Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Nový začátek

26. 1. 2008

„A?“ zeptala se Adri, „tak už povídej!“ dodala, když Leila nereagovala.

„Počkejte tady… Něco si přinesu…“ odvětila a odešla.

Adri za ní koukala jako opařená. Někteří se posadili, Ken zůstal stát opřený o stěnu a Adrianet začala neklidně přešlapovat sem a tam…

Po pár minutách byla Leila zpět… V ruce držela cosi zabalené v pevných deskách… Sedla si ke stolu a otevřela je…

„Podívejte se…“ Ukázala na jednu stránku.


Leon stál na svém balkóně a prohlížel si Kaleido v noci. Bylo to docela příjemné… Nikde nikdo… Náhle spatřil drobnou tečku, jak míří směrem k parku, k fontáně… Na tu dálku nepoznal, kdo to je. Po chvíli další… To je ale mumraj… Tahle mířila k ubytovnám. Opět se zahleděl na noční město… Překvapilo jej, že tečka se opět objevila a mířila zpět do Kaleida… Ve světle luceren od vchodu poznal Leilu…

Sám nevěděl proč, asi ze zvědavosti, se vydal za ní…


V deskách bylo vázané album. Taneční album, jak se dalo odvodit od faktu, že takřka na všech fotografiích byl někdo oděný v tanečním úboru.

Fotka, na kterou Leila ukazovala, zobrazovala asi padesát lidiček v tanečních kostýmech a několik pánů a dam v oblecích.

„Co máme vidět?“ zeptala se nechápavě Anna.

„Přece Leilu…“ ukázala Mia na jejich kamarádku, která stála spolu s Yurim vedle důležitě vypadajícího muže v černém smokingu.

„Áha…“ Svitlo Yurimu a hned mu oči začali přejíždět po ostatních.

„Ne, mě ne… Tady se podívejte.“

Když Leila odtáhla prst, jasně spatřili na konci druhé řady černovlasého, pohledného mladíka, který stál v objetí s hezkou tmavovláskou. Oba se šťastně usmívali, opravdu šťastně…

„To je… Chris?“ Zeptala se Anna.

„Ano… A tohle je Sheilla Schavová… Společně vystupovali na Festivalu Tanečních Umění…“ Ukázala Leila na popis, napsaný nad fotkou…

Sora při zaznění dívčina jména náhle zpozorněla a v obličeji se ji objevilo pochopení…

„Ale co…?“ Zeptala se nechápavě Mia.

Leila místo odpovědi ukázala na tenký černý pruh v rohu fotky.

„Ale to znamená…“ Začala Adri.

„Původně nás tam s Yurim Kalos poslal obhájit titul, ale Yuri onemocněl, takže jsem tam zůstala, abych předala cenu dalšímu vítěznému páru…“ začala Leila, „na ten večer nikdy nezapomenu…“

„Co se stalo?“ zeptala se Anna.

„Na řadu se dostal pár s číslem 13… Chris a Sheilla… A všichni čekali, co předvedou…“ Začala Leila…


Světla… Pískot, potlesk a jásot… Pár se uklání a odchází… Doprostřed parketu vchází muž ve fraku a megafonem zní jeho rozjařený hlas…

Díky… Děkujeme páru číslo dvanáct za jeho úžasné vystoupení… A nyní, dámy a pánové, přichází další soutěžící… Prosím, přivítejte Christiana Oskara a Sheillu Schavovou s číslem třináct!!“

Z lavičky, která byla vyhrazena pro taneční páry, se zvedl černovlasý mladík, levou ruku nechal za zády a uklonil se dívce po svém boku.

Smím prosit, princezno?“ zamrkal na ni.

Dívka jen s úsměvem přikývla a chopila se nabízeného rámě.

Jsi nervózní?“ Chris vedl dívku přímo doprostřed sálu.

Teď už ne…“

Chris lehce pobuřoval porotce, kteří si prohlíželi jeho kostým… Černá nařasená košile, černé džíny, vlasy svázané černou čelenkou… Co je ale nejvíce zaráželo, byli černé, dost ošoupané botasky, které měl na nohou… Mladík si prohlížel svou partnerku… Moc ji to slušelo…

Dvou dílný kostým, tyrkysová část halila pravou polovinu jejího těla jemnou látkou, pravý rukám byl spíše síťkou protkanou perlami, levá polovina pak v sytě modré barvě tvořila dlouhý rukáv a krátkou sukýnku…

Došli až doprostřed, Chris ji něžně uchopil a za pár vteřin zazněla předehra...

Pomalá předehra… Začali tančit… Snad waltz… nevím…Ale pro oba přestal sál existovat…Tančili lehounce a hleděli si do očí… Předehra pomalu končila…

Miluju tě…“ Zašeptal Chris…

Taky tě miluju, Chrisi…“…

A ozval se zpěv… Mladík dívku roztočil a opět ji k sobě přivinul, levou ruku za zády… A tančil… Tančili, jako nikdy… Hudba z nich vycházela, ale bylo v tom něco víc… Něco dalšího pojilo jejich těla, vytvářelo souhru pohybů a spojovalo je… Jejich srdce… Každý pohyb, každé gesto… Každý pohled oříškových očí… Otáčka, pirueta, zvedačka… Tančili a najednou… Už netančili… Vznášeli se… Přímo letěli… Neviditelná síla spojila jejich srdce, tělo, i duši…

Byla to láska…

Netančili pro vítězství, ne pro soutěž… Jen pro lásku… Jen pro sebe…

Kéž by to nikdy neskončilo…

Další otáčka… Mladík chytil dívku do náruče, vysoko ji vyhodil a opět ji chytil… Píseň vrcholila… Tančili prudce… Vášeň, radost, chtíč… Vše z nich čišelo… Ppíseň se utišila…Pomalu, pomaličku dotančili na tichý závěr… Dívka se naposledy roztočila a s posledním tónem se uklonili…

Sálem otřásl mohutný aplaus, ozval se pískot a jásot… Nikdo nikdy neviděl nic podobného… Oba byli tak mladí, a přitom tak úžasní…

Tak to byl pár číslo třináct, slečna Schavová s panem Oskarem. Zatleskejte jim přátelé, to byl neuvěřitelný výkon.“

Mladík se s dívkou posadil, drželi se za ruce a tváře jim hořely.

Děkuji za tanec…“ zašeptal mladík.

Dívka mu odvětila něžným polibkem…

Ať už vyhrajeme nebo ne, Chrisi, chci ti říct, jak strašně moc tě miluju…“ Sheilla se k němu přivinula a pevně jej objala.

Já tebe taky…“ Mladík obětí opětoval a brzy se jejich rty opět spojily…

Po několika minutách dotančil poslední pár.

A nyní, dámy a pánové, poprosím porotu, aby předstoupila sem ke mně a přinesla nám obálku, v níž se ukrývá číslo vítězného páru…“

Jásot, potlesk…

Porotci se zvedají a kráčejí k řediteli festivalu. Z druhé strany přichází Leila, v rukou vítězný pohár…

Muž ve fraku vzal obálku, zvedl ji do výše a zvolal.

Dámy a pánové, poprosím loňskou vítězku, slečnu Leilu, aby obálku otevřela a seznámila nás s vítězem našeho festivalu.“

Leila se chopila obálky, roztrhla ji, rozložila papír a s úsměvem zvedla hlavu.

Muž ji podal mikrofon.

Dámy a pánové, vítězem letošního ročníku Festivalu Tanečních Umění se stává…“

Dramatická pauza.

Pár číslo třináct, Sheilla Schavová a Christian Oskar!“

Fanfáry, potlesk, jásot a pískot…

To jsme mi!“ Sheille se rozzářili oči štěstím, Chris, ji k sobě přivinul, políbil ji a pak už v záři reflektorů společně běželi ke středu sálu.

Děkujeme… Moc děkujeme… Jste skvělí…“ Podávali si ruce s každým z porotců…

Ti jim nadšeně gratulovali a blahopřáli k vítězství, až konečně jako poslední přišla na řadu Leila.

Gratuluji k vítězství…“

A podávala jim pohár.

Na, je tvůj…“ Chris strčil pohár Sheille do rukou.

To ne Chrisi, je náš…“ Sheillin výraz byl nechápavý…

Protože ty jsi má…“ odvětil Chris s úsměvem a najednou držel Sheillu ve svých rukou a zvedal ji do výše i s pohárem.

Mohutný aplaus, světla reflektorů, konfety a stříbrné třpytky, které se snášely k zemi…

Sheilla byla tak šťastná… Nejšťastnější chvíle jejího života…

A pak jej spatřila…

Hluk utichl, čas se zastavil…

Stál za tím světlem, díval se na ni a pokynul rukou…

Už je čas, Sheillo…

Sheilla na chvíli posmutněla, pak se ale usmála a přikývla…

Ještě se chci rozloučit…

Černý Anděl jen lehce přikývl.

Ruka, držící pohár náhle povolila a zlatý kov zarachotil o zem… Sheilla padala dozadu… Chris se otočil a zachytil ji…

Sheillo, co…?“ zhrozil se, když viděl její bledý výraz a krev, jež jí skapávala se rtů…

Chrisi… omlouvám se … je mi to tak líto…“ Sheilla se na mladíka smutně usmála…

Co… neomlouvej se… budeš v pořádku, vydrž… sanitka už jede…“ Chris ji držel co nejpevněji mohl.

Chrisi… já… teď budu muset odejít…“

Neříkej to, prosím… Sheillo, to nemůžeš… Nemůžeš to udělat… vyhráli jsme…“ Chrisovi se po tváři začaly kutálet slzy…

Já vyhrála už dávno, ve chvíli, kdy jsem tě potkala…“ Dívka pozvedla roztřesenou ruku a pohladila mladíka po tváři.

Chrisi… Poslouchej… Musíš žít dál…“ její hlas zněl naléhavě…

Sheillo… bez tebe ne…“

Díky za všechno, Chrisi… za tvou lásku, za tvůj úsměv, za tvůj smích… dal jsi mi tolik štěstí, víc než si kdy zasloužím a víc, než bych si kdy mohla přát…“ Dívka se na něj usmála a v očích se jí zaleskly slzy… „Opravdu jsi ten nejlepší tanečník na celém světě…“

Sheillo… Já tě tak miluju…“ jeho slzy dopadaly na její kostým a vytvářely na něm mokré skvrny…

Polib mě, Chrisi…“

A Chris ji políbil… Něžně, vroucně, z celého srdce… A ona mu vyšla vstříc…Pak najednou ochabla a Chris cítil, jak její ruka kleslá…

Miluju tě…“ Šeptla a Anděl Smrti pokynul hlavou…

Chrisův pláč naplnil celý velký sál…


V jídelně bylo absolutní hrobové ticho…

Nikdo nic neříkal, jen slzy se řinuly po tvářích… Až po chvíli si Mia otřela oči a nesměle se zeptala:

„A jak sis na to teď vzpomněla.?“

Leila si také setřela slzy a smutně si povzdechla.

„To ta píseň… Píseň, se kterou vyhráli… Nothing Else Matters…“


Chvíli nikdo nic neříkal.

„Ach bože, já jsem tak pitomá…“ Leila skryla hlavu v dlaních. „Neměla jsem po něm chtít, aby tu píseň hrál…“

Yuri k ní přistoupil a konejšivě ji objal.

„Za to nemůžeš… Neuvědomila sis to…“ Šeptal.

Tak proto…Pomyslela si Adri… Proto ten smutek, když ji pomáhal vstát… Proto ta bolest, když otevřel oči a uviděl ji místo Sheilly… Proto nemohl tancovat na tréninku… Náhle si připadala hrozně, když si vzpomněla, jak ho políbila a viděla znovu to zoufalství v jeho očích… Proto ten žal, když zpíval tu píseň…

„Co se vlastně Sheille stalo?“ Ken už nevydržel stát a posadil se vedle Sory

„Měla těžkou rakovinu. Už od deseti věděla, že nemá šanci na přežití…“ Odvětila k překvapení všech Sora. „Psali o tom v novinách… Tam jsem Chrise viděla…“

„Ach bože…“ Adri si dala ruku před ústa.

„Ten… Ten výstřižek je tam taky…“ popotáhla Leila a konečně se snad trochu uklidnila.

Sora sáhla k albu a zpoza fotky vytáhla novinový výstřižek, rozložila ho a všichni spatřili velký titulek a dvě velké fotky. Na jedné Chris seděl u bezvládné Sheilly a vzlykal, na druhé ji v náručí vynášel hlavním vchodem ven k sanitárnímu vozu…

„Ach bože píšou tu, že Chris o tom neměl ani ponětí…“ Mia si pročítala zevrubnou reportáž.

„Nechtěla, aby se trápil…“ Sora se dívala kamsi do neurčita a vypadala zamyšleně.

„Jak to víš?“ zeptala se Adri, která se vytrhla ze zamyšlení…

„Znala jsem ji…“ Šeptla tiše Sora.

Upřeli se na ni tázavé pohledy.

„Začínali jsme spolu, měli jsme stejného učitele… Po roce odešla tančit soukromně…Pak jsme si chvíli ještě dopisovali…“ vyprávěla Sora, „psala mi o svém novém partnerovi, říkala, že je úžasný a že je to určitě její princ z pohádky… Věděla jsem, že jí zbývá jen pár let… Doufala jsem, že je prožije šťastně… A taky ano… Dopisy chodily čím dál tím méně, až nakonec přestaly chodit úplně… A minulý rok mi můj bývalý učitel poslal dopis s tímhle článkem… A ty fotky…To bylo poprvé a naposled, co jsem Chrise viděla…“

Soře se začaly lesknout oči. Ken ji položil ruku na rameno a ona se k němu po chvíli přivinula a nechala se utěšovat…

Adri rozhodně zvedla hlavu… Musela ho najít…

Zvedla se.

„Adri?“ Ozval se za ní Leilin hlas.

Nereagovala.

Když otevřela kuchyňské dveře, chystala se jít ven a hledat Chrise, ale zarazila se… Tohle nečekala…

Stál tam on, opíral se o zeď a Adri si byla stoprocentně jistá, že ve tváři má místo ledové masky soucit. Podíval se na ni a spatřila, že fialkové oči se lesknou slzami stejně, jako se před chvíli leskly ty její. Když Leon viděl její úžas, jen se lehce pousmál, otevřel ústa a tiše zašeptal.

„Najdeš ho u fontánky…“

Adri ohromením ani neodpověděla, jenom prošla a zamířila ke vchodu… Na konci chodby se ještě otočila…

„Děkuji vám…“ zarazila se, u dveří nikdo nestál…


Voda konejšivě dopadala do fontánky a jako by chtěla utěšit mladíka, jenž seděla na jejím okraji, vybrnkával na loutnu nejrůznější tóny a díval se k hvězdné obloze…

Chtěl jsem… Moc jsem chtěl… Ale sám to nedokážu… Ne bez tebe…

Ozvaly se lehké kroky. Vzhlédl. Ze vzdálenosti tří metrů se na něj usmívaly Adriini čokoládové oči.

„Máš tu volno nebo je to dnes už rezervované?“

Mladík se jen pousmál a kývl…

„Dnes je krásná noc…“ zašeptal po chvíli.

„Chrisi…“ začala Adri.

„To je v pořádku…“ zarazil ji.

„Já vím… Jen jsem ti chtěla říct…“

„Bylo jí třináct, když jsme se poznali…“ začal zničehonic Chris, „a mě patnáct… Zamilovali jsme se do sebe… Ona… Byla tak nádherná…“

„Já vím Chrisi…“ Adri mu konejšivě stiskla rameno, když viděla, jak se mu oči zaleskly.

„Byli jsme tak šťastní… Tak šťastní… A pak najednou, jsem ji držel v náručí a nemohl nic dělat…“ Chris zabořil hlavu do dlaní. „Pořád, den co den, se ptám proč… proč to muselo takhle skončit…“

„Prožila ten nejhezčí život, jaký si mohla přát, Chrisi… A nechtěla by, aby ses trápil…“ Adri ho vzala kolem ramen a objala ho.

Chris ji pevně stiskl v náručí…

„Já vím, Adri, já vím…“ zašeptal, „ Jenže je těžké pokračovat v něčem, co mi ji tak připomíná…“ Pravil chraplavě.

„Tak místo pokračování začni znovu…“ Adri mu rukou otřela slzy z tváří a usmála se na něj. „Minulost nezměníme, Chrisi, ale budoucnost si můžeme vytvořit…“

Chris se taky slabě pousmál… Ale konečně i očima… Ta dívka byla opravdu úžasná…

„Máš pravdu… Stejně jako ona… Musím začít znovu…“ přikývl po chvíli.

Adri se na něj usmála.

„No vidíš, že to jde…“ pousmála se.

„Adri?“

„Ano?“

„Rok jsem o to nikoho nepožádal…“

Tázavě k němu zvedla svůj pohled.

Vstal a uklonil se.

„Smím prosit?“

Adri se lehce zarděla, s úsměvem přikývla a také vstala. Chris ji k sobě přivinul a nejedno oko z hlavního vchodu tiše s potěšením sledovalo, jak se ti dva pohupují v hudbě noci a ticha…

„Myslím, že bychom měli trošku změnit obsazení…“ zašeptla Anna Mie a ta přikývla.

Rozhodně by to měli udělat…

Vysoko nad nimi sledoval celé dění pár fialkových oči a zračil se v nich pocit, který je samotný překvapil… Snad ne?...

Ne, to určitě ne…

Zavrhly jej a navrátily si svůj obvyklý chlad…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

omyl

(Nyoko, 30. 3. 2008 17:48)

omlouvám se ten komentík měl být až u toho dalšího... ^^ alespoň vidíte, co se stane, když se do něčeho vložim... ^^

umírám... :D

(Nyoko, 30. 3. 2008 17:46)

Tak z tohodle dílu, do slova a do písmene, chčiju smíchy...:D:D nemá to chybu... ;):)

krásný

(Arkela, 28. 1. 2008 2:19)

chrisi nádhera. měla sem co dělat aby sem se nerozbrečela, fakt pěkný plný emocí. jen tak dál