Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. díl: Pocity

4. 8. 2007

Během následujících dvou dnů Adrianet neúprosně a tvrdě trénovala pod pomyslným bičem Leona, který jí nasadil dvojitý intenzivní trénink. To znamenalo každé ráno od sedmi hodin několikahodinová rozcvička, po které následoval běh na pláži. Trať byla pořád stejně dlouhá, ale Leon jí postupně na končetiny přidával závaží. Následovala krátká pauza na oběd, při cestě musela posilovat na náčiních ruce. Poté šli do města a Adrianet musela stát několik hodin na jedné noze. Když takto strávili celé odpoledne, vraceli se na večeři. Po celé cestě samozřejmě musela posilovat ruce. Ani po večeři jí Leon nedal pokoj. Následovaly tři hodiny v tělocvičně a učení se základních cviků na hrazdách a trampolínách. Do postele obvykle šla až v deset, někdy i v jedenáct.

 Dnes odpoledne byla v plánu jízda autobusem. Adri stála statečně na pravé noze už několik hodin a při zatáčení už uměla poměrně dobře vyrovnávat rovnováhu. Autobus prudce zabrzdil a tak musela napnout všechny svaly v těle a maximálně se soustředit, aby nespadla. Leon seděl v poslední řadě sedadel a četl si knihu.

,,Podívej, není to ten akrobat z Kaleida?“ zašeptala jedna cestující ke své kamarádce.

,,Máš pravdu, je to on. Ta holka bude asi patřit k němu, nevíš, proč tu tak stojí?“ otázala se jí nazpět.

,,Nevím, v Kaleidu jsem jí ještě neviděla. Možná z ní trénuje novou hvězdu. Slyšela jsem, že ta jejich měla prý nehodu,“ zašeptala první cestující k té druhé.

,,Myslíš, že jí má vystřídat?“ užasle se jí otázala její kamarádka.

,,Já nevím, možné to je,“ odpověděla jí a obě si prohlédli Adrianet, která se maximálně soustředila na Leona, jenž seděl za ní. Uslyšela, jak otáčí stranu, v pořadí už dvacátou. Měli smluvené znamení, že při každé páté straně dívka provede změnu. Adrianet se mírně odrazila od země a ve vzduchu provedla rychlou piruetu, ze které dopadla na zem už na druhou nohu. Napřímila se a vyrovnala rovnováhu. Leon zaklapl knihu. Dívka si stoupla na obě nohy a dala se k východu, její trenér šel za ní. Na další zastávce vystoupili.

,,Co teď se mnou máte v plánu?“ upřela na něj tázavě zrak.

,,Jdeme,“ řekl úsečně a zamířil do parku před nimi. Povzdechla si a se závažím na všech končetinách zamířila za svým krotitelem. Šli jako vždy beze slova a jakéhokoliv pokusu o vzájemnou konverzaci. Po pár minutách Adri uslyšela hukot menší řeky.

,,Dnes spojíme vše, co jsem se tě doposud snažil naučit,“ pravil a došel na most. Adri se podívala dolů. Nebyla to moc velká výška, tak pět metrů.

,,Stoupneš si na kraj mostu a tam budeš stát na jedné noze, dokud ti nedám jiný povel,“ poručil jí s kamennou tváří, sedl si na nedalekou lavečku a znovu otevřel knihu. Adri nasucho polkla a vyšplhala na kamenné zábradlí mostu, které bylo asi dvacet centimetrů široké. Stoupla si na pravou nohu, ruce napřáhla do stran a snažila se dívat před sebe. Rovnováha, koncentrace, síla a odvaha, to vše musela teď dokázat. Několik hodin uplynulo takřka beze slova. Leon pouze vždy po dvou hodinách jí rozkázal vystřídat nohy.

,,To by stačilo, ale ještě nelez dolů,“ pravil k ní, když zaklapl knihu a vstal. Postavila se na obě nohy a trochu protáhla ztuhlé svaly.

,,Co dál ještě?“ zeptala se mírně nešťastně, jelikož už pocítila pocit hladu. Leon k ní šel a ubral jí zaváží na nohou i na rukou.

,,Tak až řeknu teď, tak se odrazíš, ve vzduchu provedeš tři salta, dopadneš do pokleku, zvedneš se, provedeš několikanásobné točité piruety i ve vzduchu a směrem ke mně uděláš hvězdu,“ oznámil jí další pokyny s obvyklým ledovým výrazem. Adrianet polkla. Bylo tu hned několik věcí, co jí znepokojovalo. Zaprvé, že při saltech spadne na zem, kde nebyla žádná síť, žíněnka, trampolína, prostě nic. Zadruhé, že při piruetě ztratí orientaci a následovně nevypočítá vzdálenost a do Leona narazí. Zatřetí je kolem začali pozorovat lidi.

,,Teď!“ rozkázal její trenér a mučitel v jednom a tak si Adrianet jen povzdechla a vší silou se odrazila. Schoulila se do klubíčka a ve vzduchu k jejímu překvapení úspěšně provedla tři salta, které se včera učila na hrazdě. Dopadla do podřepu, z něho vyskočila a začala dělat piruety, při kterých se postupně odrážela tak, že za chvíli ve výšce jednoho metru udělala trojitou a dopadla na zem. Podívala se jak je od ní Leon daleko, v rychlosti si vzdálenost převedla na jednotlivé hvězdy. Šibalsky jí zasvítily jiskřičky v očích, dostala nápad. Při druhé hvězdě se odrazila rukama ze země, ve vzduchu se přetočila, provedla takzvanou vývrtku, následovně salto a na nohy dopadla před Leona tak, že byli od sebe asi jen deset centimetrů. V duchu spokojeně vykřikla, že se jí to povedlo.

,,Tak? Ještě další pokyny?“ zeptala se ho s těmi jiskřičkami v očích a vzhlédla k němu svůj zrak, na rtech měla rebelský úsměv. K jejímu překvapení se Leon spokojeně pousmál. Byl to chabý úsměv a velmi krátký, nicméně první co na něm viděla, takže jí to mírně zarazilo. Kolem ní se ozval potlesk přihlížejících.

,,Jdeme,“ zavelel Leon a po kratičkém momentu, co se vzájemně dívali do očí, se otočil a vyšel směr Kaleido Stage, které bylo od tohoto místa vzdálené asi jen dva kilometry. Adrianet se spokojeně a rebelsky pousmála, uklonila se přihlížejícím, přidělala si zpět závaží, vyndala si z baťůžku posilovače rukou a doběhla Leona. Po celé cestě bylo ticho. Už vyšli z parku a šli kolem pobřeží. Slunce pomalu zapadalo za modrý oceán. Po celém moři i nebi se rozléhala překrásná hra barev a světla. Adri sledovala tu nádhernou scenárii a spokojeně se usmívala. Poté se otočila na Leona.

,,Leone? Víte, zítra odjíždí Lavern s dětmi a já bych vás chtěla poprosit, jestli bych nemohla přijít na trénink o fous později. Slibuji, že to vynahradím,“ spustila opatrně jejich vůbec první větší dialog.

,,O půl osmé v tělocvičně, ale ani o minutu později,“ řekl chladně a pohled upínal na Kaleido Stage v dálce.

,,Ale….cože? Vážně? Děkuji!“ rozzářila se a běžela napřed, aby jim stihla sdělit, že je může ráno doprovodit. Byl to pocit tak radostný, že překonal i bolest celého těla. Leon sledoval, jak mu postupně mizí v dáli. K jeho překvapení se při pohledu na její vlající vlasy lehce pousmál. Dnes ho opravdu překvapila. Nijak neodmlouvala, vše bez připomínek plnila a dokonce v závěrečném finále riskla a mile ho překvapila. Nakonec usoudil, že to vše udělala jen kvůli tomu, aby zítra mohla přijít o tu půl hodinu později a už se připravoval na její zítřejší drzé připomínky, na které si už zvykl a bez kterých to snad ani nebyla ona.

Adrianet doběhla uřícená do jídelny, kde jak očekávala, byli ti, které hledala. Doskákala k jejich stolu na jedné noze, vyskočila a provedla ve vzduchu trojitou piruetu a ukázala na ně prstem.

,,Hádejte co mám za mega úžasnou suprovou novinku!“ vykřikla na ně rozzářeně a ještě popadala dech.

,,Už jsi totálně zblba a provádíš tyhle kousky na každém kroku?“ rýpla si do ní Lavern, ale v očích měla obdiv.

,,To taky, ale něco lepšího! Můžu s vámi zítra jít!“ vykřikla Adri nadšeně a následovně vypískla, jelikož jí někdo z obou stran jemně rýpl do boků.

,,Pískle a jsi si jistá, že máš dovoz?“ řekl šibalsky mužský hlas za ní, kterému patřily ony pošťuchovací ruce.

,,Yuri! Jo, no, chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys byl tak hodný a k sobě do auta naskládal ještě mě,“ zeptala se ho s andělským úsměvem poté, co se na něj otočila. Yuri předstíral, že se musí zamyslet, v očích mu poskakovaly jiskřičky.

,,No já nevím, už jsem se těšil, že budu mít v autě trochu volno…“ řekl k ní rádoby zamyšleně a poškrábal se na bradě. Adri pokrčila rameny.

,,Tak já se zeptám Jerryho, třeba se tam nějak smáčknem,“ prohlásila se stejnými jiskřičkami a šla si naložit jídlo.

,,Tyy!“ vykřikl Yuri a chytil ji za boky, přičemž Adri znovu vypískla.

,,Alee, tak pán se už rozmyslel,“ řekla pobaveně a snažila se povolit jeho sevření, ale nějak jí to nešlo.

,,Rozmyslel, jen otázka, jestli chceš riskovat na cestě zpět a nastoupit do auta k téměř neznámému chlápkovi úplně sama. Co kdyby se z něj vyklubal gangster a někam tě unese?“ prohlásil k ní s pobaveným a laškujícím tónem, zatímco se snažila uvolnit jeho sevření.

,,Pak proti jemu použiji zaručenou zbraň!“ vykřikla odhodlaně a nepřestala se snažit povolit sevření.

,,Jakou?“ zeptal se Yuri překvapeně a trochu povolil.

,,Růžové medvídky!“ zvolala a následovně využila chvíle, kdy se Yuri začal smát a vyklouzla. Yuriho smích doprovázel smích ještě pár dalších přítomných, co si vzpomnělo na schůzi. Dívenky z domova na ně překvapeně koukaly a Lavern se jen tajemně usmívala. Tušila, že se tu Adrianet nudit rozhodně nebude.

Mezitím si oba aktéři další scénky nandávali na tác jídlo a poté si přisedli ke stolu vedle toho Lavern, jelikož u toho jejího bylo už plno.

,,Miluju rýži,“ řekla Adri a hladově se vrhla na ni a hovězí pečeni.

,,A co ještě miluješ?“ zeptal se jí Yuri.

,,V tomhle stavu asi jakékoliv jídlo. Možná i játra a špagety a to je co říct. No a jinak nevím kde začít, tak se ptej,“ řekla a využila chvilkové pauzy k nabrání sousta a jeho následovnímu polknutí.

,,Tak třeba co ráda děláš, co posloucháš,“ navrhl Yuri hned dvě témata a se zájmem ji sledoval s hlavou opřenou o ruce.

,,Kromě tance mám nejraději psaní, ráda se procházím při západu slunce a bavím se s přáteli..,“ jakmile to vyřkla, tak umlkla a v očích trochu posmutněla. S přáteli. Její přátelé odjíždějí zítra ráno a uvidí se zas za dlouho. Yuri si jejího výrazu všiml.

,,Najdeš si tu další přátele. Myslím, že s holkami si dobře rozumíš, obzvlášť s Miou a Annou,“ usmál se na ni povzbudivě.

,,Jasně a s tebou,“ usmála se na něj povzbudivě a jelikož pro ní nastala poměrně trapná chvíle, pustila se do jídla.

Jakmile dojedli, ještě se vybavovali a smáli různým historkám.

,,Nerad vás dvě hrdličky ruším, ale pakliže chceš někam zítra jít, tak se jde trénovat!“ vyštěkl za zády Adrianet chladně Leon, který právě dovečeřel a po celou dobu si pár nesouhlasně a zamračeně prohlížel. Adrianet i Yuri se na něj překvapeně podívali, načež se dívka začala smát.

,,Z malé drzé holky jsem povýšila na hrdličku, to se mi celkem zamlouvá!“ pravila spokojeně Adri, protáhla se a vstala.

,,Tak zítra u brány,“ mrkla na Yuriho, který byl doposud mírně překvapen a odešla i s nasupěným Leonem. Ještě se s ním na chvilku rozloučila a běžela se osprchovat a převléknout do svého černého trikotu, ke kterému vyměnila rukávy ze zvonovitých na přiléhavé. Za pět minut už vběhla do tělocvičny, vlasy opět v drdolu svázané několika pevnými gumičkami. Leon byl už na hrazdě a měl stále ten popudivý výraz. Povzdechla si. Po cestě sem přemýšlela, proč tak vyjel u večeře. Poťouchlý hlásek v ní vykládal cosi o žárlivosti, ale tomu nechtěla příliš věřit. Stejně se nemohla ubránit pocitu, že dnes na tom mostě, jak stáli takřka přilepení na sobě a dívali se do očí, něco v těch jeho zahlédla, co jí zneklidnilo. Ne, nesmysl, Leon miluje Soru. Chudák. Ona dívka má očividně oči pouze pro jeviště.

,,Nestůj tam jak solný sloup a polez naproti mně!“ pokřikl na ní nevrle ze shora. Probrala se a vyplnila jeho pokyny. Pomyslela si, že dnes to bude opravdu příjemné. Jakmile vylezla na hrazdu naproti jemu tázavě se na něj podívala, co dál.

,,Až se rozhoupeš, skočíš a provedeš trojité salto, poté se chytíš té mé. Já mezitím provedu to samé. Ve vzduchu se budeme míjet, tak si dávej pozor, abys do mě nenarazila. A snaž se, ať tu jen neplýtvám čas!“ vykřikl opět velmi mile a bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení rozhoupal svojí hrazdu. Adrianet se lehce zamračila a udělala přesně to samé. Jakmile byli oba dostatečně rozhoupaní, skočili. Adri se soustředila, aby se nevychýlila ze směru a přitom aby nenarazila do Leona. Ucítila kolem sebe hbité prosvištění, které očividně jí dalo znamení, že se s ním nesrazila a zavčasu se chytila hrazdy. Vyhoupla se nahoru a podívala se na Leona.

,,Znova!“ vykřikl pouze a začal se rozhoupávat. Adri tiše zaúpěla a celý výstup zopakovala. Když to bylo už po patnácté, začala toho mít plné zuby. Už chtěla něco říct, ale připomínku zkousla, jelikož si uvědomila, že je to vlastně pro její dobro.

,,Až to uděláš, vyšvihneš se nahoru a provedeš to, co jsi mi dnes předvedla na mostu. Já mezitím budu čekat na tvé současné hrazdě zavěšený nohama. Těch salt tam uděláš pět. Jakmile budeš ke mně padat, natáhnu ti ruce, chytíš se mě a poté se odrazíš,“ rozkázal Leon a začal se znovu rozhoupávat.

,,A?“ zeptala se Adri. Jaksi zapomněl dodat, co má dělat po odrazu.

,,Tohle mi dělá schválně…“ zamumlala skrz zuby a zopakovala to, co už dnes dělala po tolikáté. Jakmile se chytla další hrazdy, vyšvihla se, otočila se hlavou nahoru, provedla vývrtku, která se trochu podobala točitému skoku a pustila se do těch pěti salt. Nezačala ani páté, když minula Leona a tak se překulila a spadla do sítě na záda.

,,Znova!“ vykřikl Leon nevrle. Kousla se do jazyka, aby byla zticha a vyhrabala se ze sítě nahoru. Tam výstup opakovala. Tentokrát se víc odrazila od hrazdy, aby měla větší švih a pět salt úspěšně zvládla. Horší to bylo se zorientovat a správně trefit Leonovi ruce a tak znovu spadla do sítě. Po páté se jí podařilo Leonovi ruce chytit a vší silou se od něho odrazila. K jejímu překvapení jí s tím pomohl a vší silou jí vyhodil vzduchu. Napřímila se, zvedla ruce do vzduchu, kde je vzájemně propojila, nohy natáhla až ke špičkám a se zavřenýma očima a mírným úsměvem provedla několik rychlých piruet, když začala zpomalovat, roztáhla nohy v provaze a udělala takto ještě pár piruet. Jakmile začala padat, přetočila se hlavou dolů a natáhla ruce k Leonovi, kterým tam byl stále zavěšený za nohy a nevěřícně jí pozoroval. Tohle, že se naučila za pár dnů? Opět se vzájemně chytli za ruce. Leon ucítil, jak místo k odrazu toho využívá k tomu, aby se dostala pod něj a nohama se vyšvihla tak, že jakmile se pustila, tak letěla za jeho záda a přistála na jeho hrazdě. Bylo to riskantní, ale co. Když on jí neřekl co má dělat, tak si nemůže stěžovat, napadlo jí a když stála na jeho hrazdě, odrazila se a provedla znovu pět salt s vývrtkou na konci a pak se chytla své hrazdy, na kterou se vyšvihla a udýchaná si sedla. Bylo ticho. To Adrianet stačilo k úsměvu. To a Leonův naprosto překvapený výraz. Její trenér se trochu probral a chytl se hrazdy tak, aby za ní vysel.

,,Znova,“ řekl nakonec. Adri se jen usmála, přikývla a celý výstup se takto minimálně pětkrát opakoval, dokud se jí nevryl do paměti.

,,Pro dnešek to stačí, můžeš jít,“ řekl nakonec a slezl po žebříku dolů. Adri jen přikývla a popadala dech. Bylo toho na dnešek moc. Spadla do sítě a z té se vyhrabala na zem.

,,Dobrou noc!“ popřála mu ještě u dveří radostně, čímž ho dnes už po několikáté donutila k překvapení. Po cestě na pokoj radostně poskakovala a jelikož byla tma, tak se nebylo čemu divit, že do někoho narazila.

,,Jé, pardon! A to jsi ty? Tak to beru zpět,“ pravila s úšklebkem k Yurimu, který jí instinktivně přidržel za ruce.

,,Pískle, nemá tě krotit Leon?“ zeptal se jí mírně překvapeně. Tajemně se usmála.

,,Buď jsem mu už dnes lezla na nervy nebo ze mě byl natolik v šoku, že mě pustil,“ řekla mu s nevinným úsměvem.

,,V šoku?“ zeptal se jí překvapeně a stále jí držel.

,,Jo,“ tvářila se dál jako nejsvatější ze svatých.

,,Proč?“ otázal se jí mladík.

,,To bude překvapení a teď, kdybys mě laskavě pustil, budu ty ruce ještě potřebovat,“ chtěla se mu vysmeknout, ale nepovolil.

,,A co když tě nepustím?“ zeptal se jí tiše.

,,Tak to bude v háji, protože nemám po ruce růžového medvídka,“ rýpla si do něj trochu a znovu se pokusila mu vysmeknout. Bezúspěšně.

,,Yuri!“ okřikla ho už mírně netrpělivě. Ještě, že byla tma, takže neviděl její postupné rudnutí.

,,Ano?“ otázal se nevinně.

,,Moje ruce Yuri….držíš je a já bych šla ráda do sprchy, mám za sebou náročný trénink.“ Bylo ticho. Adri už nerudnula, ale celá tahle scéna ve tmě pomalu způsobovala, že se začínala bát. Přeci jen Yuriho neznala moc dlouho a rozhodně se jí nezamlouvala představa být sama s téměř neznámým mladíkem pozdě v noci na místě, kde teď už nikdo není. Yuri jí po chvíli pustil. Oddechla si.

,,Dobrou noc Yuri, uvidíme se ráno,“ rozloučila se s ním a zamířila na pokoj. Ještě tam chvíli stál a hleděl před sebe. U tělocvičny stál Leon a s kamenným výrazem ho pozoroval. Nakonec Yuri odešel. V zádech ale ještě cítil Leonův lehce výhružný a nenávistný pohled. Kdyby to Adri viděla, musela by přiznat, že už jí zase zachránil.

Ráno už se všichni skládali do aut. Adrianet zapomněla na včerejší incident nebo mu aspoň nepřikládala žádnou váhu a tak usedla na místo vedle Yuriho, který řídil. Ruku měla opřenou o stažené okénko a sledovala jako vždy moře. Yuri se mezitím opět bavil s mladšími dívenkami o tom, jak se jim líbilo v Kaleido Stage a dívenky mu říkaly, že velmi a kladly mu na srdce, ať se o Adri dobře postará a ten se smíchem souhlasil. Zmiňovaná dívka to příliš nevnímala, jelikož měla lehké spaní a tak jen občas decentně zívla a snažila se neusnout. Když dorazili před letiště, každé holčičce ještě vlepila pusu na čelo nebo jim aspoň rozcuchala vlasy.

,,A pište mi, abych se o těch pětiminutových pauzách volna nenudila,“ říkala jim ještě se smíchem, když se loučila s poslední.

,,Myslím, že tady ti nuda nehrozí,“ usmála se na ni Lavern a pevně ji objala.

,,Já bych spíš řekla, že mi tu nehrozí ta pětiminutová přestávku,“ zamumlala Adri a ještě chvíli jí stiskla a poté pustila.

,,Hodně štěstí,“ popřála jí ještě starší kamarádka.

,,Vám taky, ať dobře doletíte,“ oplatila jí přání Adri a mávala jim. Za chvíli zmizely v letištní hale a mířily k odbavování, protože jim to za malý moment letělo. Nemohla si pomoct, začaly se jí lesknout oči. Najednou byla sama. Poté šla ještě vyzvednout kufr, který jí poslala mamka, aby tu měla víc kousků oblečení pro různá počasí. Yuri jí s tím pomohl do kufru, otevřel jí dveře auta a za malý moment vyjeli. Adri se ještě smutně ve zpětném zrcátku dívala, jak vzlétá letadlo s jejími kamarádkami.

,,Brzy se uvidíte,“ snažil se jí podpořit Yuri. Smutně se pousmála a nic na to neřekla.

,,Nechceš dneska zajít někam na oběd?“ zeptal se jí mladík.

,,Je mi líto, ale nemůžu. Vsadím se, že mi Leon za tu půl hodinu přidá nejmíň pětkrát tolik. Snad někdy jindy,“ pousmála se na něj.

,,Tak dobře, ale budu si to pamatovat,“ oplatil jí úsměv.

,,Musím přiznat, že mě to začíná vážně bavit,“ řekla po chvíli dívka.

,,Co dneska budete dělat?“ zeptal se jí Yuri.

,,Asi to, co včera večer. Ale netuším, Leon je nevypočitatelný,“ řekla Adri a bůhví proč se usmála. Yuri umlkl při zmínce na včerejší večer. Kdyby tam Leon nepřišel, tak by ji možná políbil. Také si povšiml té scény, co jim udělal na večeři. Je možné, aby Soru už nemiloval a zamiloval se do Adrianet? Koutkem oka se podíval na dívku. Měla zvláštní jemný výraz. Klidný a…..ne, to snad ne…. Tohle se mu přestávalo líbit.

Pomohl vystoupit dívce z auta a ta se s ním rozloučila a upalovala na trénink, aby nepřišla pozdě.

Když vpadla převlečená do tělocvičny, Leon tam jako obvykle už byl.

,,Jdeš pozdě,“ oznámil suše.

,,Omlouvám se, s Yurim nám semafory nepřály,“ pravila mírně a opravdu nasadila omluvný výraz. Leon se při zmínce jeho jména zarazil.

,,Co budeme dneska dělat?“ zeptala se ho rozzářeně dívka, opravdu se už na trénink těšila. Překvapovala ho čím dál víc. Měl pocit, jakoby jí už snad ani nevadilo to, jak se k chová a to ještě před pár dny vypadala, že to nepřekousne. Ještě nikdo se na něj snad takhle zářivě neusmíval. Snad jen jeho sestra a Sora.

,,Země volá Leona, prosím, nahlaste příjem,“ řekla Adri lehce pobaveně a naklonila se nad něj, aby zjistila, jestli žije. Ten se probral z uvažování a vstal.

,,Dneska budeš zkoušet provazy,“ oznámil jí a zamířil k síti, kde místo hrazdy bylo opravdu z jednoho konce na druhý přivázané lano.

,,Provazy?“ zeptala se překvapeně a lano si nedůvěřivě prohlížela.

,,Ano. Musíš mít dobrou rovnováhu a pevné těžiště. Vylez nahoru a vem si tu tyč, na vyrovnávání rovnováhy. Poté zkus udělat pár kroků. Budeš to zkoušet tak dlouho, dokud nepřejdeš z jednoho konce na druhý,“ dal jí pokyny a odebral se k posilovacím strojům. Podivila se, že po ní dnes nechce typickou několikahodinovou rozcvičku.Vylezla tedy nahoru a s tyčí v rukou zkusila udělat pár kroků. Bezúspěšně. Dopadla do sítě. Leon po hodině odešel kamsi a ona pokračovala. Už zvládla dojít do třetiny lana. Zjistila, že když tu její trenér není, jde jí to lépe. Krapek jí znervózňoval pohled na něho bez trička, jak zvedá činky. Najednou jí šlo soustředění na pevné těžiště a  rovnováhu mnohem lépe.

Leon zamířil do sprchy. Nedovedl pochopit, co ho na té holce tak znervózňuje. Musel přiznat, že je celkem hezká, když se nad tím tak zamyslí. Už není ani tak drzá a jeví opravdové známky pokroku. Ale proč přestala být tak nesnesitelná? Jak to, že má najednou pocit, že se s ní dá v pohodě vyjít? A jak to, že ona k němu se začíná chovat poměrně mile? Vylezl ze studené sprchy a oblékl si zpátky kalhoty a čistou košili a zamířil zpět za svou schovankou. Nestačil se divit. Když došel, dívka bez tyče přešla po lanu tam i zpět. Jak řekl Kalos, opravdu se rychle učí. Jakmile si ovšem povšimla Leonovi přítomnosti, spadla do sítě.

,,Vylekal jste mě,“ vytkla mu, ale z tváře se jí nesmazal úsměv. Z toho zářivého úsměvu ho zamrazilo.

,,Omlouvám se,“ řek tiše. Adri na něj chvíli překvapeně koukala, poté se usmála a vylezla opět nahoru.

,,Teď zkus udělat nějaké věci,“ řekl bezurčitě Leon. Adrianet přikývla a nejdřív zkusila na provaze udělat prostou holubičku. Když se jí to podařilo, pomalu se spustila do provazu. Ovšem ztratila rovnováhu a začala padat. Chytla se lana a vyšvihla se na něj. Chvíli opět získávala rovnováhu, poté znovu zkusila provaz, tentokrát úspěšně. Jemně se pokusila zvednout, ale opět ztráta rovnováhy. Během následující dvou hodin zkoušela na něm všechno možné. Leon se tvářil opravdu spokojeně. Dělala velké pokroky. Jakmile dokončila sestavu, kterou už po desáté opakovala, podívala se na něj pro další pokyny.

,,Oběd,“ řekl a zamířil ven.

,,Už?“ zeptala se mírně překvapeně a zklamaně. Opravdu jí to začalo bavit.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jo a ještě ...

(Elleanor, 14. 8. 2007 22:47)

I když jsi to psala, jak píšeš v úvodu, v době únavy a nevyspalosti, tak je to prostě úchvatné ;)

cool :)

(Elleanor, 14. 8. 2007 22:45)

Já prostě nechápu, kde na ty nápady chodíš :D To je prostě - no asi už je slovo úžasné ohrané, ale ono to prostě úžasné je :D
A ten příběh se nám začíná hezky rozvíjet zvláštním směrem :) Jdu se vrhnout na pokráčko nebo mi hrozí selhání z nedostatku přísunu slov :D

soutěž

(kaleido.stage, 14. 8. 2007 11:32)

Ahoj zůčastnila jsem se soutěže o nej opvídky, jsem tam s povídkou Případ ve školce tak ti kterým se moje povídky líbí můžete hlasovat http://kaleido.stage.sblog.cz/abou_me_and_my_blog/

svěží vítr vane..a něco je ve vzduchu

(anime929, 6. 8. 2007 11:18)

*šibalský úsměv*^^ mno newím co říct jeto krásné..

Heh:)

(Hajiná, 6. 8. 2007 2:34)

A Leon stále teplá :D jinak hezké a super, svěží, khůl :)

:D - Jako vždy s úsměvem

(Herwen Eruvea, 5. 8. 2007 22:56)

Tak na tohle by náklaďák nestačil :D. už se těším na další mega překvapení :D od obou Adrianet :D.