Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. díl: Padá hvězda, něco si přej!

28. 9. 2007

Bylo parné ráno, ale vzduchem se proháněl svěží vítr a činil tak pobyt venku snesitelným. Na nebi bylo pár obláčků, které připomínaly chundelaté ovečky. Adrianet byla už dávno vzhůru a nejméně půl hodinu se dívala do stropu. Dnes měla svůj velký den. Dnes byl den premiéry. Byly v ní smíšené pocity. Tréma, zvědavost, zklamání ze včerejší zrady Yuriho. Popravdě se jí moc nechtělo vstávat a jít do Kaleida. Nevěděla, co mu říct, až ho potká. Vždyť je to směšné! Ona nic neprovedla, jen ho znemožnila před celým podnikem, ale právem! Nemá se proč bát….ona ne…

,,Vstávat a cvičiiiit Šípková Růženko, dnes má velký den, měla bys ho zahájit dlouhou sprchou!“ rozkřikl se Kejklíř, drobný a lehce nemravný duch jeviště. Za jeho poznámky ho téměř okamžitě a neomylně trefil polštář vyslaný rukou Adrianet. S povzdechem vstala a zatím co se protahovala, dívala se z okna na Kaleido Stage. Jakou absurdní náhodou se stalo, že dnes tu má vystupovat s mistrem akrobacie v hlavní roli. Je to sen několika tisíců dívek, ale je to i její sen? Nad tímhle přemýšlela už párkrát, ale doposud stále viděla Kejklíře. Vlastně tu bylo absurdní, že jí tenhle malý a poťouchlý mužíček tu drží. Kdyby ho neviděla, zůstala by tu? Na mysli jí vyplul Leon. Byl mu tak podobný…až nesnesitelně podobný….a zezačátku ho tak nesnášela. Jak se jí to teď zdálo absurdní, nesnášet ho..

,,Kaleido Stage, už jdu!“

V jídelně bylo rušno. Každý se do sebe snažil naházet snídani co nejrychleji, bylo ještě plno práce do večerní premiéry. Jakmile vešla, upřelo se na ní pár povzbudivých pohledů. Někteří jí v rychlosti i pozdravili, avšak ona zvládla jen přikývnout. V koutě už na ní volala Sora s ostatními kamarádkami. Nabrala si tedy na tác talíř s pudingem a sklenku džusu a šla za nimi.

,,Tak jak se vyspala budoucí hvězda?“ zeptala se s úsměvem Sora.

,,Spala jsem jak zabitá, dík za optání..,“ pousmála se a podívala se na jídlo před sebou a silou vůle se snažila donutit se dát do jídla.

,,Žádný div, včera jsi ještě dlouho do noci trénovala,“ přikývla Anna.

,,Jo no, snažila jsem se vypudit něco z hlavy a pohyb je osvědčený způsob,“ přikývla Adri a stále se upřeně dívala na jídlo.

,, O tom incidentu s Jurim si špitá celé Kaleido…,“ řekla opatrně Mia. Adrianet se na ni překvapivě podívala. Místo odpovědi jí holky ukázaly noviny.

,,A do háje…,“ zaúpěla Adri a v rychlosti si krátký článek přečetla, poté zabořila hlavu do dlaní.

,,Hlavu vzhůru hříbě, je to jen bulvár!“ ozval se povzbudivý hlas Chrise, který si sedl vedle ní se svým tácem.

,,Raděj něco sněz, tím že se na to budeš upřeně dívat, to do tebe nenaskáče,“ mrkl na n ještě a vzal lžičku s pudingem a začal před pusou Adrianet dělat letadýlko.

,,A za Kečoseee…,“ zabralo to okamžitě, Adrianet i ostatní se začali smát.

,,Kalos s tebou chce mluvit,“ ozval se velmi nevítaný hlas Juriho za zády Adrianet. Všichni umlkli. Adrianet vstala a s hrdostí jí vlastní odešla směr šéfovna.

,,Řeknu ti jednu věc, poslíčku, jestli ještě jednou jí ublížíš, už mě Adri nezadrží a zahraju si na malíře…jenže místo štětců budu mít pěsti a místo plátna tvůj obličej.,“ řekl nevraživě Chris k Jurimu. Ten se jen ušklíbl a odešel.

Tak a jsem v háji, pomyslela si Adri než na vyzvání vstoupila dovnitř. Jak očekávala, Kalos měl na stole noviny. V místnosti byl ovšem ještě někdo, Leon.

,,Gratuluji!“ Spustil šéf, jakmile za sebou zavřela dveře.

,,Obávám se, že vás nechápu?“ otázala se lehce zmateně.

,,Lepší reklamu jsi nemohla zajistit,“ pravil Kalos. Leon nic neříkal a díval se z okna.

,,Aha, hmm, děkuji,“ řekla lehce hořce. Nezajímalo ho nic, než ty zatracení peníze.

,,Chcete mi ještě k nějakému zhroucení snů pogratulovat?“ zeptala se lehce drze. Kalos jen nadzdvihl obočí, Leon se na ní otočil.

,,Ne, ale až nějaké bude, pokus se to využít v náš prospěch,“ vrátil jí smeč šéf.

,,Nemějte strach, budu dbát jen o blahu cirkusu,“ řekla lehce ironicky.

,,Tak ale už dost, chci promluvit k tobě a Leonovi. Dneska je premiéra a vy dva spolu hrajete milostný pár. Vím, že jste spolu měli mnoho nedorozumění, ale troufám si říct, že jste jej jako praví profesionálové překousli a i přes veškerý odpor k sobě jste zvládli nacvičit strhující vystoupení. Ať dnešek dopadne jakkoliv, chci vám pogratulovat a věřím, že ze sebe dnes vydáte jen to nejlepší. Můžete jít,“ ukončil Kalos menší proslov a pustil se zase do novin. Kdyby Adri mohla, začala by se smát a i v očích Leona spatřila známky pobavení. Ano, odpor mezi sebou opravdu s nemalou snahou překousli. Jakmile za nimi Leon zavřel dveře, začala se potichu smát. Leon se pousmál.

,,Půjdu zkontrolovat, jestli je vše v pořádku,“ řekl po chvíli a odešel. Adri se za ním dívala. Jeden z jeho mála úsměvů. Nakonec zamířila opačným směrem. Po chvíli bloumání bez cílu uslyšela z jídelny veselí, rozhodla se tam podívat. Jakmile vešla spatřila Chrise, jak sedí na stole s kytarou, hraje a zpívá s ostatními různé písně. Sedla si tedy k nim a připojila se k všeobecném veselí. Během času se jídelna zaplňovala, jak všichni už měli splněnou práci a přípravu na večer.

,,Díky, díky, jste skvělí! Myslím, že nastala chvíle, abychom uprosili hříbě, aby nám zazpívala!“ usmál se lišácky Chris a už pomalu brnkal na kytaru melodii. Adri se nejdřív rázně bránila, ale nakonec svolila a sedla si vedle něj na stůl. Poznala melodii.

,,Když padá hvězda nade mnou, tisíc přání plují oblohou i já to své skromném přidávám. Přeji si, aby úsměv věčně žil, tak přísahám….Tak neváhej, za svými sny se dej! A když náhodou na cestě k výšinám spadneš, usměj se a znovu se zvedneš…..“

Leon šel zrovna kolem, chtěl vědět, kde všichni jsou. Neomylně poznal hlas Adrianet, ale zůstal stát za dveřmi a poslouchal.

,,…že štěstí ti nepřeje, na to já nevěřím. Ač život není možná fér a láska řídím se jenom heslem ber, usměj se, ruku mi dej a hned bude zase všechno nej.“ Utichla i poslední struna kytary a jídelnou se ozval potlesk a hvízdání.

,,Nevěděla jsem, že umíš tak zpívat, někdy si musíme dát duet,“ mrkla na ní Sára a praštěně se zasmála, když jí plácla po zádech. Leon se pousmál. Najednou se mu jeho ruku zdála tak nějak prázdná a přání Adrianet bylo tak lákavé. Podíval se na hodinky a pousmál se. Zbývalo už jen pár hodin.

Adrianet se už připravovala v šatně. Už měla na sobě kostým a zbýval už jen make-up. Někdo zaklepal.

,,Dále!“ Dovnitř vešla na berlích Sora.

,,Sluší ti to!“ Usmála se. Adri se taky pousmála.

,,Nejsi nervózní?“ zeptala se jí hvězda cirkusu. Zavrtěla hlavou.

,,Byla jsem, ale už vůbec, Chris mě zbavil veškeré trémy. Ostatně jako vždy,“ Usmála se Adrianet. Sora si sedla naproti ní na židli.

,,Ukaž,“ vzala si od ní make-up a začala jí malovat. Panovala mezi nimi zvláštní pohoda. Jedna byla vděčná té druhé. Ale nemusely říkat nic, moc dobře o tom věděly.

Někdo znovu zaklepal.

,,Adrianet, jsi už připravená?“ dovnitř vešel Leon a byl lehce překvapen, když spatřil obě dívky spolu. Sora dokončila své dílo a Adri se na něj usmála a přikývla. Nadechla se a pak vstala.

,,Budu vám držet palce,“ usmála se Sora a sledovala, jak ti dva vyšli spolu ze šatny. Doufala v tenhle večer a vkládala do něj své naděje.

Mezitím šli pomalu Leon s Adri chodbou k zákulisí.

,,Omlouvám se,“ řekl najednou Leon.

,,Za co?“ podivila se Adri.

,,Za to, jak jsem se k tobě dřív choval,“ řekl Leon s klidnou tváří i hlasem.

,,Zvláštní, já už jsem to zapomněla,“ pousmála se Adri a rozběhla se.

,,Poslední u opony je padavka!“ vykřikla se smíchem ještě. Pousmál se.

Vystoupení začalo velkolepým bálem. Potlesk díváků bel ohromující a tváře všech zářily štěstím i May, která hrála zlou kněžnu opravdu dokonale, že se jí leckteré dítě bálo. Ani zamilovaný pohled na Leona jí nedělal problém. Scéna skončila, měnila se mezitím, co diváci tleskali. Adrianet vydechla. Teď byla její chvíle.

,,Jdi na to,“ mrkl na ní Ken. Se zářivým úsměvem přikývla a vešla na jeviště. Potlesk byl jen ze slušnosti. Rozbušilo se jí srdce. Leon se na ní povzbudivě usmál. A to jí stačilo. Vyskočila z trampolíny na první patro lan a dala ze sebe vše, celé své srdce. Jakmile byla na posledním patře, přišla Leonova chvíle. Vystoupení poté prováděli spolu.

,,Klobouk dolů, zamilovaný pár hrají opravdu dokonale…,“ pískla Anna v zákulisí uznale ale ostatní jí okřikli syčením, ať je zticha a pozorovali strhují výstup. Diváci zrovna bouřlivě tleskali výkonu Adrianet a nadešla chvíle, kdy měla Sněhurka a princ skočit naproti sobě v točitém skoku. Pracovníci Kaleida ani nedýchali. Povede se jim to? Adrianet polkla. Věřila si. Věřila téhle chvíli, tomuhle kouzlu. Leon na ni mírně kývl. Přikývla. Zavřela oči a skočila. Za chvíli se chytla protější hrazdy a ozval se opravdu hromovým potlesk a pískání. Rozzářila se. Otočila se na Leona, taky se usmíval. Zbytek scény si opravdu užívali. Nakonec skončili v zájemném obětí a potlesk nebyl malý. Zbytek představení proběhl hladce a s úsměvy všech, jak diváků, tak účinkujích. Od sólového čísla Adri, kdy najde v lese chaloupku, až po výkony May a Chise. Nakonec trpaslíci osvobodili prince ze zajetí společnou silou, komická scéna byla odměněna bujarým smíchem. Princ našel mrtvou Sněhurku. Měla přijít scéna, kdy zády k obecenstvu se k Adri skloní a hraje polibek. Adri opravdu hrála mrtvou dokonale, ani nedýchala. Zničehonic ucítila Leonovi rty na těch svých. Mírně zrudla překvapením, ale nebránila se. Leon jí něžně uchopil za bradu a ukončil polibek. Obmotala mu ruce kolem krku a usmála se. Vzal ji do náručí, scéna pokračovala jejich společným výkonem na hrazdách a trampolínách společně s trpaslíky. Nakonec skončili v obětí. Potlesk byl ohromný.

,,Jim se to….líbilo…,“ dostala ze sebe Adri potichu, tak, že to slyšel jen Leon. Chytli se za ruce a mávali ostatním. Obecenstvo vstávalo, úspěch byl obrovský.

,,Zrodila se nová hvězda, co říkáš Kalosi?“ zeptala se s úsměvem tleskají Sora.

,,Že se mi to asi zdá….,“ odpověděl jí šéf. ,,Ale ještě jí čeká dlouhá cesta,“ dodal.

Po vystoupení se Adrianet a Leon procházeli k ubytovnám. Bylo mezi nimi ticho.

Adrianet se podívala k obloze.

,,Padá hvězda, něco si přej!“ rozzářila se a dívala se ke hvězdám. Leon jí chytil za ruku.

,,Funguje to rychle…,“ špitla Adri. Usmál se a políbil ji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nwm co říct xD

(Wakia, 1. 12. 2009 19:16)

Vážně pecka....čtu to už asi po 20 a vždycky se strašně nasměju obzvlášť na začátku s tím Kejklířem polštářem přimáčknutým na zdi(z mý hlavy xD) ale nážně je to super celý......já bych si prála být Adrianet jako mrtvá sněhurka :)

moooc

(co to má bejt, 10. 6. 2008 15:55)

coto jako má bejt moooc trapný

Jak zvláštní...

(Satsea Erat-Nac-Rev, 19. 1. 2008 15:01)

krásný příběh, skvělý nápad, obrovský talent, objektivně každých dvacet třicet řádků textová chybička, absolutně přehlédnutelné... Obzvláště bravurní vtažení do děje, okořeněné humorem, pečlivě vykreslené charaktery postav, přehledná návaznost, člověk se v ději i v aktérech orientuje bez problému, i když občas v první osobě mluvíš za jednu, dvě i tři postavy. Hlavní vlastnost "má to hlavu a patu" taktéž neschází. dějová linie je strhující, nechává ve čtenáři dojem, vytváří emoce, naskýtá tak skutečně příjemný zážitek. Věřím, že Adrianet jednou obživne nejed ve virtuálním textu, ale teké v jedné z nejprodávanějších knih.
děkuji za počtení...

ja chci takyyyy:'( XD

(Jeanne, 5. 12. 2007 17:35)

jůůů, to je kawaiiii*-*

Naprosto super :D

(Herwen, 30. 9. 2007 21:55)

Úžasné, vždycky čtu tyto povídky na jeden dech, aby se mi mohl zastavit najednou a né po kouskách :D

Whuáw

(Jaheira, 29. 9. 2007 23:02)

Jéé, super jako vždy:) úplně bomba:D nejlepší byla věta: Řeknu ti jednu věc, poslíčku, jestli ještě jednou jí ublížíš, už mě Adri nezadrží a zahraju si na malíře…jenže místo štětců budu mít pěsti a místo plátna tvůj obličej ... to bylo řečeno fákt hezkyXD ale jako doufám, že budou eče další díly:) nebo jiná skvělá povídka
PS: Jen tak dál :)

jéééé =)

(Kalir, 29. 9. 2007 13:21)

juuuu =D a jééééé =D chcu umět tu písničku =D cu k ní noty =D se ji naučím na flétn XD na truc svém antitalentu XD XDDDDD a malííííř XDDDD tak malovat bych možná zvládla i já XDDDD i když...XDDDD Cris určitě líp XD asoň by ten Juriko ksichtík dostal nějaké sympatické barvy =))))) Jinakj á hvězdičky ráda, ses mi s tímhle dílem trefila do noty =))))) Všecko to je moooc klásné a zááářiivéééé =) a to vystoupení bych mooooooc ráda viděla =D

kawaiii sugooooi

(Arkela, 29. 9. 2007 2:21)

No Adrísku ty ses vyznamenala tohle byla snad ta nej krááásnější povídka ze všech. Strašně se mi líbilo to s tím malířema ta scéna s polibkem i ten konec..plostě vše...
A zase mě dostal Kečos.. ten nezklame...
Opravdu máš ohromný dar... a ať už budeš psát o čemkoli doufám,že si to budu moc přečíst, protože ty to umíš tak hezky všechno podat a nic tam není okecávaný (jako když píšu já) a člověka to neomrzí číst i po několikátý...
No těším se na nové krásné povídky ať už budou očemkoli... :) :)

nemám slov :))

(Elleanor, 28. 9. 2007 22:59)

Páni, tak tohle bylo naprosto velkolepé - od začátku až do konce :) Také mi přejel úplně mráz po zádech při té scéně s polibkem - lepší chvíli jsi pro jejich první polibek vybrat nemohla :))
tuhle větu asi nikdy nezapomenu: zahraju si na malíře…jenže místo štětců budu mít pěsti a místo plátna tvůj obličej :DDD
A ten konec krásně vymyšlený :) Já vím, že jsi psala, že to je možná poslední díl - ale doufám, že to přeci jen bude pokračovat ... i když tohle je takový otevřený konec - možná je to tak i lepší :) Nicméně jestli budeš psát nové povídky, tak se na ně hrozně moc těším :) Máš fakt dar od samotného Boha ;)

Echm, proč tam nejsem i já? :D

(Lessien Séregon , 28. 9. 2007 22:54)

wow, a já myslela, že tam bude i něco se mnou, ael tohle je taky úžasný!!!!wow.. eh ted jsem si vzpoměla.. :D:D:D:D:D mikrofon... :D:D:D:D

Sugoii♥♥

(Nime, 28. 9. 2007 19:23)

Ááááááá sakra!!!jaktože to tak umíš????^^ bylo to mooooc krásné nejhezčí bylo tohle:Zničehonic ucítila Leonovi rty na těch svých. ááá to mi přejel mráz po zádech♥♥