7. díl: Stín
,,Nechce se mi domů,“ prohlásila po chvíli večerního ticha Rose s pohledem upřeným stále na noční oblohu.
,,Stalo se něco?“ zeptal se opatrně Jason. Pokrčila rameny.
,,Představ si, že 13 let vídáš v bytě pořád toho samého člověka a nikoho jiného. No a pak najednou dojdeš domů a je tam někdo navíc,“ pravila tiše k obloze.
,,Leon si někoho..?“ ponechal otázku nedořčenu a s údivem se na ni podíval.
,,Nijak dlouho jsem to nezkoumala a vypadla se nadýchat na čerstvý vzduch,“ odpověděla mu nevzrušeně a dál se dívala na oblohu. Po chvíli si povzdechla.
,,Asi bych měla jít, než po mě vyhlásí celostátní pátrání,“ pravila nijak nevesele, naposledy se podívala na oblohu, poté se i pousmála na Jasona a otočila se směr domov.
,,Rose? Kdybys cokoliv jsi potřebovala, třeba se jen vybrečet, můj i Chrisův bazének je stále volný,“ nabídl jí. Otočila se.
,,Díky,“ usmála se na něj vděčně a s přáním dobré noci odběhla k domovu, který byl odtud nadohled. Jason tam stál ještě chvíli a sledoval, jestli bezpečně došla domů. Poté se do tmy pousmál a zamířil svým směrem naplněn zvláštním hřejivým pocitem, který vyvolal její úsměv.
,,Kde jsi byla?“ ozvalo se z knihovny hned poté, co za ní zaklaply dveře.
,,Venku,“ odpověděla s klidem. Nadechla se a otočila se k pravdě, připravená na všechno. Spatřila opět jen svého otce.
,,Sora tu už není?“ zeptala se s podtónem čehosi, co by se dalo označit za radost či zadostiučinění. Měla jí ráda, ale jako tetu, ne matku.
,,Ne, není,“ odpověděl jí stejně krátce, jako ona předtím jemu. ,,A to jsi byla venku v deset v noci sama?“ zeptal se jí ledově a zaklapl knihu.
,,Ne, byla jsem s Jasonem,“ řekla absolutně klidně a jen stěží přemáhala smích. Jak čekala, její slova vyvolala absolutní zděšení. Než ovšem Leon stačil cokoliv říci, zmizela již po schodech nahoru k sobě do pokoje. Leon si promnul oči, povzdechl si a zadíval se na prázdné křeslo naproti sobě. Takhle to dál nejde.
Rose s posledními zbytky energie provedla hygienu, převlékla se do tílka a kraťásků na spaní a padla unavená na břicho do postele. Prsty žmoulala cíp polštáře a přemýšlela nad dnešním dnem. Chris byl dnes nějaký zvláštní. Lehce roztržitý, asi ho něco trápilo. Tak tomu bylo očividně i u Jasona, když je opět načapal při tanci. Nevěděla, proč Chris přestal tančit, lehce to nechápala, ale nedávala na sobě nic znát. Jakoby se styděl...Nesmysl!
Když poté došla domů, čekalo na ní překvapení v podobě Sory. Připadalo jí zvláštní, že u nich doma peče. Že to tak nějak vypadá, jak v nějakém podivném muzeu Jaké by to asi bylo, kdyby maminka neumřela. Povzdechla si. Ale ten večer pod hvězdami. Jason byl jiný. Asi na ní poznal, že jí není nejlíp. Asi určitě. Zvláštní...Ve dnu je tak dětinský a se sklony sukničkáře, ale všimla si, že když je sám nebo dnes večer, tak je....jiný....Z nějakého podivného důvodu se pousmála a zachumlala se do peřiny.
,,Dobrou noc,“ pípla ještě ke Kejklířovi, který byl opodál.
,,Dobrou noc mé dítě,“ odpověděl jí kdosi. Jenže to už se brouzdala po chodbách Snového zámku.
,,Že ti to ale trvalo,“ ozval se Kejklíř šeptem ke stínu.
,,Snažila jsem se to vzít po dálnici, ale žádnou jsem nenašla, to víš, nikdy jsem ještě neumřela. Inu premiéra musí být,“ odvětil mu tolik známý hlas, který neslyšel věky.
,,Tebe vtip neopustil ani po smrti,“ utíral si slzy dojetí Kejklíř.
,,Tiše! Vzbudíš malou!“ odvětil hlas. Bylo ticho.
,,Vyrostla,“ pravil hlas tiše a lehce posmutněle.
,,Do krásy. Celá maminka,“ dodal Kejklíř a pohlédl opět ke stínu.
,,Chudák, jestli má pusu po mě...“ nedořekla větu.
,,Jo jo....před chvilkou tu tvojí pusinku zrovna otevírala na Leona,“ přikývl Kejklíř.
,,Co se stalo?“ otázal se starostlivě hlas.
,,Ehm....eeee....noo...víš....dneska je venku ale krásně podívej!“ ukázal Kejklíř k obloze. Někdo ho začal tahat za ucho.
,,Jsem možná mrtvá, ale ne blbá,“ pronesla malá postava, přibližně stejně vysoká jako on, která vyplula ze stínu. Při bližším zkoumání by pozorovatel na postavičce spatřil vínové dlouhé šaty, rubínový náhrdelník a divoké vlasy. Při ještě bližším pohledu, pakliže by ho tento doposud nijak neodradil a nebyl by zavřen do blázince, že vidí duchy, by spatřil, že tato malá postava nebyla nikdo jiný, než Adrianet.
,,Jsi to ty! Ty zatracená, mizerná...!“ Kejklíř se rozkřikl a objal Adri kolem krku.
,,Tiše!!“ napomenula ho. ,,Taky tě ráda vidím, starý brachu,“ dodala ještě obměkčeně a poplácala ho po zádech. Z postele kus od nich se ozvalo zamručení Rose.
,,Mami...“ zamumlala a sevřela polštář. Bylo ticho.
,,Volá tě ze spaní každou noc,“ pravil Kejklíř s lehce smutným pohledem a uvolnil obětí.
,,Myslíš, že mě uvidí?“ otázala se ho zamyšleně.
,,Předpokládám, že ano. Potřebuje tě, jinak bys tu nebyla,“ přikývl Kejklíř.
,,Moje malá...Jak se má? Už měla vystoupení?“ otočila se zpět ke svému společníkovi.
,,Přesně 24 premiér,“ přikývl. ,,Je...to se nedá popsat...je to prostě tvoje a Leonova dcera,“ dodal a začaly mu opět téct slzy dojetí.
,,Leon...“ řekla si tiše pro sebe Adri a zahleděla se do země.
,,Čekal na tebe 13 let. Nevím v co přesně doufal, asi v zázrak. Je smůla, že se to povedlo zrovna dnes,“ pravil k ní s vážnou tváří.
,,Proč smůla?“ otázala se ho překvapeně, ačkoliv tušila odpověď.
,,Leon se rozhodl, že Rose potřebuje druhého rodiče,“ pravil opatrně Kejklíř a popoletěl na balkón. Adri se chvíli vznášela ve vzduchu jak přikovaná. Tušila to. Přiletěla k němu.
,,Proto bylo Rose dneska tak mizerně. Došla domů a Sora tu byla a...“ nedořekl to. Nevěděl, jestli tu Adri unese.
,,Je mi to líto,“ dodal ještě.
,,Mě je líto věcí. Třeba má smrt...Co už s tím. Sora je fajn, doufám, že ji Rose přijme. Je to lepší, než kdyby si musela zvykat na někoho nového,“ mávla nad tím rukou, ačkoliv uvnitř sebe řvala na lesy. Kejklíř si ji na chvíli se zvědavostí prohlédl.
,,Je paličatá po tobě,“ pravil, jakoby to vše vysvětlovalo.
,,A jéje..“ hvízdla jenom. Bylo ticho.
,,Což o to, o Rose strach nemám, podle mě tvoji existenci zde přijme bez větších problémů. Horší to bude s Leonem. Tedy, jestli se mu ukážeš,“ změnil náhle téma. Adri mu ani neodpověděla, jen tak nějak podle intuice dorazila k balkónu Leonovi ložnice. Zarazila se. Ze stěny přímo naproti ní se smála ona sama na zasklené zvětšené fotografii, která byla velká jako plakát. Zaleskla se jí v oku slza. Leon přecházel po pokoji. Pousmála se. Takhle vždycky přemýšlel. Okno bylo pootevřené a tak opatrně vplula dovnitř a schovala se za lampu.
,,Co s ní mám dělat? Zničehonic bez jakéhokoliv vysvětlení se vypaří ven a pak z ní vypadne, že byla s tím..s tím...no s tím! Ani mu nemůžu přijít na jméno! Na trénincích má pořád narážky, že bych mu nejraději dal pár facek, jenže mě vždycky předběhne Rose. A teď najednou spolu byli venku! Chápeš to?“ Leon s nezastavil před její fotografií.
,,Nechápeš,“ povzdechl si. Nevěděl, co má dělat. Doufal, že Soru přijme. On i Rose....Snad se ještě podaří. Potřeboval ji. rose ji potřebovala.
,,Dobrou noc lásko,“ pravil tiše a lehl si do postele, poté zhasl světlo.
,,Leone..“ šeptla si Adri tiše pro sebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Chtělas komenty? tak píšu.... kdy bude pokráčko??? XD
A Leilla?
(Maya, 15. 6. 2008 18:52)prosím nemaš niečo o leile?a ako vlastne sora odisla z kaleido?
Fakt krásný
(Nyxinka, 9. 6. 2008 13:08)Četla jsem dílky kde zemřela Adri a teď i o třináct let později fakt je to krásný píšeš super.Jestli nebude pokračování tak si tě vyhledám pomocí GPS a stane se vražda!!!
Krasneee
(Luthien, 7. 12. 2007 19:49)Ten její návrat je úžasnej..nemůžu se dočkat na to, co na to řekne Leon =) Ahhh..kdy bude pokračování? =)
Aááá
(Elleanor, 5. 12. 2007 20:00)no téda - delší dobu jsem tu nějak nebyla, ale už vím, co mi chybělo - pokračování tvých povídek :) jako já nemám slov - tohle je něco .. nedá se to ani popsat. Myslím, že tohle byl jeden z těch nejlepších dílů - fakt bomba :) Návrat Adrianet mě dost dostal - nejsem si jistá, ale možná jsem i na pár vteřin přestala dýchat :) :D ... jako tohle je ... no, nemám slov - prostě chci pokráčko :))
No tak to už je přehnaný:)
(Sora, 29. 11. 2007 7:15)No to snad né kdy prosím tě sem dáš to pokráčko?????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????
haaaaa
(Samííí, 18. 11. 2007 15:19)Adri? tak dlouho sem ji "neviděla".... ale sem ráda, že se tu objevila, i když sem nějak nepochopila, jestli je duch nebo je duch a zároveň ji i uvidí....no nechám se překvapit ;)
ehm ehm
(Amelie, 18. 11. 2007 13:14)adri, to ym děláš schválně. Ty mi řekneš, že už mě pustili z vězení a vzápěti si přečtu, že se tady tak jako zjevuješ :D
ach jo...
(Arkela, 17. 11. 2007 21:02)
Kdybych u toho měla absolutní klid a nebylo ki tak zle tak u toho brečím jak želva...
Ty jo Adri už to trošku přeháníš dokážeš být čím dál lepší v popisování jakýkoli situací. Já jen před tebou smekám a doufýám,že bude brzy pokráčko :)
Ty Woe(sorry za ty slova 0=))
(Nime, 17. 11. 2007 18:35)já tě zabiju chce semi brečet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Co to blo za smutný díl..pokráááčko:P
Ty chceš aby se mi něco stalo ..
(LAO - Akoušek, 17. 11. 2007 13:56)Nejkrásnější a opět nejsmutnější povídka co sem četl.Proč,ale ?Proč se tohle muselo stát aby Adri zemřela?Vždit si to přece nezaslouží..hrozně smutný fakt.. málem sem ten 29 díl co si psala nepřekousl.. a ani tohle ne .. jn .. doufám,že budou veselejší povídky ,protže na tohle už nemám sílu.
Jééééé :´(
(Herwen , 17. 11. 2007 13:12)To je tak smutné, ale tak krásné a přitom komplikované teď nebudu mít klid, dokud se nedozvím pokráčko :)
Pěkné!!!!
(Sora, 17. 11. 2007 9:53)Pěkné mocinky pěkné jen tak dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
tak jo, no XD
(ehm, 8. 8. 2008 22:27)