Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. díl: Fénix

27. 1. 2008

Leon se chytil hrazdy, odrazil se a provedl točitý skok…

Nemožné…

Znovu se zachytil, roztočil se co nejvíc a odrazil se vzhůru, v letu se zarazil a padal střemhlav…

Nepřípustné…

Zachytil se lana, několikrát se kolem něj otočil a dopadl na další hrazdu… Tahle měla tyč na hácích… Při odrazu ji vzal s sebou a ve vzduchu provedl několik otáček ve stoje, zvedl ruce i s tyčí nad hlavu, dopadl na lano a odrazil se…

Nemyslitelné…

Vyletěl, přetočil se v otáčkách, zahákl tyč za prázdné háky, jednu se zhoupl a opět se odrazil… V třinácti saltech doletěl k dalším hákům a opět tyč upevnil, pustil se jí a nechal se vynést vysoko k další, točité hrazdě…

Ale pravdivé…

Roztočil se, vyletěl co nejvýše a padal v divokých otáčkách…

Je jí tak podobná…

Těsně před dopadem se mu do cesty vrátily háky s tyčí… Zachytil se, odrazil a zamířil k vysoké hrazdě… Zachytil se nohama a ruce i s tyčí natáhl před sebe…

Sora se odrazila, zachytila se tyče a pak s Leonem několikrát kroužili okolo sebe… Leon chycený za nohy na hrazdě, Sora okolo jeho tyče…

Výraz těch očí…

Leon zrychlil a vyhodil Soru do výše, ta se nechala v provazu pomalu vynést do andělské pózy, načež pomalu padal zpět… Leon se mezitím také odrazil, odletěl na další hrazdu a opět ji nastavil svou tyč…

Ten smích…

Opět se odrazili, oba zároveň, letěli nad sebou a Leon se díval Soře do očí… Pak pohlédl před sebe, nohy skrčil dozadu a zahákl si tyč za kotníky… Tyč zajela do háků a Leon visící za nohy natáhl ruce, kterých se Sora pevně chytila…

Ten talent…

Vynesl Soru nad sebe, odrazil se, vyhákl tyč a když Sora začala padat z další pózy zpět, vynesl se k ní a oba dva přistáli na další hrazdě…

Ten soucit…

Leon se odrazil a padal střemhlav, Sora se též odrazila, ale co nejvýše a letěla v další andělské póze a pak s rukama na prsou střemhlav klesala… Leon zarazil tyč do háků, otočil se, odrazil, vyletěl k Soře, chytil ji a společně přistály na nachystané plošince… Leon mávl tyčí, ze které vyletělo několik jisker, prozatím nahrazujících jina…

Ale je krásnější…


Když za půl hodiny odcházeli do šaten, měl už zase srovnané myšlenky… Zatím na to nebyl čas, ne před představením… Vzpomněl si na to, co viděl před obědem… Nemohl se ubránit pocitu nevole… Ale proč?

Potřásl hlavou… Představení je za dva týdny… Má důležitější věci na práci…

„Leone?“ ozval se za ním Sořin hlas.

„Ano?“ otočil se a lehce se usmál.

„Chtěla jsem se vás zeptat… Večer si chceme zajít někam zatancovat… Jestli nemáte co dělat, mohl by jste jít s námi… Kdyby jste chtěl…“ Sořin hlas zněl nejistě, ale usmívala se.

Je roztomilá, když se červená… Blesklo mu hlavou. Okamžitě tu hloupou myšlenku zapudil.

Bohužel se mu přitom ve tváři objevil stín nevole, což si Sora vyložila po svém…

„Ale, jestli nechcete… Tak… Tak…“ začala…

Leonovi chvíli nedocházelo, co se stalo…

A ta chvíle se stala osudnou…

„Myslela jsem, že budete rád…“ řekla mírně plačky Sora, „ale když nechcete, chápu to… Nashledanou zítra, pane Oswalde…“ dopověděla a odešla.

„Naschle …“ zamumlal tiše Leon. Vůbec se mu nelíbil pocit, který se mu rozléval hrudí…

Lítost…

„…večer…“


Adri byla na pokoji spolu s Miou, Leilou a Annou. Vytahovala různé svršky oblečení a s výrazem zoufalství je zase odhazovala.

„Ne, to ne… To taky ne… To už vůbec ne… Co si mám na sebe proboha vzít??“ vykřikla zoufale.

Mia jen odevzdaně mávla rukou, věděla až moc dobře, že v tuhle chvíli ji žádná rada nepomůže. Ostatní dívky si zjevně myslely totéž…

„Tak mi přece poraďte..“ zaprosila Adri se dvěma hadříky v rukou.

„A s čím?“ zeptala se nevinně Anna.

„S oblečením!“ Adri blesklo hlavou, jak chytré má kamarádky…

„A proč?“ zeptala se nevinně Mia.

„Přece abych se líbila…“ opravdu má velice chytré kamarádky…

„A komu?“ ozvala se Leila.

„No přece…“ Adri se najednou zarazila…

„Chrisovi?“ Leila způsobně zvedla šálek k ústům a usrkla trochu čaje a aniž by na Adri pohlédla, pokračovala. „Chceš se snad líbit jemu?“

„Ne, to není pr…“ začala se hájit Adri.

„Tak proč kolem toho tolik naděláš?“ pokračovala Leila tímtéž nevzrušeným tónem.

„Eh… Já…“ Adri napadlo, že přeci jen jsou chytré…

„Raději nám pověz, jaký je.“ Usmála se Mia.

„Jaký… Co?“ Adri už byla úplně mimo.

„No jaký je, byli jste přeci spolu ve sprše. Nevykládej nám, že se nic nestalo…“ doplnila Miu Anna.

„Ale ono se vážně nic…“

„Byli jste spolu nazí ve sprše a nic se nestalo?“ nevěřila Mia.

„Nebyli jsme nazí, měli jsme ručníky…“

„Které toho ale moc nezakryjí…“ pronesla objektivně Anna.

„Heleďte se k ničemu nedošlo…“ začala Adri rozhodnuta to utnout.

„Tak proč se tak červenáš?“ opět ten Leilin nevzrušený tón…

„Prostě jsme si tam jen tak… Povídali…“ snažila se to uhrát do autu Adri.

„A o čem?“

„O… o všem možném… Líbil se mu můj ručník…“

„Podal ti ho snad?“ Leila opět opatrně usrkla.

„Ne, sama jsem si ho zvedla ze země a…“ začala Adri… A náhle zrudla…

Leila se jen pousmála, zatímco Mia s Annou si vyměnili vše říkající pohledy…

„Neznamená to to, co to znamená!“ vyhrkla honem Adri… Ta Leila z ní vytáhne všechno…

„A co to tedy znamená?“ pokračovala nevzrušeným tónem její zjevně čajem zaujatá kamarádka.

„Prostě… Mi spadnul na zem, tak jsem ho zvedla…“

„A proč ti ho nepodal Chris, myslela jsem si o něm, že je větší gentleman…“ poznamenala dle Adriina názoru až moc znechuceně Leila.

„Neměl čas, musel si totiž zvednout ten svůj…“ začala ho hájit…

„Áhááá!“ vypískla vítězoslavně Mia.

„Á néé…“ povzdechla si Adri a zrudla až do morku kostí.

Leila jen v klidu usrkla další doušek čaje.

„Takže jste nebyli nazí, jen jste měli ručníky, které se váleli na zemi… A přes tohle se nic nestalo?“ Mia se neubránila úsměvu.

Její kamarádka ji ignorovala.

„Abyste věděly, náhodou na něm nic není…“ pronesla po chvíli ticha lhostejně Adrianet.

„Vážně? Mě přijde docela vypracovaný… Na trénink jinak než bez trička nechodí…“ usmála se Leila.

Adri se musela hodně přemáhat, aby zase nespadla do pasti…

„Vážně… Není vlastně ani moc hezký… A Yuri je nepochybně svalnatější…“ spokojeně sledovala, jak Leila lehce znejistěla.

„No…“ začala její kamarádka, „když si ho tak představíš, jak stojí ve sprše a horká voda dopadá na Chrisovo zpocené tělo…“ pokračovala zákeřně…

„A Yuri vezme mýdlo a začne si ho roztírat po celém těle…“ vytáhla stejnou zbraň Adri…

„Nanese si na ruce šampón a začne se probírat těmi hustými, dlouhými, krásnými černými vlasy…“ Leila jen lehce zrůžověla…

Mia s Annou fascinovaně sledovaly ten souboj…

„Potom se začne oplachovat a jeho tělo zrudne pod proudem horké vody…“ Adri se vůbec nelíbilo, jak se uvnitř třese…

„A pak se opře o stěnu a začne se protahovat…“ Leila opět usrkla čaje a vychutnávala si moment, kdy Adri již ani nedutala a visela ji na rtech a pak šeptem pokračovala… „Nejprve nohy… Potom záda… Ramena… Pak přejde na to svalnaté, ploché břicho a pak společně s hrudí protáhne i ruce a bicepsy…“

„Ach bože… Je tak krásnýýý…“ vydechla tiše zasněná Adri…

Leila opět usrkla čaje a vychutnávala si vítězství, které si během několika vteřin spolu s dalším, ještě hlasitějším zaúpěním uvědomila i Adrianet…


„Takže se ti líbí?“ vyhrkla Mia.

„No, je hezký…“ připustila neochotně Adrianet.

„Jasně že je hezký, i mně se moc líbí…“ dodala Anna.

„Ale navíc je milý a pozorný…“ přisadila si Mia.

„A úžasně sexy...“ nevydržela to Adri…

„A mě požádal o rande…“ ozvala se Leila.

Adri byla chvíli v naprostém úžasu…

„Cože? Tebe? Proč tebe?!!!“ zvolala poněkud hlasitěji a poněkud naštvaněji, než měla v úmyslu…

Leila se klidně usmála a opět usrkla čaje…

„Snad nežárlíš, nebo ano?“ zeptala se tiše…

Adri poznala, že zase spadla do pasti…

„Eh... Já… Totiž…“ nenacházela rozpačitá Adrianet odpověď…

Mia i Anna se taky vzpamatovávaly z  šoku… Leila se začala pomalu ale jistě smát a brzy se celým bytem ozýval dívčí smích…


Chris rozhodným trhnutím otevřel zasouvací dveře a přejel pohledem svůj šatník. Povzdechl si…

Samá černá… Černé košile, černé džíny, černé kravaty, černé obleky, černé tepláky…

Asi by si měl rozšířit barevné spektrum svého šatníku, za ten rok se pár barev nějak vytratilo…

Sáhl po své oblíbené košili s vysokým límcem, vytáhl staré, u kotníku už i lehce potrhané džíny a černý opasek. Potom opatrně, pomalu, pomaličku hmátl dolů a vytáhl starou, potlučenou krabici. Nadechl se a pomalu sejmul víko…

Ze dna se na něj usmívaly dvoje staré, ošoupané, místy se rozpadající botasky… Byly rády, že je jejich pán opět vytáhl…

Chris se lehce usmál a kývl… Bylo načase začít znovu tam, kde předtím skončil… Pomalu, pomaličku pro ně hmátl a láskyplně je vyňal z jejich dočasného domova…

„Omlouvám se…“ zašeptal a botasky na něj povzbudivě zamrkaly, „už se to nikdy nestane, to vám slibuji…“

S těmito slovy je položil na zem a nazul si je. Botasky jakoby vydechly úlevou… Byly tam, kam patří… Co bylo, bylo… Vše je zase dobré…

Chris se prohlédl v zrcadle…

Chyběla jedna jediná věc… Opatrně šáhl do pravé kapsy riflí… Nahmatal ji tam… Ale ještě není ten správný čas…

Znovu se podíval do zrcadla…

Ale přijde brzy, já to vím…

Vstal, zvedl černou koženou bundu a vydal se k hlavnímu vchodu…


Kejklíř sledoval, jak odchází a v duchu se sám sebe rozčileně ptal… Proč on s ní do sprchy může a já ne???

Náhle dostal nutkání a popadl své karty…

Roztočil a jednu vyňal…

Fénix…

Vzkříšení…


Chris se ve dveřích otočil… Přísahal by, že nad jeho stolem se ještě před chvílí cosi vznášelo… Pokrčil rameny a vydal se vstříc nočnímu dobrodružství…


Sora se mlčky převlékala a přemýšlela o Leonovi…

Co si to sakra myslela, když ho zvala? Že by snad souhlasil? Byla tak pitomá…

Z myšlenek ji vytrhl smích, který uslyšela na chodbě a spěšné kroky. Poznala ostatní dívky. Nesmějí ji vidět smutnou. Zatřepala hlavou už tu byla zase ta stará Sora…

Nenechá si zkazit večer…

Dveře se rozrazily a do pokoje vpadly všechny: Anna, Mia, za nimi klopýtala Adri a nakonec důstojně Leila i se Sárou…

„Jde se tančiiiiit!“

Sora ještě ani nebyla oblečená, ale to dívkám nevadilo, narvaly na ni několik kousků šatstva a táhly ji ven…

„Počkejte, já se přece nejdřív musím oblíct!!“ namítala Sora a snažila se sundal si své tílko, které ji dívky nějakým způsobem narvaly na nohy…

Když za něj škubla, převalila a skončila na zemi…

„Nemůžete mi pomoct?“ ozvala s prosebně z podlahy.

Anna s úsměvem přikývla a začala ji rozvazovat, zatímco Mia skákala nadšeně po bytě a těšila se… Leila se opřela o rám dveří a Sára se jen spokojeně usmívala…

„Měla by jsi jí z toho pomoci… Může se jí něco stát…“ ozvalo se u Leilina ucha…

Leila poznala Kejklíře, který v očekávání sledoval Sořin zápas s oblečením… Zvláště, když začalo povolovat tričko… Nehnula ani brvou, vyzula si střevíc a odpálkovala ho kamsi dozadu…

„Takové neuctivé zacházení… Měly by jste mě na rukou nosit…“ zamumlal ještě, než ho trefil druhý podpatek…

Konečně se Soře podařilo jakž takž obléci a mohly vyrazit.

Adri si prohlížela fotografie, které měla Sora vystavené na poličkách a nočním stolku… Vesměs tam byla Sora, Anna a Mia, Leila a Leon, ale taky často viděla Kena i Kalose, a pak spoustu lidí, které neznala… I když toho policistu kdesi zahlédla… Překvapilo ji, že na spoustě fotek byla jakási drobná dívka, vypadala mladá, byla určitě mladší, než ona…

„To je Rosetta…“ ozvala se za ní s úsměvem Sára.

„Ještě jsem ji tady neviděla…“ odvětila Adri a prohlížela si ji. Zjevně vystupovala hlavně s diabolem…

„Je už měsíc mimo Kaleido, vystupují spolu May na týdenním festivalu, ale brzy by se měly vrátit…“ vysvětlila Sora, ukázala na další černovlasou dívku na jiné fotce a usmála se, „a tuhle roztomilou dvojici jistě znáš, viď?“ Ukázala na Marion s Jonatánem…

„Jen od vidění…“ odvětila Adri. Bylo tady tolik lidí, které by chtěla poznat…

„Tak co Adri, jdeš s námi?“ ozvalo se za nimi a dívky už se zvedaly a skutečně se chystaly k odchodu…

„Ty nejdeš?“ zeptala se Adri Sáry.

„Já?“ zasmála se Sára, „já jdu na večeři s Kalosem.“ Mrkla na ni.

Adri se usmála, přikývla a vyběhla spolu s dívkami ven.

„Soro?“ dívka se otočila, Leila také.

Několik centimetrů před nimi se vznášel kejklíř a ukazoval jim kartu Fénixe…

„Dnes večer se může mnohé zrodit, mnohé obnovit, a mnohé shořet, aby znovu povstalo…“ začal. „Dávejte si pozor, ať se svou budoucností naložíte dobře…“

Sora s úsměvem přikývla.

„Protože když ne…“ začal Kejklíř tajemně a přiblížil se k Soře, která měla přiléhavé vínové šaty s rozparkem a odvážným výstřihem…

„Může se vám stát…“

Leila lehce přimhouřila oči, neboť Kejklíř se přiblížil k Soře jen na centimetr, krátce se jí podíval do očí a pak zamířil pohledem dolů…

„Že…“ odmlčel se a několik vteřin se jen tak vznášel, pohled upřený do Sořina výstřihu…

Za těch několik vteřin Sora nebezpečně zrudla. Kejklíř zjevně cosi vycítil, neboť opatrně vzhlédl…

„…ucítíte bolest, jakou jste ještě nepoznali…“ říkal právě…

Sora ho pevně uchopila.

„Asi TAKOVOU?!!!“ vykřikla a vztekle jím mrštila přes celou chodbu…

„Ano, asi takovou…“ zamumlal Kejklíř, než se sesunul po okenní tabulce přímo dolů, do odpadkového koše…

„Soro… děje se něco?“ ozval se Adriin hlas.

„Ne, nic, už jdeme!“ křikla Sora a společně s Leilou se vydaly za ostatními…


Když dívky došly k hlavními vchodu, spatřily Yuriho v bílém saku a ještě druhou postavu, v níž poznaly Kena.

„Kene! Ty jdeš s námi?“ vykřikla nadšeně Sora, když byli u nich.

„No, víš, napadlo mě, že by tě rád doprovodil… Tak jsem se ho zeptala a on souhlasil…“ vysvětlila s úsměvem Mia.

Ken lehce zrůžověl…

„Vážně? To jsi moc hodný!“ Sora ho objala a políbila ho na tvář.

Ken těžce zrůžověl…

„Pro tebe všechno, Soro…“ pravil a škrábla se na hlavě…

„Tak, můžeme jít?“ zeptala se nedočkavě Anna.

„Počkejte, ještě tady není Chris…“ Adri se rozhlížela, ale nemohla jej nikde najít…

Leila mezitím došla k Yurimu a ten jí s tajemným úsměvem podal růži, kterou měl schovanou pod sakem… Leila se usmála a růži si vzala…

„Neboj se, určitě dorazí každou chvíli…“ uklidňovala ji Mia, ale tvářila se taky nejistě…

Najednou se ozvaly kroky. Všichni se otočili ke tmou zakryté pěšině…

Do světla luceren vkročil Chris, který díky oblečení až do poslední chvíle splýval s noční temnotou…

„Dobrý večer....“ pravil s úsměvem.

Dívky se na něj jen usmály…


„Můžeme?“ zeptal se s úsměvem Yuri a nasadil si na hlavu bílý klobouk.

„Ale jistě!“ Mia se Sorou se zavěsily do Kena, zatímco Anna s Adri se zmocnily Chrise a společně se vydaly vstříc velkoměstu…


„Takže, už jste vymysleli, kam půjdeme?“ ozval se Yuri, sotva opustili areál.

„No, slyšela jsem, že v Nočním Snu má dnes hrát príma kapela…“ usmála se Mia.

„A jaká?“ ozvala se zpoza Chrise Anna.

„Stříbrné sny…“ mrkla na ně s očekáváním Mia.

„Stříbrné sny?!!!“ vykřikly Sora, Anna a Adri naráz jedním hlasem.

Mia sledovala jejich reakci s potěšeným úsměvem.

„To myslíš vážně?!“ vyhrkla nevěřícně Anna.

„Ano, myslím to vážně.“ Kývla s dalším úsměvem Mia.

„Ehm, promiňte, ale co je na nich tak zvláštního?“ zeptal s opatrně Chris…

„Co je na nich zvláštního?!“ vyhrkla Anna., „Jsou absolutně úžasní…“

„A skvělí…“ pokračovala Adri…

„A sladcí…“ dodala Mia…

Yuri najednou zakašlal… Chris nevěděl proč, ale mnohem víc než zakašlání mu to vyznělo jako „A teplí…“

Sora to zjevně také slyšela v této formě, soudě dle nohy, kterou se snažila ho zasáhnout…

„To bude skvělý!“ vykřikla nadšeně po několika vteřinách Anna a všichni s úsměvem kráčeli dál…

Chris si v duchu pomyslel, že by si moc přál, aby to bylo skvělý…


Když se blížili k Nočnímu Snu, všiml si, že je to vlastně bar s venkovní zahrádkou a parketem, který končí u vyvýšeného pódia. Na pódiu už stála kapela a zjevně hrála nějaký oblíbený hit, soudě podle křiků a nadšeného jásotu publika…

Vešli dovnitř (Anna musela Chrisovi zkroutit ruku, aby je nechal zaplatit, když ho pozvaly…) a zamířili k několika volným stolkům, kousek stranou od centra dění…

Adri neušlo, že když procházejí kolem, spousta dívek se otáčí po Yurim a ukazují na něj… A mnoho se jich také dívalo na Chrise… Který si toho také všiml a znatelně znervózněl…

Povzdechla si… Tohle bude těžší, než si myslela…

Sotva se usadili, přišel k nim číšník a tak si objednali… Tentokrát musely Chrisovi zkroutit obě ruce, aby za ně nezaplatil předem… Když si pak mnul zápěstí, říkal si, že by to možná neměl přehánět…

„Tak co, mládeži, jde se na parket?“ ozval se s úsměvem Yuri, když jim přinesli objednané pití.

Dívky přikývly a začaly se zvedat. Ken začal cosi říkat Soře, ale těžko říci, co…

„So-ne-mnou-tan-par-ceš?“ dostal ze sebe…

Sora se chvíli tvářila dočista zmateně, než ji došlo, o co ji žádá…

„Ale jistě, ráda si s tebou zatancuju.“ Usmála se na něj.

Ken byl v sedmém nebi…

Adri se usmála na Chrise, ten se jí chvíli díval do očí a pak s úsměvem přikývl a také vstal.

Kapela zatím spustila další písničku, Mia popadla Annu a nadšeně ji dotáhla na kousek volného místa. Yuri s Leilou to měli snazší, sotva se přiblížili k parketu, hned jim tancující páry udělaly místo… Holt hvězdy, no…

Ken začal nervózně tancovat se Sorou a páchal harakiri pokaždé, když jí omylem samým vzrušením šlápl na nohu…

Když se přiblížili k parketu, Chris náhle znejistěl a zpomalil krok. Adri si toho všimla, vrátila se, vzala ho za ruku a s úsměvem mu dodala odvahu. Chris se nadechl a pomalu vkročil na parket…

„Lepší?“ zeptala se Adri s úsměvem…

„Snad… Snad ano…“ pokusil se také o úsměv Chris…

Adri se na něj povzbudivě usmála a vzala si jeho levou ruku do své pravé a levou si opřela o jeho rameno…

Chris ji chytil za pas…

Anna poklepala Mie na rameno a ukázala na ty dva… Mia kývla a obě se několika skoky a salty ocitly na pódiu.

„Hej, co to má…?“ ozval se bubeník…

„Potřebujeme, aby jste tam koply nějakou pomalejší…“ začala Mia a žduchla do Anny, která doslova slintala a mávala na zpěváka, co byl dva metry od ní…

Bubeník se zatvářil nejdříve odmítavě, ale pak s úsměvem přikývl a změnil rytmus…

Začala hrát pomalá skladba…

Adri se začala mírně pohupovat…

A Chris se nehýbal…

Tak se pohni, sakra! Řval na sebe v duchu… Ale nedokázal to… Cítil nezměrnou sílu, jež mu svazovala tělo a dusila ho…

Donutil se tedy alespoň k nějakému pohybu… Udělal pár potácivých kroků do strany a zase zpátky… Adri hodně znervózněla, když si všimla, že dívky, co na něj předtím vrhaly významné pohledy, se teď pošklebují a ukazují si na něj…

Tak už tancuj! Chris se snažil vnímat hudbu, nasát ji do sebe a vysílat ten příval proti síle, jež mu svazovala tělo…

Přinutil se k dalšímu kroku, ale to Adri nečekala, Chris jí chtěl honem uhnout a málem upadl… Adri jej zachytila…

Zezadu se ozvala další salva smíchu a několik posměšných poznámek…

„Hej, kotě, nechceš si zatančit se mnou místo s tím strašákem z kukuřičného pole?“ ozval se nějaký kluk.

Chris velice znervózněl a polilo ho horko. Adri začala být zoufalá a vyhledala pohledem ostatní. Mia, Sora, Ken a Leila s Yurim přikývli. Naráz je obklopily tři páry přátel a Adri s Chrisem zůstali relativně skryti.

„Ty to zvládneš, věřím ti.“ Usmála se na něj Adri.

A ten úsměv, to byl poslední šíp, který Chris potřeboval… Udělal první krok… Taneční krok…

Pak Adri ohnul a roztočil… Celým tělem mu proběhlo mrazení a s ním síla… Ucítil ji… Zase ji ucítil… Hmátl do vzduchu a jakoby nahmátl samotnou hudbu…. Sevřel ji, opřel se o ni, popadl Adri a vznesl se spolu s ní, vznášel se na hudbě… Opět…

Mia s Annou jen nadšeně zatleskaly, když viděly, jak Chris s Adri tancuje… I Ken se Sorou přestali tancovat a ani Yuri s Leilou se neubránili a zastavili se, aby se na ty dva podívali…

Chris tančil s lehkostí a ladností, jakou už dlouho nikdo neviděl, jakoby předem věděl, co za tón se ozve… A Adri tančila s ním… Když hudba dozněl, byli oba zadýchaní, ale oba se šťastně usmívali… I Chrisovi oči…

Všichni jim nadšeně zatleskali. Bubeník zahrál rychlý rytmus a tančilo se dál…

Ken si už začal dávat pozor, aby na Soru nešlápl a ta se na něj usmívala…

Adri vzhlédla a s potěšením si Prohlížela, jak se Leila přitulila k yurimu a oba se v objetí pohupují na pomalou skladbu…

„Sluší jim to…“ zašeptal Chris…

„To ano…“ souhlasila Adri potichu a usmála se…

„Adri?“

Vzhlédla.

„Díky za všechno…“ usmál se na ni.

„Nemáš vůbec zač…“ ujistila ho s úsměvem…

Chris si při tanci objal a přes její havraní vlasy pozoroval Kena se Sorou…

„Zajímalo by mě, kdy jí to konečně poví…“ zamumlal.

„Co?“ Zeptala se Adri.

Chris jen mlčky kývl na ty dva a Adri se tiše zasmála.

„Jednou snad určitě…“ ujistila ho s úsměvem.

Taky se usmál…

Skladba skončila a většina párů si šla sednout… Mezi nimi i Sora a Ken…

„Chceš ještě něco k pití, Soro?“ zeptal se jí její společník.

„Jé děkuji, budu moc ráda.“ Usmála se na něj Sora.

„Počkej, hned jsem zpět.“ Mrkl na ni a už mizel, splnit její přání…

Za sedící Sorou se náhle pohnul velký stín…

Sora to neviděla, ale ucítil a s tichým výkřikem se otočila.

„Smím prosit?“ uklonil se neznámý…

„Leone, to jste vy?“ vyhrkla nevěřícně.

Leon se jen pousmál.

„Takže jste nakonec přišel?“ usmála se.

„Tanec s tebou jsem si nemohl nechat ujít …“ odvětil s úsměvem.

Sora jen spokojeně přikývla…

Leon si ji odvedl k parketu, kde jim opět tancující udělali místo. Několik dívek ohromeně vydechlo… Kapela spustila další kousek a oba začali tančit…

Když se Ken vrátil k jejich stolku se dvěma kelímky v ruce, nikde Soru neviděl. Stačilo mu však jediné rozhlédnutí, aby ji opět spatřil…

A oba kelímky i se svým obsahem skončily na zemi… A nejen to způsobilo, že podlaha byla najednou plná kapek…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sugoi

(Arkela, 30. 1. 2008 22:11)

souhlasím že je to úplně famozní, nádherný, skvostný prostě úžasný nemám slov a chci další díl honem honem moc prosím smutně koukám :)

fantastycky

(Sora, 29. 1. 2008 18:35)

uplne suprovy

úža

(Andy, 27. 1. 2008 22:26)

souhlasim s Nime...je to naprosto úžasné...ci další pokráčko..prosím prosím prosím XDDDD ááááá....už ci vědět jak to dopadne...

Kuaaaaaa

(Nime, 27. 1. 2008 21:30)

gome za to slovo,ale nic jiného ze mě nemůže vyjít xDDD Sakra!!Ci pokráááčko<3 je to neskonale FASCINUJÍCÍ,SKVOSTNÉ,NÁDHERNÉ..akorát bych vytkla jednu věc a to na konci.Čekala bych,ž se Leon zachoá jinak,nějak bay ho Sora dokopala..tak nějak aby působil Ledovým dojmem,ale i tak ...kráásné**_____**