6. díl: Růžoví medvídci
Adrianet doběhla zpět k Leonovi, podlomili se jí nohy a na čtyřech se snažila popadnout dech. Její trenér dělal jakoby nic a dočetl si stránku, poté zaklapl knihu a vstal. Dívka stále seděla na čtyřech a zhluboka oddechovala, bolelo jí celé tělo a neskutečně jí pálily plíce a píchalo v bocích. Bylo jí úplně jedno, že jí Leon takhle vidí.
,,Sedni si a napij se,“ řekl jí neutrálním tónem. S vypětím všech sil se sebrala a sedla si na lavečku. Když už začala dýchat trochu lépe, vzala láhev a skoro celou ji vypila.
,,Za dnešek jsem si všimnul tvých největších nedostatků. V prvé řadě nulová fyzička. Poté tu je nestabilita. Nemáš v držení těla jistotu, obzvláště pakliže stojíš na rukou, ve kterých nemáš potřebnou sílu. Ve větší výšce se ti začínají klepat nohy. Takže celý týden budeš plnit program na získání fyzičky, síly a stability. Poté bude následovat překonávání strachu z výšek a poté se vrhneme na jednotlivé prvky na hrazdě. Osobně si myslím, že nejlépe ti půjdou trampolíny, takže po pár trénincích doporučím Kalosovi, aby tě dosadil do dětských představení, které tě dle mého názoru budou bavit,“ Leon ukončil svůj proslov a zamířil pryč. K jeho překvapení uslyšel, jak jde Adri pomalým krokem za ním. Občas slyšel, že upadla, ale nic na to nedbal a šel mírným krokem dál. Věděl, že se musí postavit na vlastní nohy sama, jinak bude mít výcvik nulové výsledky.
Adrianet byla po celou cestu do Kaleida zticha, stejně jako její krutý trenér. Zoufale se snažila udržet se na bolavých a třesoucích nohou. U vchodu zamumlala na Leona něco jako naschle a zamířila belhavým krokem na pokoj. Jakmile za sebou zavřela dveře, doplazila se do postele a ještě oddechovala.
,,Po tréninku není nic více osvěžující než sprcha,“ navrhl jí Kejklíř, ale umlkl, když spatřil dívčino absolutní vyčerpání.
,,Ten ti dal do těla,“ prohlásila soucitně Lavern.
,,Kde jsou děti?“ zeptala se po chvíli Adrianet.
,,Na dětském představení. May tam zaskakuje za Soru. Jakmile skončí, je prý nějaká porada,“ odpověděla jí Lav a donesla jí z kuchyně pořádný hrnek vychlazeného čaje. Adri ho s díky přijala a na jeden hlt vypila. Posílená se zvedla a odešla do koupelny.
Když vyšla, byla už převlečená do svých červených kraťasů se skotským vzorem a bílého tílka. Na nohou měla sandály pro pohodlí a ulevení od bolesti způsobené puchýři. Z vlasů si udělala ještě dva culíky a zamířila na oběd. Svaly ještě pořád cítila, ale už to nebolelo tak šíleně jako předtím.
Cesta z pokoje do jídelny byla dostatečně zdlouhavá na to, aby se Adrianet dala poměrně do kupy a tak do jídelny už vešla s mírným úsměvem, jelikož se těšila po obědě na schůzi, na které se dozví co Mia provedla s jejím nápadem. Ihned co vešla si všimla napětí, které jídelnu doslova prokousávalo a naplňovalo. Rozhlédla se, co to způsobuje. Na jednom konci jídelny seděl Leon a obědval a na druhém Yuri. Oba dva se i přesto tvářili jakoby nic a věnovali se svému obědu, natolik hrdí a umínění, že odmítli se vzdálit kvůli tomu druhému. Adri si pouze povzdechla, nandaly si jídlo a zamířila za Yurim.
,,Smím si přisednout?“ zeptala se s úsměvem.
,,Samozřejmě, budu rád!“ opětoval jí mladík úsměv a dívka tak zaujala místo naproti něj.
,,Koukám, že máš tuhý kořínek,“ řekl po chvíli, kdy si vzájemně popřáli dobrou chuť. Dívka se na něj chvíli nechápavě dívala a pak se usmála.
,,Jak řekla Lavern, jsem tvrdohlavá jak poleno, takže mě jen tak zničenou neuvidíte,“ pravila k němu s úsměvem a strčila si do úst sousto salátu, které následovně spolkla.
,,A mimochodem, byl bych rád, kdybys mi tykala,“ řekl Yuri k dívce s jiskřičkami v očích a pozoroval jak mírně červená rozpaky.
,,Já…no…dobře tedy…Yuri,“ usmála se na něj zářivě a dál se věnovala svému obědu. Z protějšího konce jídelny se ozvalo hrčení židle, jelikož Leon právě důrazně vstal a potom i odešel. Adrianet to ignorovala, avšak Yuri si toho stihl povšimnout. Tento poznatek ho donutil jen k dalšímu mírnému úsměvu.
,,Netrápil tě moc?“ zeptal se obědvající dívky poté, co se sám už najedl.
,,No…nejdřív mě čekaly dvě hodiny na rotopedu s maximální zátěží, poté sto sklapovaček, sto padesát kliků, potom jsem mu něco předváděl z gymnastiky a na trampolíně a potom jsem běžela šest kilometrů na pláži,“ řekla dívka jakoby nic a dojedla poslední sousto salátu. Yuri byl chvíli jak zkamenělý.
,,Cože?! A pak já, že jsem se zbláznil. Šílí, dávat ti takovou zátěž na svaly hned na začátku?“ zeptal se jí mírně naštvaně na Leona, ale po chvíli už nasadil chápavý výraz. Tušil, proč Leon tak spěchá.
,,Půjdeme?“ zeptala se ho Adri. Přikývl a tak oba vstali, uklidili táci a zamířili na schůzi.
,,…No a já jsem mu řekla, jestli by náhodou pro mě něco neudělal a samozřejmě ten pitomec souhlasil. Tak jsem mu řekla, Ať se otočí a vypadne a od té doby mi dal pokoj,“ dovyprávěla Adri smějícímu se Yurimu jakousi historku, když vcházeli do místnosti, kde měla být schůze. Uvnitř byli téměř všichni. Na vyvýšeném pódiu stál Kalos, Mia, Ken, May a Leon, který si stihl všimnout bavícího páru a lehce se zamračil. Adrianet s Yurim si sedli hned do první řady před pódium a zrovna se bavili o přirozené barvě želé medvídků, které Adri rozbalila a náramně se nad tím bavili.
,,Našla jsem růžového medvídka!“ vypískla Adri pobaveně a Yurimu začaly cukat koutky, jak se snažil ovládnout smích. Leon zdvihl oči v sloup a odkašlal si, aby už Kalos začal.
,,Růžový medvídci přinášejí kouzlo a lásku!“ řekla Adri s pobaveným tónem a ovládala smích. Yuri vyprskl.
,,Co to žvatláš?“ zeptal se jí, když už se trochu uklidnil.
,,To nic, to byla jen jedna věc v televizi, u které jsme pokaždé omdlévala smíchy,“ odpověděla mu se zářivýma očima a natahovala ruku s medvídkem dozadu, protože Yuri se po něm začal natahovat.
,,Já chci mír a lásku!“ řekl jak malé dítě. Všichni přítomní na to hleděli, jak na zjevení, nikdo ho ještě neviděl se chovat takhle ztřeštěně.
,,Kouzlo a lásku,“ opravila ho Adri a dál se natahovala.
,,To taky,“ opáčil Yuri. Následovně se oba začali smát, jelikož si uvědomili co to vyvádějí. Adri strčila medvídka Yurimu do pusy, aby byl klid a mírně červenající se se podívala na Miu, která uplynulá scéna zbavila veškeré nervozity a taktéž vypadala velmi pobaveně. Zato Leon měl na tváři svůj maximálně zhnusený a antarkticky ledový výraz. Všichni přítomní stále na dvojici upírali své pohledy, někteří cosi spolu mluvili a někteří se smáli.
,,Sledujete pravidelný pořad Potrhlé a trapné chvíle, který právě skončil, prosím, přepněte kanál,“ pravila Adrianet s pobavenými jiskřičkami v očích, čímž spustila, že místností se opět rozlehl smích některých přítomných, zejména Sáry a Anny.
,,Tak to by stačilo, už jsme se pobavili a všichni jsme už tady, takže začneme!“ zavelel Kalos a rázem bylo ticho, jen se ozývalo šustění sáčku, když Yuri s Adrianet lovili další růžové medvídky, ovšem jakmile spatřili Kalosův výraz, okamžitě se uklidnili.
,,Jak většina z vás ví, nové představení ponese název Sněhurka. Co je paradoxem, že do hlavní role doposud nikoho nemáme, takže za týden proběhne konkurz a některá z přítomných bude vybrána. K příběhu vám více poví Mia,“ Kalos se odmlčel, aby přenechal dívce slovo. Ta nesměla postoupila pár kroků vpřed.
,,Sněhurka je milostný příběh plný kouzel, lásky a zloby. Náš příběh započíná scénou s bálem, který uspořádala kněžna na svém zámku, zlá macecha Sněhurky. Na něm se zamiluje do mladého prince. Zlá macecha vlastní kouzelné zrcadlo, kterého se ještě ten večer zeptá, zdali princ její city opětuje. Zrcadlo jí ovšem zodpoví, že tomu tak není a že se princ zamiloval do její nevlastní dcery, Sněhurky. Macecha se rozzlobí a nechá Sněhurku vyhnat do hlubokého lesa, kde jí ponechá napospas životu. Sněhurka bloudí a narazí na chaloupku sedmi trpaslíků, u kterých najde útočiště. Zlá kněžna mezitím na svém hradě vězní prince, aby si získala jeho lásku proti jeho vůli. Když zjistí, že princ je i nadále věrný Sněhurce, položí svou otázku zrcadlu, které jí řekne, že Sněhurka je stále naživu a pobývá v chaloupce v lese. Macecha se tam vydá v přestrojení a podstrčí jako babka kořenářka Sněhurce otrávené jablko. Ta se zakousne a umře. Mezitím za princem uteče sedm trpaslíků a pomůžou mu se dostat z vězení. Ten se vydá hledat Sněhurku. Když jí najde mrtvou v lese, políbí jí a tím ji probere k životu. Konec,“ Mia dovyprávěla svůj výmysl a sklidil potlesk i nadšené hvízdnutí Adri, na kterou se usmála.
,,Role jsou následující. Leon jako princ, May jako zlá macecha a trpaslíci, kteří ještě nejsou všichni. Jistí jsou Marion, Rosseta, Mia a Anna. Pakliže někdo máte o tyto role zájem, můžete se přihlásit na konkurzu, který proběhne rovněž za týden. Tam se i rozhodne kdo bude hrát Zrcadlo. To je pro tuto chvíli vše,“ domluvil Kalos a zamířil k východu.
,,Hmm, že bych se přihlásil?“ zapřemýšlel Yuri rádoby vážně.
,,Ty jako trpaslík?“ vyprskla Adri překvapeně a pobaveně.
,,A proč ne? Víš jak kouzelně bych vypadal v té čepičce?“ odpověděl jí vážně, ale jiskřičky v očích ho prozrazovaly. Adri při té představě vyprskla smíchy.
,,Je mi to nesmírně líto, ale asi ti budu muset zabavit tvou jistě velmi zábavnou partnerku,“ ucedil Leon skrz zuby, když se k nim záhadně odkudsi doplížil.
,,Když mi ji pak zase nezmrzačenou vrátíš,“ ušklíbl se na něj Yuri.
,,To nezaručím,“ odpověděl mu stejným tónem.
,,Pánové já nejsem balík, abyste si mě předávali,“ řekla na oko rozzlobeně Adri směrem k Yurimu a poté se zahleděla na Leona.
,,Copak potřebujete?“ optala se ho a k jejímu i jeho překvapení i nasadila milý výraz.
,,Musíme s dalším tréninkem začít už dnes,“ odpověděl jí a zamířil k východu.
,,Dnes?“ optala se ho překvapeně. Zastavil.
,,Drzá, hloupá a ještě hluchá? Ano, dnes za pět minut ať jsi v tělocvičně!“ rozkázal a vyšel ven.
,,Chjo, omluvně prosím, jdu plnit rozkazy princátka,“ rozloučila se nepříliš nadšeně Adri s Yurim a odešla se obléknout opět do něčeho vhodného na trénink.
Za pár minut už polomrtvá otvírala dveře tělocvičny, oblečená do cviček, černých kraťasů a stejnobarevného trička. Leon tam už byl.
,,Máš minutu zpoždění!“ zavrčel.
,,Omlouvám se, hodiny jdou moc rychle,“ zamumlala a rozhlédla se kolem. Přemýšlela, co ji asi čeká. Nikdy nebylo nic neobvyklého.
,,Stoupneš si na levou nohu a budeš tak stát, dokud ti neřeknu, že můžeš přestat,“ oznámil jí suše a šel k východu.
,,To je všechno?“ zeptala se ho překvapeně.
,,Ano. Jestli to dělat nechceš, nedržím tě tu, víš kde jsou dveře,“ odpověděl jí a sám je šel vyhledat. Její přítomnost mu začala dělat problém. Na dnešní schůzi se přistihl, jak ji a Yuriho až příliš často nesouhlasně pozoruje. Odmítl si připustit, že by žárlil, to bylo prostě nepřípustné. Pro něj to byla zas ta malá drzá holka a nic víc. Nic víc…..A co víc vlastně mohla být? Mohla mu být opravdu v něčem podobná? Mohlo je pojit nějaké pouto? Jaké? Smutek ze ztráty nejbližšího? Mohlo je pojit i něco víc? Dětinské otázky, už je od ní pochytil taky. Tráví s ní moc času a to jsou teprve na začátku. Děsil se toho, jak to bude vypadat na konci. Na konci? Zarazil se. Nad koncem jejich tréninku ještě vůbec nepřemýšlel a proč taky, když ani pořádně nezačali. Sám sebe překvapoval, jak ho baví být opět v roli trenéra. Ano, to určitě stálo za prapůvodem všech těch radostných pocitů. Určitě ho jen zase bavilo dělat trenéra, nic víc za tím nemohlo být. Podíval se na tu dívku, která poslušně stále na jedné noze se zavřenýma očima a s mírným úsměvem. Byla pro něj stále jednou velkou záhadou. Před chvílí to bylo ještě ztřeštěné děcko.
,,Tohle taky patří do vašeho pozorování mých nedostatků?“ zeptala se ho mírně s tím slabým úsměvem. Věděla, že ji pozoruje, vycítila to. Nic neřekl a beze slova odešel.
Za dvě hodiny se opět vrátil.
,,Už můžeš vystřídat nohu,“ poručil jí klidně a poté šel připravovat hrazdy. Dívka vyměnila už skoro zkoprnělé nohy. Teď, kdy v tělocvičně nebylo ticho, jí to šlo mnohem hůř. Ano, mohlo za to hluk a ne ten, kdo ho způsoboval. Jak by taky mohl? Jak by mohla být z jeho přítomnosti nervózní a přitom za ní byla ráda? Jak by k němu mohla za tak krátký čas něco cítit. Krátký čas….děsila se těch dnů, co spolu budou dál trávit. Děsila a zároveň se na ně těšila. Těšila se na to, čemu se naučí, ne na Leona přirozeně. Po dvou hodinách přemýšlení, se konečně z hrazd ozvalo ticho.
,,Fajn, už můžeš přestat! A polez místo toho ke mně nahoru!“ zavelel Leon. Dívka vděčně stoupla na obě nohy a poté se na něj překvapeně podívala.
,,Nahoru?“ optala se a vydala se za ním. Jakmile byla tam, Leon přidržoval hrazdu. Stále uprostřed plošiny a dívala se přímo, mírně se klepala.
,,Důležité je, aby ses nebála pádu. Tedy ne aspoň přehnaně. Musíš se na hrazdě cítit jako doma. Takže teď tě chci naučit správné padání z hrazdy do sítě, abys pochopila, že se není čeho bát. Sleduj mě pozorně, pak to budeš dělat ty.“ Leon stoupl na hrazdu, rozhoupal ji, poté skočil do prázdna, ve vzduchu se přetočil a do sítě dopadl na záda. Poté vyšplhal zpět za Adrianet, natáhl se pro hrazdu a přidržel ji.
,,Poprvé na hrazdu půjdu s tebou, abych tě naučil ji správně rozhýbat a držet se jí, ale skočíš sama,“ oznámil jí suše a vybídl jí, aby vylezla na hrazdu. Ta jen polkla a chytla se lan, poté nesměle vkročila na hrazdu, podruhé v životě. Leon jí dal nohy trochu víc od sebe, ruce o něco výš a vylezl na hrazdu za ní tak, že byla k němu zády.
,,Hrazdu rozhoupeš stejně, jako dětskou houpačku, přitom se musíš pevně držet a váhu rozložit po celém svém těle. Musíš mít pevné tělo a jistotu, jinak snadno spadneš. Až řeknu teď, tak skočíš do vzduchu, otočíš se tak, abys spadla na záda. Síť tě bezpečně zachytí, nic se ti nemůže stát,“ povzbudil ji Leon k jejímu překvapení, zatímco ji rozhoupal. Adri byla mírně omráčena z jeho blízkosti, takže pomalu i zapomněla, proč tu vlastně je.
,,Teď, skoč!“ pobídl jí. Vzpamatovala se a vyskočila do vzduchu, přetočila se a za malý moment už ucítila, jak bezpečně dopadla na záda. Po dobu letu měla smíšené pocity od panického strachu, až přes úžasný pocit beztíže. Když s rozzářeným úsměvem vyšla za Leonem nahoru, už měl pro ni přichystanou hrazdu.
,,Teď už se rozhoupeš sama, až budeš nahoře, tak skočíš,“ dal jí instrukce, zatímco lezla na hrazdu. Pustil jí a ona se jemně zhoupla. Trochu se jí rozklepaly nohy z té výšky. Poté se vzchopila, podívala se před sebe a představila si, že je to jen dětská houpačka. Jemně se začala rozhoupávat a snažila se přitom zpevnit celé tělo. Když měla pocit, že už je dostatečně vysoko, vyskočila, přetočila se ve vzduchu a padala bezpečně do sítě. Tentokrát si už celý let poměrně užívala. Takhle se to opakovalo nejmíň dvacetkrát.
,,Stačí, už nebudeš jenom padat,“ oznámil jí Leon, když vylezla nahoru.
,,Zkusíš se hrazdu vyset a přitom se rozhoupat,“ dal jí další pokyn a přitom skočil na hrazdu a z té udělal salto na další, které se chytil a vzápětí si na ní sedl. Adrianet se nadechla, přitáhla si ji a pověsila se za ní. Začala se zvedáním nohou rozhoupávat. Nejdřív jí to vůbec nešlo a musila se pustit, protože měla málo síly, přesně jak řekl Leon. Vylezla tam znovu. Při pátém pokusu už se zvládla s vypětím sil rozhoupat a bolest v rukou se snažila příliš nevnímat.
,,Fajn, až řeknu teď, pustíš se, vyšvihneš se, provedeš salto a já tě chytím za ruce,“ oznámil jí další pokyny Leon a zavěsil se za hrazdu nohama. Čekal, až bude dívka s hrazdou u něj.
,,Teď!“ vykřikl a ona se mile ráda pustila, vší zbývající silou se vyšvihla, provedla salto a když už myslela, že opět spadne do sítě, ucítila, jak ji pevně chytly Leonovi ruce. Překvapeně se podívala do těch fialkových očí s úsměvem, že se vše podařilo, poté se oba vyšvihli nahoru.
,,Fajn to by stačilo,“ oznámil jí a zamířil k žebříku. Adri si ještě naposled za dnešek skočila do sítě a z ní se vyhrabala na zem.
,,Ještě neodcházej!“ houkl na ní, když už chtěla odejít. Otočila se a tázavě se na něj vzhlédla.
,,Támhle máš pár nástrojů pro posilování rukou, je důležité, abys je používala na každém kroku,“ pohodil hlavou k menší krabici a poté zamířil k východu.
,,Leone!“ zavolala na něj, když už byl skoro pryč. Zastavil se a tázavě se na ni podíval. Pousmála se.
,,Já no…chtěla jsem poděkovat……že mi pomáháte…a doufám, že mě s tím tentokrát nepošlete do háje,“ řekla ještě s rozpačitým úsměvem a jiskřičkami v očích. Jako vždy měl svůj antarkticky ledový výraz.
,,Nech si ty díky na závěr…. Vedla sis poměrně dobře,“ řekl ještě potichu, než odešel. Překvapeně za ním hleděla, že jí pochválil, poté pokrčila rameny a i s krabicí v náručí odešla taktéž.
Komentáře
Přehled komentářů
ne, bože ne!!! Ať není s leonem! prosíííííím*hysterický záchvat* ehm ehm, to byl vtip...ne vážně...XD
jinak opravdu vydařené^^
hůůů :D
(Elleanor, 14. 8. 2007 22:20)
No musím říct, že ta scéna s medvídky byla úžasně perfektní - až roztomilá :D
Až je mi skoro Adri líto, jak těžké ty tréninky má - i když jí určitě budou ku prospěchu :D
Takže na konec - mír a lásku, kouzlo a lásku - nebo obojí :DD (což je taky naprosto odzbrojující pasáž :D)
Heh(newím kolikáté)... :D
(Hajiná, 6. 8. 2007 1:29)No popravdě, čekala jsem trochu jiný konec u Sněhurky :D já si tak představovala, že by prince vysvobodili trpaslíci a on by se do jednoho zamiloval :D Leonovi by to v trpasliší čepičce slušelo :D a měli by malé trpasličátka :D no dobře asi ne-e :D jinak o6 skvělé :D medvídci 4ever!!! :D
^___^
(Jeanne, 5. 12. 2007 10:52)