9. díl: Samota
Následující dny utíkaly Adrianet velmi pomalu. Každý byl stejný. Ráno za svítání vstát, nasnídat se, probrat se, napochodovat do tělocvičny, trénovat, trénovat, trénovat, oběd, trénink, večeře, trénink a spánek. Dřív jí to nedělalo mnoho potíží, jenže tentokrát byl trénink odlišný. Musela s někým spolupracovat. Což o to, to by jí taky nedělalo problémy, jenže šlo o to, kdo byl tím dotyčným.
,,Adri příště vyskoč o fous dřív stejně jak Leon, musíte být dokonale sjednocení!“ ozval se režisérský hlas Miy, když Adrianet opět spadla do sítě. Dívka nijak neodporovala, jen se snažila popadnout dech a chvíli upínala zrak nad sebe, než byla schopná opět vstát. Leon měl jako vždy antarkticky ledový výraz. Adri to mírně mrzelo, bála se, že lituje toho, že je jeho partnerkou. Rázně zavrtěla hlavou, jakoby chtěla odehnat mouchu. Teď na to nesměla myslet, měla trénink a tehdy byl Leon pouze její akrobatický partner, nic víc. Už se smířila za ty další dva uplynulé dny, že k němu něco pociťuje, ale rozhodla se to na scéně a hrazdách potlačovat jak jen to šlo. Přiznala však pouze to, že ji přitahuje, veškeré hlubší city byly absolutně nemyslitelné. Konečně vyšplhala zpět na hrazdu pro točitý skok. Tohle byla další novinka, se kterou přišla a nesměle ji navrhla Mie a tatínkovi Marion. Dvě točité hrazdy naproti sobě, dva akrobati naproti sobě. Ona i Leon museli vyskočit přesně v tu samou chvíli a míjeli se ve vzduchu. Ačkoliv byla na podobné protilety s ním zvyklá, tohle přeci jen bylo velmi náročné a přes všechno se bála, že se s ním srazí. Nervy už měla pomalu na ústupu po všem tom tvrdém tréninku, navíc k tomu přidejte rozličné pocity z Leona a odloučení od všech, co znala. Mírně rozklepaně se začala rozhoupávat ve stejném tempu, jako Leon, který byl po celou dobu záhadně zticha a jen ji upřeně pozoroval, aby se s ní popřípadě doladil. Dívka netušila, že jeho pohled má ještě vedlejší význam.
Oba se ve stejnou chvíli odrazili, oba provedli dokonalý točitý skok. Jenže mělo to háček. Adrianet ze strachu, že se s Leonem srazí, se mírně vychýlila z dráhy a neměla tak šanci se zachytit hrazdy, na které ještě před chvílí její partner stál, takže opět na ní dopadla gravitace zemská a za chvíli už cítila pod sebou záchranou síť.
,,Dáme si pauzu,“ povzdechla si Mia a zamířila pro termosku s kafem, aby se posílila ještě na dlouhý den. Leon opět vše přešel beze slov a slezl z hrazdy dolů. Adrianet dál ležela v síti mírně rozechvělá. Jeho mlčení jí mrzelo víc než všechny předešlé urážky. Zaleskly se jí oči a s námahou opět vylezla nahoru. Rozhoupala se, skočila a dokonale se zachytila protější hrazdy. Proč jí tedy dělalo takový problém tohle udělat, když tu byl Leon? Bála se, že se zraní? Bála se, že zraní jeho? Vyskočila na hrazdu a celé tohle opakovala několikrát za sebou. Mia to mlčenlivě pozorovala stejně tak i Leon a většina přítomných.
,,Co je, nemáte dost práce?“ houkl velmi mile na přihlížející Yuri, který právě došel. Jakmile ho Adrianet uslyšela rozklepala se ještě víc a spadla z hrazdy do sítě. Už to tu nemohla vydržet, musela ven. Vylezla ze sítě na zem, udělala pár kroků a podlomily se jí nohy. Leon nejspíše silou reflexu udělal pár kroků vpřed a dívku zachytil do náruče. Cítil, jak se celá chvěla a viděl její lesknoucí se oči. Mírně překvapeně a tázavě se na ní podíval. Nic neřekla, vymanila se mu z obětí a vyběhla ven. Byl přesvědčen, že slyšel její slabé vzlyky.
,,Co jsi jí provedl?“ zeptal se ho Yuri.
,,Nic,“ zalhal Leon, ačkoliv o tom nevěděl.
,,Asi je na ní moc stresu,“ usoudil nakonec Yuri a vyšel ven, aby dívku našel, což se mu ovšem nepovedlo. Ta za pár minut sama došla do tělocvičny. Leon na ní vrhl bleskový ledový pohled, za kterým se ovšem skrýval jeden velký tázavý otazník a snad i starost, kterou bravurně skrýval.
Na Adrianet byste nenašli ani známku po jakémkoliv nervovém kolapsu či něčem podobném. Vypadala absolutně normálně a klidně, na tváři její typický nakažlivý úsměv.
,,Tak jedeme?“ zeptala se Leona a Miy, jakoby se nic nestalo. Režisérka vypadal zmateně, ale po chvíli kývla. Leon to vše jako vždy přešel bez poznámek a vylezl nahoru. Následující skok se jim konečně povedl bezchybně. Mia se neubránila radostnému vypísknutí a Adri šťastnému úsměvu. Leon, aby se neřeklo, byl zticha a pozoroval svoji partnerku. Mátla ho čím dál víc.
Ještě ten den se jim povedlo úspěšně natrénovat většinu jejich společných výstupů, zbýval už jen poslední závěrečný, kde princ najde Sněhurku, políbí ji a následovně přivede k životu.
,,Myslím, že to pro dnešek stačí, odvedli jste skvělí kus práce!“ ozvala se spokojeně Mia, když dokončili jednu část. Adrianet se neohrabaně vymanila z Leonova obětí, ve kterém na konci čísla skončila, takže spadla do sítě, ale vůbec jí to nevadilo, hlavně, že byla od něj. Mia to už neviděla, jelikož odešla. Leon se nesouhlasně a mírně naštvaně zamračil a skočil do sítě vedle ní, aby se nad ní mohl dostat tak, že se opíral rukama vedle její hlavy a byl jen kousek nad ní, takže jí bránil v úniku. Dívka se na něj překvapeně dívala. Nevěděla, jestli je jí ta situace příjemná nebo ne. Mírně omráčená se vpila do jeho očí, když si to uvědomila, oči se jí opět zaleskly a snažila se nějak vykroutit, ale Leon jí nenechal.
,,Tak poslouchej, naším úkolem je hrát zamilovaný pár. Věděla jsi to od samého začátku, takže jsi si musela i odvodit, co ta role vyžaduje. Bezchybný výkon na hrazdě není vše. Divák z tebe musí cítit pocity tvé role a musí nám věřit, že jsme do sebe zamilovaní. Jestli se ti to nelíbí, zítra je konkurz na zbývající role, takže tam zas přidáme Sněhurku podle původního plánu,“ řekl Leon polohlasně bez mrknutí oka. Chvíli nad ní ještě byl. Překvapilo ho, že se v jejích očích zaleskly slzy ještě dřív, než na ni promluvil. Nevěděl, co ho to popadlo, ale lehce se k ní ještě přiblížil a už chtěl provést bůhvíco, když se probral z toho chvilkového pobláznění. Nakonec se odklidil stranou. Co ho vyvedlo z míry ještě víc, bylo, že dívka nic neřekla. Slezla ze sítě a zamířila k východu. V jeho mysli se mihly obavy, že jeho návrh na odstup vyslyší. Aspoň bude klid, napadlo ho ještě, ovšem stejně se za ní ještě dlouhou chvílí s obavami díval, než se probral a slezl dolů.
Adrianet došla do prázdného a tichého bytu. Ani nerozsvěcovala, jediné co by viděla, by byla samota. Osprchovala se, převlékla se do letní košilky na spaní a bouchla sebou do postele. K její smůle se jí nedařilo usnout. Pořád před sebou měla obraz Leona, jak je sotva dvacet centimetrů od jejího obličeje. Jemně si přejela dvěma prsty přes své rty. Byla přesvědčená, že na jakýsi úžasný zlomek vteřiny se jí chystal políbit. Proč? Když se ještě hodnou chvíli převalovala v posteli, zvedla se a vyšla na společný balkon. Doufala, že tu nikdo v tuhle noční hodinu nebude a tak vylezla jen v té krátké lehké košilce. Opřela se o zábradlí a pozorovala hvězdy.
,,Víš, že vypadáš jako víla?“ pronesl otázku hlas kousek od ní. Otočila se.
,,Yuri, vyděsil jsi mě,“ vyčetla mu a poté se opět otočila k měsíci. Mladík se k ní zezadu přiblížil. Zvedl se vítr. Uviděl, jak se lehce pod náporem náhlého ochlazení otřásla.
,,Není ti zima?“ zeptal se jí nevině a aniž by čekal na odpověď, lehce jí objal kolem ramen. Malou chvíli mlčela.
,,Když nás někdo takhle uvidí, bude si myslet…,“ ponechala obavu nedořečenou. Yuri se pousmál.
,,Tak ať si to myslí,“ řekl jemně a ještě lépe jí objal.
,,Já…půjdu spát, jsem vyčerpaná za dnešek, dobrou,“ řekla mírně ostýchavě a lehce se vymanila z jeho obětí. Yuri sledoval, jak za ní zaklaply dveře mírně zklamaně. Poté se však pousmál. Nesmí na ni spěchat.
Adrianet sebou hodila do postele a hlavu schovala do polštáře. Po tváři se jí začaly kutálet slzy.Komentáře
Přehled komentářů
ho! něco se ve me hnulo....už mi tak nějak nevadí, že Adri bude s Leonem(tedy jestli bude a jestli se to nijak nezvtne, že) V téhl povídce mi yuri nejak moc nesedí...mám předpokládat, že to bylo účelem? ^^
:-)
(Arkela, 20. 8. 2007 1:31)ahoj nevadí že je kratší je moc pěkná. Hlavně se mi líbilo jak leon byl nad Adri... A sem zvědavá moc jak to bude dál moc se těším
:))) tramtadadá
(Hajiná , 18. 8. 2007 16:52)
Super jako vždy:) nemá to chybu:D akorát tam moc leze Yuri:D a Leon je divný:D
PS: Ta Petra... je divně blbá:) nevšímat si ji:)
Uááá :D
(Elleanor, 14. 8. 2007 23:22)
Takže:
Za 1. - už jsem se zmínila, jak se mi líbí to označení antarkticky ledový výraz? :D Je to prostě úplně výstižné k Leonově postavě :D
Za 2. - nemůžu se už dočkat pokráčka - jak tohle skončí, no to bude mazec :D A ta scéna, jak nad Adri mluví asi dvacet cenťáků Leon - no dokonalé :D
Za 3. - Vidím, že Kalirka se umí vždy vyjádřit :D - no, já Yurimu fandím, ale když vidím, že ho Adri nechce, tak je to dilema, komu vlastně teda fandit :D
A za 4. - Petro, měla by sis zlepšit slovník, nemyslíš? hmmm
=D ha =D
(Kalir, 14. 8. 2007 16:24)tak to sem zvědavá, jak to dopadne XDD zdá se, že Yuri dělá trvale křena =D
odpovědi
(Adrianet, 14. 8. 2007 14:11)
Drahá slečno Solničková ano, strašně se stydím. Ono je přeci lepší posedávat někde po barech a klopit do sebe jedno pivo za druhým, že? :-)) Tuto stránku beru jako rozvíjení svého talentu, abych se následovně mohla vrhnout na novou knihu. Styďět byste se měla spíše vy, za své vyjadřování. Ale děkuji, negativní názor je také užitečný. :-)
sl. Sharezo a Herwen, děkuji. :-)
Mě to moc nebere ale je to dobré
(Shareza, 14. 8. 2007 13:45)Dobrý den p.p Adrianet. Máte to tu hezké ale mě tyto věci moc neberou. Ale moje názory se neschodují se slečnou Petrou Solničkovou jestli je to opravdu její jméno. Je to hezké když si někdo založí stránku o tomto. A když ho to zsjímá tak proč ne. Ve volném čase je to doré využití.
Hrůza
(Petra Solničková, 14. 8. 2007 13:43)Co kdyby ste se starala o něco jiného než o takovéto hovadiny?? Že se nestydíte.
Nějak se nám to začíná zaplítat :D
(Herwen, 14. 8. 2007 12:34)Je to naprosto skvělé ani tady nevadí, že je to kratší :). Už se těším na pokračování :)
už je to pryc^^
(Jeanne, 5. 12. 2007 16:36)