13. díl: Sladká pomsta
Druhý den si Adrianet už tradičně dávala několikakilometrový běh po nábřeží. Sice nemusela, ale už to byl prostě zvyk, který ji udržoval v kondici. Co čert nechtěl, obloha se začala zatahovat a za malou chvíli už ucítila na své pokožce teplé dešťové kapky a v dálce se ozvalo zahřmění. Déšť jí nijak nevadil, takže pokračovala dál. Měla pocit, jakoby z ní smýval všechny její pocity a činil jí volnou. Milovala ho i letní bouřky. Jenže začaly padat drobné kroupy a ty už jí přeci jen mírně bránily pokračovat v běhu. Rozhlédla se kolem a pohled jí utkvěl na jedné vlídně vypadající kavárně, kam se rozběhlo pár opozdilců, kteří taktéž hledali úkryt. Zamířila tedy tím směrem a za malou chvíli, poté co si před vchodem vyždímala na sobě tričko nasáklé vodou, už za ní zacinkal zvonek na dveřích. Kavárnička byla opravdu útulná, s dřevěným obložením stěn a lehce starobylým nábytkem navozovala kouzlo domova. Jakmile se rozhlédla po hostech, mírně se zarazila. U stolku u krbu seděl nikdo jiný než Leon a četl si v knize. Zřejmě ho na procházce taktéž zastihl déšť, jelikož jeho vlasy ještě nesly stopy po zmoknutí. Doufala, že si jí nevšimne a sedla si ke stolku u okna, který byl daleko od toho jeho. Upřela pohled na nápojový lístek a nakonec zvolila velký šálek jablečného čaje se skořicí za to pravé. Za malý moment už k ní přiskočil mladý usměvavý číšník.
,,Máte vybráno, slečno?“ otázal se zdvořile a při pohledu na dívku mu lehce zajiskřily oči.
,,Dala bych si jablečný čaj se skořicí, máte ho ještě?“ zeptala se s úsměvem.
,,Zajisté, hned je u vás!“ odpověděl jí, zapsal si a hned zamířil to připravit. Adrianet už se nemohla dočkat horkého nápoje, přeci jen byla promoklá a v tílku i kraťasech jí bylo chladno. Vyhlédla z okna a při pohledu na řádící bouřku se lehce otřásla zimou a nepokojem.Vyhlídka několikahodinového uvíznutí v kavárně, kde kromě jí a Leona byli asi jen tři hosti, ji nijak netěšila.
Vzhlédl od knihy už ve chvíli, kdy vkročila dovnitř, ale odolal pokušení za ní jít a předstíral čtení dál, ačkoliv na ní musel myslet. Byla tak blízko. Veškeré naděje mu ovšem vzal včerejší večer, kdy ji viděl s Yurim, zřejmě se rozhodla. Bude to tak lepší, nalhával si stále dokola. Jakmile ovšem kavárnou zazněl její medově hebký hlas, ucítil, že veškeré sebeovládání jde na ústup. Pohlédl k ní a zrovna v tu chvíli se lehce otřásla zimou. To byla jeho šance. Zaklapl knihu a vstal.
Když ucítila jak jí někdo na její ramena jemně dává sako, bála se vzhlédnout. Bála se mu podívat do jeho omamných fialkových očí. Přesto tomuto pokušení nemohla odolat.
,,Leone…já…myslela jsem, že čtete knihu…děkuji,“ vysoukala ze sebe s překvapeným úsměvem.
,,Smím si přisednout?“ zeptal se a učinil tak, když přikývla. Zamrzelo ho, že mu opět vykala. Nejspíš se rozhodla zapomenout na chvíli na pláži. Musel s ní v duchu souhlasit, bude to tak lepší.
,,Copak jste četl?“ zeptala se po chvíli ticha.
,,Budeš se mi smát,“ řekl k jejímu překvapení poměrně mile. V očích měl cosi zvláštního. Jakoby se ten ledový Leon, král zimy a arogance, úplně roztříštil na malé kousíčky.
,,Nebudu, slibuji,“ mrkla a už čekala, co z něj vypadne. Byla překvapená z jeho vlídného chování. Bála se nejhoršího a snažila se nemyslet na důvod jeho změny, ačkoliv tyto myšlenky způsobovaly, že se jí rozbušilo srdce rychlostí deset úderů masivního kostelního zvonu za vteřinu.
,,Sněhurku a ostatní pohádky,“ přiznal barvu. K jeho překvapení se mile usmála.
,,Obdivuji vás,“ řekla po chvíli. Tázavě se na ni podíval.
,,Já se na to snažím myslet co nejmíň. Premiéra je už zítra a já se při té myšlence klepu jak ratlík,“ přiznala s mírně zoufalým, ale pobaveným výrazem.
,,Nemáš důvod se bát. Vše je nacvičené do dokonalosti, nakonec se ti povedl i ten točitý skok, který ti zprvu nešel, překonala si všechen strach i samu sebe,“ řekl téměř neslyšně. Jelikož se k nim právě přihnal číšník s čajem, pouze se usmála. Chvíli bylo ticho. Oba měli pocit, že není potřeba nic říkat, jejich vzájemná společnost je naplňovala štěstím, klidem a pohodou a ten pocit se rozléval po celém těle a zahřál je lépe než čaj. Bouřka venku se začala uklidňovat.
,,Já…asi bych měla jít, než začne Kalos vyvádět,“ řekla Adrianet nijak nadšeně a mávla na číšníka, že zaplatí, Leon však její ruku lehce zarazil.
,,To je dobré, nech to na mě.. a to sako si nech, ještě trochu prší a já nechci mít nastydlou partnerku, vrátíš mi ho večer,“ zarazil ji se zvláštní něhou v očích, když už si svlékávala sako. Pousmála se a s děkováním se rozloučila a následovně vběhla do deště. Leon ji pozoroval z okna kavárny, dokud nezmizela.
,,Ta kouzelná dívka je vaše partnerka?“ zeptal se lehce zklamaně číšník, když přišel.
,,Bohužel jen na jevišti,“ odvětil Leon s pochmurným výrazem upínající na vzdalující se Adrianet.
Adri vběhla udýchaně do Kaleida, mokrá od hlavy až k patě. Na chodbě se málem srazila s Christianem.
,,Hříbě shání tě ten váš šéf…no…jak se jmenuje…Kečos,“ brebtal pohledný mladík schválně komolené jméno. Jeho vtip ovšem zaručeně zabral a Adri se začaly cukat koutky. Zamířila požadovaným směrem a Chris si ji se zamyšleným výrazem prohlížel. Pokud si pamatoval správně vlastníka toho saka, pomyslel si, že jeho malá chráněnkyně vlítla zase do pořádného průšvihu.
,,Pojď dál!“ ozvalo se za dveřmi poněkud nevrle, když zaklepala.
,,Hledal jste mě, šéfe?“ zeptala nevědomky toho, že její vzhled musí vypadat opravdu velmi zajímavě. Mokrá od hlavy až k patě, na sobě měla ještě Leonovo sako.
,,Ano, dneska večer jsem tobě a Christianovi domluvil působení v jednom podniku. Budete tam mít zhruba osmiminutový volný program. Chci vás tak oba zbavit trémy před publikem, abyste na zítřek působili uvolněněji. Navíc předpokládám, že tanečníci tak špičkové úrovně ,jako vy dva, budou báječnou reklamou,“ prohlásil Kalos kameně a přitom si jí prohlížel od hlavy až k patě. Pohled mu utkvěl na onom kousku vypůjčeného oblečení.
,,Už tento večer? Ale já ani Chris jsme přes rok netančili!“ namítla Adri, ale věděla, že marně.
,,Tak to abyste šli urychleně trénovat,“ řekl šéf nijak nevzrušeně a už se věnoval prohlížení nějakých listin. Adri poraženě opustila šéfovnu a rozběhla se k sobě na pokoj, aby se převlékla do trikotu a usušila a vyžehlila Leonovo sako. Opět děkovala vševědoucí jasnozřivé mamince, že jí mini žehličku zabalila do kufru taky. Za pár minut už převlečená, usušená a s Leonovým sakem vcházela do tělocvičny, kde měl být Chris s jejich společným trenérem. Rozhlédla se tázavě po tělocvičně, ale nikde nezahlédla osobu se stříbrnými dlouhými vlasy a fialkovými oči.
,,Hledáš někoho mrně?“ zeptal se jí Chris z hrazdy. V tělocvičně kromě jeho cvičila ještě Amélie a zbytek trpaslíku na trampolínách.
,,Nech si to mrně a raděj vyklop, kde máš trenéra?“ zeptala se ho lehce nabručeně.
,,Myslel jsem, že to víš ty, miláčku,“ vrátil jí smeč a pohlédl na sako.
,,Raděj drzoune slez z nebeských výšin, než si nabiješ frňák, abych ti ho mohla zlomit já,“ řekla mírně mrzutě.
,,Pohni kostrou, za patnáct minut v tančírně!“ zavolala na něj ještě, než se opět vytratila a zamířila zpět k ubytovnám. Mezitím už přestalo pršet a krásně svítilo slunce, které se jí jakoby snažilo dodat odvahu v jejím sebevražedném činu, jehož náplní bylo najít Leonův byt a pokud možno být nepozorovaná, když do něj bude vcházet. Dále najít odvahu do něj vůbec vejít a opět odejít. Mezi jednotlivými úkoly bylo také zahrnuto vrácení saka, se kterým se jí loučilo opravdu těžko. Když pomyslela, že ho nosí on….Dost už!Na co to proboha zase myslí?! Byla odhodlaná říct Yurimu svojí kladnou odpověď. Jen tak totiž Leonovi mohla odolat. Navíc, když se to vezme kol a kolem, tak je Yuri pohledný a milý mladík s dobrým srdcem. Byla přesvědčená, že po jeho boku bude šťastná. Musela.
K jejímu štěstí potkala Soru, jak vychází za pomocí berel z ubytoven a míří tam, odkud šla Adri.
,,Ahoj, Soro chceš pomoct?“ nabídla Adri oporu, ale dívka s úsměvem zavrtěla hlavou.
,,Ne, to je dobré..,“překvapeně upřela zrak na obsah jejích rukou.
,,Ehm, jo, nevíš náhodou, kde bydlí Leon? Chci mu vrátit sako, půjčil mi ho, abych nenachladla při bouřce….není to tak, jak to zní!“ vyhrkla ještě narychlo, ale Sora se pouze usmívala.
,,Bydlí v severní části ubytoven, je to menší budova, od té naší trošku dál. Vede tam cesta s palmami, určitě to nemůžeš minout. Jo a byt číslo 11, úplně nahoře,“ mrkla na ni Sora.
,,Díky,“ usmála se Adri a zamířila tím směrem. Po pár minutách opravdu budovu našla. Vypadala o fous lépe, než ta jejich. Luxusnější design i auta majitelů byly toho nezvratným důkazem. Adri polkla. Mezi zaparkovanými auty bylo i to Yuriho. Modlila se, aby ho teď nepotkala. Ne s Leonovým sakem v náručí. Vyjela výtahem až úplně nahoru. Na patře byly pouze jedny dveře a ty byly očíslovány jedenáctkou. Polkla. Bylo to tu. Klid to zvládnu. Zaklepu, poděkuji mu za laskavost a odejdu s výmluvou, že spěchám na trénink. Fajn to zvládnu. Nadechla se a vydechla a téměř uklidněná došla ke dveřím a zaklepala.
Podivil se. Kdo po něm teď může něco chtít? Nejspíš to bude zase otravovat May s dalším nápadem na vylepšení jejich čísla, kde zlá kněžna vězní prince na zámku. S nijak nadšeným výrazem došel ke dveřím a otevřel. Polkla. Leon měl na sobě pouze kalhoty a ručník kolem ramen. Byl ještě trochu mokrý a Adri se naprosto zatajil dech.
,,Já….přišla jsem vrátit sako…děkuji,“ vybreptala ze sebe nervózně, pohled cudně sklopený k zemi a sako položené na natažených rukou před sebou. Pousmál se, když spatřil její rozpaky a roztomilé červenání.
,,Pojď dál,“ pozval ji dovnitř a sám odešel zpět do bytu.
,,Já ale…tak dobře,“ vzdala se omráčená jím a vešla dovnitř, zavřela za sebou dveře a nesměle se rozhlédla. Byt byl vybaven velmi vkusně a elegantně.
,,Kde vám můžu nechat to sako?“ zeptala se neurčitě do útrob bytu, kam Leon zmizel. Lehce překvapeně sebou trhla, když ucítila jeho horký dech na svém krku. Následovně jí vzal sako, přitom se ovšem jaksi „nechtěně“ jí o něco déle dotkl a dal ho na věšák vedle dveří.
,,Já…musím jít,“ řekla rozhodně a sáhla na kliku u dveří, ale záhy na její ruce byla i ta Leonova.
,,Leone….prosím…pusť mě…,“ prosila zoufale s přivřenými oči. Přemáhala se. Ve skutečnosti si nepřála nic více, než tu zůstat, v jeho bytě…Poznal její přemáhání a skutečnost, že mu tyká ho jen utvrdila v tom, že má téměř vyhráno.
,,Proč? Nechci…,“ řekl, jakoby jí prosil, aby zůstala.
,,Ale já nechci zase ztratit někoho, koho miluji, je to tak těžké pochopit?!“ vykřikla zoufale se slzami v očích a celá rozechvělá. Překvapením upustil kliku a Adrianet využila té šance a utekla. Ztratit někoho, koho miluji…ta slova mu nešla vyhnat z hlavy ještě několik hodin.
Odpoledne Adrianet díky pernému tanečnímu tréninku uteklo, jako voda a byl tu vytoužený večer. Leona vylákal ven jeden novinář kvůli soukromému rozhovoru do prý populárního podniku.
,,Pane Oswalde, co mi povíte o své partnerce, slečně Renawalti?“ zeptal se ho pisálek v elegantním obleku.
,,Vše už bylo řečeno. Milá a nadějná dívka, která je velkým přínosem pro naši scénu a představení, které má zítra premiéru,“ odvětil Leon s chladným výrazem.
,,Předpokládám, že tohle je jedna z reklam,“ poznamenal novinář a pohodil hlavou k tanečnímu parketu. Leon se tam nechápavě podíval. Spatřil muže ve středních letech s mikrofonem.
,,Dámy a pánové! Přivítejte prosím dnes netradiční a vzácné hosty, kteří zajisté potěší vaši srdce svým uměním!“ uvaděč se mezitím dramaticky odmlčel a poté mluvil cosi o jejich úspěších atd. Mezitím Adri s Christianem pozorovali za oponou obecenstvo u stolů.
,,Hele, máš tu obdivovatele,“ poznamenal s úšklebkem Chris a nechal ji nakouknout. Adri zalapala po dechu. Nejenže tam byl přítomen Leon, který očividně poskytoval rozhovor, ale také spatřila Yuriho s jakousi slečnou v růžových vyzývavých šatech, která rozhodně nebyla kamarádka, známá a už vůbec ne příbuzná. Oba pánové ovšem vypadali, že s jakýmkoliv výstupem jako součástí programu večera nepočítali. A to ještě netušili, kdo jim ho bude předvádět.
,,Hele, nevyznal ti ten mizera náhodou včera lásku?!“ řekl naštvaně Chris a zatínal pěst, když skrz škvírku sledoval Yuriho, jak se slečnou flirtuje, objímá ji, atd. Adri se lehce rozechvěla. Yuriho sice nemilovala, ale měla ho ráda a chtěla s ním být. On jí mezitím lhal a hodlal podvádět.
,,Chrisi…nech to být, to je dobrý,“ řekla se slzami v očích.
,,Ne to není dobrý Adri!“ trval si na svém a zaťal i druhou pěst.
,,Přece tam nevtrhneš a před celým podnikem mu nerozbiješ hubu?“ zeptala se ho, ale moc dobře věděla, že toho byl schopen. Rozhlédl se kolem a pohled mu utkvěl na kytaře.
,,Taky tě napadlo to, co mě?“ zeptal se jí. Dívka tázavě sesunula pohled stejným směrem a poté se jí v očích rozjasnilo pochopení.
Z opony vyšel člen skupiny a zamířil za uvaděčem.
,,Ah, jistě, samozřejmě,“ přikývl mu uvaděč na jeho šepot. Člen kapely zamířil ke zbytku a rozdal jim šeptem pokyny. Ti se po sobě ohlédli a poté přikývli.
,,Dámy a pánové! Jsme hrdí, že vám dnes můžeme poskytnout zcela vynímečný výstup, který tato dvojice doposud nikde nepředvedla. Prosím přivítejte co nejsrdečněji taneční a hudební pár Christiana Oskara a Adrianet Renawalti!“ Uvaděč začal tleskat a po chvíli se odklidil kamsi. Yuri i Leon zbystřili.
,,Nesnáším to příjmení, udělám si pseudonym,“ zaúpěl Chris, než z opony vyšli s úsměvy. On s kytarou v ruce si sedl na jednu z barových židliček, které právě připravili na pódium Adri si stoupla k mikrofonu. Byli spolu sladění, Chris měl na sobě černé sako a kalhoty a rudou košili, Adri měla rudé šaty s nabíraným a velmi lichotivým výstřihem a šikmo ukončené, lehce nabírané. S milým úsměvem se podívala na diváky.
,,Dámy a pánové, je nám ctí, že můžeme dnes vystupovat zde, před vámi.“ Ozval se zdvořilý potlesk. Adri si vychutnávala Yuriho výraz, který evidentně panikařil a narychlo se odtáhl od své společnice. Leon pouze tiše vyčkával, co bude dál.
,,Musím se vám omluvit, následující píseň jsme vybrali narychlo, ale zahrajeme ji opravdu z celého srdce a doufáme, že se vám bude líbit. Chtěla bych ji věnovat někomu, kdo je tady v sále. Svému velmi dobrému kamarádovi,“ Adri se na chvíli odmlčela. Na slova velmi dobrý kamarád kladla opravdu důraz. Další vstřícný potlesk.
,,Ne, mě prosím netleskejte. Tento potlesk si zaslouží čestný a zásadový muž, Yuri Kilian!“ sama začala tleskat spolu s ostatními. Vychutnávala si, jak Yuri zavolal číšníka a urychleně se zvedal.
,,Ale Yuri, snad nás nechceš opustit? To nám přeci neuděláš?“ ozvala se opět Adri s mírným úsměvem. Její slova způsobila, že všichni přítomní se začali otáčet, kdo se zvedá a je tím dotyčným, takže Yuri musel rychle nahodit úsměv a sedl opět na místo. Vypadal čím dál nervózněji. Adrianet by se opravdu bavila, ovšem bylo jí trochu líto jeho společnice, která evidentně vůbec nechápala. Adri se podívala na své spoluhráče a přikývla. Bubeník odpočítal tempo a Chris s druhým kytaristou spustili předehru. Yuri chvíli seděl a náhle zpanikařil úplně. Poznal tu skladbu. Mávl na číšníka, ten ale nevnímal. Adrianet začala zpívat Never again od Kelly Clarkson. A s Christianem do toho dala opravdu celé srdce.
,,Nikdy znovu nebudeš mi chybět, nikdy znovu nebudu tě hledat, nikdy…nikdy znovu tě nepolíbím, nikdy znovu nebudu tě chtít, nikdy nebudu tě milovat! Nikdy!“ zpívala z celého hlasu i srdce Adri. Yuri se zvedl narychlo zaplatil a co nejrychleji se svou absolutně zmatenou společnicí se vypařil. Po chvíli píseň utichla a ozval se bujarý potlesk.
,,Děkuji, děkuji jménem celé kapely. To je mi překvapení, Yuri odešel, škoda.,“ poznamenala Adri a pár přítomných se zasmálo. Leon nevěděl co dřív. Jestli má doběhnout Yuriho a jednu mu vrazit nebo mu poděkovat nebo snad litovat, že s ním Adri chtěla něco mít? Nicméně na rozmýšlení neměl čas, jelikož Adri právě s Chrisem zamířili na parket a připravili se do požadovaného postoje. Za malou chvíli se už ozvaly první tóny písně, kterou někteří identifikovaly jako skladbu z Hříšného tance dvojky, Represent Cuba. Leon musel uznat, že těm dvou to šlo na parketu opravdu dobře. Pohybovali se ve smyslných rytmech s jistotou, elegancí a přirozeným talentem. Uvědomil si taky další věc a to sice, že v Adrianet objevil další stránku a to sice vášnivou a smyslnou dívku. Polkl. Ani druhá píseň Leonovi pocity nijak neuklidnila, jelikož pocházela ze stejnojmenného filmu, ale působila klidnějším, ale zoufalým dojmem a Adrianet s Christianem předváděli pár, kterému život nedovolí, aby se milovali, takže tančili s vášní a zoufalstvím. Proplétali se mezi sebou tak, že jejich tělo bylo téměř jedno. U těžších kousků se ozýval potlesk, ale mnoho lidí spíše se zadrženým dechem sledovalo jejich výstup. Leon se zamračil. Píseň utichla a oni skončili každý na druhém konci parketu. Sklidi ohromný potlesk. Držící se za ruce a s úsměvem se uklonili na všechny strany a poté zamířili do zákulisí.
,,Tak to byl talentovaný mladý pár Oskar a Renawalti, prosím ještě potlesk!“ ujal se znovu opět uvaděč a sám se přidal k tleskajícím. Leon vstal.
,,Omluvte mě na moment,“ řekl k novinářovi a zamířil směr zákulisí. Tam se mu podařilo najít šatnu Adrianet. Jen krátce zaťukal a hned vešel, byl rozhořčen.
,,Co to mělo znamenat?!“ zeptal se jí naštvaně. Překvapeně se na něj podívala.
,,Jak to, že večer před premiérou vystupuješ?! Ve smlouvě je jasně napsáno, že jsi závazně členkou Kaleido Stage! Až se to dozví Kalos, bude zuřit!“ vychrlil ze sebe a její úsměv mu pouze přidal na naštvání.
,,Právě Kalos mi tohle dohodil, abychom se s Christianem na zítřek zbavili trémy a přilákali lidi,“ odpověděla mu klidně. Nic neřekl. Chvíli tam tak stál, potom se otočil a zmizel ve dveřích.
,,Ach ta žárlivost,“ ozval se hlas u ucha Adri.
,,Co tu proboha děláš?!“ vykřikla na Kejklíře, malého ducha jeviště, když už se chtěla převlékat.
,,Co, se nemůžu na tebe podívat?“ zeptal se nevinně a prohlížel si ji od hlavy k patě.
,,Ne!“ odpověděla mu rázně a zavřela ho do šuplíku, ze kterého k nelibosti musela pustit, když už byla převlečená. Ignorovala jeho poznámky a zamířila ven.
,,Musím uznat, že slečna Renawalti má styl, všechna čest,“ řekl s údivem novinář, k Leonovi, když se vrátil.
Komentáře
Přehled komentářů
muheheheXDsuperXD
Excellent
(Herwen, 30. 9. 2007 21:54)Super, moc sem se těšila na pokráčko :D. Jsem zvědavá jak to nakonec dopadne :D
dalsi!!!!!!!!!!!!!!
(Sora, 20. 9. 2007 15:22)Moc pekne a kdy bude dalsi dil?????????????????????????????????????????????????????????????????????,Kdyztak mi napis na tenhle e-mail agnes9313@seznam.cz
hi:))
(Hayli, 27. 8. 2007 18:08)sjůper:)) oni sou teda šecky sjůpr:)) už jako mám absťák že nevim jak to bude dál:D je to fakt supr Yuri, takhle ho dostat to bylo užasný:D
sugoi
(Andy, 25. 8. 2007 22:43)achojky.....musim uznat že celá povídka je naprosto úžasná a tenhle díl byl dost hustej.Úplně maximálně se těšim na pokračování a nemůžu se dočkat jak to dopadne s Leonem a Adri......jéééééžiš....já už kvůli tomu nemůžu ani spát.....máš fakt talent(už začínáš bejt jak Mia ;-).....tak jen tak dál a doufám,že už tu brzo přibyde další dl...
ty jooo
(arkela, 20. 8. 2007 3:39)
Tak to sem teda nečekala od Yuriho, ale čekala sem že se něco stane co je rozdělí.
Líbilo se mi Kečos to se opravdu nemohla. Vybuchla sem smíchy, jen doufám,že sem nikoho neprobudila :)
Jinak tenhle díl byl jinejk než ostatní takovej no já nevím jak to popsat...je opravdu skvělej. Člověk tady opravdu snad všechny emoce. Opravdu krásně napsaný.těším se na další. A musím ti říct že takhle dlouho sem u compu nebyla nikdy...snad ráno vstanu. :)
Muhehe-OMG
(Nime-anime929(aanime.world xD), 18. 8. 2007 21:03)mno thakže jsem konečně zmkla všechny části(ti comi tu samo zbývali)mno a musím uznat,že se nemůžu dočkat pokráčka^^ jen thak dál :P a doufám,že si pak přečteš moji 14-ti stránkovou povídku o tobě..teda máto zatím éé...4 části,ale dlouhé^^
dodatek :D
(Elleanor, 17. 8. 2007 21:06)Když jsem si ten můj komentář znovu četla (abych viděla, kolik hrubek jsem tam nasekala :D), tak mě napadlo, abys třeba nepochopila špatně, jak jsem napsala, že v jediném díle dokážeš nabídnout čtenáři spoustu možnosti zasmát se atd. ... já to nemyslela jako v jediném - jako že tento je jediný :D ... všechny díly jsou vtipné, emotivní, vtipné a okouzlující :)) ... no jen pro přenost - radši :D No však asi víš, jak jsem to myslela ;)
wow :))
(Elleanor, 17. 8. 2007 20:57)
Tak prvně musím souhlasit s předchozími komentáři, že si to Yuri zasloužil - hošánek jeden nanicovatej :D
Potom nemůžu jinak, než tě pochválit za to, jak perfektně píšeš a rozvíjíš slova - tedy nenapíšeš jen například: viděl Leonovo sako ... ty to tak hezky rozepíšeš: Pohled mu utkvěl na onom kousku vypůjčeného oblečení. ... je skvělé, že to píšeš takhle v rozvíjeném stylu - moc se mi to líbí :))
Tento díl byl hodně emotivní a myslím, že mi pomohl udělat "cestu ve vzpomínkách do minulosti" ... když jsem četla, jak hezky se Leon chová k Adri, tak jsem si vzpomněla na začátky, kdy se k ní choval s odstupem a přiznejme si to - jako buran :D - ale teď, po určitém čase v povídkách ráda vidím, že se jeho vztah k ní změnil a teď je to mezi nimi takové, jaké je ;)
A když už jsem u těch vzpomínek a emocí - ta scéna v bytě, kdy se Adri natahuje po klice a Leon jí v tom zabrání ... musím říct, že mi úplně přejel "mráz" po ruce :D - napsala jsi to tak opravdově, že jsem se do toho úplně vžila, jako bych byla sama Adri :) Moc krásně umíš vystihovat děj, ale hlavně i zásadní okamžiky ;)
A teď trochu něco z jiného soudku :D - moc se mi líbil ten přeblebt Kečos :D To nemělo chybu :D Jsem ráda, že dokážeš v jediném díle nabídnout čtenáři možnost zasmát se, zasnít, rozvíjet svou představivost ... zažít něco emociálního, vtipného, překvapujícího, okouzlujícího zároveň - v scéně, kdy se Adri dozví, že ji Yuri zradil, tak v ní jsem právě tohle všechno našla ;) Skvělá práce ;))
:-)
(Zuzz, 17. 8. 2007 14:40)Ouuu Yuri si to zaslouzil...Docela me pobavila myslenka ze by nikdo tydle hvezdicce zmaloval xichtik :D...Jinac krasna prace uz aby byla dalsi kapca :P
=))))))
(Kalir, 17. 8. 2007 12:58)to sa mě páčí XDDDDD Yuri je dobrý ha*zl XDD se mi líbí jak ho vypekli XDDDD
to je ale h.... XD
(Jeanne, 5. 12. 2007 17:26)