Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.díl: Kdo chodí bez jištění...

4. 5. 2008

„Chrisi!“

Pomalu otevřel oči.

„Chrisi probuď se... Podívej, to musíš vidět…“

Posadil se a protáhl se. Popadla jej za ruku a vytáhla ho z postele.

„Podívej…“

Jeho zrak padl na překrásný východ slunce…

„Nádhera…“ zašeptal a přivinul ji k sobě.

Něžně jej objala a políbila ho.

„Přeji krásné ráno…“ zašeptala.

Usmál se na ni. Stáli oba na balkónu, ona v noční košili, on v krátkých teplácích a dívali se na východ slunce, který zbarvil hladinu nebesky modrého jezera do nachova.

Chris náhle zaslechl zvuk hlasitého motoru a spatřil rudý sportovní vůz, který zaparkoval před vchodem hotelu.

„Ach ne…“ vydechla.

Objal ji.

„Co je?“

„To je on.“ Zašeptala jen a přitiskla se k němu ještě blíže.

Pevně ji objal.

„Neboj. Jsem tady.“

Za chvíli se ozvalo zaklepání. Chris šel otevřít. Nevěděla, co tam dělal. Věděla jen, že se za pár minut vrátil a levé rameno mu lehce krvácelo. Ale usmíval se.

Sportovní vůz za chvíli zmizel v ulicích města…

 

„Rád tě opět vidím, Michaeli.“ Odvětil Chris.

Význam jeho slov silně kontrastoval se situací: Stáli naproti sobě a navzájem se propalovali nenávistným pohledem. Chris poté vykročil směrem k výdejnímu pultu a pozvedl tácek. Na jeho poznámku nereagoval.

„Ale ale, copak, snad se mě nebojíš?“ ozval se nově příchozí.

Chris jej ignoroval.

Yuri přimhouřil oči.

Chris pozvedl příbor a zamířil k výdejnímu okénku. Kuchař však sledoval Michaela.

„No tak, Chrisi, co je? To si se mnou ani nepodáš ruku?“

S úsměvem si vzal od kuchaře připravený talíř a otočil se i s táckem.

Michael stál těsně u něj.

„Když dovolíš, rád bych se posadil a najedl se.“ Pronesl.

Michael učinil rukou gesto, jakože může pokračovat dál, pak však prudce udeřil a vyrazil mu tácek z ruky. Talíř se roztříštil o stěnu a tác zarachotil o podlahu.

„To by stačilo!“ Ozval se Yuri. Jeho slova doprovodilo několik zlostných výkřiků.

Adri zachytila pohled Chrisových očí. Tenhle výraz ještě neznala. Nikdy neviděla plamen nenávisti, který planul v kaštanových hlubinách. Nikdy ještě neviděla, že by se Chris na někoho díval takovým způsobem.

„Co chceš?“ zašeptal tiše.

„To co vždy… Spravedlnost.“ Odvětil Michael.

Chris zaťal ruce v pěst.

„Oba víme, jak to bylo doopravdy, že? Oba víme, jaký doopravdy jsi!“ Michael postoupil o krok dopředu a díval se na Chrise ze vzdálenosti pouhých několika centimetrů.

„Oba víme, jak rád ubližuješ nevinným dívkám, jak rád je svádíš a lámeš jejich srdce.“ Šeptal, ale jeho hlas se rozléhal po celé místnosti. „Oba víme, co jsi provedl Monice, jak jsi ublížil Hei-Li a co jsi udělal mnohým dalším. Ale s tím je teď konec, Chrisi.“

Chrisův výraz byl neprostupný.

„Slyšel jsem, jak jsi si tady připravoval půdu. Hned třetí den a už jsi s jednou sprchách, další den v kabinkách, opravdu nemarníš čas…“

Chrisovi se poprvé ve tváři pohnul sval. Adri se zarazila, když spatřila nenávistnou masku, ve kterou se proměnil jeho obličej. Šel z něj strach…

„Ale tentokrát ti to nevyjde. Už ti nestačí lámat srdce, ty už musíš lámat i životy. Ale já ti to nedovolím!“ Michael také zaťal ruce v pěst.

„Už-ani-slovo!“ varoval ho Chris.

„Copak? Není ti příjemné, když o tobě někdo tolik ví? Myslíš si, že neznám „Květ lásky“? Vím přesně, co máš v úmyslu! A nehodlám ti nic darovat!“

„Tak to ty…“ Chris se na chvíli zarazil. „ Michaeli! Varuji tě!“

„Ale ale? A před čím mě varuješ? Co mi můžeš provést?! Ublížil jsi tolika nevinným dívkám! Ukradl jsi mi partnerku! A…“ Michael teď přistoupil ještě blíž a zíral na Chrise stejně nenávistně, jako on na něj, „ …a zabil jsi Sheilu!“

Poslední slova zasáhla Chrise až příliš hluboko.

Ozvala se hlasitá rána a plesknutí.

Chris jenom zíral před sebe. V očích měl… Strach?

Nebyl to on, kdo Michaelovi zasadil ránu.

Byla to Adri.

„Ty! TY! Jak se opovažuješ!“ křičela na něj a napřahovala se k další ráně. „Kdo vůbec jsi?“

„Je to můj přítel! Chodíme spolu.“ Odvětila Rosseta a postavila se jí do cesty.

„COŽE?“ Ozvalo se sborem.

„Poznala jsem Chrise podle jeho vyprávění a napsala jsem Michaelovi, ať hned přijede. Myslel si, že zmizel, ale jak vidno, nestalo se tak.“ Odvětila klidně a přimkla se k Michaelovi.

„Nevíš, co tenhle člověk udělal, tak ho laskavě neobhajuj!“ utrhl se Michael na Adri a mnul si bradu.

Adri si ho přeměřila pohledem. Byl zhruba stejně vysoký jako Chris, krátké hnědé vlasy lehce kontrastovaly se zelenýma očima, kterýma nahlížel na nenáviděného soupeře. Hnědý cestovní plášť mu sahal pod kolena a zdálo se, že je místy lehce potrhaný.

„A co tedy udělal?! Chris je dobrý člověk a nedovolím, abys mu říkal takové věci!“

„Ale ale, nejsi jedna z jeho budoucích kořistí?“ Michael opět pohlédl na Chrise a nevesele se usmál. „Kdypak ji zabiješ, Svůdníku?“

Tentokrát vážně přestřelil.

Adri se nestačila ani pohnout a černý stín proletěl okolo ní, odrazil se od podlahy, těsně minul Rossetu a smetl Michaela stranou.

Během několika vteřin se oba zmítali v propleteném klubku na zemi. Náhle Chris odkopl Michaela stranou, zvedl se, popadl ho za límec a jednu mu vrazil. Michael odletěl půldruhého metru dozadu, dopadl však na nohy a popadl židli. Napoprvé Chris sice uhnul, ale druhá rána byla přesnější, židle se roztříštila o Chrisovo pravé předloktí, zatímco se mladík pokusil svému soupeři druhou rukou zasadit úder do žaludku.

Michael však uhnul a skopl Chrise stranou. Mladík proletěl kousek od Adrianet. Dopadl přímo mezi střepy od své dnešní večeře. Levá ruka se zbarvila rudou krví. Pohlédl na svou obvázanou pravačku a se vzteklým řevem se vrhl na soupeře. Popadl Michaela, smýkl s ním stranou a prohodil jej přes dva jídelní stoly. Druhý se pod váhou Michaelova těla poroučel k zemi.

Hnědovlasý mladík však rychle vstal, popadl jeho desku a jednou rukou ji mrštil proti Chrisovy. Ten udeřil do letícího dřeva tak mocně, až se stůl přelomil a dopadl stranou. Adri ustoupila o krok dozadu, když viděla výraz v Chrisově tváři. Bála se ho.

Michael však zjevně ne. Vykročil a jednu mu vrazil. Chris paradoxně nechal ránu dopadnout. Sám mu zasadil další. Oba dva se odpotáceli od sebe, ale chystali se na sebe vrhnout znovu.

„TAK DOST!“

Byl to ledový, mrazivý hlas, který vytrhl soupeře i přihlížející. Leon stál přímo mezi oběma soupeři a měřil si je tak mrazivým pohledem, až oba ztuhli.

„Jste kaleidovští akrobaté a potřebujeme vás zdravé!“

Jeho argument je zjevně probral z vyrušení a znovu se na sebe vrhli. To už ale Yuri s Leilou a Kenem popadli Chrise a Leon s tatínkem Marion popadli Michaela. Odtáhli oba od sebe co nejdál a drželi je, dokud se nepřestali zmítat.

Chris se nakonec svým věznitelům vytrhl a se vzteklým kopnutím zmizel za dvojitými dveřmi. Na podlaze za ním zůstávaly kapky krve.

 

Po chvíli dveřmi prošla druhá postava, havraní vlasy ji tančily kolem čokoládových očí, když se rozhlížela, kam mladík zmizel.

 

Zabil jsi Sheilu!

To není pravda, a ty to víš.

Zabil jsi Sheilu!

Není to pravda.

Zabil jsi…

Není…

Zabil…

Ne!

Zastavil se a poněkud prudčeji se chytil kamenného zídky, tvořící stěnu fontánky v parku.

Zabil… Neodcházej… Zabil…Ty už mě nemáš rád?... Copak to není pravda?... Zabil…Jsi jiný, než ostatní… Zabil… Já tě mil…

„Už DOST!“ jeho vztekle zoufalý výkřik utnul hlasy, které se vyrojily v jeho hlavě a smazal myšlenky… Či spíše vzpomínky…

„Už… Už dost…“ zašeptal a zhroutil se k zídce. Pravačka mechanicky bušila do zdiva, zatímco se Chris snažil ubránit vlastním pocitům.

Já bych ne… Já přece ne… Není to tak a ty to víš…Nikdy jsem nechtěl…A ani jsi neudělal… Proč to říká… Co když má pravdu?

Jeho myšlenky a celé nitro se náhle utopilo v ohlušující prázdnotě a tmě…

Co když jsem vážně…

V ústech měl sucho a najednou nemohl dýchat…

Co když jsem ji vážně…

Oči se zaleskly hořkými slzami…

…zabil.

Z hrůzy živé můry by ho snad probudily rychlé kroky, kdyby chvíli předtím neopustil park a nezanechal fontánku nově příchozí, která se jen zmatené rozhlížela. A pak se rychlým krokem vydala přímo k ubytovnám…

 

Adri pospíchala, jak jen to šlo. Už u vchodu zaslechla jakési bušení a přidala do kroku. Minula roh a spatřila Chris, jak lomcuje dveřmi od svého pokoje. Došlo jí, že klíč má nejspíše v bundě, kterou nechal v šatně.

Zarazila se. Pohlédl na ni.

Chvíli se navzájem měřili pohledem. Potom Chris ještě jednou zkusmo pohnul zamčenou klikou, lehce se pousmál a pohlédl na zraněnou pravačku. Obvaz byl nasáklý krví. Pokrčil lehce rameny, napřáhl se a udeřil.

Adri si zakryla rukou ústa.

Spatřila změť třísek, která za tlumeného třísknutí odletěla od dveří a Chrisovu ruku, jak ji pomalu vytahuje z proraženého a zprohýbaného otvoru.

Mladík pohlédl na svou ruku a opět se nevesele usmál. Znovu vzal za kliku. Nepovolila. Adri se právě rozhodla učinit několik nesmělých kroků, když v tom Chris zbytek dveří za ještě hlasitějšího třísknutí prostě vykopl. A vešel dovnitř.

Možná se původně chtěl i zamknout a nikoho k sobě nepustil…

Naštěstí pro Adri to však bylo trošku nemožné…

Pomalu vykročila ke dveřím a zastavila se.

Lehce zaklepala na dveřní rám. Když ji nikdo neodpovídal, rozhodla se vejít.

Prošla krátkou předsíní a vešla do ložnice. Chris právě přemisťoval svůj šatník do kufru, který ležel na jeho posteli.

Adri ho chvíli mlčky pozorovala.

Chris o ní možná věděl, ale nedával to nijak najevo.

Po chvíli, když ho tak pozorovala, se konečně odhodlala.

„Ty někam jdeš?“ zeptala se prostě.

Mladík na ni pohlédl. V ruce měl boty, které spolu nedávnou koupili. Hned vedle Adri stálo na stěně celkem velké zrcadlo. Chris si v něm prohlédl sám sebe. Než si uvědomil, co vlastně dělá, napřáhl se a mrštil boty přímo proti vlastnímu obrazu.

Adri si nejprve myslela, že míří na ni a zakryla si rukama hlavu.

Ozvalo se gumové plesknutí a boty neškodně odskočili od hladkého povrchu. Odraz jakoby se na něj jen výsměšně ušklíbl.

Adri vzhlédla a podívala se mu do očí. Chris se vyhnul jejímu pohledu, popadl kufr a prosmýkl se kolem ní.

„Počkej!“

Mladík se však nezastavil.

„Kam chceš teď jít?“

Neodpověděl.

Už byl u dveří a chystal se vyjít ven. Narazil však na další postavu.

„Chystáš se snad někam?“

Leilin hlas zněl sice lehce pobaveně, ale tón vypovídal o vážnosti její tváře.

„Nechte mě být… Prosím…“

Odvětil Chris a pokusil se kolem ní také projít.

„Ale jistě, vše, co si přeješ, Chrisi.“ Odtušila Leila a uhnula mu stranou.

„Leilo…“ Adri se zarazila.

Nechápala, proč tam jen tak stojí a dívají se, jak se jim Chris ztrácí v tmě, která opanovala konec chodby.

„Je to těžké, že?“ zvolala za ním Leila.

Mladík nereagoval.

„Přiznat si pravdu.“

Zastavil se.

Otočil se.

„Je těžké si přiznat něco, co se tak strašně příčí tvému chápání a čemu zároveň odmítáš sám uvěřit.“ Pokračovala.

„A co si mám podle tebe přiznat?“ zeptal se tiše.

Adri mu neviděla do tváře.

„Pravdu.“ Opakovala Leila.

„A co je to za pravdu?“ zeptal se pološíleně, „Že jsem…“

„…že jsi nemohl nijak zvrátit Sheilinu smrt.“ Dokončila za něj.

Mladík se lehce roztřásl. I přes tmu, která zakrývala jeho tvář, by Adri přísahala, že má v obličeji úžas a překvapení.

„ Že jsi s tím nemohl nic udělat a že s tím nemáš nic společného. Že za to nemůžeš.“ Leila mluvila stále klidným a vážným tónem. „Přiznej si to, Chrisi. Jinak se kvůli tomu nepřestaneš trápit.“

Mladík stál a nehýbal se.

„Bezmoc je strašlivá věc, ale dokud si ji nepřipustíš, nikdy nenajdeš klid. Sama to znám. Vím, jaké to je, když někoho ztratíš a můžeš tomu jen bezmocně přihlížet. Ale tím, že se budeš obviňovat a budeš hledat něco, čím jsi to mohl ovlivnit, nic nezměníš. Jenom se budeš stále trápit. Pokud ti to vyhovuje, můžeš jít. Pokud ne, musíš zůstat.“

Chvíli bylo ticho. Adri jasně cítila, že si Leila s Chrisem hledí upřeně do očí.

„Michael…“ začal Chris.

„Neznám ho příliš dlouho, ale řekla bych, že důvod a příčina jeho chování je zřejmá. A s tvou potenciální vinou to nemá nic společného.“ Leila to pronesla tónem, ve kterém se lehce rýsovala kapka netrpělivosti.

„V některých věcech ale má pravdu. A lidé mu snadno uvěří.“ Odtušil po chvíli Chris.

„Ale my stojíme tady a posloucháme tebe.“ Odvětila Leila.

Usmál se. Musel se usmát.

„Děkuji.“

„Nemáš vůbec zač.“ Odvětila Leila s úsměvem. „Tak co, půjdeme na tu večeři? Možná by stálo za to skočit za údržbářem, jestli by nechtěl opravit ty dveře… Máš opravdu smůlu, Michael a k tomu pokus o vykradení v jednom dni…“

 

 

 

Nakonec to nebyl jenom údržbář, který musel něco opravovat. Sára se ukázala jako skvělá ošetřovatelka řezných ran, když dávala dohromady Chrisovu ruce. Mladík by přísahal, že tam schválně dala o něco více té hnusně štípající dezinfekce, aby si pro příště dával trochu pozor. V Kaleidu však byl ještě jeden člověk, který to ráno něco opravoval.

„Ale já přece… Za to všechno může on!“

„Prý jste ho slovně vyprovokoval, vyrazil mu jeho večeři z ruky a veřejně ho urážel.“

„Ale já….“

„Popíráte to snad?“

„Ne, pane.“

„Jste tu první den a už jste vyprovokoval rvačku. Očekával jsem od vás více profesionality. Zklamal jste mě.“

„Ale on…“

„Ještě jednou a vaše další návštěva v mé kanceláři bude tou poslední, jakou kdy absolvujete. Rozumíme si?“

„Ano, pane.“

„Můžete jít.“

Kalos sledoval, jak za Michaelem práskly dveře, zvedl papíry a znovu se začetl do článku, který byl zjevně vystřižen z jakýchsi novin.

Světoznámá hvězda napadena, rvačka na tanečním banketu…

Slunce ozářilo skla Kalosových slunečních brýlí.

Takže ten starej všivák měl zase pravdu...

 

 

Michael kráčel temnou chodbou. Ruce měl zaťaté v pěst a nitro se třáslo zlostí. A mělo důvod. Po tak dlouhé době… Už se bál, že to nebude on, kdo ho zastaví… Že mu to potěšení upřel někdo jiný. Jak vidno, mýlil se. Oskar se vrátil, a jak se zdá, se vším všudy. Nikdy mu to neodpustí. Ne, dokud za to nezaplatí!

Bude to ale těžší, než si myslel. Stejně jako dřív, i nyní si ten všivák omotal své okolí okolo prstu. Ale to nevadí, až poznají, co je zač, pak…

„Stůj.“

Klidný, chladný hlas jej přiměl, aby se otočil.

Ze tmy na něj zahlížel vysoký muž, dlouhé stříbrné vlasy mu splývaly podél ramen. Měřil si Michaela ledovým pohledem.

„Ano?“ Michael mu jeho pohled plně oplatil.

Leon se lehce pousmál. Nebo to alespoň naznačil…

„Chci s vámi mluvit.“ Odvětil.

„A? Co vám brání?“

„Pokud možno někde, kde nás nikdo nebude poslouchat.“ Dodal Leon a ostrého tónu si zjevně nevšímal.

Mladík přikývl.

 

 

 

„Zkus se odrazit ještě víc!“

Chris tedy poslechl, zhoupl se co nejvýše a zabral. S překvapením sledoval, jak opsal elegantní smyčku a sám od sebe vyletěl až na horní hrazdu, na které na něj čekala Adri.

„No vidíš, že to jde. Chce to jen švih.“ Ozvala se Leila z vedlejší hrazdy.

„Díky.“ Usmál se. „Nenapadlo mě, že to bude tak jednoduché.“ Dodal ještě.

„Taky není, musíš mít v rukou pořádnou sílu.“ Odvětila vážně Leila.

„Jó no, když jseš nějaká slabá třasořitka, tak se ti snadno stane, že sám od sebe spadneš dolů. Třeba takhle…“ Adri Chrisovi podkopla nohy a ještě jej lehce žďuchla do prsou.

Její plán by asi vyšel bez chyby, nebýt toho, že její pas byl v dosahu jeho ruky… Dopadli těsně vedle sebe.

„No jo no… Třeba takhle.“ Chris ji stále držel kolem pasu. Měl až proklatě výhodnou pozici na lechtání.

„Ně-Nech mě… Pusť, ty zákeřnej bídáku…“

„A to mi říká někdo, kdo mě právě pro zábavu shodil z čtyřiceti metrů?“ usmál se Chris a pustil ji.

„Já bych tě lehce poopravila…“ Adri se v síti překulila a dostala se za jeho záda. „Shodil, obelhal a pak ulechtal k smrti!“ S těmito slovy se na něj zezadu vrhla a oplatila mu stejnou mincí.

„Dobře, vy dva bídní podvodníci. Co kdybychom se vrátili do práce?“ Leila se sice pokoušela o přísný tón ale koutky úst ji nezadržitelně cukaly, když Chris zvedl drobnou Adri nad hlavu a hrozil jí, že ji svrhne ze skály.

„Teď tě unesu a uvězním ve hvězdném zámku!“ Chris se i s Adri nad hlavou vydal k hrazdě a začal se odrážet.

„Cože? Co si myslíš, že dě…“

„Připravit ke startu, pozor…“

„Ne počkej! Zabiješ nás oba!“

„Teď!“

Chris se odrazil, vyletěl i s Adri vysoko do vzduchu a společně se blížili k hrazdě.

„Ach…“ Vydechl náhle Chris.

„Copak? CO je?“ Adri si raději zakrývala oči rukama.

„Král Šaškouš říká, že nejste dosti vyzrálá pro jeho království. Arive derči!“ A s těmito slovy ji pustil a sám se zachytil hrazdy.

Adri jen nasupeně sledovala, jak se ten panák zmenšuje a ona dopadá znovu do sítě.

„Víte, Jeho Veličenstvo uvítá jen vychované, způsobné a zdvořilé dívky…“ zavolal Chris z hrazdy, na níž se pohodlně usadil.

„A víš, co mu na to jedna nevychovaná, nezpůsobná a nezdvořilá dívka odpoví?“ Adri udělal několik kroků kamsi k tyčím.

„Copak?“ Chris se lehce rozhoupal.

„Jistící lana.“ Odvětila odkudsi Adri.

„Jistící…“ opakoval nechápavě Chris.

Až příliš pozdě mu došlo, co tím chtěla říci…

Respektive došlo mu to o nějakých pět, deset metrů níže, když lana, držící hrazdu, záhadně povolila…

S odepsaným výrazem dopadl do sítě.

„Tak co?“ zeptala se medovým hlasem Adri kousek od něho.

„Fajn, jedna nula pro tebe.“ Odvětil.

„Hej, mládeži, je to sice velice zábavné, ale nemohli bychom pokračovat v tréninku?“ Leila se jen usmívala.

„Ano!“ odvětili oba sborem.

 

„Soro?“

Dívka s fialovými vlasy se otočila.

„Ahoj Rosseto!“ odvětila s úsměvem.

Drobná dívenka k ní doběhla.

„Soro, měla by jsi chvilku čas?“ vyhrkla ze sebe.

„Ale jistě, copak potřebuješ?“ Sora se na ni povzbudivě usmála.

„Já… Totiž…“ začala Rosseta zdráhavě. „Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi se mnou nešla za Chrisem…“

„Za Chrisem?“ opakovala nechápavě Sora.

„No víš, chtěla bych se mu omluvit za tu Michaelovu včerejší reakci…“ pokračovala nervózně Rosseta.

„Ach tak…“ kývla Sora a usmála se na ni. „To víš, že s tebou půjdu, a ráda. Bydlí ve třetím patře…“ kývla směrem k ubytovně a obě společně vykročily.

Cestou potkali staršího pána s prošedivělým knírem, který nesl v náručí to, co zbylo z Chrisových dveří.

Dívky se za ním zaraženě otočily a když došly ke Chrisovu pokoji, mával na ně prázdný dveřní rám.

„Ehm… Zaklepeme?“ ozvala se Rosseta.

Sora přikročila k rámu a zaklepala na něj.

„Chrisi? Jsi tady?“ zavolala, když nikdo nereagoval.

Opět žádná reakce.

„No, zdá se, že tu není…“ poznamenala a otočila se na Rossetu.

Dívka se však prosmýkla kolem ní a vpadla do Chrisova bytu.

„No, vážně se zdá, že tady není…“ poznamenala, „tak takhle bydlí?“ Rozhlížela se kolem.

„Rosseto, nemyslím si, že bychom měly…“ začala Sora.

„Určitě se za chvíli vrátí a nebude mu vadit, když tu na něj počkáme.“ Přerušila ji Rosseta a zkoumala zasklené fotografie na rámu menšího krbu.

„No, když myslíš…“ nechala se přemluvit Sora.

Chvíli nervózně stála ve dveřích a pak se vydala za svou společnicí.

„To je Sheila?“ ozvala se náhle Rosseta a ukazovala na zarámovanou fotku na Chrisově nočním stolku.

Soře se zdála její otázka trochu zbytečná, vzhledem k tomu, že si před chvílí prohlížela fotky tytéž dívky s Chrisem na krbové římse.

„Ano.“ Odvětila pouze a prohlížela si jednu fotku, kde byli ti dva spolu a objímali se.

„A copak je tohle?“ ozvala se opět Rosseta.

Sora se za ní otočila a zaostřila na malý černý předmět, který třímala v rukou.

„Kde jsi to vzala?“

„Bylo to za tou fotkou…“ ukázala Rosseta na posunutý obrázek na Chrisově stolku. „Co myslíš, že to… Páááni!“

„Waaaow…“ vydechla Sora.

Obě zíraly na obsah malé, černé krabičky. Bylo jím malé červené pouzdro ve tvaru srdce, které po svém otevření odhalilo stříbrný prsten s broušeným modrým diamantem ve tvaru hvězdy.

Obě dívky na něj chvíli beze slova hleděly.

„Páni, je dokonalý…“ vydechla konečně Rosseta a vztáhla k němu ruku, „proč myslíš, že ho tady má?“

Sora se podívala na rámeček, za kterým byl ukrytý. Sheilin úsměv ji prozradil odpověď.

„Myslíš, že by mi padnul?“ Rosseta se chystala nasadit si prsten.

„Co to děláš?“

Ledový tón si klidně zavdal s Leonovým.

Dívky vyděšeně sledovaly, jak k nim Chris vykročil.

„Ptal jsem se, co-to-děláš?!“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dodatek

(Cassanovová, 19. 6. 2008 22:37)

aby se nenaštval, dát ti ho ani nemůžu, protože "není ničí majetek" XD

ehm

(Adrianet, 19. 6. 2008 22:36)

+jednou rukou si znuděně podepírá hlavu, mávne rukou ke Chrisovi+ posluš si, jestli ti to stojí za to ;-) +tím jí ho nedává, jen jí dává volnou ruku+

aukce...

(Amelie, 19. 6. 2008 17:57)

všechny lentilky světa, víc nedám :D

konec aukce

(Adrianet, 7. 5. 2008 22:26)

Já za něj dávám několik let strávených smíchem a příjemný chvilkami nebo tedy spíš ty budu dávat jemu, aspoň doufám :-P a vůbec, moje XD +vůbec nemá majetnický sklony, to se vám jen zdááá+

Jůůů

(ppettuli, 5. 5. 2008 22:15)

V tom případě 20 a 3/4 :D

hehe

(Adrianet, 5. 5. 2008 21:22)

S dvaceti už souhlasil XD zvedám na 20,5 XD +strašně ji baví, jak se rozčiluje na icq XD +

nooooo

(Arkela, 5. 5. 2008 20:54)

tak co třeba 20 lentilek?

Mnooo...

(ppettuli, 5. 5. 2008 19:50)

Já možná půjdu do patnácti Lentilek, juchuchu :))) Adri, jj, já vím... Promiň, Chrisi :-P

nabizím.....

(Miuscus, 5. 5. 2008 15:38)

....13 lentilek >=D

jéhehe

(Adrianet, 5. 5. 2008 15:25)

Vyvažuji devíti lentilkama. XD je ti jasný, že se na nás urazí, až tohle uvidí? XD Nebo to bude aspoň předstírat, protože ho bude děsně bavit nás zlobit? XD
For Alende: Nene, ten byl určitě pro Adri... O:-)....no dobře, tak né no!! XD

JEJKY

(Alende M., 5. 5. 2008 14:40)

Roseta se zdá být jako zákeřná panovnice.
Páni, co ty hrátky s Chrisem a Adri. To jsem vážně zvědavá co se z toho vyklube, zvlášť když Chris načapal Rosetu a Soru v jeho pokojem a prstýnkem,...zřejmě pro Sheilu?
WOOOOWKY
Hned další dílek, prosííííííím.
Taky, plsky podívej se na můj blog a zhodnoť. díkes.
www.alende-mysteria.blog.cz

aukce pokračuje

(ppettuli, 5. 5. 2008 13:30)

Já - dávám - osmery Lentilky... Kdo dá víc? :---)

aukce začíná

(Adrianet, 4. 5. 2008 21:54)

Tak fajn, vyvolávací cenu ehm, žbrla, plamplam plam, ehm, ehm třis blablablakučikučihuči ehm kolemjdo vlavf hahaglogloglo!
Kdo nabízí jako první? XD

To Adri

(ppettuli, 4. 5. 2008 19:17)

Hmmm, zkus aukci :")

Miuš

(Adrianet, 4. 5. 2008 18:51)

Néé, to je dobrý, výtěžek půjde na charitu XD

jůůů...

(Miuscus..., 4. 5. 2008 18:48)

....tak rychle pokráčko...

a co bych za Chrise dla? Nic, nechám ti ho =D =P