Jdi na obsah Jdi na menu
 


16.díl: Milion a jeden konec

29. 9. 2007

,,Trošku víš se příště vyšvihni, prosím!“ zavolal Leon na Adri do sítě. Byl druhý den a oni už pilně cvičili, ačkoliv jim to po prohýřené noci šlo o něco hůře. Mezitím co Adri šplhala po žebříku, musela uznat, že Leon vymyslel opravdu strhující číslo. Co na tom bylo nejlepší, že polovinu prvků znala z jejich vystoupení nebo tréninků. Zkrátka si dal práci, aby jí to přesně sedělo. Nazvali to spolu Tanec Smyslů. Odrazila se od plošiny a s několika salty prolítla jednou hrazdou a u té druhé ji zachytil Leon. Vyšvihla se za něj dozadu, odrazila se od jeho hrazdy a v rychlých piruetách a všemožných otočkách se zachytila jednou nohou hrazdy nad nimi, spustila se po ní a držíc se hrazdou za kotník se točila dokola, vyletěla z hrady a v piruetách a provazu letěla k Leonovi, odrazila se špičkami od jeho dlaní, ten ji částečně vyhodil a odrazil se od hrazdy a v saltech letěl za ní. Adrianet se urychleně zahákla nohama za točitou hrazdu nad nimi, spustila ruce dolů a chytla Leona. Ten se díky ní vyšvihl nahoru na hrazdu a vytáhl ji. Pevně se ho držela kolem pasu. Přišla složitější část. Leon je rozhoupal a po chvíli se odrazili a roztočili do točitého skoku. Jenže to nebyl obyčejný skok, ale přitom se přetočili stále v točitém skoku hlavou dolů. Protější hrazdy se zachytil Leon nohami, Adrianet spustil, ta se vyšvihla nahoru, odrazila se a s deseti salty přeskočila na jejich původní točitou hrazdu. Leon mezitím se vyšvihl nahoru. Rozhoupali se a odrazili. Točitý skok naproti sobě taky měl změnu a tou bylo to, že jakmile se míjeli, otočili se a chytili se. Muselo to být naplánované přesně, jinak by spadli dolů. Jak tomu bylo i tentokrát. Leon ovšem stihl se chytit hrazdy a zachytil i Adri, takže se vyhoupli nahoru.

,,Stačí, dáme si pauzu, skoro to máme…,“ řekl udýchaný a podíval se na svojí lepší polovičku, která měla v očích nesouhlas, ale pak přikývla. Zhoupli se na plošinu a pak slezli dolů.

,,Jdi napřed, potřebuji ještě něco, za chvíli jsem u tebe,“ řekl Leon a poté co odešla, zamířil k síti. Oči se mu rozšířily šokem a lehce pootevřel ústa zděšením. Lano bylo naříznuté….

,,Co je to s tebou miláčku?“ ptala se Adri, při obědě, když už se deset minut díval někam do prázdna.

,,Nic, jsem v pořádku…,“ zalhal jí snad poprvé, nechtěl jí dělat starosti. Věděl, že to neměl dělat, tahat ji sem na festival. Jen by neřekl, že konkurence je až tak zákeřná.

Adri se na něj mírně nedůvěřivě podívala a pak se pustila do pošty, kterou si vyzdvihla na recepci, přitom v jedné ruce držela sklenku džusu. Rozevřela obálku a otevřela papír uvnitř. Najednou se ozval zvuk roztříštěného skla, když jí vypadla sklenka z ruky a rozbila se o podlahu. Leon se na ní vystrašeně podíval.

,,Co se děje?“ zeptal se jí, když spatřil jak je v šoku. Papír jí spadl na stůl. Vzal ho a urychleně přečetl.

Mě se neschováš…

Celý den Leon přemlouval Adrianet, aby šli na policii a odstoupili ze soutěže.

,,Aspoň mi pověz, kdo to je! Mám o tebe strach, pochop to!“ naléhal Leon na Adri na jejich pokoji. Dívka seděla tiše na posteli, pohled uslzený. Povzdechl si, sedl si k ní a objal jí.

,,Promiň, neměl jsem křičet..Ale prosím, moc tě prosím, řekni mi, co se děje..mám o tebe strach a nechci aby ses trápila…,“ šeptal k ní se slzami v očích a hladil jí ve vlasech.

,,Pamatuješ si, jak jsem ti jednou vykládala, že můj tanečník zemřel, když jsme byli v bance?“ promluvila konečně Adri. Přikývl.

,,Ten lupič, co ho zabil….je na svobodě…,“ řekla po chvíli váhání.

,,Snad ne…!“ nedokončil větu z šoku.

,,Posílá mi pořád podobné dopisy…museli jsme se kvůli tomu často stěhovat….Doufala jsem, že když se odstěhuju do Kaleida, tak to přestane, jenže mě tu našel…,“ šeptala a snažila se neplakat. Leonovi to najednou celé dávalo smysl. To lano…ten telefonát…

,,Musíme to ohlásit…,“ řekl rozhodně a vzal telefon, aby zavolal Kenovi.

Celý festival poté probíhal za zvláštních bezpečnostních opatření, ale výsledky pátrání byly nulové. Jelikož se dopisy ani pokusy o nehodu neopakovaly, Adrianet trvala na tom, aby pokračovala v účasti. A tak přibližně za půl hodiny měli vystupovat se svým Tancem smyslů, jehož vrcholem bylo, že spolu držící se za ruce letí vzduchem. Vlastně to bylo podobné Legendárnímu číslu, jak řekl Kejklíř Adrianet. Když se na něj tázavě podívala, mávl rukou. Nechtěl jí děsit ještě víc a fakt, že legendární číslo na světě dokázali jen dva lidi a to byly Sora a Leila, by jí rozhodně vystrašil. Také Leon zaujal postoj čím míň ví, tím lépe a doufal, že mu to odpustí.

Zrovna pozorovali ze zákulisí číslo May a Rossety. Nebylo špatné, ale bylo tam pár drobných chyb, jelikož i na ně dolehl zmatek a „kouzlo“ festivalu.

,,Je to dobré, zatím nikdo nepředvedl nic strhujícího, máme šanci,“ konstatoval Leon a Adrianet nesměle přikývla. Objala ho. Měla trochu strach. Opětoval jí obětí.

,,Když padá hvězda nade mnou…,“ začal Leon jí potichu zpívat. Usmála se.

,,A nyní uvítejme loňského vítěze Leona Oswalda se svou novou talentovanou partnerkou Adrianet Renawalti, kteří za námi přijeli z Kaleido Stage! Prosím potlesk!“ promluvil pořadatel. Adrianet s Leonem držíc se za ruku vešli na prkna, které znamenají svět.

Celé jejich vystoupení probíhalo hladce. Dali do toho své srdce, duši, cokoliv, co mohli a úspěch byl strhující. Nadešla chvíle, kdy měli naproti sobě skočit v točitém skoku, chytit se, chvíli se spolu točit a poté se od sebe odrazit a chytnou se hrazd. Bušilo jim srdce, ale byli si jistí. Měli v sebe naprostou důvěru. Tři…dva…jedna…teď! Vyskočili v dokonalém točitém skoku, jak se míjeli, chytili se nazpět, chvíli se točili ve vzduchu, poté se od sebe odrazili a úspěšně doletěli ke svým hrazdám a chytili se jich. Ozval se bujarý potlesk tisíců diváků. Vítěz byl jasný. Adrianet celá rozzářená oddechovala. Podívala se na Leona. Byl šťastný.

O dvě hodiny později už měli přebírat cenu. Opět se držíc za ruce, vystoupili na balkon, kde se cena předává. Předat ji měla opět Leila, legenda akrobacie.

,,Gratuluji, dosáhli jste absolutního vrcholu,“ mluvila k šťastné Adrianet a třásla si s ní rukou. Leon stál v pozadí, sledoval okolí. Náhle zpozorněl.

,,K zemi!“ vykřikl a strhl Adri a Leilu na zem. Ozval se zvuk, častokrát vražedný. Do poháru vystřelila kulka…

Ten den si zapomněla Adri vyzvednout vzkaz na recepci. Stálo v něm: Když tě nebudu mít já, tak nikdo…Vzkaz, který ji málem stál život.

,,Ano, díky poručíku,“ Leon položil sluchátko telefonu a otočil se na spící Adri. Měla namáhavý den a nechtěl jí rušit a tak opatrně ulehl vedle ní. V duchu přemítal, jak je policie neschopná, že jim zase utekl.

,,Už ho mají?“ zeptala se zničehonic Adri, ale znala odpověď.

,,Ne, ale prý našli stopu,“ odpověděl jí. Otočila se k němu čelem a přitiskla se. Pohladil ji ve vlasech.

,,Najdou ho, uvidíš…jdou po něm nejlepší policisti ze země a už zapojili i jiné organizace,“ utěšoval jí a stále ji hladil. Vtiskla mu na rty polibek. Nebránil se.

,,Málem jsem tě dneska ztratil,“ řekl tiše, zatímco ho líbala na krku.

,,Už na to nemysli,“ zašeptala mu do ucha. Rozhodl se souhlasit a hýčkal její tělo polibky. Tím večer zdaleka nekončil…

Ráno se probudila v jeho obětí. Ještě spal. Ze spánku se tvářil tak spokojeně. Opatrně se vymanila z obětí, dala mu pusu na čelo a šla se obléknout.

Když se vzbudil, byl v posteli sám.

,,Adri?“ zavolal, ale v pokoji bylo ticho. Zneklidněl a poté co prohledal jejich apartmá, zavolal Kenovi. Jenže ten o ní neslyšel. Oblékl se a že se půjde podívat na recepci, jestli nenechala vzkaz. Jeden tam opravdu byl. Rozevřel obálku a vyndal list.

,-Miluji tě, se mnou jsi v nebezpečí, dokud ho nenajdou, nevrátím se….žij šťastně, s láskou Adrianet.-

Četl těch pár slov znova a znova. Sesunul se na kolena. List papíru začaly skrápět slzy.

Urychleně se vzpamatoval a vydal se na letiště.

,,Ano, tato dívka odletěla, ale z bezpečností důvodů nesmíme říkat kam,“ souhlasila paní za pultem.

,,Jak to myslíte?! Vždyť já jsem její přítel!“

,,Je mi líto pane, to by mohl tvrdit každý..,“

 

 

O dva roky později

,,Leone to jsem já, Sora! Někoho ti vedu!“ ozvalo se po zaklepání.

,,Nemám na nikoho náladu, dejte mi pokoj!“ ozvalo se nevrle.

,,No nic, tak já asi zas pojedu domů…,“ ozval se veselý hlas za dveřmi šatny. Z místnosti byl slyšet řinkot, když Leon cosi upustil na zem. To nemohlo být možné….už přestal doufat…Šek ke dveřím a rázně je otevřel.

,,Eee, já vás asi nechám..,“ prohlásila Sora a odešla pryč.

,,Musím ti říct, ten výkon nic moc teda…,“ řekla vesele Adrianet, aby zlehčila situaci. Po dvou letech se usmál.

,,A jak to nakonec bylo s tím vrahem?“ ptaly se Mia s Annou Adrianet, zatímco Leon vyjednával s Kalosem.

,,Ále, ani se neptejte….chtěl vyloupit trafiku, jenže prodavačka byla ozbrojená a měla tam poplach a kamery, takže ho chytili….docela ironie, že?“

,,Tak a jsem v koncích!“ řekla Sora zvesela, když vešla dovnitř. Všichni se na ni tázavě podívali.

,,Myslíš, že jsi zapomněla to číslo z festivalu, Adri?“ otázala se jí.

,,Nevím…,“

,,Nicméně na to budeš mít fůru času, abys to zjistila. Šéf tě bere zpět,“ mrkla na ní spiklenecky.

Vychází hvězda, něco si přej! ;-)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sugoiiii

(Arkela, 2. 10. 2007 0:21)

pěkný a pěkně vyřešený stěma dvěma rokama...fakt supér Adri jak ty to děláš máš opravdzu talent... aten lupič mě dostal nečekala sem ho tam... to bylo pro mě docela velký překvápko,ale pěkný moc pěknýý díl :)

heeeeeeeeey XD

(Kalir, 1. 10. 2007 15:21)

z těch 2 let jsem teda nemohla XDDDDDD to je tak elegantně vyřešené, že se tomu nedá nic vytknout XDDDDDD aleeeeeee XDDDDDD jakooooo XDDDDD to se mi bedělá XDDDDD ten lupiš banky mě napasd hned =DDD půjdu na detektiva XDDDD pak vás oslním jak vás všecky odhalím XD ale moooc se mi to líbilo =) chytroučse vytuněné představení´=D

fikanéé

(Herwen, 30. 9. 2007 22:01)

Tak tohle byl super zvrat. Ještě že jsem četla ty poslední čtyři povídky hned po sobě a nečekala na pokráčka. To bych nevydržela :D

=((((

(Samííí, 30. 9. 2007 11:31)

néééééé, já necu konéééééc =(

mazanéééé

(Nime, 30. 9. 2007 10:09)

hehe Leon se zhroutí pokud jde o lásku mno to si počkej jak by reagoval u mých přepádů do loznice*dábelský smích* jinak ááááá prostě sugoii

OMG

(Jaheira, 29. 9. 2007 23:52)

Panebože:D tak tenhle díl byl fakt nejdrsnější, ale jako úplně luxusní:D šmankote já myslela, že mi vyletí nervy:D no a ten konec:D no uplně nejmegadrsnější fááákt:D ale nechci konéééc:D nemám ráda otevřené konce:D néééé... pokračování:D

sugoi

(Andy, 29. 9. 2007 23:41)

moc pěkné...(sice se mi to lehce začíná motat s jednou povídkou,co právě čtu,ale to je jedno...no však ty víš o co de;-)....ale jinak se mi to moc líbí....čekám na pokráčko ;))))))

Jůů :))

(Elleanor, 29. 9. 2007 22:47)

Téda, musím říct, že ten lupič z banky mě nějak nenapadl :( Já skoro podezírala i Yuriho - chudákovi jsem mu křivdila :D
Trochu jsem byla paf u toho konce, kdy byl děj a najednou text: o dva roky později. Tohle mě teda fakt dostalo :D
Trošku jsem si prvně říkala, jestli se jí to jenom nezdá - že ještě nic nevyhráli a tohle je jen sen - ale jak vidno, nebyl :)
Moc hezky napsané ;) A doufám, že to poslední díl není :D