Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. díl: Ave kabinky!

6. 2. 2008

Hudba pomalu utichala a Chris s Adri dotančil. Adri se mu opřela o rameno. Najednou na ni dolehla únava celého dne. Její zrak se rozmlžil, ale náhle se zaostřil…

Spatřila Leona, jak tancuje se Sorou… Dívka se smála a Leon, ten ledovej kus mraženýho sněhuláka, se smál s ní… Najednou stála na parketu sama a dívala se na ty dva, jak spolu tancují… Leon si jí všiml, podíval se jí do očí a s potměšilým úšklebkem Soru protočil tak, aby se ocitly tváří k sobě… Stále se díval Adri do očí a pak, Soru políbil…

V Adri se vzedmula vlna neznámého vzteku, ani nevěděla proč, rozběhla se a chtěla Leonovi i Soře jednu vrazit, ale zakopla a spadla na zem…


„Adri! Co je? Co je s tebou?“

Otevřela oči…

Chris ji držel v náručí a v očích měl čirý děs… Několik lidí okolo se po nich otočilo…

Sen… Byl to jen sen…

Podívala se na Chrise. Viděla, jak je vyděšený a najednou ji došlo, co zavinila…

Kousla se do rtu při myšlence, jak se musel vylekat, když ztratila vědomí…

„To nic… Jen jsem na chvíli usnula…“ usmála se omluvně, „díky, že jsi mě chytil, Chrisi…“

„Ur-určitě?“

Adri došlo, že je to totéž, jako by se jí ptal, jestli mu také nezemře…

„Určitě… Neměli hrát takovou ukolébavku, to se pak na tvém rameni moc dobře usíná.“ Usmála se na něj.

„Teda Adri, já bych se skoro urazil, kdybys při tanci se mnou usnula …“ ozval se Yuriho hlas.

„Tak to by ses měl urazit… Tvé taneční vystoupení si totiž pouštím jako ukolébavku…“ zavrčela tiše Adri, ale jenom tak, aby to slyšel pouze Chris.

Ten se pousmál, zvedl se a odváděl Adri ke stolu… Všiml si, že u jednoho už sedí Anna s Miou, každá z jedné strany vedle Kena, který vypadal, jako by se mu zhroutil celý svět…

„Ahoj vespolek… Copak se stalo?“ ozvala se Adri, když si k nim přisedli.

„To Sora…“ odvětila Anna.

„Tančí s Leonem…“ doplnila Mia, když na ni upřeli své tázavé pohledy.

Chris s Adri se podívali na parket. Oba Kaleidovské páry kralovaly parketu a předháněly se ve větší podívané…

„Co má on, a já ne?“ ozval se mdle Ken.

Adri ho soucitně vzala za ruku…

„Francouzský šarm…“ začala Mia zamyšleně…

Adri na ni vrhla rychlý, varovný pohled.

„Sto pětaosmdesát centimetrů…“ doplnila ji Anna.

Adri po ní také střelila pohledem.

„Drahý auto a byt…“ pokračovala Mia.

Kdyby pohled zabíjel, právě by Adri spáchala dvojnásobnou vraždu…

„Skvělou tvář, vlasy a vůbec celý tělo…“ zamyslela se Anna.

Adri už si zouvala botu…

Kenova hlava klesla na stůl stejně jako sebevědomí… No, to možná kleslo trošku níž… Tak o pár kilometrů…

„A samozřejmě byt plný pohárů a medailí...“ Dokončila Mia…

„Au!“ Vyjekla, neboť ji odkudsi zasáhl něčí střevíc…

Adri se na Kena jen usmála.

„No tak, Soře nejde ani o vzhled ani o peníze… Jde ji o duši a srdce…“ začala ho chlácholit…

„Což on má taky…“ vyklouzlo Mie. Druhý střevíc ji ale minul…

„Ber to prostě tak, je to akrobatka, hvězda Kaleido Stage, jeviště je pro ni vším… Jasně, že se jí Leon líbí… Je to taky hvězda, taky nemůže žít bez jeviště, je to taky akrobat…“ domlouvala mu Anna.

Ken byl chvíli zticha…

„Akrobat?“ vydechl pak odkudsi zespodu…

„Podívej, Sora tě má moc ráda. Jsi jeden z jejich nejlepších přátel, nikdy jsi v ní nepřestal věřit a ona v tobě bude mít vždy oporu…“ začala znova Adri.

„Říkali jste, „akrobat“?“ Ken zvedl hlavu.

„Není důvod, proč by jste nemohli zůstat přáteli…“ přidala se Mia.

„No jasně, AKROBAT!“ Ken vyskočil se zaťatou pěstí do vzduchu…

Sebevědomí bylo zase zpátky…


Chris, který to mlčky sledoval, se na chvíli zabral do svých myšlenek… Nesmí se znovu začít bát… Strach nasadil falešnou tvář a buď tu masku sejme, nebo se jí bude děsit do konce života…


Chris vstal a pravačka mu zajela do kapsy. Pomalu, pomaličku vytáhl jakýsi sešlý, ohmataný, černý kus látky. Kráčel k parketu a vnímal, jak mu ruce kolem hlavy uvazují látkovou čelenku.

Černou čelenku…

Jeho čelenku…


„Co to dělá?“ zašeptala Mia.

„Vstává z popela…“ vydechla tiše Adri.


Až příliš dlouho jsem se bál…

Dokráčel k parketu, na kterém tančili Yuri s Leilou a Leon se Sorou. Mlčky minul obecenstvo a dokráčel až do středu…

Až příliš dlouho jsem utíkal…

Bůhví jak, aniž by nějak změnil směr, se vyhnul tanečníkům…

Nezáleží na tom, co bylo… Minulost má nutkání se opakovat, jen pokud se z ní nepoučíme…

Postavil se do středu, pravou nohu vepředu a levou vzadu. Pozvedl ruce k nebi a nasál hudbu… Několikrát se zhluboka nadechl a vnímal, jak mu opět proudí v žilách…

Adri není Sheilla, žádná není Sheilla…

Začal pomalu spouštět ruce…

Může mi ji připomínat jak chce, ale každý osud je jiný…

Bubeník začal novou melodii…

Adri mi to dnes ukázala… A zbavila mne strachu…

Ostatní členové skupiny se přidali, až na zpěváka…

Ale svůj osud si musím najít sám…

Po předehře se přidal i zpěvák…

A mým osudem je tanec…

Chris dal ruce vpravo za sebe a roztočil se…


Adri vstala… Nevěděla proč, ale zvedla se… A s ní i Mia a Anna…

Došly k parketu… Adri sledovala Chrise, jak tancuje… Pohyboval se parketem s takovou lehkostí a samozřejmostí, jakoby to bylo secvičené… Vyhýbal se Leile i Yurimu, tančil okolo Leona a Sory, ale nenarušoval jejich vlastní pohyby…

Náhle byl u ní…

Adri se mu podívala do očí a na jeho němou výzvu přikývla… Roztočil ji… A začal s ní tancovat…

Anna s Miou se na sebe podívaly, kývly a přidali se k tanečníkům…

Došlo i na střídání partnerů… Všichni si ten tanec užívali…

A nejvíce Chris…


Hudba se chýlila ke konci a Adri v otáčkách zamířila ke Chrisovi… Netušila, že se právě otočil, aby zachytil Soru, která se v piruetách dostala z Leonova dosahu…

Zazněl poslední tón a Adri otevřela oči…

Nesetkala se s šťastným oříškovým pohledem…

Ale se šťastným pohledem fialkových očí…

A výhled na svět ji zakryla záplava stříbrných vlasů…


Čas se zastavil…

Leonova maska byla tatam… Na Adri se usmívaly dvě fialové nebeské výšiny, plné radosti a uvolnění… Adri hleděla do těch očí a napadlo ji, jak jen se mohou jindy tvářit tak chladně…

Leon se jí také díval do očí… A viděl moudrost, jež se v nich zračí…A také mládí a radost…

Zamračil se …

Adri znervózněla…

„Jsi k ničemu…“ zašeptal chladně a postavil ji na zem…


Ozval se potlesk…

Naši přátelé ztěžka oddychovali. Leonova tvář byla opět tou chladnou maskou… Společně se uklonili… A Leon zamířil pryč… Sotva opustil parket, splynul se stíny…

„Myslím, že pro dnešek mi to i stačilo…“ zamumlala Anna.

„Já bych taky řekl, že jsme Kaleidu udělali už dost velkou reklamu…“ nechal se slyšet Yuri, „pro tuhle noc už o mě bude snít dost dívek.“

Leila ho jen lehce šťouchla do prsou…

Adri zaraženě koukala na místo, kde Leon zmizel…

V hlavě měla jeden opravdu velký maďarský guláš…


Druhý den ráno se sluníčko velice podivilo, když jej uvítala tak rušná atmosféra v jedné, po ránu jinak klidné kanceláři…

„Myslíš to vážně?“ Kalos odložil lejstra na stůl…

„Ano!“ Ken stál přede dveřmi a tvářil se velice rozhodně.

Šéf si narovnal sluneční brýle a přeměřil si mladíka pohledem.

„Proč?“ jednoduchá otázka…

„Musím to zkusit…“ odvětil Ken po chvilce přemýšlení…

„Je to kvůli Soře?“ kolikrát už jsem tuhle otázku vyslovil? Blesklo mu přitom hlavou…

Ken náhle velice zrozpačitěl…

„Eh… Né… S ní to nemá vůbec nic společného…“ jako by řekl opak…

Kalos přikývl, odpověď pochopil.

„Jsi skvělý trenér a jako technik jsi nepostradatelný... Potřebuji tě za jevištěm, ne na něm…“ začal…

„Myslíte si, že na tom nemám?“ zeptal se útočně Ken.

„Ne, ale myslím si, že jeviště není místo pro tebe…“ vysvětloval Kalos.

„Ale já na to mám!“ bránil se Ken.

„Není žádný důvod, proč…“

„Dejme mi šanci! Dokážu vám…“

„Podívej!“ zarazil ho Kalos. „Potřebuji tě jako technika a ne jako akrobata. Jestli chceš ve volném čase začít chodit na hodiny akrobacie, klidně to dělej, ale nesmí to nijak ovlivnit tvou práci pro Kaleido. Je to jasné?“ rozhodl.

Ken se chvíli třásl, aby něco odvětil. Pak se ale pousmál.

„Díky, pane. Nezklamu vás…“ kývl a s těmito slovy odešel.

Kalos jen zakroutil hlavou a opřel se do křesla.

Zdá se, že tu bude veselo…


U snídaně bylo také celkem rušno… Tedy, relativně…

„Ach bože, necítím nohy…“ postěžovala si Mia.

„Dejte mi někdo do pusy tu kávu, ať neusnu žíznivá…“ dodala Anna.

Sora se dívala na obě své zjevně zcela vyčerpané kamarádky…

„Vždyť jsme šli včera zpátky docela brzo…“ odvětila lehce překvapeně.

„Jo, jenže ty jsi pak ještě netančila s Chrisem u nás na pokoji…“ odvětila Anna a hlava jí klesla na stůl…

Mia už pravidelně oddechovala…

„S Chrisem?“ Adri zarazila vidličku na půli cesty k ústům…

„Jo… Ten kluk je ďábel… Myslím si, že tancoval, i když jsme obě dávno usnuly…“ odvětila Anna kamsi do desky stolu…

„Panebože, v kolik jste šli spát?“ Sora se dívala, jak si Mia podložila hlavu rukou a spokojeně spala dál…

„Asi před půl hodinou…“ Anna také zjevně zabrala…

„Před půl hodinou?!“ vykřikly Adri se Sorou současně…

„Dnes ne mami… Je mi špatně… Nechci jít do školy…“ zamumlala Mia. Lehce se zavrtěla a spala dál…

Obě dívky na ni zíraly s pusou dokořán, podívaly se  na sebe a tiše se rozesmály…

„Dobré ráno dámy…“ ozval se za nimi rozjařený hlas.

Obou dívkám opět spadla čelist, když si ke stolu přisedl Chris, zjevně svěží a plný energie…

„Jak jste se vyspinkaly?“ zeptal se s úsměvem a začal do sebe házet snídani...

„No my celkem dobře, ale Anna s Miou toho moc nenaspaly…“ odvětila Adri a posunkem ukázala na obě dívky, které teď pilně zařezávaly…

Chris je přejel pohledem a zatvářil se velice překvapeně…

„Prý jste ještě večer tancovali…“ začala neutrálně Sora.

„No.. Ano, ještě jsme si na chviličku pustili hudbu…“ začal vyhýbavě Chris a zkusmo šťouchl do Anny.

„Jak dlouho přibližně trvala ta „chvilička“…?“ zeptala se Adri…

„No…“ začal vyhýbavě Chris a vyhnul se Annině ruce, kterou se  po něm ohnala, „Tak pět, šest hodin…“ dodal pak opatrně. Náhle se zatvářil velice provinile…

„A tomu ty říkáš chvilička??!“ Sora se tvářila pořádně naštvaně. Jak asi měly ty dvě dneska trénovat?!

„No, on ten čas docela letěl…“ hájil se Chris…

„Jak můžeš být tak nezodpovědný?!“ vyjela na něj Sora.

„Já... Já promiň, neuvědomil jsem si to…“ omlouval se Chris a zíral do svého talíře. „Je mi to líto…“ zamumlal, zvedl hlavu a omluvně se jí podíval do očí…

Sora spolkla další výbušné nadávky a pokračovala ve snídani.

„Spal jsi dneska vůbec?“ zeptal se Chrise Adri.

„Ale ano…“ odvětil vyhýbavě, „myslím…“

„Jak dlouho?“ Adri přimhouřila oči.

„Možná… Jsem si na deset minut lehnul..:“ odvětil opatrně Chris…

„Deset minut?!“ Adri se také tvářila rozzlobeně. „A to nejsi vůbec unavený?“ dodala podezřívavě. Ale v jejím hlase se objevil i náznak obdivu…

„Ani ne… Spíš mám chuť pokračovat…“ odvětil Chris a usmál se…

„Tak to tě obdivuji… Unavit takhle dvě holky a ještě mít chuť pokračovat má jen málo z nás vyvolených… Vítej do klubu…“ Yuri si k nim přisedl a se zájmem pozoroval spící akrobatky...

„A co Anna a Mia?“ Sořin hlas nezněl vůbec obdivně, právě naopak, dost naštvaně.

Chris se na chvíli zamyslel…

„Odnesu je na pokoj…“ řekl po chvíli.

„Cože?!“ zvolaly obě dívky unisono.

Ale Chris už bral Annu do náručí…

Anna ho ve spánku objala…

„Pojď sem ke mně, hřebče…“

Chris viditelně zrozpačitěl.

„Ty máš ale svaly…“ ozvala se opět jejich spící kamarádka…

Chris už hodně zrudl a otočil se ke dveřím… Neboť Annina slova zaslechlo i několik zbylých účastníků snídaně…

„Ukaž, já ti pomůžu…“ Yuri už zvedal Miu… Ta naštěstí spala o dost tvrději, než Anna…

Chris na něj vděčně kývl

„Uvidíme se v tělocvičně…“ prohodil k dívkám, mrkl na Adri a s Annou v náručí opustil jídelnu…

„Ano, unes mě!“ zaslechly ještě Annin hlas…


„Cože jsem mu řekla?!“

„Jo, že je hřebec …“ potvrdila Sora Anniny nejhorší obavy.

Anna polkla.

„A kdo všechno to slyšel?“ zeptala se po chvíli s obavou v hlase.

„No já, Adri, Chris… A asi deset, dvacet dalších lidí, co bylo v jídelně…“ odvětila opatrně Sora.

Anna tiše zaúpěla…

„Je to Chrisova vina… Je strašně nezodpovědný…“ začala Sora.

„Spíš je to naše vina, neměly jsme ho zvát k nám na pokoj…“ namítla objektivně Mia…

Dívky seděly na plošině a sledovaly, jak Chris s Adri nacvičuje výstup na lanech a hrazdách.

„Vy jste ho pozvaly…?!“ zajíkla se Sora.

„No, ano… Myslely jsme si, že bude v  dobré náladě, takže z něj vytáhneme, co se ve sprchách opravdu stalo…“ pokrčila rameny Anna.

„Ale netušily jsme, že má v sobě tolik energie…“ dodala Mia.

„Koneckonců, není se co divit… Držel to v sobě už rok, takže to musel nějak dostat ven…“ pokračovala Anna.

„To je sice hezké, ale není to důvod, aby vás na celý den vyřadil z tréninku!“ namítla Sora naštvaně.

„Na celý den? Nepřeháněj, už jsme docela fit…“ usmála se Anna a mávla nad tím rukou.

„Jo a když si vezmeš co prožil…“ začala Mia.

„Jeho minulost ho ale nemůže neustále omlouvat!“ namítla opět Sora.

„Co je?“ zeptala se náhle Anna a přimhouřila oči. „Udělal ti snad něco?“

Sora na okamžik zaváhala…

„Ale nic…“ Zavrtěla hlavou.

Anna ji na to neskočila…

„Víš, že nám to můžeš říct…“

„Ne, vážně nic…“ Sora si náhle připadala velice nesvá…

„Jestli ti nějak ublížil, tak…“ Mia zvedla zaťaté pěsti.

„Ne neublížil a už se neptejte! Musím na plac…“ Sora se odrazila a skočila za Leonem, aby se přidala k společnému výstupu, coby Jasmína.

„Něco nám tají…“ zamumlala Anna.

„A my přijdeme na to, co!“ prohlásila rozhodně Mia.

„I kdybychom to měly vytáhnout z něj!“ kývla Anna směrem na černovlasého mladíka, jež se právě dvojitým saltem dostal na lano, na němž tancovala Adri…


Když Leon (konečně) propustil své svěřence, zamířila většina akrobatů do šaten. Sora zůstala ještě chvíli na hrazdě a v zamyšlení se pohupovala… Po chvíli si řekla, že by už také měla jít. Rozhlédla se… Zdálo se, že byla sama…

Spadla do sítě a vykročila ke dveřím… Náhle si všimla, že u laviček je ještě Chris… Rychle přidala do kroku.

„Soro, můžeš prosím chvíli počkat?“ zaslechla za sebou Chrisův hlas.

Povzdechla si, zastavila a otočila se.

„Ano?“

Chris k ní přistoupil. Měl stále svůj cvičební úbor a obnažená hruď se mu leskla potem. Nervózně se na ni usmál.

„Chtěl jsem ti jen říct…“ začal.


Anna s Miou čekaly na chodbě na Soru, která stále nepřicházela… Anna to už nevydržela a vydala se ke dveřím. Otevřela a spatřila Soru a Chrise, jak spolu o čemsi hovoří… Chris se hodně červenal a Sora se k jejímu překvapení usmívala…


„… a tak se ještě jednou omlouvám… mělo mě to napadnout…“

„To je v pořádku… Já to chápu… Jen jsem se těšila, že dneska už to sjedeme celé bez problémů…“ usmála se Sora…

Chris se trošku usmál.

„Víš, já chtěl jsem tě ještě o něco požádat…“ začal a opět hodně zrudl… Proč zrovna teď!

„No, povídej.“ Usmála se Sora.

„Ne-nešla by jsi… Se mnou…“ Chris hledal vhodná slova…

Soře spadla čelist… Snad nemyslí…?

„No… Prostě… Já… Nikdy dřív jsem tady nebyl a ty jsi strašně milá… A…“ Chrisovi začalo připadat, že mele čím dál tím větší blbosti.

„A?“ rozhodila Sora rukama.

„No, potřeboval bych pomoc…“ sakra tak už se zeptej!!

„Pomoc s čím?“

„S oblečením…“ vyhrkl náhle Chris.

Sora se na okamžik zatvářila naprosto ohromeně… Pak pomaličku přimhouřila oči…

Eh něco je asi špatně… Napadlo Chrise.

„Ehm…“ začal.

„A v jakém smyslu potřebuješ pomoct s oblečením?“ zeptala se pomalu Sora.

„No, potřeboval bych ho sundat, dát pryč a…“ začal Chris…

„A s tím ti mám jako pomoct?!“

„Eh… Ano…“ v Chrisově hlavě se naštěstí probudila nápověda Možná to vyznělo trochu jinak, než jsi myslel…

Sora se měla k odchodu…

„Počkej, já to nemyslel takhle…“ už ti to došlo…

„A jak jsi to myslel?“ otočila se Sora.

Chris se nadechl. No tak to sakra řekni celý slovo od slova!

„Chtěl jsem tě požádat, jestli by jsi mi nepomohla s oblečením… Tedy jestli by jsi se mnou nešla do města nějaké oblečení nakoupit…“ konečně!

Sořin výraz byl více než zmatený.

„Nakoupit?“

„Ano… Já neznám to tady a ani nevím, kam zajít a napadlo mě, že kdybys měla čas, tak bych tě poprosil, aby jsi šla se mnou a ukázala mi nějaké obchody… A když tak mi pomohla s výběrem… Určitě máš dobrý vkus…“ náhle pořádně zrudl a podle výrazu ji došlo, že čeká, kdy se mu vysměje…

„Ale jistě, moc ráda.“ Usmála se na něj. „Proč jsi to neřekl hned?“

„Já… Snažil jsem se…“ Chris se také usmál a oddechl si.

„Takže… Po obědě?“ zeptal se jí.

Sora s úsměvem přikývla a zamířila k ohromené Anně.

„Co chtěl?“ zeptala se její kamarádka.

„Ále… Pomoct s oblečením…“ odvětila Sora a zamířila do jídelny na oběd…

„S oblečením???“ Anna pokrčila rameny a spolu s Miou následovaly svou kamarádku.


Po obědě se Chris podíval na svůj „barevný“ šatník a pomyslel si, že dělá dobře, když ho trošku rozveselí… Strčil si do kapsy peněženku, vzal si svou koženou bundu a sluneční brýle a vyrazil za Sorou…

V duchu si říkal, že mohl požádat o pomoc Adri… Ale nechtěl, aby to vypadalo jako rande… Kdyby ji po tom incidentu se sprchami pozval do města, mohla by si to špatně vyložit… A chtěl bych, aby si to špatně vyložila?

Potřásl hlavou a usmál se na Soru, která čekala před hlavním vchodem.

Vyřešíme to později, je čas nakupovat…


Usmáli se na sebe, Sora kývla a pak se společně vydali do města…

„To mi řekni, kdo se má v těch chlapech vyznat?“

„A co teprve v těch ženských, to je kumšt…“

Anna s Miou sledovaly, jak odchází a jedna kroutila hlavou víc než druhá…


„Takže, kam půjdeme nejdříve?“ zeptal se po pár minutách ticha Chris.

„No, myslela jsem, že nejdříve omrkneme pár krámků a pak nakonec skočíme do mého oblíbeného…“ odvětila s úsměvem Sora a vedla Chrise širokou ulicí…

A tak omrkli „pár krámků“…

Chris by nikdy neřekl, jak špatně se orientuje v módě… Po jeho prvním vlastním výběru mu Sora dala jasně najevo, že mu raději vybere sama… Model střídal model a kombinace střídala kombinaci… Za dvě hodiny už kráčeli po ulici a Chris měl kolem sebe malý ochranný val z tašek plných nového oblečení…

„Tak, a teď můžeme k Mailin…“ prohodila spokojeně Sora…

„K Mailin?“ otázal se zvědavě Chris.

„Ano, je to můj oblíbený obchod s oblečením… Tam ti konečně koupíme něco pořádného na sebe…“ usmála se Sora a Chrisova ohromeného výrazu si nevšímala…


Po chvíli vešli otočnými dveřmi do velice prostorného butiku… Chris v životě neviděl tolik oblečení pohromadě…

„Soro! Tak ráda tě zase vidím!“ kde se vzala tu se vzala, najednou Soru objímala drobná stařenka…

„Taky vás ráda vidím, Mailin… Chrise asi ještě neznáte?“ usmála se Sora a ukázala na Chrise, který stařence podal ruku.

„Oh, ještě jsem neměla tu čest… velice mě těší…“ stařenka ji stiskla.

„Mne také…“ začal Chris..

„To je ale kus, to ti povím… Toho si hlídej…“ sykla stařenka směrem k dívce.

Sora lehce zčervenala, ale Chris dvojnásob…

„Tak ale jak vidím, opět už něco málo máte…“ usmála se na ně, „nechte si to tady u pokladny a v klidu vybírejte. Víš, kde mě najdeš, že?“ kývla na Soru a odešla…

Sora pokynula Chrisovi, který odložil tašky za pult a společně se vydali prohlédnout si oblečení… Sora tady zjevně ráda nakupovala… Neboť po chvíli už si zkoušela spoustu hadříků sama… I Chrisovi se tady začínalo líbit… Vybrali hned několik kombinací a podle Sory mu to moc slušelo…

„Teda řeknu ti, v tomhle budeš lámat srdce jedna radost…“ poznamenala Sora nad rudou nařasenou košili a černými tanečními kalhotami…

„Haha… Díky…“ Chris se se smíchem otočil, aby Sora neviděla stín nevole, jež se mu mihl ve tváři…


Náhle se otevřely dveře a do obchodu vešel Yuri. Rozhlédl se… Potřeboval by nějaké nové sako… A modrou košili…

Procházel právě okolo skupinky špitajících dívek, když spatřil něco, co by se mu mohlo líbit… Začal se probírat oblečením…

„Ahoj. My se neznáme, sem Fiola Fail, tvoje velká fanynka… Kdybys chtěl, pomůžu ti ve výběru…“ ozvalo se mu u ucha…

Vzhlédl a spatřil velice pohlednou, dobře stavěnou i vyvinutou tmavovlásku, v převelice krátkém odění…

„Ne, ale díky za nabídku…“ odvětil měkce…

„Ale kdyby sis to třeba rozmyslel, počkám na tebe v kabince číslo čtrnáct…“ mrkla na něj, svůdně se usmála a byla tatam…

Yuri jen zakroutil hlavou…


„A tohle by se ti obzvlášť mohlo líbit…“ Sora právě vytahovala rudo hnědou bundu a Chris se chystal svléknout bílou košili, když ho spatřila…

Vyjekla a přirazila Chrise ke stěně kabinek…

„Co…?“ Chris se zarazil, protože Sora byla najedou až příliš blízko, aby ho to nechalo chladným…

„Psst!“ sykla Sora.

Opatrně vykoukla.

„Yuri…“

„Yuri?“

„Psst!“ Sora opět zastrčila hlavu, ale pozdě, Yuri si ji určitě všiml, protože zamířil k nim…

„Ach bože, jde sem…“

„No a?“ Chrise začínalo pomalu polévat horko…

„Nechci, aby nás spolu viděl…“ odvětila roztržitě Sora a rozhlédla se. „Vlez si sem!“

A strčila Chrise do prázdné kabinky…

„Soro, myslel jsem si, že jsem tě tu zahlédl…“ ozvalo se za ní…

„Jé, ahoj Yuri, kde se tu bereš?“


Chris zaslechl několik slov z rozhovoru, když tu mu něco přejelo přes hruď…

„Hmm… Sice nejsi Yuri, ale jsi taky pořádný fešák…“ ozval se mu u ucha vášnivý hlas…

A něco z něj začalo strhávat košili…

Sora se jen s úsměvem bavila s Yurim a vůbec nevnímala, co se děje za ní v kabince číslo čtrnáct…


„A co tady přesně hledáš?“ ptala se Yuriho.

„No, sháním nějaké bílé sako…“ odvětil a ukázal na kus oblečení, co třímal v ruce.

„Poslyš…“ napadlo ho, „co kdybych si ho vyzkoušel a ty jsi mi ho zhodnotila?“

„Dobře.“ Usmála se Sora.

Když Yuri odešel směr pánské kabinky, přiskočila Sora k závěsu…

„Chrisi, teď by ses mohl dostat ven a počkat na mě, až vyjdu za tebou…“ zašeptala, „Chrisi?“ dodala po chvíli, když odpověď nepřicházela.

Ozvalo se tlumené zasténání, několik úderů a žuchnutí a další podivné zvuky…

Zpocený Chris se vypotácel z kabinky a uhladil si košili.

„Říkala jsi něco?“ zeptal se a upravil si vlasy.

Sora němě zírala k jeho pasu…

Chris sklopil zrak…

Nějak v té kabince zjevně ztratil kalhoty…

„Eh…“ zvedl ruku, „Dej mi minutku…“

A zmizel zase za závěsem…


Sora si jen povzdechla…

„Tak, jak se ti líbím?“ ozval se Yuri.

Sora si ho prohlédla.

„No, nevypadá to zle…“ zpoza závěsu se opět ozvaly podivné zvuky… „Ale ještě se otoč, ať to vidím zezadu…“ zaimprovizovala…

Yuri jí vyhověl…

„Tak, už je mám…“ Chris vystrčil hlavu a chystal se vyjít ven…

„Ještě ne…“ Sora ho zatlačila zpátky…

„Počkej, co to ď..mhmmm…neee…mhmm….“ zaúpěl zpod její ruky a za krk ho cosi stáhlo zpět…

„Říkala jsi něco?“ Yuri se opět otočil…

„Eh… Moc ti to sluší… Ukaž, co ještě sis vybral?“ usmála se na něj Sora.

„No, chtěl jsem si ještě koupit modrou košili, co myslíš…?“ zeptal se jí.

„Ta k tomu určitě půjde… Pojď, tady je myslím jedna dobrá… A ne tady je lepší… Ale tahle, ta k tomu určitě půjde…“ A odvedla Yuriho od kabinek…

Chris urychleně opustil kabinku, zkontroloval, že je vše tam, kde má být a rozhlédl se…

Nerad se skrýval…

Dostal spasný nápad…


„Ahoj Yuri! Ahoj Soro! Rád vás vidím…“ ozvalo se za nimi…

„Ahoj Chrisi, taky na nákupech?“ Usmál se Yuri.

„Taky. A co vy? Vyšli jste si společně?“ usmál se Chris na Yuriho a přešel Sořin zuřivý pohled.

„Né, náhodně jsme se tu potkali… Sora mi dělá módního poradce… Určitě ti taky poradí…“ nechal se slyšet s úsměvem Yuri…

„Opravdu? Tak to budu moc rád…“ usmál se Chris, „Soro, co si myslíš o tomhle?“ a ukázal ji jakousi barevnou košili…

Sora se na Yuriho jen usmála.

„Běž si zkusit tohle a já pomůžu Chrisovi poznat, co je pro něj nejlepší, ano?“ řekla s andělským výrazem ve tváři

Yuri přikývl a odešel.

„Víš, mám rád sice barvené, ale tohle je trochu moc, co myslíš…Au…“

Sora popadla Chrise za ucho.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ zasyčela mu do něj. „Neměl nás spolu vůbec vidět!“

„Ale to je fuk, přece neví, že…“

„To není fuk! Okamžitě zalez!“

A strčilo ho do další kabinky…

No dovolte!“

Plesk!

Chris se vypotácel ven…

„Mám dojem, že je obsazeno…“ zamumlal a snažil se urovnat si, kde je nahoře a kde dole…

„Tak zalez sem!“ strčila ho Sora netrpělivě do vedlejší.

No tohle!“

Plesk!

„Tady asi taky…“

Nedořekl a Sora ho strčila do vedlejší…

Plesk!...

Plesk!...

Plesk!...

„Eh Soro?!“ Chris už se silně potácel… „Nebylo by lepší, abych zalezl do pánské kabinky?!“

„Nesmysl!“

Sora ho s třísknutím strčila do poslední kabinky…

Děkoval všem bohům, že do prázdné…


„Tak, co tomu říkáš?“ ozval se Yuri. „Ale kde je Chris?“ zarazil se.

„Eh… někdo mu zavolal a musel na důležitou schůzku…“ odvětila Sora, „Moc ti to sluší…“

„Díky, ale ty si nějak nic nekupuješ…“ zarazil se Yuri.

Sora zrozpačitěla…

„No, teď jsem momentálně hodnotící komise…“ vymluvila se.

„A tak to zase ne. Holka v obchodě musí nakupovat…“ namítl s úsměvem Yuri. „A já bych tě moc rád viděl v těchto šatech…“ ukázal na vínové večerní šaty.

Sora se chystala něco namítat, ale…

„Žádné námitky, teď mi zase zapózuješ ty…“ a už jí je s úsměvem podával, „vidíš, zrovna tady máš volnou kabinku…“ ukázal na tu Chrisovu.

„Proč zrovna tuhle?“ zarazila se Sora se šatami v rukou.

„Vidíš ten štítek? Znamená volno, ostatní mají obsazeno…“ ukázal na štítky na horním prahu kabinek…

„Eh, vážně?“ otázala se nevinně…

Chris si za závěsem naštvaně promnul klouby…

„Podívej…“

Yuri přistoupil k závěsu a odhrnul ho…

„Vidíš, prázdno…“ usmál se a strčil Adri do prázdné kabinky. „Až budeš hotová, zavolej, jsem zvědavý, jak ti to bude slušet…“

Adri se zmateně rozhlédla.

Chris se pustil stěn a dopadl vedle ní.

„Tak štítky, jo?“ zavrčel.

„Eh, no, to se stane, ne?“ odvětila s andělským výrazem. „Mohl by ses teď prosím otočit, ať se můžu obléci?“ a rukama mu s otočením pomohla …

„To je šílenost…“ zamumlal jen.


Sora už byla napůl oblečená, když tu se ozval shora známý hlas…

„Tohle je lepší, než sprchování…“

Adri vzhlédla a spatřila Kejklíře, jak se vznáší nad kabinkami.

„Ty?!! Co ty tady děláš?“ vyhrkla naštvaně.

„Šaškuji?“ ozval se nevrle Chris.

„Dávám na tebe přece pozor.“ Odvětil Kejklíř a díval se opačným směrem, než stála Sora. „Óóó…“ udělal a na rám vedlejší kabinky dopadla velká černá podprsenka… „Můj oblíbený model…“

Sora vykřikla, skočila Chrisovi na záda a odrazila se, aby toho malého šmíráka uzemnila… Jenže Chris na to nebyl vůbec připravený…


Yuri zaslechl ohromný lomoz a několik výkřiků.

„Soro, jsi v pořádku?“ přiskočil k závěsu a odhrnul jej…

A zůstal zaraženě stát…

Sora seděla rozkročmo na Chrisovi, který ležel na zemi, vínové šaty z půli ztrhané a Chrisova košile byla taky notně roztrhaná… Chris měl na hlavě Sořino tričko, které si právě sundával…

Yuri lehce nadzvedl obočí…

„Měla jsi hned říct, že myslíš tuhle schůzku…“ a spustil závěs… Za chvíli ale strčil hlavu zase zpátky. „Ty Chrisi, někdy mi musíš říct, jak to sakra děláš s těma ženskýma …“ mrkl na něj a zmizel…

Chris jen nechal svou hlavu dopadnout zpátky na zem, mezi strhané věšáky…

„Já ti ani nevím, ono to jde nějak samo…“ zamumlal.

„Doufám, že jste v pořádku?“ Kejklíř se spustil do výše Sořiny hlavy…

Sora nepohla ani brvou, pokud nepočítáme levačku, kterou bleskurychle Kejklíře chytla…

Butik zaplnil bolestný výkřik, který však nikdo kromě ní zjevně neslyšel…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Oh My Godd

(Alende M., 9. 2. 2008 20:38)

Páni, tak to je skvělý,....moc se ti to pocedlo, fakt gooody........skivělý:D:D:D:D:D :oD

OMG ROFLMAO xDDD

(Nime, 7. 2. 2008 15:20)

ta tohle mě celkem hodně pobavilo^^ jen tak dál...=)))

ROFL XDD

(Andy, 7. 2. 2008 13:46)

tak tohle je fakt mazec...už se těšim na pokráčko...

wau

(Arkela, 6. 2. 2008 23:29)

super dost sem se nasmála je to zajímavý těší se na poikráčko :D

auuuuuuuu

(Kitsune, 6. 2. 2008 22:11)

tak toto bolo krute a bolestive aj pre mna (od tolkeho smiania pomaly nedycham). tesim sa na pokracovanie :))))

wow XD

(Herwen, 6. 2. 2008 21:30)

Tak to je drsnééééé XD