Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. díl: Mokré dobrodružství

26. 1. 2008

Druhý den ráno se Leon probudil ve svém křesle. Zmateně potřásl hlavou a všiml si knihy, která ležela otevřená hřbetem vzhůru vedle křesla na zemi. Hmátl po ní podíval se na stránku, kterou si včera prohlížel, než usnul.

Byl tam nalepený malý plakát, stál na něm on s dívkou, která měla stejné stříbrné vlasy i fialkové oči, jako on a nad nimi se skvěl zlatý nápis, lákající na nejnovější představení...A pod tím vším bylo fialomodrými písmeny připsáno: V hlavních rolích sourozenci Oswaldovi...

Vztekle knihu zaklapl. Žádná se jí nikdy nevyrovnala… Snad jen Sora…

Přešel k oknu a podíval se na východ slunce. Za chvíli bude zase muset jít a trénovat tu drzou holku. Vzpomněl si na včerejší večer… Zavrtěl hlavou… Na tu chvilkovou slabost bude lepší zapomenout, při tréninku se to nehodí… Bude možná na toho kluk trochu mírnější, ale jenom pár dní… Není žádná chůva…

Znovu potřásl hlavou. Nelíbilo se mu, že s ním soucítí… Ale Sora s ním samotným také soucítila… A ta drzá holka… Vzpomněl si, jak mu řekla, že je jí líto, že ztratil sestru… I jemu je to přece líto… Stále jí nemohl přijít na jméno… Asi ho chtěla jen obměkčit, aby zmírnil trénink… To se ale holčička plete… Myslí si, že zapomenu na tu její drzost a urážky…

Ale možná by se mohl začít více podobat Soře… Byla na něj milá, i když ji svým ledových štítem neustále odrazoval… Možná by mohl projevit trochu soucitu… Možná zítra… Nebo příští rok…

S touto myšlenkou se šel osprchovat a pak se vydal opět trénovat ty dva…


Když přicházel ke dveřím tělocvičny, překvapilo jej, že slyší skřípání lan a trampolín. Lehce se zamračil a rozrazil dveře.

„No vidíš, jak ti to jde… Teď se zkus trošku víc odrazit a přitom se s Adrianet obejmout!“ zaslechl známý hlas a spatřil, jak se Chris pověšený houpe na hrazdě, Adrianet k němu skáče, chytá se ho, on ji vyhazuje a zatímco ona letí, on se znovu zhoupne a když na Adri znovu zapůsobí gravitace, už letí za ní a v objetí oba doletí na další hrazdu. Leila, která jim s úsměvem radila z další hrazdy, uznale zatleskala.

„Dobré ráno, Leone, nevadí vám, že jsme dneska začali trošku dřív?“ Zavolala na něj z vrchu Adri a zamávala mu na pozdrav.

Leon byl tak vyvedený z míry, když zaslechl, jak vyslovila jeho jméno, že jí snad dokonce zamávaní němě oplatil…

Když si uvědomil, co dělá, hned dal ruku zase zpátky k tělu…

„Ale byla fuška vytáhnout tě z postele…“ Rýpla si Leila do Adri a vzpomněla si na budík, který ležel roztroušený po částech po celém pokoji a na to, že málem dopadla podobně…

„To ano, ještě že máš tak skvělou sprchu…“ Chris si jen vzpomněl na deku, která se sušila na balkóně a prohlédl si Adriiny stále ještě trošku vlhké vlasy…

„Ach díky, já bych málem zapomněla…“ Adri mu dala dlaň na obličej a zatlačila. Než se nadál, už padal nazad do sítě…

Z duše nenáviděla, když ji někdo ráno budil…

„No, tak se snad dáme do práce… Chris už celkem ucházejícně zvládá hrazdy, takže dne aby to chtělo prověřit lana…“ Leon přešel k leonovi a podával mu jakousi krabici s jakýmsi náčiním.

„Tímhle se ozdob..“ Přikázal a začal šplhat po žebříku.

Chris se podíval do krabice a spatřil nejrůznější závaží. Vzpomněl si, jak viděl, jak něco podobného Adrianet nosila, ale tohle se zdálo být kapku těžší…

Poněkud víc kapek těžší… Pomyslel si, když si závaží navlékl na ruce i nohy… Zkusmo udělal pár kroků…

„Tak polez už, nemám na to celý den!“ Ozvalo se shora ledový hlad…

Kéž by měl ten plamenomet…

„Tak fajn, teď zvedni levou nohu a protáhni ji dozadu, tak pár centimetrů nad lano!“ Ozval se další ledový pokyn.

Chris zatnul zuby. Poslední půlhodinu se snažil udržet se na laně i se závažími a navíc s tyčí v ruce. Teď tyč lehce nadzvednul, opatrně přesunul váhu na stranu a začal zvedat levou nohu, přesouvat ji za sebe a držet vzniklé postavení…

Pá vteřin skutečně uspěl…

Pak se začal pomalu, pomaličku naklánět nalevo… Až mu nakonec pravá noha sjela a on padal… Zase… Tyč dopadla do sítě… Instinktivně hmátl po lanu, kupodivu se ho zachytil…

Snad díky závažím, těžko říci, ale lano se prohnulo… Chris se chytil i druhou rukou a zabral, kopl co nejvíce zatíženýma nohama a vynesl se zpět… Opět stál na laně… Bez tyče a najednou zjistil, že se mu stojí trochu lépe…

Ohnul se dopředu a nadzvedl se na jednu ruku, druhou roztáhl v pravém úhlu… Závaží mu vadila, ale i tak to dokázal jakžtakž udržet…

Leila s Adri

Podíval se tázavě na Leona, který přikývl a skutečně se pousmál…


Po další hodině měl Chris sundána závaží a metal přemety po laně skoro stejně dobře, jako Adrianet, s tím rozdílem, že ona do sítě nepadala skoro vůbec. Připadal si najednou tak lehký… S požitkem se odrazil do vzduchu a opět přistál na laně …

„Stačí… Po obědě budeme pokračovat…“

S těmito slovy opustil Leon tělocvičnu.

Chris skočil ještě do sítě, zamával dívkám a vydal se do sprch. Cestou potkal Yuriho.

„Ahoj, slyšel jsem, že už ses skamarádil s lanem…“ Mrkl na něj Yuri.

„Líbí se mi to, je to legrace, ale člověk se přitom dost zapotí…“ Chris lehce zrozpačitěl, viděl Yuriho na hrazdách a pochvala od něj ho velice potěšila, „takže se chci před obědem trošku osprchovat…“

„A to jdeš až na ubytovny? Proč nepoužiješ sprchy hned vedle tělocvičny?“ usmál se Yuri.

„Tedy, já netušil, že tady nějaké…“ Začal Chris…

„Jsou hned za činkami, takové menší dveře… Zrovna tam mířím… Jestli chceš…“ přerušil ho s úsměvem.

„Budu moc rád, získám tak dobrou půlhodinku… Jen si skočím pro oblečení do skříňky, jsem tam za pět minut…“ Chris už mávala utíkal směrem k šatnám…

Někdo by ho tady měl provést… Pomyslel si Yuri.

Došel do tělocvičny, minul posilovací stroje a činky, otevřel dveře a chystal se vejít dovnitř, ale včas spatřil Adrianet a otočil se…

„Pardon madam, netušil jsem, že je obsazeno…“ promluvil opačným směrem.

„Eh?“ otočila se Adri a lehce zčervenala, „ ach to jsi ty… Vydržíš pár minutek prosím, hned budu venku…“

„Ale jistě…“ usmál se Yuri, ale lehce si povzdechl… Pár minutek, moc dobře věděl, že těch „pár minutek“ znamenalo aspoň půl hodiny…

Ach měl bych najít Chrise a oznámit mu, že prohlídka se koná zítra… Napadlo ho a chystal se mu jít naproti…

„Ach, zdravím Yuri… jak… jak se dnes máš?“ Ozval se za nim Leilin hlas.

Yuri se otočil. Byl bez trička a taky trochu zpocený… Leila lehce zčervenala, ale snažila se tvářit co nejpřirozeněji…

Taky Yuri uvnitř lehce znejistěl…

„Děkuji, dobře… a… a ty?“ zeptal se a udělal pár kroků k ní.

„Taky… taky dobře…“ Leila se usmála a dodala si odvahy.

„Nechtěl… Nechtěl by jsi se třeba trochu před obědem projít?“ bože já melu blbosti!!!

„Ale jistě, moc rád…“ mluví tak nádherně…

Na nějakého Chrise úplně zapomněl…


Společně se vydali k východu. Když vycházeli hlavním vchodem ven, spatřil Yuri, jak přes rozcestí chodeb prošel polonahý Chris s ručníkem přes rameno…

„Eh to nevypadá dobře…“ zamumlal.

„Říkal jsi něco?" usmála se na něj Leila a táhla jej za ruku ven.

Yuri se rozhodl velice rychle pro prospěch většiny…

„Eh… Že venku ti to sluší ještě víc, než vevnitř…“

Leila se jen usmála.


Chris zamyšleně prošel chodbou, přehrával si poslední hodinu a zároveň si nemohl pomoci, ale ať se snažil sebevíc, devadesát procent vzpomínek nějakým způsobem obsahovalo Adrianet, jak předvádí všelijaké neuvěřitelné kousky…

Potřásl hlavou… Je na něj opravdu moc milá… Vzpomněl si, jak mu říkají v Evropě… Nemohu jí ublížit… Nikdy jsi neublížil… Tak proč… Závist… A co když na tom něco je… Není, a sám to moc dobře víš… A co ta… Mohla si za to sama… Jo? Jenže to bylo stejně kvůli mně, co když teď dělám podobnou věc teď Adri?... Ty jsi ale nic nedělal… Nechci jí ublížit… Líbí se ti?… Je na mě milá, a já toho nezneužiji!… Miluješ ji snad?

V tu chvíli již v myšlenkách otevřel dveře do sprch a vešel dovnitř. V duchu děkoval, že mohl přerušit proud myšlenek, co mu plynul hlavou. Vůbec se mu jejich směr nelíbil…

Rozhlédl se. Středně velká místnost s několika sprchovými kouty, lavičkami podél stěn a věšáky… Na jedné stěně bylo několik umyvadel se zrcadly. Spatřil modrý ručník na lavičce. Měl smůlu, možná by si i všiml černých kraťásků a batikovaného trička, které byli za ním, kdyby přišel trošku blíže…

Slyšel zvuk sprchy… Yuri už nejspíše začal… Zdálo se, že si zpíval… Nikdy by do něj neřekl, že má při zpěvu tak vysoký hlas…

Zamyšleně položil ručník na lavičku, sundal si čelenku, pověsil ji na věšák a vysvlékl se. Vzal si mýdlo a vlezl do volné sprchy… O dvě sprchy dál byl Yuri…

Otočil kohoutkem a chvíli nechal vodu, ať mu jen tak dopadá na tělo… Miloval ten pocit… Vzal mýdlo a začal se umývat...

Náhle Yuri zapískal několik tónů jemu známé melodie. Usmál se a zapískal pár dalších…

Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo pokračování. Chris se s úsměvem přidal a brzy se sprchou ozýval veselý duet…

Chris se cítil skvěle. Ten kluk vážně umí zvednout náladu… Blesklo mu hlavou…

Slyšel, jak Yuri vypnul sprchu. Usmál se a chystal se také končit…


Adri se sprchovala a slyšela, jak klaply dveře. V duchu si řekla, že Leila se nepochybně zapovídala s Yurim… Lehce se usmála při myšlence na ty dva… Měli se rádi, ale ani jeden se zatím neodhodlal k prvnímu kroku… Dnes večer by s tím měla něco udělat…

Když pomyslela na svůj plán, v duchu se usmála a zanotovala si svou oblíbenou písničku… Mile ji překvapilo, když se Leila přidala…

Vyšla ze sprchy a hmátla po ručníku a začala si utírat vlasy… Po chvíli uslyšela, že i Leila skončila… Chystala se k ní otočit s otázkou, o čem si s Yurim povídali…


Chris vypnul sprchu a hmátl pro ručník… Ach ty vlasy…

Vyšel ze sprchy a stále měl ještě ručník na hlavě…


„Tak povídej, potkala jsi Yu…“ Adri se otočila a zarazila se…

„Říkal jsi něco Yu…“ Chris se otočil a také zcepeněl…

Na zem takřka současně dopadly dva ručníky…

„..ri…“ vydechli současně jejich majitelé…

Několik dlouhých vteřin se ani jeden nehýbal…

Chris se upřímně snažil dívat se Adri do očí a říkat si, že má krásné vlasy… Snažil se…

Adri se také snažila dívat se mu do tváře… Také se snažila…

Ani zbytek není k zahození… Ozval se objektivní hlas v Chrisově hlavě…

Páni, ten by ale stál za hřích… Stejně kritický hlas zaslechla ve své hlavě i Adri…

V tu chvíli dostali oba spásný nápad a vrhli se zpátky do svých sprch…

Naneštěstí jejich ručníky zůstaly půl druhého metru od nich…


Chris ztěžka oddychoval… Ani Adri na tom nebyla s dechem nejlépe… Oba se takřka zároveň podívali po svých ručnících a tiše zaúpěli… Chris se rozhodl nahnout a opatrně si jej přitáhnout, aby mohl opustit místnost… Adri ve stejnou chvíli napadlo to samé…

Oba dva zalezli okamžitě, když se ten druhý vynořil… A oba se pořádně červenali…

„Oukej… Tak podívej… Já… Já si teď dojdu pro svůj ručník…“ šla na to racionálně Adri a snažila se umlčet hlasy ve své hlavě, „a ty zůstaneš hezky tam, kde jsi…“

„D-dobře…“ ozval se Chris.

Adri pomaličku vykoukla… Chris hlavu nevystrkoval… Dodala si odvahy a začala se natahovat pro ručník…

„Nehýbej se! Zůstaň, kde jsi!“ křikla na Chrise… ještě kousek…

„Ja-jasně…“ Chris se taky nehýbal.

Když už byla venku půlí těla, náhle se její odvaha ztratila. Co když se teď podívá…

„Už ho máš?“ Chris začínal být nervózní z ticha, které k němu doléhalo.

Adri se už několika prsty dotkla ručníku, když vzhlédla a spatřila Chrise v odrazu zrcadla… Neviděl ji, díval s někam do země a nervózně si mnul ruce… Byl tak roztomilý, když se červenal… Prohlížela si jeho tělo a na ručník úplně zapomněla…

Chris už byl hodně nervózní… Snad se jí nic nestalo…

Adri spatřila, jak se naklonil na stranu a chystá se nahlédnout za roh…

„Nehýbej se!“ a bleskově se skryla ve svém koutě…

„Už si mohu dojít pro ten svůj?“ uslyšela jeho hlas…

„Jo můžeš…“ Adri se sice červenala, ale zároveň se i lehce usmívala…

Chris vyšel ze sprchy a hmátl po ručníku a okamžitě se řádně zahalil. Vzhlédl a spatřil, jak se v zrcadle nad umyvadlem Adri usmívá a halí do toho svého… Nemohl se ubránit pozitivnímu hodnocení svého výhledu…

Adri se nadechla a vyšla ze sprchy…

Chris náhle zrozpačitěl… Ona zjevně taky…

„Eh no… Máš hezké sva… mýdlo!“ dostala ze sebe Adri a v duchu se třískala…

„Eh děkuji… Ty máš taky hezké… eh pěkný ručník…“ Chris se červenal že to snad ani nebylo možné… „Já… Já omlouvám se… Myslel jsme si, že je to Yuri…“

„Já, že Leila…“ Adri se lehce začervenala, popadla věci a chtěla vypadnout…

Prošla kolem Chrise, který jí uhnul z cesty a chystala se otevřít dveře… Natáhla ruku… Ručník lehce povolil… Ale klika se ohnula a ona se najednou dívala do tváře Yurimu… Podruhé zcepeněla a ručník povolil ještě víc…

Yuri přejel pohledem ji, kterou ručník víc odkrýval než zakrýval, a Chrise, který tam stál podobně a zatvářil se velice omluvně…

„Pardon, omlouvám se, nebudu rušit, prosím pokračujte, já počkám…“ pronesl s úsměvem, spiklenecky na Chrise mrkl a přibouchl Adri dveře před nosem…

Její ručník to už nevydržel a poroučel se definitivně k zemi… Chris by se i otočil, ale za ním byla až proklatě dobře situovaná zrcadla…

„YURIII!!!“

 

„No prostě, pro dobrotu na žebrotu…“ říkal právě Yuri u oběda a mnul si modřinu, kterou mu na tváři udělala Adrianet. Vůbec nechápal, proč pár vteřin po té, co zavřel dveře, vyletěla s křikem ven a jednu mu vrazila…

Usmál se ještě na Chrise, který právě přišel do jídelny a naložil si na tác jídlo… Naneštěstí zase ve stejnou dobu, jako Adrianet…

„A jsi si jistý, že to byli ti dva?“ zeptala se May.

„Ano, ale nikomu ani slovo, kromě mě to nikdo neví a jestli se Adri dozví, že jsem to někomu vykecal, tak…“

„Tak? Budu moc ráda, když si sám vybereš způsob smrti!“ Adriin tác dopadl kousek od něj.

Chris se nesměle posadil vedle Sory a začal si hrát s jídlem…

„Ale broučku, přece musíš uznat, že to vypadalo zajímavě…“ hájil se Yuri a chystal se na sebeobranu, neboť Adri sáhla po vidličce…

„ZAJÍMAVĚ? CO vypadlo zajímavě?!! Já a Chris jsme prostě byli ve sprše v ručnících, co je na tom ZAJÍMAVÉHO?!!!“ zařvala na něj Adri na celou jídelnu…

Všichni se po ní otočili…

Chris najednou dostal neovladatelný záchvat kašle…

Se stran se začal ozývat potlesk a uznalý pískot…

Adri pomalu docházelo, co právě provedla…

Dívky se ještě tiše chichotaly, když si k nim odevzdaně přisedla a pustila vidličku mezi svůj oběd…

Yuri si jen oddechl, pokřižoval se, sepnul ruce a zamumlal…

„Otče náš, jenž si na nebesích, chraň nás od vidličkami ozbrojených žen, kteří nás svádějí v zákoutích sprch neustále jen…“

„Co jsi říkal?!“ Adri měla opět v ruce vidličku …

„Já? Nic…“ Yuri se nevzrušeně chopil příboru a pokračoval v jídle…


Ale Yuri se velice mýlil, nebyl jediný, kdo to viděl…. Dvě fialkové oči sledovali jeho postavu, jak otevírá dveře koupelny a moc dobře viděly, co je za nimi… A tentokrát neskryly svou nelibost…


„Tak povídejte, co trénink?“ zeptala se po pár minutách Sora.

„Ale jo, dobrý, Chrisovi už to docela jde… Leon ho nechal cvičit se závažími…“ Leile neušlo, že už podruhé během jednoho dne vyslovila Leonovo jméno…

„Ale myslím, že má dost velkou sílu a nepotřebuje je posilovat…“ začala Adri, když tu si všimla, jak se Mia s Leilou uculují… „ne nemyslím to tak, jak to vyznělo!“

„Vždyť my nic neříkáme!“ hájila je Mia s úsměvem.

„Ale myslíte si to!“

Dívky jen s úsměvem pokrčily rameny.

„Zítra možná můžeme začít s tancem…“ začala opatrně Mia.

„Vidíte… To mi připomíná, musím s vámi o něčem mluvit…“ Adri dívkám naznačila, aby se k ní nahnuly, „napadlo mě, že by bylo dobře, kdybychom Chrise večer někam vytáhly… Tancovat… Ať přijde na jiné myšlenky a vzpomene si, jak ho to baví…“

Dívky chvíli nic neříkali…

„Hele, jestli ho chceš pozvat na rande, tak prostě…“ začala opatrně Mia, ale při Adriině pohledu větu nedokončila.

„Ne, nechci ho pozvat na rande, ale musí někde začít a takové povyražení je podle mě nejlepší způsob…“ vysvětlovala naštvaně Adri a zabodla vidličku do vajíčka možná až moc prudce…

„No… Dobře… Já bych byla celkem pro… Už dlouho jsem nikde nebyla…“ řekla zamyšleně Anna.

„Jo, bude fajn si zas jednou trošku vyrazit…“ přidala se Mia.

I Sora s Leilou se souhlasně usmívaly.

„Fajn…“ Adri se spokojeně usmála… teď druhá část… pomyslela si…

„Víš, Leilo, napadlo mě, že by jsi mohla říct Yurimu, ať jde s námi… Přeci jen bude lepší mít s sebou dva doprovody než jenom jeden…“ zamrkala na svou kamarádku nevinně.

Leila trošku zrůžověla, pak s úsměvem přikývla a za chvíli už seděla naproti Yurimu a nadšeně se s ním bavila.

„Adri?“ ozvala se po chvíli ticha Sora.

Adri na ni hned poznala, že trefila hřebíček na hlavičku… A okamžitě schovala hlavu za závoj vlasů…

„Ano?“

„Víš, nějak jsi vynechala jeden malý detajlíček…“ začala Sora a Adri se nervózně ošila…

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš…“ zalhala.

„Kdo z nás Chrise pozve?“ zeptala se Sora přímo a když se na sebe s Miou podívaly, jasně se dohodly, kdo to bude muset udělat.

Adri odevzdaně vzhlédla a hned poznala, že nemá šanci…

Tiše si povzdechla, podívala se na Chrise, který seděl kousek od Sory a přesunula se naproti němu… Jen klid, holka, jen klid, to zvládneš…

„Chrisi?“ začala nesměle… proč sakra musel zrudnout?!!! Nadávala v duchu, neboť když se Chris začervenal, ani ona se neubránila stejné reakci…

Chris opravdu zčervenal, když uslyšel její hlas tak blízko sebe…

Nadechl se a uklidněn vzhlédl.

„Ano Adri?“ proč jen musel při pohledu na ni znova zrudnout?

„Já… já…“ Mia se Sorou se smály do dlaní a vůbec jí tak nepomáhaly, „chtěla jsem se tě prostě zeptat, jestli by sis s námi večer nechtěl vyrazit… Tancovat… Ve více lidech…“ dodala ještě na závěr.

Chris si ji chvíli s úžasem prohlížel, pak se usmál a spokojeně kývl.

„Fajn, tak o půl osmé u hlavního vchodu.“ Mrkla na něj Adri a opět se přemístila k dívkám, aby prodiskutovala důležitou otázku: co na sebe???

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Arkela, 30. 1. 2008 1:12)

nemám slov samozřejmě souhlasím s ostatními že to bylo velice povedené a hodně humorné, i když minení nejlíp smála sem se skoro pořád. fakt super chrisi doufám že podobnej článků buude víc. Jen tak dál :)

nemám slov O.o

(Nime, 27. 1. 2008 12:31)

xDDDD děláte si srandu???takovou scénu ve sprše bych si nechala líbit*červená se*0=P hehe je to moc pěkně napsané a nejlepší byl Yuri prej: "venku ti to sluší víc" xDDD

XDDDD

(Andy, 27. 1. 2008 0:36)

no fakt mazec...tlemila sem se celou dobu co sem to četla...už se moc těšim na pokráčko...jen tak dál chrisi..

Skvělý! Bomba! Super!

(Albert Williams, 26. 1. 2008 20:59)

Upřímně řečeno došly mě slova! Výborný nápad, výborné – humorné pojetí... Prostě nemám slov! Snad jen více takhle skvělých článků! Držím pěstičky, v dalších článcích!
Budu se těšit!