Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Sněhurka

2. 8. 2007

Leon se na cestě zpět stavil na hřbitově. Sice Sophie byla pohřbená v Paříži, ale byl tu pomník, kde zapalovaly svíčky lidem, kteří jsou pohřbeni jinde nebo dokonce hrob nemají vůbec. Pomník jako takový stál na malém ostrůvku a byl vyobrazen do podoby pegase s malým andílkem na hřbetu, kteří byli vytesaní z bílého vápence.. Kolem něj bylo azurové jezírko a kolem jezírka nízká zídka z oblázků. Koupil tedy v automatu svíčku a sirky a zamířil tichými uličkami k onomu místu. Když už byl téměř na konci lipové aleje, zarazil se. Přímo před sebou spatřil Adrianet v bílých nadýchaných šatech na ramínka, jak zrovna pokládá na jezírko plavoucí svíčku. Určitě to byla ona, poznal ji podle dlouhých tmavých vlasů s lehce narudlým odstínem, které se divoce vlnily a poletovaly ve vzduchu.

,,Už to jsou tři roky a já si pořád nemohu zvyknout. Každý den na tebe myslím. Každý den si snažím namlouvat, že je to jen špatný sen.. Doufám, že ať jsi kdekoliv, máš se tam lépe než tady,“ pravila dívka tiše, ale Leon to zaslechl. Stál jako opařený. Bylo to pro něj zvláštní vidět dívku, kterou nesnášel, jak se chvěje a utírá si slzy. Kolikrát ho ještě překvapí? Přemýšlel, jestli má odejít. Nakonec opatrně šel a poslal po vodě svíčku své sestře.

,,Je těžké se vyrovnat s něčí smrtí, obzvlášť se smrtí blízkého,“ pravila najednou dívka. Zřejmě ho nepoznala. Koutkem oka zahlédl, jak stále upíná svůj zrak na svíčku, kterou před chvílí vypustila na vodu. Jenom přikývl.

,,Na druhou stranu si říkám, že by nechtěli, abychom stále jen bloudili ve svém žalu. To by si nepřáli. Přáli by si, abychom se radovali ze života a smáli se. Přáli by si, abychom rozdávali štěstí a pomáhali těm, kteří to potřebují,“ pravila dívka a pohlédla k nebesům. Leon se bál jí podívat do očí. Věděl proč. Když se do jejích očí podíval, spatřil v nich cosi zvláštního. Cosi z toho pohledu vyzařovalo. V těch dvou kaštanových až čokoládových očí spatřil smutek, stesk, ale také naději a světlo. Jakoby to byly dva majáky pro zbloudilé duše, co svítí na cestu.

Adrianet se pousmála a beze slova odešla. Leon se díval jak sama kráčí alejí. Vítr si pohrával s jejími divokými vlasy a šaty, ale dívka šla dál vzpřímeně, tvrdá jako skála. Leon byl stále mírně v šoku z toho, čeho byl právě svědkem. Uplynulá chvíle se mu promítala celou cestu do Kaleida.

Večer Leon v jídelně narazil na Lavern, Annu, Miu a děti. Všichni už věděly o stavu Sory od Kena, takže je mohl běžně ignorovat jako vždy a sedl si k jinému stolu, kde byl klid.

,,Nemohly bychom ještě na trampolíny?“

,,Už máme dojedeno, podívej!“ prosily dívenky jsou vychovatelku, kterou měly spíše za starší kamarádku.

,,Já se o ně postarám,“ nabídla se Anna. Lavern po chvilce váhání přikývla.

,,Tak dobře, za chvíli za vámi dojdu. A hlavně nezlobte Annu nebo zítra jste bez zmrzliny!“ vyhrožovala jim s úsměvem a rozcuchala největšímu zlobidlu vlasy.

,,Neboooj!“ Dívenky s Annou vyběhly ven. V jídelně nastalo ticho.

,,Víš, Lavern?“ navázala konverzaci nesměle Mia.

,,Hmm?“ Podívala se na ni starší dívka a přitom polykala sousto salátu.

,,Asi mi do toho nic není, ale co je s Adrianet? Dnes z procházky se vrátila taková zvláštní. Nejdřív jsem si myslela, že za to může ta nehoda Sory, ale potom jsem si uvědomila, že je taková po celou dobu. Sice se chvílemi směje, ale stále na mě působí tak nějak posmutněle, ač se to snaží zakrýt sebevíc,“ řekla Mia opatrně s ustaraným tónem. Lavern odložila vidličku s dalším soustem na talíř a povzdechla si. Leon zpozorněl.

,,Jsou to tři roky, co se jí stal otřesný zážitek. Moc toho nevím, není s tím příliš sdílná. Dozvěděla jsem se to později, něco jsem si domyslela, vyčetla z novin. Zkrátka a dobře před třemi lety, když jsem byla v domově ještě jako dítě na opatrování, tam přišla. Byla taková zamyšlená, oči měla stále lesklé, ale chtěla pomáhat a děti k ní nějak přilnuly a ona se o ně starala, i když byla sama taky vlastně ještě dítě. V novinách jsem poté našla, že se pár dnů předtím stala bankovní loupež, u které zahynul jeden mladík. Vím jen to, že ona byla tam a že ten lupič toho mladíka zastřelil, ale co bylo kolem toho, to nevím,“ Lavern se nadechla a spolkla sousto.

,,To musí být příšerné…nejspíš viděla, jak ho zastřelil přímo před jejíma očima….doufám, že tady u nás jí pomůžeme,“ řekla zamyšleně a lítostivě Mia. Leon vše pozorně poslouchal.

,,Toho se trošku obávám….Adrianet doposud byla zvyklá žít s dětmi, ona pomáhala jim a ony pomáhaly zase jí. Díky nim se naučila zase smát. Nevím co bude, až odejedeme. Doufám, že se o ní dobře postaráte,“ pousmála se a nandala si poslední sousto.

,,Budeme se snažit!“ Usmála se na ni povzbudivě Mia. Obě poté vstaly a odešly, aniž by zpozorovaly Leona, který seděl v koutě s překvapeným výrazem. Jídla před sebou se skoro nedotkl. Tak tak to tedy je! Najednou měl pocit, že se mu před sebou otevřela kniha s nápisem Adrianet. Najednou mu ta dívka dávala smysl. Najednou cítil, že je cosi pojí. Ztráta milované osoby? Někde v hloubi duše cítil, že toho bude víc. Vstal a odešel trénovat, aby přišel na jiné myšlenky.

Druhý den ráno byla porada pro nové vystoupení. Musel se vymyslet nápad, název, obsazení, vše! Mia nesměle zaťukala na pokoj Adrianet a Lavern.

,,Dále!“ zavelel hlas z útrob malého bytečku.

,,Adrii? Jsi tu?“ zeptala se Mia ode dveří.

,,Teď jsem se probrala..“ zívla Adrianet v pyžamu, když se k ní doplazila.

,,Ty jsi ještě v pyžamu? Za pět minut je schůze.“ podivila se Mia.

,,Ale..“

,,Žádné ale, jsi teď naše členka a každý nápad se může hodit, potkáme se tam!“ mrkla na ni Mia spiklenecky a odešla.

Za pět minut už byli všichni v požadované místnosti. Všichni až na Adrianet. Ona dívka vešla o minutu později. Svým vzhledem vskutku vynikala. Na sobě měla totiž černé glády ke kotníkům, síťované punčocháče, kraťase se skotským vzorem a okovaným koženým páskem, černý top a plášť či lehký kabát stejné barvy. Divoké vlasy její odvážný vzhled podtrhovaly. Omluvně se rozhlédla po místnosti ve které byli opravdu všichni.

,,Ehm, nejdu pozdě?“ zeptala se opatrně v očích měla téměř panický výraz nejistoty.

,,Vůbec ne, ještě jsme ani nezačali,“ odpověděl jí s úsměvem Yuri, který si ji obdivně prohlédl od hlavy až dolů. Stejný povzbudivý úsměv měli téměř všichni. Jediný kdo ho nesdílel byl Kalos a Leon. Mladší z jmenovaných mužů se na dívku zamyšleně podíval. Připadala mu tak jiná oproti tomu, co ji včera potkal u pomníku. Jakoby opravdu měla dvě tváře nebo masku. Jen stále nevěděl, která Adrianet je ta pravá. Ta drzá holka, co má jazyk ostrý jak meč? Ta vtipkující dívka, co má na tváři americký úsměv? A nebo ta žena, která si toho tolik protrpěla? Žena….sám se tomu podivil, takto jí nazval poprvé.

Adrianet si všimla jeho pohledu. Mírně jí zarazil. Nebyl ani ledový, ani antarkticky ledový, jak bylo zvykem, když se na ni díval. Byl jen chladný. Kdyby ho znala delší dobu věděla by, že je to maska, která se mu vryla do obličeje a on ji chtě nechtě nosí den co den. Kdyby se dokonce podívala na něj déle, než ty dvě vteřiny, spatřila by v jeho očích něco, co se s trochou nadsázky dalo přirovnávat k pochopení. Jenže ani jedno nevěděla a tak si sedla na nabízenou židli vedle Yuriho a snažila se nevšímat pohledů některých akrobatů, kteří nevěděli o jejím přijetí mezi jejich řady.

,,Tak, snad jsme všichni. Jak všichni víte, Sora měla tragickou nehodu, avšak díkybohu zranění nejsou až tak závažná, takže podle doktorů bude do týdne mezi námi, ale klid bude mít o několik měsíců delší, než se jí zahojí zlomenina nohy. Labutí jezero tudíž nemůžeme dále hrát a ani si nemůžeme dovolit po tu dobu nehrát zhola nic. Tudíž potřebujeme nové vystoupení pro naše stávají poměry. Takže žádám všechny, kteří mají nějaký nápad, aby se o něj s naší stávající režisérkou Miou podělili. To je ode mne vše….a ještě bych na něco zapomněl. Mnozí z vás nejspíš byli svědky sobotního vystoupení a povšimli si neznámé tváře na hrazdě. Jsem rád, že se slečna Adrianet Renawalti rozhodla podepsat smlouvu a je naší novou členkou,“ Kalos se odmlčel, aby dal prostor pro potlesk, který byl poměrně povzbuzující, dokonce se ozvalo z povzdálí i zahvízdnutí a pár lidí kolem Adri si s ní potřáslo rukou a uvítalo ji. Ta se jen nesměle usmívala a jakmile potlesk utichl, mírně zoufale se podívala na Yuriho. Ten tleskal jako poslední.

,,No, to je ode mě asi vše, takže přeji všem hodně štěstí a Mie dávám tři dny na kvalitní návrh,“ Kalos odešel.

,,Jako vždy,“ Mia tiše zaúpěla, seděla u stolu jako Adri a Yuri s ní byla ještě Anna, May a Rosseta a Ken.

,,Ty to zvládneš!“ Poplácala ji Anna po zádech. Většina lidí už odešla, někteří se Mie omluvili, že je nic nenapadá, ale kdyby náhodou, tak se jí ozvou. Nakonec zbyli v místnosti jen Mia, Anna, May, Rosseta, Sarah, Adri, Yuri a Leon, který stále seděl v povzdálí a sledoval Adrianet. Ta už z toho začínala být nervózní.

,,Proč na mě pořád tak civí?“ zašeptala k Mie.

,,Kdo?“ zeptala se.

,,Ne tak, nahlas, mohl by nás slyšet! Leon“ napomenula ji potichu Adri.

,,Já nevim, třeba se mu líbíš…“ odpověděla jí s pobaveným tónem.

,,Nestraš!“ odsekla na to dívka a sedla si zpět na svou židli. V tu chvíli k jejich stolu došel Leon.

,,Adrianet?“ zeptal se neutrálním tónem.

,,Hmm?“ potvrdila Adri svou duchovní přítomnost nijak nadšeně.

,,Zítra ráno v osm tě čekám v hlavní tělocvičně. Přijdeš přesně, nebudu na tebe čekat,“ řekl jí stále s tím neutrálním tónem a otočil se k východu.

,,A to proč?“ zeptala se dívka překvapeně. Leon se zarazil a nasadil lehce posměvačný úšklebek.

,,Tak nejen drzá, ale ještě hloupá…přeci, abych tě trénoval…nebo snad už nějakého trenéra máš?“ zeptal se dívky a aniž by čekal na odpověď, odešel. Celé osazenstvo místnosti vypadalo, že jim asi vypadnou oči z důlku, protože všichni do jednoho byli svědkem hádky v jídelně.

,,Co se mu stalo?“ zeptala se jako první Anna.

,,Třeba na něj zapůsobila nějak ta Sořina nehoda?“ nadhodila Mia, která se vzpamatovala jako druhá.

,,Asi…je divnej…“ uzavřela nakonec debatu Adrianet a nasadila svůj uražený výraz a založila si ruce na prsou.

,,Ale měla bys tam jít…Leon je špička, to on dovedl Soru k Andělskému číslu…nerad to říkám, ale nic lepšího tě nemohlo potkat…“ řekl tiše Yuri a poté vstal a odešel. Chvíli bylo ticho.

,,Fajn, není divnej jen on, ale všichni chlapi,“ ozvala se do ticha znovu Adri. Všechny přítomné dívky vyprskly smíchy.

,,A teď to představení,“ řekla Mia už vážně. Opět ticho.

,,Co třeba Červená Karkulka?“ nadhodila Adri do vzduchu nápad.

,,To myslíš vážně?“ zeptala se pohoršeně May.

,,Ano, myslím to vážně a taky myslím vážně to, že toto léto bude sněžit a mrznout až praští,“ pravila Adri s cukajícími koutky poté, co zdvihla oči v sloup.

,,To není špatný nápad, třeba takového Leona si dokáži představit jako vlka,“ zamyslela se nahlas Rosseta.

,,No počkej, já mu chtěla dát babičku!“ vykřikla Adri dotčeně. Následoval další výbuch smíchu.

,,Mám to! Dámu mu babičku vlka nebo vlčí babičku!“ vykřikla vítězně Anna. Následovně si všechny dívky představily Leona v podobě vlčí babičky a opět se to po chvíli neobešlo bez salvy smíchu.

,,Dost už! Zaprvé mě bolí břicho a zadruhé takhle nic nevymyslíme!“ zavelela Mia. Další chvíle ticha.

,,Já nevim, co z pohádek jste ještě nehráli?“ zeptala se Adri.

,,No, už jsme tu měli Popelku, Malou mořskou vílu, Příběhy tisíce a jedné noci, Alenku v říši divů….“ Odpověděla Mia a začala se houpat na židli.

,,A co Sněhurku a sedm trpaslíků?“ nadhodila Adri. Bylo ticho. Mia se napřímila u stolu.

,,To nezní špatně,“ přiznala a začaly jí blýskat oči.

,,A máme pro to dost lidí?“ zeptala se Sára.

,,No největším problémem budou trpaslíci, ale to jsou vedlejší role, to by se mělo dát zvládnout…..ADRI TY JSI GÉNIUS!“ vykřikla Mia a dívku objala, načež opět sedla a začala bušit do svého notebooku.

,,Sněhurka žije sama se svou macechou. Tu by mohla hrát May,“ začala psát Mia.

,,Zase záporná role, víc ke štěstí nepotřebuji,“ protáhla se May spokojeně.

Následné hodiny všechny dívky s mírnými přestávkami přemýšlely nad opravdu složitým scénářem, ale k večeru už Mia vítězně klikla na uložit a zaklapla notebook.

,,Dámy…máme to!“ vykřikla a protáhla se. Následoval potlesk.

,,Jdeme slavit?“ zeptala se Adri, když přestaly tleskat.

,,Ty bys měla jít hlavně spát, na zítřek to budeš potřebovat,“ řekla jí May a zvedla se ze židle. Adrianet se na té své zhoupla.

,,Přece nemůže být tak hrozný,“ řekla po chvíli a pomrkávala po ostatních, aby jí někdo v jejím klamném přesvědčení utvrdil.

,,Hrozný? Je tvrdý jako nejtvrdší kámen! Ale zase musím uznat, že pakliže jeho výcvik ustojíš, máš kvalitní šanci na to, stát se hvězdou,“ řekla May dřív, než se odporoučela z místnosti. Adri se přestala houpat.

,,Hvězdou?“ zeptala se překvapeně. Tuhle myšlenku zatím nějak nikdo nezmiňoval.

,,Snad si nemyslíš, že tě Kalos vzal mimo nábor jen tak? Očividně to od tebe očekává,“ řekla Rosseta a poté s přáním dobré noci taky odešla. Adrianet spadl pant až dolů. Zoufale se podívala na Annu a Miu a hledala v nich cokoliv, co by jí nějak pomohlo.

,,Mám nápad. Když zvládneš trénink Leona a stane se z tebe špičková akrobatka, jak předpokládáme, Mia ti dá roli ve Sněhurce, co ty na to?“ mrkla na ni Sára. Adri jen pokrčila rameny.

,,Proč ne, sedmého trpajzlíka zkusím ráda, křeni mi vždycky šli,“ přijala lhostejně Adri a zvedla se ze židle, aby se šla vyspat na náročné připravování na roli. Mezitím si Anna s Miou vyměnily významně pohledy.

,,Dám do Sněhurky točitý skok, ten jí zřejmě jde,“ mrkla spiklenecky Mia.

,,Snad Leona přežije. Ale May a Yuri mají pravdu. Ten jí opravdu vypracuje na špičkovou úroveň. Pakliže tedy se něco nestane a jeho ledový chlad neroztaje,“ zamyslela se Sára se šibalským úsměvem.

,,Jeho chlad a roztát?!“ vykřikly překvapeně zároveň Mia i Anna.

,,Není možné,“ dokončila myšlenku Anna. Sára se na to opět jen usmála a nic neřekla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:))))))

(Jeanne, 5. 12. 2007 10:17)

hohoooo,okamžitě valím na další...XD

:)))

(Elleanor, 14. 8. 2007 21:01)

Jako vždy úžasné :)) Taky si říkám, kde se ty nápady rodí :D A ty hlášky - no měla jsem co dělat, abych mohla smíchy dál číst :D

Heh2... :D

(Hajiná, 6. 8. 2007 0:36)

A zas nebyla žádna kalba :D:D jinak opět skvělé :) jako vždy

nooo

(Amiš, 3. 8. 2007 9:33)

Moc pekné Adriško, já už mám 3 díly svých povídek, ale jenom ručne, nechce se mi ot přepisovat :D

:) sqělýýýýý

(Arkela, 3. 8. 2007 3:19)

další povedená povídka. KLde ty nápady bereš???
Moje nápady a fantazie si asi vzali dovolenou :)
Ale jentak dál a už se těším na další

sugoiii

(WongMay, 2. 8. 2007 18:31)

upa uzasny.........skoda že další čast uvidím nejspíš zadlouho...ty vaše povídky mi fakt budou chybět........

0=)

(anime929, 2. 8. 2007 13:15)

jéééééé stihneš ješte dnes pokracko??????pls. jeto opravdu moc krasne!!!týýýjo konecne mam co cist^^ :P