Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. díl: Zakázané doteky

16. 8. 2007

Ozvalo se zaťukání. Leon se zrovna chystal na ranní trénink s May a nějak se loudal, moc se mu nechtělo trénovat s věčně hádavou partnerkou. May nebyla zlá, ale spolupráce s ní byla obtíž. Nejspíš to byla ona, už zase dotírá, pomyslel si. S povzdechnutím a mrzutým ledovým výrazem došel ke dveřím.

 

,,Ty?!“ zeptal se překvapeně a už chtěl zavřít dveře, když Yuri strčil do nich botu.

 

,,Seber v sobě aspoň trochu vstřícnosti a poslouchej, musíme si promluvit!“ argumentoval nevítaný host.

 

,,Proč bych s tebou měl chtít mluvit?!“ zeptal se chladně Leon.

 

,,Protože se jedná o Adrianet,“ uhodil hřebíček na hlavičku Yuri. Leon dveře otevřel.

 

,,Co je s ní?“ zeptal se, jakmile Yuri vešel dovnitř a zavřel dveře.

 

,,Oba víme, že Adri není ve své kůži a že jí něco trápí. Vím co to je a vím, jak by to možná šlo změnit, aby byla šťastná, ale potřebuji tvoji pomoc!“ šel k věci Yuri.

 

,,Vyklop to.“

 

,,Vím o někom, kdo je jí blízký a kdo by se mohl stát členem Kaleida. Je teď tady nedaleko a jsem si jistý, že jeho přítomnost by Adrianet pomohla vydat ze sebe to nejlepší a byla by tu šťastnější. Jenže akrobata za tak krátkou dobu dokážeš vytrénovat jen ty. Role Zrcadla je stále neobsazené a není pro ní potřeba obtížných kousků, když by se trénoval přímo na tu roli, zvládl by to,“ spustil Yuri svůj plán.

 

,,A proč bych měl chtít jí pomoct?“ zeptal se chladně Leon a jeho protivník se ušklíbl.

 

,,Nehraj divadlo…protože ti na ní záleží, přiznej si to. Jestli přistoupíš na plán, čekám tě s Kalosem po obědě v šéfovně,“ dořekl Yuri a odešel bez rozloučení. Leon stál ještě chvíli na místě a poté pochodoval po bytě. Co teď? Pomůže Adrianet i přes nutnou spolupráci s Yurim? Bude mu přednější její štěstí před jeho?

 

 

Adrianet mezitím už ve cvičebním byla napochodovaná ve volné tělocvičně, kde na ní čekala Sora s Miou. Hodila tašku do kouta a tázavě za nimi došla. Ať se rozhlížela sebevíc, Leon nikde.

 

,,Kde je Leon?“ zeptala se přímo. Mia se lehce podivila. To je snad poprvé, co mu řekla jménem. Pokaždé mu říkala mučitel, tyran, ten-jehož-jméno-nesmím-vyslovit a podobně.

 

,,Dneska trénuje s May. Budu odbíhat od nich sem a zase tam, ale Sora ti bude pomáhat a ti dva se nějak ukočírují sami. Co dneska tak smutně?“ otázala se jí režisérka k jejímu výrazu.

 

,,Ale…to nic….tak co mám dělat?“ zeptala se a spěšně nadhodila naučený úsměv.

 

,,Zatím se rozcvič, jdu dát pokyny jim, Sora už je pro tebe má,“ mrkla na ni Mia a odešla. Adri se tedy začala protahovat.

 

,,Tak jak ses vyspala?“ nadhodila téma k hovoru starší dívka se zlomenou nohou.

 

,,Ani se neptej,“ odsekla trochu nevlídně. Od nějakého času k ní cítí něco divného. Žárlivost? Věděla sice, že Sora o Leona nemá zájem, ale i tak se bála. Byla starší, lepší akrobatka, znali se déle…o čem to proboha přemýšlí?! Leon nikdy nebude nic víc než její dočasný akrobatický partner. Nemohla s ním být a přitom si připadala podivně prázdná, když u ní nebyl. Jeho doteky jí bolely a zároveň hojily. Ne, přece se nemůže znovu zamilovat. Sora se uzdraví a vrátí se po bok Leona a co ona pak? Už se jí nebude dotýkat, už jí nebude držet v náručí a aspoň na jevišti hrát, že jí miluje. Už nedovolí, aby ho opět ztratila. Byl mu tak podobný..

 

,,Co noha?“ zeptala se s úsměvem, aby zakryla svou předešlou nevlídnost.

 

,,Obávám se, že to ještě nějakou dobu potrvá. Nehojí se prý moc dobře, tak doktoři tomu dávají tak tři měsíce. Takže možná za mě budeš muset nacvičit ještě jedno vystoupení,“ mrkla na ní Sora. Záleželo jí na Leonově štěstí. Adrianet netušila, že přemluvila doktory, aby její zhoršený stav uznali. Noha se opravdu hojila špatně, ale byla to otázka týdne navíc, nikoliv měsíce. Doufala, že další vystoupení dvojici ještě sblíží. Ona jediná si totiž všimla, že na tom vystoupení na konkurzu Leon svou zamilovanost nepředstíral. S mírným úsměvem sledovala dívku. Byla si jistá, že by se k sobě skvěle hodili. Adrianet vypadala jako velmi slušné děvče s dobrým srdcem, vždyť se starala o děti, které ji milovaly.

 

,,Tak, co teď?“ zeptala se už rozcvičená Adri.

 

,,Probereme si prvky, kdy Sněhurka bloudí v lese až najde chaloupku trpaslíků. Jsou to vesměs cviky, které bys měla rychle zvládnout se naučit. Důležité v tomto výstupu je, abys zvládla zahrát zoufalost nejen výrazem, ale celým svým tělem. Jsi odloučená od domova, od svého milovaného, od všeho. Zvládneš to?“ otázala se Sora. Adri se jen uchechtla.

 

,,Já ti nevím…v takové situaci jsem se ještě nikdy neocitla,“ ušklíbla se a už zamířila na trampolínu, kde se měla první třetina výstupu odehrávat.

 

 

Na obědě si Adri se Sorou přisedly k novým dívkám, aby je lépe poznaly a taky proto, že Anna s Miou trénovaly do aleluja.

 

,,Tak jak se vám tu líbí?“ zeptala se Adrianet Amelie, Lessien a Elleanor.

 

,,No…je to zápřah..“ uznala Less poté, co spolkla sousto.

 

,,Mě to baví,“ ohradila se Elleanor.

 

,,Počkej si, až budeš trénovat na vystoupení,“ zazoufala si Less.

 

,,Jaký je Leonův trénink? Slyšela jsem, že dost těžký,“ prohlásila trošku ostýchavě Elleanor k Adrianet a Soře.

 

,,Leon je vynikající trenér. Jeho tréninky jsou těžké, ale zaručeně k něčemu jsou,“ odpověděla Sora po té, co se napila čaje.

 

,,To je pravda. Bez něj bych asi těžko se zvládla tak rychle vypracovat na aspoň minimální úroveň,“ souhlasila Adri.

 

,,Takže souhlasíš, že tu roli máš jen díky jemu?“ ozvala se Amelie.

 

,,Všechno čeho Adri dosáhla bylo díky jejímu talentu a odhodlání. Bez toho by se Leon mohl z ní udělat sebevětší hvězdu, ale marně,“ podívala se na ni kamenně Sora.

 

,,A co to ten intenzivní trénink vlastně je? Vsadím se, že bych to zvládla levou zadní taky,“ pokračovala v rýpání Amelie.

 

,,Viděla jsem tě běžet na pláži tam a zpět a slyšela jsem, jak se vyprávějí o tobě, že jsi musela každý den dělat několika hodinou rozcvičku. Je to pravda?“ pípla Elleanor a jakmile Adri přikývla, rozzářily se jí oči údivem.

 

,,A já tě zase viděla, jak jsi jela autobusem bez držení a na jedné noze. Kolik hodin jsi to musela dělat?“ zeptala se s tázavým výrazem Lessien.

 

,,Čtyři hodiny,“ odpověděla jí Adri poté, co polkla sousto.

 

,,To bych zvládla taky,“ trvala si na svém Amelie.

 

,,Tak si rovnou můžeš stoupnout do tělocvičny a budeš tam na jedné noze stát tak dlouho, dokud neuznám, že můžeš přestat,“ ozval se za nimi hlas Leona. Amelie mlčela.

 

,,Kalos tě chce v kanceláři,“ řekl Leon k Adrianet a poté odešel. Dívka se na něj celou dobu neotočila. V duchu se usmívala, že se jí Leon zastal a potěšilo ji to. Dojedla oběd, rozloučila se a vstala. Jakmile vyšla z jídelny sejmula usměvavou masku.

 

,,Pojď dál“ ozval se za dveřmi hlas ředitele cirkusu, jakmile zaklepala s neutrálním výrazem vešla.

 

,,Potřebujete něco?“ zeptala se a zavřela za sebou dveře. K jejímu překvapení byl v místnosti i Yuri, který stál u okna.

 

,,Ano, objevili jsme někoho, kdo by mohl být tvůj partner, jakmile se Sora uzdraví,“ odpověděl Kalos a kývl na Yuriho.

 

,,Pojď,“ řekl mladý muž k Adri a vedl jí z ředitelny.

 

,,Kam jdeme? On už je tady?“ ptala se Adrianet a byla nedočkavost sama. Yuri pouze přikývnul. Došli do tělocvičny. Mladík rozevřel dveře.

 

,,Musíš se odrazit s větším švihem!“ ozval se hlas Leona tělocvičnou, který stál opět v roli trenéra kousek od sítě. Adrianet postrčená Yurim vešla dovnitř a zahleděla se k síti, ze které právě kdosi lezl na zem.

 

,,A tohle, že hříbě dělá v jednom kuse?“ ozval se veselý hlas vysokého mladíka s tmavými trošku delšími než krátkými vlasy. Adrianet zalapal po dechu, rozběhla se a skočila mu na záda.

 

,,To, že si mě pleteš s letištěm omlouvá pouze fakt, že jsme se přes rok neviděli,“ řekl zvesela mladík a s námahou vyrovnal rovnováhu.

 

,,Ty zatracenej mizero, co tu sakra děláš?!“ smála se Adri a nepustila jeho obětí kolem ramen.

 

,,Taky tě rád vidím miláčku, chybělas mi. Jo a všechno nejlepší k tvým sedmnáctým narozeninám,“ zasmál se mladík. V Yurim i Leonovi hrklo. Adri se ho pustila a poté ho strčila na žíněnky.

 

,,To mám za přání k narozeninám?“ řekl dotčeně.

 

,,Ne, za toho miláčka!“ vyplázla na něj špičku jazyka a otočila se k Yurimu.

 

,,Na to jsi hádám přišel ty,“ řekla na oko uraženě s rukama složenýma na prsou. Yuri přikývl, nevěděl, co si má myslet, ale jeho pochybnosti se rozplynuly, jakmile mu vlítla kolem krku.

 

,,Děkuju,“ řekla rozzářeně a poté se ho pustila a zamířila k Leonovi.

 

,,A vám děkuji, že tomu mizerovi Christianovi věnujete čas,“ usmála se a poté k překvapení všech a zejména Leona ho lehce ostýchavě objala, neochotně ho pustila a vyběhla jako vítr ven. Yuri odešel taky.

 

,,A mě nepoděkuje, potvora mrňavá…,“ řekl na oko dotčeně mladík na žíněnkách. Leon stál pár vteřin jako opařený. Pořád cítil kolem jeho ramen její lehký dotek. Trénovali dokud nezačala mědnout obloha. Bez jakýkoliv slov Leon vyšel z tělocvičny. Stále se nemohl zbavit toho pocitu.Vzpomněl si, že má volno a v takových chvilkách se většinou procházela po pláži. Zamířil tedy ven a za chvíli doběhl na požadované místo. Lehce se pousmál, když spatřil jak vychází z vln v dvoudílných červených plavkách, celá mokrá. Tvářila se celkem spokojeně a jelikož se otočila k zapadajícímu slunci na obzoru, nevšimla si ho. Využila toho a zatím co se protahovala šel k jejím věcem, aby vzal měkkou osušku a následovně jí něžně dal přes její ramena. Nepolekala se, viděla ho, když stál kousek dál. Ruce se mu třásly na jejich ramennou. Jakoby ji chtěl držet a zároveň se bál. Nakonec se odtáhl a chystal se k odchodu.

 

,,Proč jsi přišel?“ zeptala se Adrianet k němu zády a snažila se udržet slzy. Zarazil se. Co ji přinutilo k tomu, aby mu tykala.

 

,,Chtěl jsem….radši nic,“ opět udělal pár kroků.

 

,,Neodcházej,“ zašeptala zoufale. To jedno slovo ho celého zmrazilo.

 

,,Odejdu, bude to lepší,“ řekl nakonec a zamířil pryč. Slyšel, jak se sesunula na kolena. Nechala téct slzy volně. Rozhodla se. To je jediné, co ji může zachránit.

 

Když si na pokoji sušila vlasy, někdo zaklepal.

 

,,Hned otevřu!“ křikla ke dveřím a zamířila tam.

 

,,Yuri, copak potřebuješ? Chceš jít dál?“ usmála se, jakmile ho uviděla.

 

,,Vlastně tě jdu ukradnout, u oběda jsi mi nedovyprávěla ty zábavné historky z tábora, takže na tebe počkám,“ usmál se na ni mladík a vešel dovnitř.

 

,,Ale bude to trvat, musím si usušit vlasy,“ varovala ho Adri.

 

,,Na tebe počkám klidně věčnost,“ oznámil jí s šibalskými jiskřičkami v očích a sedl si ke stolu, zatímco se Adri převlékala a upravovala.

 

,,Jestli chceš něco na pití, tak ve skřínce nad dřezem jsou čaje a káva!“ houkla na něj z ložnice. Yuri však nevstal, ačkoliv škvírka ve dveřích jejího pokoje vypadala velmi lákavě. Za malou chvíli už Adri vyšla v bílých šatech na ramínka, které byly dlouhé sice až ke kotníkům, ale měly vysoký rozparek. Na nohou měla opět řemínkové botky, ale v bílé barvě (sama se divila, kolik se jich do toho kufru vešlo a navíc tyhle nikdy neměla ve svém šatníku, maminka byla asi na nákupech, vševědoucí). Kolem Ramen měla přehozený průsvitný šál a vlasy sepnuté do skřipce, už vyfoukané.

 

,,Jdeme?“ zeptala se Yuriho s úsměvem, když sledovala jeho omráčený výraz.

 

,,Jsi nádherná,“ řekl okouzleně, když se vzpamatoval. Poté vstal a nabídl jí rámě. Společně vyšli ven.

 

,,A proč si nám vlastně zatajila narozeniny? To ti neodpustím,“ pousmál se s jiskřičkami Yuri, jakmile jim přinesli jídlo a popřáli si dobrou chuť.

 

,,Popravdě jsem na ně zapomněla,“ přiznala se Adri.

 

,,A co by sis vlastně přála?“ zeptal se jí Yuri a sledoval, jak způsobně a s elegancí jí, až to bylo roztomilé.

 

,,Yuri všechno už mám. Dal jsi mi tenhle život a dnes jsi mi přivedl i nejlepšího přítele,“ pousmála se. On už však měl nápad.

 

,,Tak za dva dny je den premiéry, jak se těšíš?“ optal se, jakmile jim odnesli talíře.

 

,,Ani mi o tom nemluv, začínám mít trému,“ usmála se mírně nervózně. Chytl jí za ruku.

 

,,To zvládneš,“ řekl povzbudivě a pousmál se.

 

Jakmile zaparkovali u Kaleida, procházeli se ještě po pobřeží.

 

,,Adri, chci ti něco říct,“ řekl tiše po chvíli Yuri.

 

,,Povídej,“ pobídla ho.

 

,,Víš..mám temnou minulost, za kterou se stydím. Přijde mi fér, abys o tom věděla. Předpokládám, že víš o Leonově sestře, Sophii. Před více jak třemi lety jsme se ještě spolu s Leilou účastnili Francouzského festivalu akrobacie. Leon a jeho sestra byli velmi dobří a já byl tehdy ctižádostivý arogantní mladík. Využil jsem toho, že se do mě Sophie zamilovala a v den vystupování jsem ji pod záminkou schůzky vylákal do dalekého parku, kam jsem nepřišel. Na cestě zpět ji srazilo auto…,“ Yuri se odmlčel. Adrianet nic neříkala. Neusmívala se, ale ani nevypadala naštvaně.

 

,,Adri..už od prvního dne se mi líbíš a cítím k tobě něco velmi silného, ale nezasloužím si tě, jsem vrah,“ řekl lehce zoufale. Adrianet se zastavila.

 

,,Nejsi vrah Yuri. Ty jsi ji nechtěl zabít. Je to minulost a ta je k tomu, aby se z ní člověk poučil a to, jestli si mě zasloužíš…,“ umlkla. Přemýšlela, co říct.

 

,,Promysli si to, neukvapuj se. Jak jsem řekl, na tebe počkám klidně celou věčnost,“ řekl, když došli před Kaleido.

 

,,Byl to krásný večer, děkuji ti za něj,“ pousmála se.

,,Já děkuji,“ odvětil, políbil ji ruku a poté oba zamířili do svých pokojů. Ani jeden neviděl pár fialkových očí, co je s bolestí sledoval z okna jednoho z pokojů.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

heh....^^

(Jeanne, 5. 12. 2007 17:07)

kraaaasa^^ ja se chi taky prochazet pri zapadu slunce*__*

děkuji

(Amiš, 21. 8. 2007 0:57)

Děkuji za to, že tě tak ignoruju děkuji za to, že máš pravdu s tím, že byc to taky zvládla XD

wow..

(Arkela, 20. 8. 2007 3:07)

Už nevím jak napsat že píšeš naprosto super povídky.. tahle mě opravdu dostala. Ty hlášky jak byl Leon na pláži Za Adrianet... ten konec no prostě skvělý. Nj už se mooc opakuju,ale za to nemůžu že mám tak malou slovní zásobu. Obdivuju tě a i ti trošku závidím talent,ale neboj nic ve zlém :) Já bych tohle prostě nikdy nezvládla. si super

Jahou... :)

(Hajiná, 19. 8. 2007 14:45)

Super, svěží, cool:D Ne, bylo to opravdu skvělé.Skvělé jako vždy:)
PS: Chudák Leon:):D ... a fandím Leonovi a Adri:)

Bravisimo :))

(Elleanor, 16. 8. 2007 17:15)

Na začátek musím říct, že tě obdivuji za to, jak ty příběhy nejen naprosto úžasně dokonale píšeš, ale i s jakou rychlostí dokážeš napsat tolik pokračování snad během dvou, tří dnů - to si rozhodně zaslouží pochválit ;)
Dále pak musím říct, že jsem se smíchy válela při: ,,To, že si mě pleteš s letištěm omlouvá pouze fakt, že jsme se přes rok neviděli,“ ... já fakt nechápu, kde na ty hlášky chodíš :D:D
Úplně paf jsem potom byla z toho, jak Adri objala Leona - tedy, to není nic tak nečekanýho, ale hezky jsi popsala i tu jeho překvapenou reakci ;)
No a pak ten konec - až mě to skoro dojalo ... dvě fialové pozorující oči - pokud jsem to dobře pochopila, tak to byly Leonovi :)) Takový krásný a přitom kapánek záhadný konec :)
Ale stejně to teď přeju Adri a Leonovi :D I když - Yuri je takový milý ... no, nechám se překvapit, jak to bude ;)

njn

(Kalir, 16. 8. 2007 16:26)

jéje...masoooo =D líbí, cu etě =D a cu víc Elleanor a Lessi XD

Ty woe...

(Lessien Séregon, 16. 8. 2007 12:51)

NO ty woe.... - to si musím užít.. tady nemůžu tečkovat... :D :D :D no ehm.. tak to bylo úžasný!! opravdu... :D už se moc těším na další.:)