1. díl: Placička vzpomínek
Byl skvostný červnový den, jako vystřižený z omalovánky. Na nebi nebylo ani mráčku a slunce jemně opalovalo tvář šestnáctileté dívky, která běžela po mostě do Kaleido Stage. Pokožku i přes snahu slunce měla skoro alabastrově bílou, jen lehce opálenou. Na sobě měla riflové kraťasy a vyhrnutá bílá košile zavázaná na uzel odhalovala ploché břicho. Celkové její proporce by se daly zhodnotit jako velmi přitažlivé, obzvlášť když z obličeje shlížely na svět zpoza hustých černých řas dvě tmavě fialkové oči, na každého se smály plné rudé rty. A snad každý přihlížející se za ní podíval, ovšem zahlédl už jen divoké do pasu dlouhé černé vlasy s rudými záblesky, co vlály za onou dívkou, jako havrani.
Dveře tělocvičny se rozrazili a stála v nich ona udýchaná dívka.
,,Jdeš pozdě,“ zkonstatoval muž s dlouhými
stříbrnými vlasy a stejnými fialkovými oči, který seděl na židli a četl si
noviny. Na tváři měl dvě vrásky.
,,Promiň tati,“ řekla dívka udýchaně a vlepila mu pusu na tvář. Předtím, než sem vpadla se stihnula ještě převléknout do rudého úboru.
,,Tak co to bylo tentokrát?“ zeptal se jí Leon a odložil noviny.
,,Nemám ponětí, co myslíš,“ zatvářila se nevině Rose, ale po té, co ji zpražil výmluvným pohledem, šla s pravdou ven.
,,Zlomila jsme jednomu klukovi nos,“ špitla.
,,Zase?“ podivil se Leon, vstal a zamířil k hrazdám.
,,Ale tentokrát si to opravdu zasloužil! Přísahám!“ dodala rychle zoufale Rozárie a chodila z aním jako pejsek.
,,To tvrdíš pokaždé. Myslel jsem si, že už jsi z tohohle období vyrostla.“ Nedal se odbýt Leon a lezl na žebřík.
,,Když on mi šáhl na zadek, to mám zahrát famfáry a k nohám mu dát červený koberec?“ ohradila se Rose přidrzle. Leon vylezl nahoru a povzdychl si.
,,Promiň,“ špitla dodatečně.
,,Ani nevíš, jak moc jsi podobná mamince,“ pravil tiše s lehce něžným výrazem.
,,Vážně?“ zazubila se Rose. Přikývl. Poté si ovšem zakašlal.
,,Takže jdeme na to. Připravena na nekonečnou iluzi?“ usmál se a podal ji hrazdu. Rozhodně na ni vkročila.
,,Ukaž, co umíš!“
Večer se Rose jako tradičně stavila za Chrisem. Nějakou dobu ji učil tančit. Opět jí nejmíň po stopadesáté řekl, že má talent po mamince.
,,Měla jsi mu vrazit pořádně, doufám, že mu aspoň tekla krev,“ ozval se z kuchyně, kde jim chystal čaj. Za chvíli od tam vyšel a podal ji teplý šálek voňavého moku.
,,Pravý hák, přesně, jak jsi mě to učil,“ zazubila se na něj Rose a napila se.
,,Až na to přijde tatínek.“ Povzdychl si Chris, na kterém 13 let navíc snad nebylo vůbec poznat.
,,Nehrozí, má plnou hlavu toho nového představení, kde spolu máme hrát. Odmítl totiž, abych měla za partnera někoho z těch nových, prý to jsou nemehla a ani se na ně nemůže dívat.“ Postěžovala si a zadívala se do plamenů krbu.
,,Spíš bych řekl, že se bojí, aby ses do nějakého nezamilovala a neskončila jako Adri.“ Usoudil Chris a pohleděl na dívku. Byla jí až neuvěřitelně podobná, skoro stejná. Až na oči, ty měla po Leonovi.
,,Já vím…Bude to třináct let,“ špitla Rose a upila z hrnku.
,,Je děsně nefér, že já ji znal tak dlouho a ty tak krátce.. Tolik jsme toho spolu prožili..Pojď, něco ti ukážu.“ Chris vstal, položil hrnek na skleněný stolek a zamířil k poličce. Chvíli se tam přehraboval v placatých obalech a poté jeden zaprášený vytáhl. Zamířil k Dvd přehrávači a vsunul do něj kulatou placičku. Poté stiskl na ovladači play.
,,Neviděl jsem to celé roky. Bál jsem se vzpomínat..“ vysvětlil jí. Na celoplošné obrazovce se objevil záznam z taneční soutěže.
,,Tady jsme spolu tančili ještě, když byla svobodná,“ dodal Chris. Rose vstala a stoupla si vedle něj.
,,A nyní prosím přivítejte Christiana Oskara a Adrianet Renawalti!“ ozval se uvaděč a na parket vstoupil taneční pár s pořadovým číslem 9. Rose se zatajil dech. Opravdu ji viděla. Byla jí tak podobná. Mohlo jí tam být přibližně stejně, jako je jí teď. Bočné prameny divokých vlasů měla stažené vzadu skřipcem, na sobě měla rudé ušlé šaty s černými třásněmi. Byla nádherná. Rose ani nevnímala hudbu, na kterou její maminka s Chrisme tančila. Viděla jen ji a její šťastné úsměvy a ladné pohyby. Ani si neuvědomila, jak dlouho to trvá a že právě už jim předávají zlaté medajie. DvD skončilo.
,,Byla tak…krásná..“ špitla Rose. V jejích hlavě se mihlo pár mlhavých vzpomínek, jak ji maminka ukládala ke spánku, jak tančila s tatínkem, jak poprvé zdobili vánoční stromeček….
,,Chceš to?“ zeptal se jí.
,,Já…ráda bych, ale víš, jaký je v tomhle taťka…“ řekla potichu s lítostí v hlase.V očích se jí leskly slzy.
,,Bolí ho to, musíme mít pro něj pochopení,“ vysvětlil jí. Přikývla.
,,Nicméně kdykoliv, když budeš chtít, tak přijď. Mám toho spoustu. Pousmála se.
,,Díky,“ utřel jí slzy a šel pro další kulatou placičku vzpomínek.
Komentáře
Přehled komentářů
Krása Adrianko, jedním slovem prostě krása.... měla jsem z prvu strach to číst, protože první řada byla skvělá a laťka byla vysoká hodně vysoko, ale jak vidím, bude to super ;)
Bravisimo :))
(Elleanor, 1. 11. 2007 17:36)Tééda - když opomenu, že jsem zprvu četla v nadpisu Palačinky vzpomínek, tak jsem z toho úplně dojatá :) Prostě - to je hrozně srdeční záležitost :) Prostě - no to se hrozně těžko popisuje, ale je zvláštní číst o někom, koho jsem ještě před chvíli vidělat jako 3leté dítě :) A vypadá to, že Rose bude kvítko po mamince :D Už se na ty zážitky a povídky těším :) Určitě nás nezklameš ;)
jujky :)
(Amelie, 31. 10. 2007 20:15)
Adri Adri, ty máš teda nápady....úžasný ;)
P.S. ten trest ve vězení jsem si už odseděla? A jestli jo, ráda bych pokračovala v akrobacii :P O:)
mocinky pěkné!
(Sora, 31. 10. 2007 15:28)Jájen doufám aby se taky Rose zamilovala do nějakého akrobata a její osud je v tvých rukou.Ale mocinky pěkné opravdu já z tebe nemůžu jak ty to děláš????????????
nádherný
(Arkela, 31. 10. 2007 1:36)
Souhlasím s Herwen a Nime je to opravdu krásný i když už tam není Adri. Ale i tak je to pěkný.
U Leona je znát že ji hodně miloval a miluje.
A těším se na další tvé dílo- :)
To je nádhera
(Herwen, 30. 10. 2007 20:52)Souhlasím s Nime. Doufám, že tato povídka se bude i nadále vyvíjet zajímavě. Na Adri! +Pozvedne imaginární číši a napije se!+:)
*smrk*
(Nime, 30. 10. 2007 20:04)krááásné přestože Adri už není v povídkách neztrácejí na své kráse..jen tak dál^.^
Juuuviii
(Samííí, 7. 11. 2007 16:44)