Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. díl: Známí i neznámí

16. 2. 2008

Chris se postavil a pozoroval Soru, která stále ještě měla levačku v poloze. V níž skončila svůj vrh Kejklířem…

„Eh… Není ti nic?“ zeptal se starostlivě.

Sora se nadechla a pomalu vydechla.

„Teď už je líp… Půjdu za Mailin zaplatit ty věšáky a tyhle šaty…“ začala a s lehkým pousmáním se k němu otočila.

„Ne, počkej, zaplatím to já… Je to koneckonců moje vina, měl jsem vypadnout…“ začal Chris.

Sora ho přeměřila zkoumavým pohledem…

„To v té sprše s Adri bylo podobné?“ zeptala se.

„No, ano… S tím rozdílem, že ona po mě neskočila…“ odvětil s úsměvem Chris.

Oba se daly do krátkého smíchu.

„Tak pojď. Zkusíme to trochu uklidit…“ Sora začala zvedat věšáky a Chris ji pomohl.

Byly ale zjevně zničené…


Když potom přišla Mailin a ukázali ji tu spoušť, jen mávla rukou a Chris ji musel peníze skoro vnutit.

„Když jsem ti říkala, ať si ho držíš, nemusela jsi být hned tak hrr…“ přitočila se k Soře, „ale musí to být divoch…“ mrkla šeptem a odešla.


Sora se nervózně poškrábala na zátylku, usmála se na zmateného Chrise a pak společně obchod upustili. Chris měl teď kolem sebe ještě větší hradbu z tašek, než předtím.

„Jedno ale musím Kaleidu nechat: člověk si tu na nudu nemůže stěžovat.“ Poznamenal Chris.

„To ano…“ odvětila s úsměvem Sora. „Takové nákupy jsem ještě nezažila…“

„Ani já ne… Nikdy mne nenapadlo, jak to může být nebezpečné.“ Mrkl na ni mladík. „Proč jsi mi vlastně najednou skočila na ty záda?“

„No já…“ začala Sora, „uklouzla jsem a narovnala jsem trošku moc prudce, asi to je tím, jak usilovně trénujeme s Leonem… Neodhadla jsem sílu…“ Odvětila s lehkým uzarděním…

„S Leonem?“ mrkla na ni Chris.

„No, ano…“ Kývla Sora.

Jeho chápavý úsměv se jí vůbec nelíbil.

„Líbí se ti?“ zeptal se prostě.

Sora se na okamžik zarazila. Pak ji došlo, že je to spíš konstatování, než otázka.

„Je milý…“ začala váhavě.

Chris lehce zvedl obočí. Mluvili oba o Leonovi???

Soře zjevně došel význam jeho pohledu..

„Tedy… Svým způsobem…“ dodala honem a začervenala se.

Chris přikývl a více se neptal.

„A tobě se líbí Adri?“ zeptala se po chvíli Sora.

„Je milá…“ napodobil ji Chris…

„Ale?“

Chris pokrčil rameny.

„Nejdřív si v hlavně musím srovnat pár věcí.“ Odvětil prostě.

„Ani se ti nedivím, po těch nákupech tam musíš mít pořádný nepořádek…“ Odvětila s úsměvem Sora.

Oba dva se při vzpomínce na odpoledne rozesmáli.


Na konci ulice, zády k nim, náhle zastínil poštovní schránku stín postavy v hnědém cestovním plášti. Látka se zavlnila v lehkém vánku a šedomodré zorničky pod krátkými hnědými vlasy se nebezpečně zúžily, když zaostřily na dvojici mířící do Kaleida…


„Tak povídej, kde jste byli?“

„Vzal tě do restaurace?“

„Nebo do kina??“

Leila, Mia a Anna měly obličeje jedno velké očekávání.

„Ale ne… Jen jsme spolu byli nakupovat...“ Sora si k nim s úsměvem přisedla. „Oblečení…“ dodala po chvíli na upřesněnou.

„Páni… Tak on ti nejdřív koupí hadříky a až pak tě někam vůbec pozve? Takovýho kluka chci taky!“ Mia po tomhle prohlášení okamžitě zrudla.

„Ale né! Nekoupil nic pro mě, potřeboval si nakoupit pár kusů oblečení… Tak jsem mu pomohla…“ začala Sora.

„Ale Yuri tvrdil…“ Anna ucpala Mie pusu rukou.

Pozdě…

„Yuri?!!“ Sora zarazila vidličku, která mířila k hladovým ústům. „Co přesně tvrdil Yuri?“

„Ále nic… Jenom se tak zmínil…“ začala pomalu Leila.

V tu chvíli se otevřely dveře do jídelny…

„YURI!!! Můžeš na slovíčko?!!!“ ozvala se Sora, když Yuri vešel do jídelny.

Mladík ale podle posunků ostatním dívek poznal, co je moudré udělat…

V příští chvíli Leon spatřil, jak se přes křižovatku s křikem prohnal Yuri, za ním proletěla Sora s táckem v ruce a řvala cosi jako „to si odskáčeš“ a „stůj, ty zbabělá sketo!“


Chris si prohlížel svůj nový šatník a v duchu uvažoval, co si vezme na sebe, až půjde na večeři…

V myšlenkách se vrátil do včerejších sprch. Po chvíli potřásl hlavou…

„Je krásná, že?“ ozvalo se za ním.

Otočil se s rukama ve střehu.

Nic…

„A nadaná…“ opět ten neznámý hlas

Chris se znovu otočil a zmateně hledal neviditelného soka.

„Tady… Tady nahoře…“

Chris zvedl hlavu…

Do očí ho udeřila zlatavá záře…

„Takže mne konečně vidíš?“

Chris zamrkal a přimhouřil oči…

A spatřil Kejklíře…

„Co… Co jsi zač?“ zeptal se a pěsti se mu pevně sevřely.

„Jsem duch jeviště…“ odvětil Kejklíř klidně. „A ty jsi byl vybrán jevištěm…“

Chris potřásl hlavou.

„Duch? Přišel jsi mě strašit? Proč?“ stál pevně rozkročen připraven se bránit.

„Já jsem Duch Jeviště, žádné pouťové strašidlo!“ odvětil naštvaně Kejklíř.

Chris chvilku nic neříkal.

„Tak fajn. Tak když jsi teda ten duch, co-co chceš ode mě?“ zeptal se po chvíli.

Kejklíř si jej chvíli zamyšleně prohlížel.

„Já od tebe nic… Jsem tu, abych tě provázel na tvé cestě osudem…“ odvětil pouze a pak se rozplynul.

Chris několikrát zamrkal a pak spustil ruce podél těla.

Duch jeviště…

Potřásl hlavou. To se mu asi jen zdálo…


Leila mezitím vyšla do zapadajícího slunce, podívat se, jestli Yuri neutrpěl moc velkou újmu.

U hlavního vchodu potkala Adrianet.

„Ahoj.“ Pozdravila ji.

„Ahoj…“ Odvětila černovlasá dívka. „Neviděla jsi Leona?“

Leila si všimla, že opět vyslovila jeho jméno, tentokrát dokonce bez stopy nenávisti…

„Ne… Proč jsi vlastně tak vystrojená?“ až teď si uvědomila, že Adri má na sobě slušivou halenku a hezké, džínové kraťásky… Slušelo jí to…

„Doufám, že to není kvůli mně.“ Ozvalo se za nimi.

Otočily se…

„Ahoj, stýskalo se vám?“


Chris se rozhodl pro košili barvy půlnoční modři a přiléhavé, tmavé rifle. Vůbec se mu nelíbilo, když mu hlavou skočila otázka, zda se to bude Adri líbit. Měl se možná nejdřív zeptat Sory…

Praštil se z boku do hlavy, jakoby mohl myšlenky vytřást ven. Nejdřív se dá do kupy a potom začne s tímhle… Nadechl a rozhodným krokem vyšel ze svého pokoje…


Zamířil k hlavnímu vchodu. Překvapil jej rozruch, který tam panoval:

Lidé stály v hloučku a ozývaly se nadšené výkřiky, pištění a jásot. Po chvíli se hlouček lehce rozestoupil a Chris spatřil menší dívku, jak poletuje nahoru a dolů, když jí ostatní nadšeně dávají hobla…

Pomalu přistoupil k hloučku a stál trošku stranou a snažil se nějakým způsobem rozeznat dívku s krátce ostříhanými hnědými vlasy, která se málem zamotala do dlouhého cestovního pláště…

„A mě tady hobla nikdo nedá???“ ozvala se nabručeně druhá neznámá... Dívka s dlouhými, namodralými vlasy a očima stejné barvy…

„Jistě, hned to bude…“ Yuri už se ji chopil a brzy se obě neznámé smály a poletovaly vzduchem sem a tam.

Po chvíli pustily dívky na zem a ty se začaly se všemi okolo objímat.

„A May, dovol, abych ti představila Adri. Adri, tohle je May.“ Ozvala se náhle Leila.

„A tohle Rosseta. Rosseto, Adri.“ Dodala s úsměvem Sora.

Adri si potřásla rukou nejprve s dlouhovláskou a poté s drobnou dívkou.

„Těší mě… Já vás znám vlastně ze Sořiných fotek, víte?“ usmívala se Adri.

„Mě taky… Vypadáš mile.“ Mrkla na ni Rosseta.

„Ahoj. Já jsem May… Akrobatka.“ Představila se ještě jednou dívka s dlouhými vlasy.

Mia náhle zvedla hlavu a všimla si Chrise, který nesměle postával kousek stranou.

„Jé, ahoj Chrisi! Podívej, kdo se nám vrátil!“ zvolala nadšeně. „May, tohle je Chris, Rosseto, je mi potěšením ti představit našeho nového tanečníka a akrobata…“ dodala vzápětí.

May si ho prohlédla a hned k němu přiskočila a nadšeně mu třásla rukou. Chris ji jako vždy uchopil do dlaní a políbil.

„Těší mne, May.“ Pravil měkce.

„I mě! Já jsem May, zrovna jsme s Rossetou vystupovaly na festivalu a vyhrály ho. Těším se na spolupráci…“ vychrlila ze sebe…

Všichni ty dva pozorovaly, nikdo si nevšiml, že Rossetina ruka pozvednutá k pozdravu najednou zvadla a úsměv se jí na vteřinu ztratil z tváře… Neboť na chvíli jej vystřídal…

„A tohle je teda Rosseta.“ Ukázala na ni nadšeně May.

Rosseta se na Chrise zářivě usmála a ten ji opět způsobně políbil ruku.

„Těší mne…“

„Rosseta je několikanásobná mistryně světa v diabolu a společně spolu vystupujeme na hrazdách…“ pravila nadšeně Sora.

„Už se nemohu dočkat, až tě uvidím…“ odvětil s úsměvem Chris.

Rosseta jeho úsměv zářivě opětovala.


Po dalším několikerém vítání se šlo na večeři a potom nastal čas jít do postele… Pro některé však až pod dalším několika hodinovém tréninku…

Chrise překvapilo, že se dozvěděl, že dnes nebude cvičit s Adri ani s Leonem, ale s Annou a Miou… A trénovat je měla Leila…

Zamyšleně prošel dveřmi a ocitl se v zákulisí… Šel dál, až došel k jevišti… Nikdy dřív tady nebyl… Bylo ohromné… A trochu strašidelné… Tmavé stíny halily velkou část ohromného prostoru, záchranná síť se podobala pavučině, kterou si nějaký bizardní pavouk upletl ve svém království…

Chris se lehce zachvěl při téhle myšlence, ale hned se zase oklepal a začal se rozhlížet po ostatních dívkách…

„Tady nahoře! Polez!“ ozval se shora ostrý Leilin hlas.

Chris u ní tenhle tón ještě neslyšel…

Přešel k žebříku a chystal se vyšplhat…

„Po žebříku?! A to si říkáš akrobat?! K čemu máš trampolíny?!“ stejný tón vibroval Anniným hlasem.

Chris lehce přimhouřil oči. Tohle se mu vůbec nelíbilo…

Odrazil se, udělal přemet a znovu se dorazil, tentokrát z trampolíny… Spatřil nízko položenou hrazdu… natáhl ruce, ale hrazda se před ním houpla a jeho prsty se sevřely naprázdno… Naštěstí bylo okus níž lano…

Chris se zachmuřil ještě více…

Přísahal by, že viděl u horních konců lan, která poutají hrazdu, dívčí siluetu…

Děje se tu něco, o čem nevím…Pomyslel si. Nejlepší způsob, jak tomu přijít na kloub, je přistoupit na hru…

Odrazil se od lana a znovu vyletěl do výše, zachytil se hrazdy, znovu se odrazil a v saltech padal na plošinu… Na plošinu, kde zahlédl další siluetu…

Dopadl přímo před Leilu.

Podíval se jí zpříma do očí.

„Dnes nacvičíme scénu, kde zlá čarodějka spolu se sultánem vyslýchají strážného, který nechal Aladina uprchnout.“

Chris se lehce zachmuřil, o téhle scéně mu nikdo nic neřekl…

„Teď dobře poslouchej Chrisi…“ Leila přistoupila blíž a hleděla mu do očí ze vzdálenosti pouhých několika centimetrů. „Musí to vypadat opravdově! Musíš ze mě strach!“

Chris kývl.

Leila ostře zakroutila hlavou.

„Nestačí jenom hraný strach… Musíš se mě bát doopravdy!“ podívala se mu zpříma do očí. „Musíš mít v očích opravdový děs…“

Chvíli si hleděli do očí… Chris si pomyslel, že v tomhle prostředí, když se na něj takhle dívala, to nebude zas až tak těžké… Zatnul ruce v pěst…

„Budu ti klást rychlé otázky… Svůj scénář znám… Odpovídej intuitivně, nikdy tě nenechám říct víc jak tři slova… Představ si prostě, že jsi ten strážný a něco blábolej… Nakonec mi začni přikyvovat a až tě udeřím, spadni a s úklonami se odpotácej…“

Podívala se na něj znovu.

Přikývl.

Leila najednou udělala několik rychlých kroků a odrazila se tak rychle, že by přísahal, že zmizela… Zmateně se otočil kolem dokola… Většina světel zhasla… Svítilo jen jediné, přímo na něj.

Nebylo vůbec těžké předstírat strach…

Jak ses opovážil?!“

Ozval se odkudsi Leilin hlas a svištivý zvuk…

Chris se po něm otočil…

Víš jaký je trest?!“

Opět se otočil…

Svištivý zvuk se teď ozval přímo za jeho zády… Leknutím s zapotácel… Leila se vynořila ze temnoty přímo před ním a ukázala na něj rukou, v níž třímala cosi, co zjevně představovalo magickou hůl…

Smrt!“

Donutila ho udělat ještě pár kroků vzad… Tam ale plošina končila… Chris se propadl do temnoty a do cestu mu přišla hrazda… Odrazil se a dopadl na další… Leila na ní také dopadla a obtočená kolem lana na něj opět namířila hůl…

Dej mi jediný důvod, proč tě ušetřit…“

„Já…“

Leila roztočila hrazdu a Chris se pustil a padal v otáčkách na lano…. Pár metrů před něj opět dopadla Leila…

Pověz mi, proč bych tě neměla rovnou zabít?!“

Chris se nadechl k odpovědi…

Proč se mám zabývat červem, jako jsi ty?!“

Leila se opět odrazila a vyskočila do výše, Chris tentokrát skočil za ní…

„Není to moje vina…“ začal..

Leila se omotala kolem stuhy a dopadla za něj…

Nezajímá mne, proč jsi ho nehlídal!“

Zašeptala… Chris si až teď všiml, že má u úst malý mikrofon…

Zradil jsi mne a svého pána, velkého Sultána!“

„To ne… To nikdy…“

MLČ!“

Leila ho opět svrhla, ale Chris se chytil další hrazdy, odrazil se od trampolíny a doskočil na vyšší hrazdu… Náhle světla opět zhasla a svítila pouze na něj… Náhle se za ním objevila Anna a dala mu ke krku maketu šavle…

Když nejsi zrádce, co tedy jsi?“

„Nejsem…“

Kdo pomohl Aladinovi k útěku, když ne ty?“

„Já…Já nev….“

Kdo odemkl tvými klíči zámek na jeho mřížích?“

„Netuš…“

Kdo za to má teď zemřít?“

Leila dopadla opět těsně před něj a na krk mu přiložila hůl…

„Já ne.“ Odvětil pevně Chris. V obličeji byl ale bledý.

Cassandro!“ rozlehl se sálem silný mužský hlas.

Leila se poprvé zatvářila nejistě. Pak se zamračila.

Dobrá! Vrátíš se na hlídku!“

Chris přikývl. Anna ho pustila.

Budeš sloužit v té nejodpornější části města!“

Opět kývl a ustoupil o krok zpět.

V té nejsmradlavější čtvrti!“

Další dva kroky dozadu.

Za ten nejmizernější žold!“

Světla najednou krátce zhasla.

U Chrisova ucha se ozval šeptavý, neznámý, nebezpečný hlas…

Nech Soru na pokoji!!!“

Světla se rozsvítila…

Nikde nikdo…

Leila se napřáhla.

Dokud neshniješ!“

Zmatený Chris se zřítil, dopadl na trampolínu, minimálně se odrazil a doskočil na zem… Odtud se s několika úklonami rychle vytratil do zákulisí.


„V pořádku.“ Ozvala se Leila, když za ním o chvíli později dorazila do zákulisí. „Pro dnešek by to stačilo, myslím, že už to máme.“ Mrkla na něj.

Chris se jen lehce pousmál.

„Mimochodem hezká košile.“ Ozvala se Mia.

„Nová?“ Doplnila ji Anna.

Chris lehce přikývl. Pořád byl ještě trošku rozhozený.

„To jste kupovali se Sorou?“ pokračovala nevinně Mia.

Chris opět lehce přikývl…

„Líbí se ti?“ zeptala se bez obalu Anna.

Chris opět přikývl.

V šatně zavládlo absolutní ticho.

Zmateně vzhlédl. Dívky ho zaraženě pozorovaly.

Nechápavě pokrčil rameny.

„Je hezká… A člověk se v ní cítí příjemně… Je i pohodlná…“ vysvětloval.

Dívky se na sebe ohromeně podívaly a pak, obě naráz, vyprskly smíchy…

„Ale ne ta košile! Já myslela Soru!“ vysvětlila Anna.

„Jo táák…“ pochopil Chris a vzpomněl si na neznámý, strašidelný hlas… „Je to skvělé děvče… Doufám, že budeme dobří přátelé.“ Usmál se na ty dvě…


Adri otevřela dveře sprchového koutu a nechala vodu, ať z ní konejšivě smyje všechnu bolest svalů a dodá ji příjemné uvolnění… Ten Leon ji dneska dal…V duchu se vracela ke vzpomínkám na trénink…

Leon byl dnes chladnější, než obvykle… A sebemenší chybička znamenala výbuch ledového vzteku… Vzpomněla si, jak na něj křičela… No ano, dost se s ním chytla…

„Myslíte si, že mi zkazíte náladu? Že to snad vzdám? Líbí se vám snad, dělá vám potěšení ubližovat ostatním?!“ křičela na něj, když ji seřval za opravdu malou chybičku.

„Jsi jen malá hloupá holka, cop neví nic o životě! Jestli chceš něco dokázat, musíš se aspoň trochu snažit!“ odvětil chladně.

Přistoupila k němu blíž.

„Já se snažím jak nejvíc to jde. A vy to moc dobře víte!“ obvinila ho.

„Pak to ani za mák nestačí!“ ucedil ledově Leon.

„Možná kdybyste občas projevil aspoň trošku uznání…“

„Já nejsem žádný povzbuzovač egoistických malých holek!“ odsekl vztekle.

„A já nejsem žádná egoistická malá holka, na kterou si můžete jen tak otvírat hubu!“ zařvala na oplátku.

Leon se zarazil. Ještě nikdy s ním tady takhle nikdo nemluvil. Snad jen…

„Jak se opovažuješ se mnou takhle…!“

„A jak vy se opovažujete jednat se mnou stejně?!“ vrátila mu.

Jen na ni naštvaně zahlížel.

„Máme spolu spolupracovat a já nestojím o žádné hádky s vámi! Chci s vámi vystupovat a chci se tady něco naučit a nejsem zvědavá na váš vele jemný a hřejivý hlásek! Co kdybyste zkusil být trochu… milý?!“ křičela na něj.

„Budu milý, až se mi zachce a na koho se mi zachce.“ Odsekl.

„Fajn! Nápodobně!“ Odvětila Adri. Na chvilku s zarazila.

„Na chvíli jsem si myslela, že máte srdce…“ dodala najednou smutně. „Jak vidím, mýlila jsem se.“ S těmito slovy se odvrátila a znovu s vyhoupla na hrazdu.

Leon by v tu chvíli dal všechen svůj um za to, kdyby věděl, proč právě ta poslední slova v něm vyvolala tak hluboký a niterný pocit…


Adri ve sprše potřásla hlavou… Na to nesmí myslet… Vzpomněla si, co slyšela v jídelně… V duchu ji napadlo, že to spíš bude podobné, jako s ní... Nevěřila moc, že by Sora na Chrisovi něco viděla… A naopak?... Nemohla mu to otevřeně říct, aby si to špatně nevyložil… Ale ta košile mu moc slušela…

Vzpomněla si na Rossetu… Vypadala moc mile… Zítra s ní měla začít trénovat…

Ach další trénink… A zase Leon… Lehce ji bodlo u srdce, když si vzpomněla na dnešní hádku… A to si už myslela…

Povzdechla si a nechala vodu, ať ji pomalu stéká po zádech a požitkářsky si ten pocit vychutnávala…

„Tak tak… Sprcha je ten nejlepší lék na únavu…“ ozvalo se shora.

„Coo?“ Adri zvedla hlavu.

A spatřila Kejklíře…

„Ááááá!“ vykřikla zděšeně a přitáhla si rychle ručník…

„Jen klid… neublížím ti…“ začal měkce Kejklíř.

„Kdo… Co jsi…?“

„Jsem Duch jeviště, Kejklíř jméno mé, a ty jsi vyvolená jevištěm.“ Odvětil s úsměvem a sjížděl ji pohledem nahoru až dolů.

„Duch jeviště…“ opakovala tiše Adri.

„Ano, budu tě provázet na tvé cestě ke hvězdám…“ dodal Kejklíř a při svém výhledu se požitkářsky pousmál.

Adri cvaklo v hlavě několik koleček.

„A když mě máš teda provázet, to znamená, že úplně všude?“ zeptala se pomalu.

„No, ano, úplně všude…“ kejklíř sjížděl pohledem stále níž a níž…

„A je to absolutně nezbytné?“

„Nooo…“ protáhl Kejklíř, už se jí vůbec nedíval do obličeje.

Náhle jen cosi pevně chytilo a přitáhlo si jej to k velice naštvanému obličeji…

„Předpokládám, že sprchu bychom mohli vynechat, co myslíš?!“ zeptala se nebezpečným hlasem.

Kejklíř naprázdno polkl.

„No, vcelku vzato, abychom si byli stoprocentně jistí, že svůj úkol splním…“ začal opatrně…

Adri popadla sprchovou hadici a otočila modrým kohoutkem.

„…tak by sis měl v první řadě zachovat chladnou hlavu, abys mohl lépe uvažovat, že ano?!“ doplnila ho a dopřála mu pořádnou dávku té nejledovější vody.

„Ááá…ne-psk--- počk—gloglog-to nesm-..prfffrrrr…“ vydal ze sebe duch, najednou se jí vysmekl a i s hadicí udělal prudký úhybný manévr… Závit to nevydržel a ozvalo se křup…

Hadice vypadla ze stěny a Adri zkropila ohromná spousta ledové vody, smáčela ji ručník a proud se dál valil z díry ven…

Tentokrát to byla Adri, kdo vykřikl… Pokoušela se vodu zastavit kohoutkem, ale to bylo houby platné… Bleskově se klidila z koupelny…

Během několika okamžiků byla v koupelně pořádná potopa a voda se začala valit do ložnice… Adri to zhrozeně pozorovala…

Naštěstí její výkřik přivolal Kena.

„Co se to tu…?“ spatřil Adri již bez ručníku.

„Áá-otoč se! OTOČ SE!!!“ vykřikla dívka.

Ken ji poslechl. Adri přes sebe hodila prostěradlo.

Ken spatřil proud, který stříkal z koupelny a vodu, která pomalu ale jistě zaplavila celou ložnici…

„Ústřední uzávěr…“ vyhrkl jen a byl pryč…

Za pár vteřin proud zmizel a Ken byl zpět. Přejel pohledem přes zmáčenou Adri, která se v mokrém prostěradle klepala v malém, po kotníky vysokém brouzdališti, vytopenou ložnici i koupelnu a podrbal se na hlavě…

„Víš co, nejdřív na sebe něco hoď, potom tě sbalíme a ubytujeme někde jinde… Tohle bude chtít instalatéra… A hodně velký mop…“ opět zmizel…

Adri uposlechla jeho rady a oblékla se. Potom vytáhla ze skříně kufr a začala do něj házet všechen svůj majeteček…

Sotva skončila, když se Ken vrátil… Nebyl sám… Šla s ním Sora…

„Jůůůů…“ protáhla, když viděla tu spoušť. „To by se Jonatánovi líbilo…“ dodala po chvíli a usmála se na zaraženou Adri.

„Dneska budeš spát u Sory a příštích pár dnů asi taky, než to dají do pořádku… Tedy pokud ti to nevadí…“ vysvětloval Ken.

Adri vyvalila oči.

„Ne… Jasně že ne… Tedy, pokud to nevadí tobě, Soro…“ vyhrkla.

„Ale vůbec ne, mám ráda společnost.“ Usmála se Sora.

Adri se také ulehčeně pousmála, popadla kufr a snažila se dostat ven co nejsušší nohou…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

no coooooooooo

(MeKi, 2. 3. 2008 19:22)

jako... chtělo by to častěji přispívat, nemyslíte?

wauuuu

(Arkela, 17. 2. 2008 22:27)

čím dál víc mě zajímá co bude...tk doufám že se dočkám dalčšího pokračování co nejdřív. Moc pěkný

Sexystická maniačka...

(Nime, 17. 2. 2008 14:43)

abyste si to šptaně nevyložily..nevím co jsem měla napsat nahoru..xDno nic...jsem mega moc zvědavá co bude s Leonem a Sorou jůůů nemůžu se dočkat next dílu^^^^^

jůůůů XD

(Herwen, 16. 2. 2008 20:54)

Tak to je čím dál zajímavější jen tak dál XD