2. díl: Krabice vzpomínek
Za Rose zaklaply dveře bytu, Kam se přestěhovali s tatínkem pár týdnů po vraždě maminky. Dodnes si pamatuje, jak tatínek seděl noc co noc se sklenkou vína na tom schodišti, díval se na to místo a po tváři mu tekly slzy jako diamanty. I na hádku jeho i Juriho, když za ním přišel, aby ho probudil k životu. Leon se rozhodl a přestěhovali se do tohoto dvoupatrového bytu, přičemž horní patro bylo podkrovní. Někdo by mohl tvrdit, že pro ně dva je byt příliš velký, ale nejvíc místa zabírala obrovská dvoupodlažní knihovna, kde Leon trávil nejvíce času. Ostatně i Rose nepohrdala čtením na koberci u krbu. Knihovny volně splývala s uvítací halou, odkud vedly schody nahoru, kde měl Rose svůj pokoj.
,Jsem doma!“ ohlásila svůj příchod lehce zamyšleným a posmutnělým hlasem.
,,Dneska jste to nějak protáhli,“ zkonstatoval a otočil stránku.
,,Já vím, promiň,“ omluvila se a zamířila nahoru. Podivil se. Něco s ní bylo, obvykle by mu totiž dala pusu na tvář a tvářila se jako největší andílek, přitom by se zubila od ucha k uchu. Zamračil se, jeho holčičku něco trápilo.
Mezitím Rose nahoře za sebou zavřela dveře pokoje. Rozhlédla se po svém veselém příbytku. Zdi byly meruňkové a žluté, všude byly v podobných odstínech koberce a po zemi i pár polštářů. Dlouho se nerozmýšlela a shrnula z nízkého a širokého okenního parapetu na zem polštáře. Poté ještě odhrnula přehoz. Zkušenými prsty přejela po uvolněné ploše a na jednom místě zatlačila. Objevila se před ní tajná skrýš, kterou chránila dřevěná deska, kterou právě vyndávala a následovně odložila na zem. Z tajné skříňky vyndala jednu velkou zaprášenou krabici a sedla si s ní na zem. Rozechvěle otevřela víko krabice. Zakašlala se, kolik prachu zevnitř se dostalo ven. V krabici byly poklady. Nikoliv ze zlata, stříbra či diamantů, ale ze vzpomínek a z lásky. Byly tam obrázky jejich rodiny. Jeden vyndala a s láskou se na něj podívala. Bylo to foceno na pláži. Mohl jí být tak rok nebo dva. Seděla mamince na klíně a plácaly spolu hrad z písku. Smály se. Odložila obrázek opatrně vedle sebe na zem.
Pot vytáhlá úzkou roli svázanou gumičkou. Sundala ji z ní a rozbalila plakát k úplně prvnímu společnému vystoupení jejích rodičů. Na jejich tvářích byl poznán čerstvě zamilovaný výraz. Smutně se pousmála a odložila plakát. V krabici spatřila něco pečlivě poskládaného. Vzala do ruky černou látku na dotek jak voda. Rozložila to před sebou. Tohle musel být její cvičební úbor. Vepředu byl vyšitý stříbrnou nití do různých ornamentů. Pohladila jej opatrně, jakoby se mohl každou chvílí rozplynout. Na tváři se jí začala lesknout slza.
Leon odložil knihu a zamířil k ní do pokoje. Přemýšlel, co se mohlo jeho maličké holčičce stát. Zaťukal na dveře a vešel.
,,andílku jsi v pořádku?“ zeptal se a poté zkameněl, když uviděl onu krabici před ní na zemi. Rose leknutím sklouzla látka z rukou na klín.
,,Co to dělá tady?“ zeptal se tiše Leon.
,,Já….našla jsem to ve skříni….prášilo se tam na to…,“ bránila se Rose. Bylo ticho.
,,Tam to taky patří…do prachu…,“ pokračoval dál tím tichým hlasem.
,,Tati prosím…“ žádala ho zoufale. Spatřil v jejích očích slzy.
,,Můžeš si to nechat, ale nechci o tom ani vědět,“ obměkčila ho nakonec. Zase měl na tváři svůj arkticky ledový výraz. Zavřel za sebou dveře a odešel. Povzdechla si. Uložila vše zpět pečlivě do krabice, kterou pak opět schovala a zamířila z pokoje ven.
Opatrně sešla dolů po schodech. Zase seděl v křesle u krbu a četl si knihu, jakoby se nic nestalo. Jenže ji neobelhal, poznala na něm, jak mu je.
..Tati….je mi to líto…“ řekla opatrně do ticha a zastrčila si za ucho neposedný pramen vlasů. Zaklapl knihu.
,,Chápu tě, nemusíš se omlouvat,“ řekl ztěžka.
,,Ale ano….porušila jsem tvůj zákaz…Nechci ti působit bolest vzpomínkami na maminku,“ řekla s pohledem zapíchnutým do podlahy.
,,na maminku si vzpomenu pokaždé, když se na tebe podívám, takže tím se trápíš zcela zbytečně,“ pravil k ní a na jeho tváři se mihl krátký úsměv. Vstal.
,,Tak co si dáme na večeři?“ řekl už lehce veselým hlasem a zamířil do kuchyně.
,,Já bych si dala Čínu! Mám hlad jako vlk, dnešní tréninky mi daly zabrat,“ protáhla se Rose a zamířila za ním.
,,Za tři dny máme už premiéru, musíme se do toho opřít,“ vysvětloval Leon, zatímco vzal z ledničky maso a podal jí pórek, aby ho nakrájela.
,,Vždyť vím, nedělám to poprvé,“usmála se.
,,Ti nováčci jsou děs, nedá se s nimi pracovat, jenom zastiňují tvůj talent“ postěžoval si Leon. Jeho dcera se na něj zamračila.
,,Ne každý má za rodiče světoznámé akrobaty, narodil se s hrazdou ruce a první vystoupení měl v osmi letech,“ pravila a nasypala krájený pórek do hrnce na plotně.
,,Se mi nesnaž namluvit, že to co předvedl Thomas na trampolíně je hodno naší úrovně,“ opáčil Leon a nasypal maso na pánvičku.
,,U toho jsme nebyla,“ řekla popravdě a osolila pórek.
,,Udělal jedno salto, pět vývrtek a něco málo a tímto haslo. No samozřejmě tu roli nedostal,“ vyprávěl jí a vzal si od ní sůl.
,,Třeba měl jen špatný den. Na konkurzu podával skvělé výkony.“ Zastávala se ho dál.
,,Skvělý výkony podává i ten cvičený delfín, akrobat, co chce s tebou vystupovat musí být excelentní,“ trval si na svém.
,,Nediv se, že jsou tak nervózní, když se snaží ti vyrovnat,“ zkonstatovala a zapnula sporák.
Komentáře
Přehled komentářů
Už zase smutný pasáže .. sice jak sem psal jsem kluk a stydím se o tom psát .. ale prostě kde čtu že Leon se trápí nebo ..prostě kde je něco o Adrí.. hrozně mě to bolí jako bych byl na místě Leona.. v jeho kůži.. je to hrozně smutný až je to krásný .. :( ale vůbec bych nechtěl aby to bylo takhle :(
proc to sem vubec nedavas????????
(Sora, 7. 11. 2007 17:03)Proc sem vubec nedavas dily od kaleida plosim plosim davej i to sem!!!!Plosim plosim.
pěknýýý
(Arkela, 1. 11. 2007 22:19)
Adri souhlasím s Nime a Ell těším se strašně moc na pokráčko a na někoho do koho se nám zamiluje Rose. Už se těším na reakce Leona :D.
A lituju Leona jak je chudák pořád smutnej je vidět že ji opravdu miloval z celého srdce....
Adri prostě skvěle napsané jako vždy.
*sugoiiiiii*
(Nime, 1. 11. 2007 18:19)jůůůůů zettani kawaii:)))) moooc krásné taky souhlas s Ell těším se na další pokráčko až se tam objeví nějaký šikovný bishík co zamotá Rose hlavu^.^
žůůůžo :)
(Elleanor, 1. 11. 2007 17:44)
Jako - musím říct, že prostě - no jako na to nejde najít slova ... ale je neuvěřitelné, jak to prostě dokážeš popsat - úplně se do toho děju ponořuju víc - už ty povídky beru jako reálné věci :)
A prostě úžasný díl - jak vidím, humor tě v povídkách neupustil :D už se těším na nějakého mládence, co zamotá Rose hlavu :D A Leona jako žárlivého tatínka :D :)
jejda nána
(Amelie, 1. 11. 2007 14:11)Adri...to jsem nečekala, že v tmhle budeš pokračovat :) Každopádně jsem moc ráda, že jsi se tak rozhodla :) Tahle povídka je moc krásná, je vidět, že Adri Leonovi opravdu chybí :)
Ježiš :D
(LAO - Akoušek, 17. 11. 2007 13:14)