17.díl: Stopy času
,,Hele, není to tak holka, co před dvěma lety vyhrála festival a pak odjela?“ ukazoval jeden akrobat na mladou devatenáctiletou dívku v kraťasech se skotským vzorem, krátkém černém tílku na ramínka a černém plášti s divokými narudlými vlasy až do pasu.
,,Jo, to je myslím ona, že by se vrátila?“ otázal se ho druhý akrobat.
,,Asi jo, to by mě zajímalo, co na to řekne náš Ledový král,“ ušklíbl se první, ale náhle zamkl, protože právě zmiňovaný vešel do místnosti. Adrianet se bavila s tatínkem Marion o novém vystoupení a probírali spolu kulisy a novinky na scéně.
,,Pane jo, to bych si ráda vyzkoušela,“ dívala se Adri toužebně na dvojitou kruhovou hrazdu, což byly dva kruhy zavěšené do sebe.
,,Co ti brání?“ ozval se lehce ledový hlas za jejími zády.
,,Tak fajn,“ řekla s úsměv, sundala si plášť a odrazila se od trampolíny a zachytili se dané hrazdy. Podle jejích očekávání se při rozhoupávání točila. Vyhoupla se a protočila se spodní kruhem hrazdy. Protočila se znovu, ale nohama se přitom zavěsila se spoj kruhů a protočila se spodním kruhem do horního. Z něho se opět provlékla do spodního, za který se zavěsila nohama a začala se točit bleskovou rychlostí dokola. Vyletěla z hrady, přetočila se v otočkách hlavou nahoru a zachytila se rukama druhé hrazdy a točila se kolem ní. Poté se jí pustila a v otočkách doletěla opět k té kruhové. Nakonec se pustila, dopadla na trampolínu a slezla na zem.
,,Všechna čest, ta hrazda je skvělá!“ rozzářeně se usmála na tatínka Marion. Podívala se kolem, ale Leona nezahlédla. Odešel.
,,Koho to mé oči vidí?“ ozval se hlas za ní.
,,Nevím, neptala jsem se jich,“ otočila se k němu Adri. Před ní stál s mírným úsměvem nikdo jiný, než Juri Kilian!
,,Nezměnila ses. Slyšel jsem, že tě Kalos vzal zpět?“ otázal se jí mladík.
,,Jo, asi mu tady chyběla nějaká průšvihářka,“ řekla Adri s klidem.
,,Hm a nechtěla bys jít to oslavit někam?“ optal se jí mladík a dal jí ruku kolem pasu.
,,Díky za nabídku, ale ne,“ vymanila se mu a odešla z místnosti. Trápilo ji, že s ní Leon prohodil sotva pár slov. Doufala, že jí bude stále milovat….Jak byla hloupá! Před dvěma roky ho opustila, jistě má už jinou. Po tváři se skutálela slza.
,,Hříbě, dávej pozor na cestu!“ zvolal jí tak známý a teď tolik potřebný hlas, když do někoho narazila.
,,Chrisi!“ vykřikla, vrhla s emu kolem krku a nechala volně téct slzy.
,,Uff. Asi ti budu muset vymyslet novou přezdívku! Copak se stalo?“ zeptal se jí jakoby nic, jakoby se viděli včera. Odpovědi s emu však nedostávalo a tak jí jen objal a nechal vyplakat.
,,Pojď, povíš mi všechno na pokoji,“ řekl nakonec, vzal jí za ruku a vedl k ubytovnám.
,,Tak povídej, jak se máš?“ spustil, když jí usadil do křesla a nalil čaj.
,,Šlo to. Dostudovala jsem střední, udělala maturitu. Toho vraha chytili,“ dodala ještě a usrkla čaje.
,,Já vím, slyšel jsem o tom…takže kalos tě vzal zpět?“ zeptal se dívky. Přikývla.
,,Momentálně hrajeme Šípkovou Řůženku, za chvíli je večerní vystoupení, přijdeš se podívat?“ otázal se Chris Adrianet. Chvíli váhala, poté přikývla.
,,Chrisi?“
,,Hm?“
,,Našel si Leon někoho?“ zeptala se ho opatrně. Usmál se.
,,Ne, od doby, co se vrátil z Francie se před okolím uzavřel, nikoho si nepustil k tělu. Všichni jsme to tak nějak nechali plavat, už jsme si zvykli,“ pousmál se Chris a cvrnkl ji do nosu.
,,Tak na co čekáš?“
Vystoupení bylo jako vždy strhující a Adri se rozhodla, že půjde za Leonem do šatny. Nadechla se. Podívala se na sebe. Měla na sobě krátké rudé šaty, vlasy rozpuštěné, dala si záležet i na obličeji, na nohou červené lodičky. Zaťukala.
,,Nemám náladu, jděte pryč!“ ozval se neomylně Leon. Adrianet však se nedala odradit a opatrně vešla dovnitř a tiše za sebou zavřela dveře.
,,Řekl jsem, že-!“ nedořekl Leon větu.
,,To jsi ty…,“ řekl po chvíli a pověsil kostým na věšák. Snažil se na ní moc nedívat, až hříšně ho přitahovala.
,,Leone, odpusť mi, prosím….,“ řekla potichu a zoufale, opřená o dveře.
,,Celé dva roky jsem četl noviny, jestli tě ten maniak někde nezastřelil…každé ráno…,“ řekl Leon ledově.
,,Já….byl jsi se mnou v nebezpečí…chtěla jsem jen abys byl v pořádku…,“ odpověděla mu a pohledem zoufale pátrala po jeho očích.
,,Ale byl jsem s tebou! Mohl jsem tě chránit, mohl jsem na tebe dávat pozor, mohl jsem se tě dotýkat…,“ to poslední řekl téměř neslyšně, přešel k ní a pohladil jí po tváři.
,,Zapomeňme na minulost, prosím…,“ žádala ho a přitiskla se na jeho hruď. Po chvíli ji objal.
,,Nic jiného si nepřeji.“
Ráno se Adrianet probrala v cizí posteli. Po chvíli si uvědomila kde je. Rozhlédla se kolem. Na stolku byl vzkaz: Jsem na poradě, přijď do šéfovny jak se probudíš.
Převlékla se tedy a zamířila k sobě na pokoj, aby si vzala na sebe něco normálnějšího.
,,Ty jsi vyrostla děvče, ty jsi vyrostla!“ spustil hlas za ní, když zavřela dveře.
,,Panebože já myslela, že jsem se tě zbavila!“ zasténala dívka a rovnou šla zavřít Kejklíře do krabice, aby se mohla osprchovat.
Jakmile se ještě nasnídala a převlékla do bílých dlouhých šatů, vzala si ještě tašku s případným cvičebním převlekm a zamířila směr Kaleido. Poté vyhledala kanceláš Kalose.
,,Pojď dál!“ ozval se hlas, který jí i docela chyběl.
,,Dobré ráno, potřeboval jste se mnou mluvit?“ zeptala se s milým úsměvem.
,,Ano. Jde o novou hru Kráska a zvíře. Během dneška si nacvič jakýkoliv nápad, zítra ho předveš,“ vybalil na ní Kalos.
,,Rozumím, děkuji. Potřebujete ještě něco?“ zeptala se.
,,Ne, můžeš jít,“ pustil ji šéf. Adrianet tedy vyšla ven a zamířila do šatny se převléci a poté do tělocvičny. Ovšem jaké bylo její překvapení, když otevřela dveře a spatřila, že hrazda je již obsazená.
,,Ty jsi zpět?!“ ozvala se nevrle Amelie z hrazdy.
,,Jo, jak vidíš,“ odpověděla jí s povzdechem.
,,Co tu chceš, vytírat podlahy?“ ušklíbla se na ni Amelie.
,,Ne, vlastně mě poslal Kalos, abych cvičila na hlavní roli,“ odpověděla jí Adrianet a vychutnávala si dívčino zděšení.
,,Tak si jdi trénovat jinam, tady jsem já….No už jdu…,“ Zničehonic změnila názor, slezla a zamířila ke dveřím, ve kterých ještě stála Adri.
,,Ještě se uvidíme,“ řekla k ní zlomyslně.
,,Panebože, nestraš..,“ zdvihla Adri oči v sloup. Jakmile dívka zmizela. Ucítila čísi ruce kolem pasu a polibek na krku.
,,já si říkala, že nějak změnila názor,“ zasmáal se Adri a vymanila se z Leonova obětí, aby zamířila na žebřík.
,,Tak mistře, co jste si na mě připravil?“
Komentáře
Přehled komentářů
Adrísku krásné další dílo jako vždy... to stěma očima (že se jich neptala) bylo dobrý to sem taky jednou použila :) a S tím Leonem..v tý šatně jůů to bylo klásný.... si skvělá
no totož
(Amelie, 1. 10. 2007 17:51)
moje veliká adri, já ti ten talent normálně závidím :))
Jenom nechápu, proč ze mě děláš takovou...tentonc XD
=))))))
(Kalir, 1. 10. 2007 15:29)jééé XD další suprová kapitolka XDDDDD a mě sa páčilo že nemá strašit že sa ještě uvidí XDDDDDDD dokonalé XDDDDD a Leon tam asi fakt funguje jako nějakej strašák XDDDDD jen se ukáže vě dveřích a Amelie by nejradši předvefla rekordní čas ve slézání z cizí hrazdy XD
Jůůůůů
(Herwen, 30. 9. 2007 22:03)Úžasné pokračovaní a předešlou povídku. Sl.Adri máte můj neskonalý obdiv :D
Jůůůůůůůůů :D
(Elleanor, 30. 9. 2007 20:17)
To s těma očima bylo rozkošný - že se jich neptala :D To si budu muset někam zapsat :DDDD
Jinak musím říct, že jsi bravurně navázala na předchozí díl ;) Musím říct, že jsi to fakt podala úžasně :) Sice mě trochu překvapil Juri, myslela jsem, že se k ní moc znát nebude po tom všem - ale asi se změnil a myslím si, že tam ten děj možná ještě zamotá :D Nicméně to bylo úžasný - ostatně jako všechny díly :) Ale tohle bylo fakt něco ;))
m_m
(Nime, 30. 9. 2007 18:39)hehe nejvíc semi líbilo jak že: já si říkala,že nějak změnila názor xDDD jinak supr
Jééééé...
(Jaheira, 30. 9. 2007 17:27)
To je hezkííí:D ale krátké to byló:D ale newá;) sůpr čůpr, mega boží:) Dokonce tam byl i Juri:D už se těším na další pokráčko:)
Jupi jou:) :D
jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů
(Arkela, 2. 10. 2007 0:41)