vykřikla a chtěla za ním skočit, ale bylo pozdě: Ken visící na hrazdě padal dolů!

Sora to sledovala očima naplněnýma hrůzou…

Ken se vyšvihl, odrazil se, provedl salto a zachytil se druhé hrazdy, kterou mu do cesty poslal Yuri.

Sora chvíli užasle zírala na to, co právě viděla. Pak se jí obličej rozzářil štěstím a nadšeně zatleskala.

„Kene, to bylo úžasné!“ Vykřikla na celou tělocvičnu, jež se naplnila jásotem a potleskem.

Mladík se sice červenal, ale pokusil se světácky slézt z hrazdy a stoupnout si na plošinu vedle Yuriho, který na něj povzbudivě zamrkal.

„To byla jen taková náhoda…“ odvětil, když k němu Sora přiběhla a snažil se, aby to znělo co nejvíce ledabyle…

Yurimu se jaksi podařilo se od nich vypařit a teď spolu s ostatními dělal, že ty dva nevidí… Vlastně veškeré osazenstvo tělocvičny mělo najednou spoustu práce u hrazd, kladin a činek na druhém konci místnosti a zjevně se u toho museli hlasitě bavit a smát… A nevěřili by jste, kolik z nich mělo z nějakého důvodu chycené palce či se modlili  k nebi. Chris by přísahal, že zaslechl hned několik lidí, jak šeptem proneslo : „jestli ji to neřekne teď, tak už nikdy!“

„Nevěděla jsem, že tohle umíš…“ Sora se na Kena zářivě usmívala a mladík se nestačil červenat.

Také samozřejmě jeho ego v tu chvíli sahalo někam do vedlejšího vesmíru, když viděl Sořin obdivný výraz…

„Ale vždyť to vůbec nic nebylo...“ mávl Ken rukou a měl co dělat, aby se nezačal vznášet. „Pár hodin tréninku s Yurim a bylo to.“

„Takže to tě naučil Yuri? A proč? Chceš snad s námi vystupovat?“ Sořin obličej zářil jako sluníčko.

„Ale kdepak…“ Ken se snažil skrýt náhlou nervozitu. „Jen jsem ti chtěl udělat radost..:“ zapomněl se přetvařovat.

„Mně?“ Sořin obličej se náhle rozzářil ještě třikrát víc. „To jsi udělal kvůli mně?“

Ken jen nejistě přikývl.

„Ach Kene!“ Sora jej nadšeně objala. „To je to nejhezčí, co pro mě kdy kdo udělal!“

Ken by přísahal, že se nadzvedl několik centimetrů nad zem.

„Čím jsem si to zasloužila?“ zeptala se ho s tím nejzářivějším úsměvem.

Ken krátkým pohledem vyhledal Yuriho.

Ten se mu všemožnými gesty snažil naznačit, ať ji pozve na rande…

Ken snad pochopil.

„No, já jsem tě chtěl požádat…“ začal pomalu.

Sora se dále usmívala.

„… jestli by jsi…“

Usmívala se moc hezky…

„… se mnou…“

Yuri a většina ostatních lidí náhle ztichla, držela zaťaté pěsti a tichými gesty ho pobízela, ať už to řekne!

„…třeba někam...“

Ken se náhle zarazil, neboť se zcela zahleděl do toho jejího úsměvu…

Sora dál čekala, co z něj vypadne.

Po několika vteřinách trapného ticha si Anna stoupla Chrisovi na ramena a vytáhla jejich poslední eso…  Velký transparent RANDE!!!

Ken se na křiklavě rudé písmo chvíli nechápavě zahleděl a Sora se ohlédla, kam se dívá… Spatřila Annu, jak zahalená v bílé tóze pózuje na Chrisových ramenou a jak kolem nich Mia metá přemety…

„Promiň, co jsi chtěl říct?“ Sora se už zase dívala na Kena.

Ken se  na chvíli zarazil.

Yuri už zoufale lomil rukama.

Ken se nadechl.

„Nechtěla by jsi se mnou třeba někam zajít?“

Yuri udělal vítězoslavné gesto a Chris musel Anně zacpat ústa, aby nebylo slyšet její nadšené zavýsknutí.

Sora se na Kena chvíli dívala lehce zamyšleným pohledem, pak se však znovu rozzářila.

„Ale to víš, že půjdu.“ Usmála se. „A ráda.“

Je zvláštní, že i když je nikdo evidentně neposlouchal, ozval se tělocvičnou další jásot a potlesk.Tentokrát se červenal nejenom Ken, ale i Sora.

 

„Opravdu? A jste si tím jist?“ Kalosův odměřený hlas silně kontrastoval se zdvořilou frází.

„Naprosto. Jsem nepochybně o několik tříd lepší a v plné formě, zatímco on…“

„Zatímco on se dostal zpět do své vrcholné formy přímo pod naším dohledem. A pokud vím, patří mezi světovou špičku stejně jako vy.“ Tentokrát už Kalosův hlas vůbec nezakrýval zjevný chlad.

„Jenže on byl celý rok mimo, kdyžto já jsem vyhrál…“

„Pokud je mi známo, porazil vás ve všech soutěžích, kde jste soupeřili společně. Vyhrát něco, když je druhý nepřítomný, není vítězství nad ním.“ Kalos odložil papíry stranou a přeměřil si svého návštěvníka rentgenovým pohledem.

„Možná tedy také víte, že mi ukradl partnerku, když jste tak skvěle informován!“ tentokrát zazněl zjevný chlad i z návštěvníkova hlasu.

Kalosův výraz se nezměnil.

„Tak co, berete mě nebo ne?!“ nebyla to snad ani otázka.

Kalos znovu zvedl papíry a zahleděl se do nich.

„Jak jsem vám již řekl, ta role je obsazena a její obsazení nehodlám měnit. Patříte však mezi špičku a nabízíte-li nám své služby, jistě pro vás najdeme místo jinde...“ odvětil zdvořile, ale nesmlouvavě.

Návštěvník zjevně přikývl, načež s prásknutím opustil místnost.

 

„Tak fajn, to by myslím pro dnešek stačilo!“ Mia hlasitě zatleskala rukama, a všichni okolo se k ní otočili. „Díky vám všem, jste skvělí, zítra budeme pokračovat.“

A s těmito slovy se otočila, zatímco ostatní začali opouštět tělocvičnu, sem tam se bavili o svých číslech a většina po té zamířila rovnou do jídelny.

Chris se požitkářsky protáhl a usmíval se na Adri a Miu, které si nadšeně přizvukovaly při hodnocení představení. Byl moc rád, že to tak dopadlo. Teď už se nebál chvíle, kdy vejde na jeviště před publikum.

„Půjdeme na večeři?“ oslovil dívky a zamířil společně s nimi do šaten. Tam se ovšem rozdělili. Chris do dámského oddělení pochopitelně nesměl. Dívky přikývly a prozatím se s ním rozloučili s tím, že na něj počkají.

Chris se převlékl a zauvažoval o návštěvě sprch. Od jistého incidentu si dával veliký pozor, zda tam není někdo, komu by jeho přítomnost mohla vadit.

Já bych ani neřekl, že jí tvoje přítomnost vadila…Ozval se jistý hlásek v jeho hlavě.

Chris si na něj celkem zvykl, takže si jen představil, jak ho právě praštil velkým, železným kladivem.

Taky odpověď…Ozvalo se, více však ani ň.

Chris se spokojeně svlékl a odkráčel do sprch. Měl štěstí, prázdné…

Rychle se osprchoval. A snažil se přitom zapudit veškeré vzpomínky, které se mu vázaly k zadní části místnosti včetně k zrcadlům…

Trošku ho při těch myšlenkách bodlo u srdce. Vzpomněl si na Sheilu. A náhle jakoby i ten hlásek v jeho hlavě vypnul tu televizi, na které sledoval odhalenou Adri a zastyděl se. Tohle si nezasloužila…

Rychle se osprchoval a s nepříliš veselými myšlenkami zamířil k východu. Na chvíli se zastavil a prohlédl se v zrcadle. Zíral na svou tvář… Na toho kluka, co si tady užívá, šmíruje nahý holky a svádí jednu za druhou… V mysli se mu sice ozvalo několik ostrých protestů, ale příliš slabých…

Není to náhoda, nic z toho není náhoda… Prostě takový je… je tady, trénuje na vystoupení a sbírá slávu a obdiv, co si nezaslouží… Měla by tu být ona… Ne on… Ona by se tak nikdy nechovala… Neměl by tady být… Měl… Měl by být mrtvý!!!

S poslední myšlenkou se napřáhl a nechal hořkost a nenávist, ať se projeví… Na zem dopadly střepy a místnost zaplnil zvuk roztříštěného skla. Chris stáhl pěst zpátky. V zrcadle zůstal vytlačený kráter, z kterého se vysypalo několik dalších střepů. Chris zíral na svůj pokřivený, znásobený odraz a cítil teplo, jež mu zalévá paži. Podíval se na hřbet ruky. Jeden střep se mu zaryl hluboko pod kůži.

Se zaťatými zuby jej uchopil a vytrhl. Díval se na rudou krev, jak pomalu vytéká z rány… A vnímal bolest…

 

„Musíš na sebe dávat větší pozor…“ měkký, lehce pobavený hlas.

„Já se snažím… Ale jak mám na sebe dávat pozor, když vím, že mě pak budeš ošetřovat ty?“ šibalský úsměv.

„I ty jeden…“ Něžný polibek…

„Musíš si dávat pozor, už kvůli mně… Nesnesla bych, kdyby jsi se kvůli mně někdy trápil.“ Šeptavý hlas a milovaný úsměv… Lehké pohlazení po tváři…

„Jestli tě to učiní šťastnou, nebudu se trápit. Nikdy. Slibuji…“

Její prst na jeho rtech.

„Neslibuj něco, co nemůžeš splnit…“ lehký úsměv. „Já…Jen jsem chtěla, abys věděl, že kdyby… Kdyby nám to třeba nevyšlo… A ty jsi si našel někoho jiného… Tak aby jsi se na mě neohlížel… A aby jsi byl šťastný…“

Objetí…

„Já jsem šťastný s tebou…“

Chvíle mazlivého objímání…

 „Ještě tě to bolí?“ zeptala se starostlivě.

Podíval se na zápěstí, na kterém měl čerstvý obvaz.

„Teď už ne… Díky tobě…“

Usmála se na něj.

„Chtěla bych navždy tišit tvou bolest, ale nikdy bych ji nechtěla způsobit…“

Nikdy…

Nikdy…

 

„Chrisi? Stalo se něco?“

„Ne nic…“

„Ale… Tvoje ruka!“ Yuri k němu vztáhl paži.

„To nic není…“

Zmizel za rohem a nechal za sebou několik rudých kapek… Yuriho výraz byl v tu chvíli neproniknutelný, když obrátil tvář a spatřil roztříštěné zrcadlo…

 

Zahnul za roh a šel by dál, nebýt drobné překážky s havraními vlasy, jež mu zastoupila cestu…

„Kampak? Jídelna je opačným směrem.“ Ozval se Adriin hlas s šibalským úsměvem.

„Snad jindy, teď chci být sám…“ pokusil se ji odstrčit.

„Co máš s rukou?“ to ale nebyl Adriin hlas. Za Adri se vynořila Leila, doprovázena Miou.

„To… To nic…“ Chris se chtěl kolem nich prosmýknout, jenže Adriina ruka ho zatlačila zpátky.

„Co se stalo? Pořezal ses?“ Adri uchopila jeho zápěstí a prohlížela si rozšklebenou ránu, ze které pomalu vytékala krev.

„Bude to chtít dezinfekci…“ zamumlala Leila a za chvíli se vrátila s lékárničkou.

Chris jen mlčky přihlížel, jak mu Adrianet spolu s Leilou obvazují ruku, zatímco jim Mia chystá obvazy, a sotva vnímal, když k němu někdo zezadu přikročil.

„Jak vidím, zastavili jste ho dřív, než si stačil udělat něco horšího…“ ozval se mu těsně u ucha Yuriho hlas.

„Jak „udělal“.. To sis udělal sám?!“ Adriin hlas zněl zhrozeně.

Chris se vyhnul jejímu pohledu.

„Pořezal se o střep z rozbitého zrcadla v koupelně…“ poznamenal Yuri. Chrisovi však neušlo, že jeden důležitý detail si nechal pro sebe…

„Říkala jsem jim, že tam drží jen na vlásku…“ zamumlala Leila a sbalila lékárničku.

Adri si Chrise krátce přeměřila pohledem.

„A kvůli tomu nechceš jít na večeři?“ zeptala se podezřívavě.

„Většině lidí pohled na krev u jídla vadí…“ poznamenal opět Yuri.

„Ale jestli chceme, aby na nás nějaké jídlo zbylo, měli bychom vyrazit!“ Ozvala se Mia a její veselý hlas alespoň trochu zvedl náladu jejím společníkům.

Adri si Chrise ještě naposledy přeměřila. Ale když se na ni jen chabě pousmál, přikývla.

„Jsem rád, že vás tady mám…“ poznamenal.

Leila lehce nadzvedla obočí a Yuri se slabě pousmál.

„Je mi tu s vámi moc dobře…“ Chris se na Adri usmál a prohlížel si obvázanou ruku.

„No, nám s tebou přece taky.“ Mia se usmála a celá zčervenala.

„Dokud budeš žít, budem tady s tebou.“ Mrkl na něj Yuri a položil mu ruku na rameno.

Adri by se také ráda v této dojemné chvíli vyjádřila…

Její žaludek byl ale rychlejší…

ŠKRUUUUUNG!!

A hlasitější…

Chodbu zaplnil zvonivý smích…

Společně pak zamířili chodbami k jídelně.

Brzy prošly dvojitými dveřmi přímo do rozlehlé místnosti.

Zrovna se chystali zamířit k výdejnímu pultu, když v tom se ozval čísi hlas…                                  

 

„Ááá… Tady ho máme! Christian Oskar!“

Ten hlas byl Chrisovi až příliš děsivě povědomý.

„Copak copak, Chrisi… Nebo ti snad mám říkat Svůdníku?“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

WOOOOW

(Alende M., 24. 4. 2008 19:20)

Páni, jsem se nemohla dočkat, kdy tu zas něco dáš. skvělý

=0)

(teressa, 17. 4. 2008 20:49)

jeeeeeeeejo to bolo super ale uz by ste mohli dodat dalsiu pretoze uz vcera bolo neskoro!!!!!

jůůůůůůůůů

(Herwen, 13. 4. 2008 19:41)

Je to supení :D já chci pokráááááčkóóóo´nebo to nevydržííííííííííím :D

Skvělí :)

(Natsumi, 11. 4. 2008 19:36)

Taky doufám, že se tu brzo objeví pokračování. Je to skvělí...

úžasný

(Arkela, 9. 4. 2008 0:50)

tak to se ti povedlo doufám,že se tu brzy objeví pokráčko je to dost napínavý a já sem baba zvědavá :D.... Moc se těší na pokráčko