10. díl: Závist
Druhý den vstala poměrně brzo, ač si mohla dnes přispat. Byl den konkurzu a netrénovalo se. Přibližně po deváté se vyhrabala z postele a do půl hodiny byla už oblečená do černé minisukně a bílého lichotivého korzetu s černou krajkou. Na krk si připnula černé korále na stejnobarevné stužce, kterou si zavázala na mašli. Vlasy si po učesání dala do skřipce. Teď děkovala své jasnovidecké mamince, že jí přibalila i černé řemínkové botky na kramflku, které si taktéž obula. Jakmile se ještě lehce nalíčila, vyšla na chodbu směr jídelna. Důvod, proč se dnes tak vyfintila byl nejen konkurz, ale taky tisková konference, která ji čekala hned po něm.
K jejímu překvapení v jídelně doposud nikdo nebyl. Podivila se, ale jakmile uviděla na hodinkách půl desáté, pochopila. V celou totiž začínají první konkurzy a všichni se připravují. Sedla si tedy s tácem k jednomu stolu a vychutnávala si chvilku klidu a relaxace. Ovšem ne dlouho. Do jídelny brzy přišel Leon. Nevšímal si jí a s tácem jídla si sedl k jinému stolu. Sklopila pohled na svůj salát a chvíli ho jen tak přehrabovala vidličkou. Mrzelo jí, že jí po všem tom co prožili, stále ignoruje. Nakonec to tak možná bylo lepší. Mezitím Leon se věnoval svému jídlu. Jedl velmi způsobně a elegantně, zkrátka Francouz. Koutkem oka si povšimnul, že Adrianet není do zpěvu. Bál se přisednout si k ní. Měl k tomu mnoho důvodů. Jedním z nich byla otázka, zdali vyslyšela jeho unáhlenou výzvu ke kapitulaci. Litoval toho, že to řekl. Byl v šoku z toho, že toho litoval. Nikdy dříve si s tím, co řekl, nelámal hlavu. Pohlédl na ni. Toho pohledu další měsíce i roky hořce litoval a zároveň za něj byl vděčný. Nespatřil tu drzou holku, která se už stejně pomalu rozplývala při každém tréninku. Spatřil okouzlující dívku, která ho byla schopná změnit v lepšího člověka. Rozbušilo se mu srdce. Nebyl schopen odtrhnout z ní oči, musel uznat, že jí to velmi sluší. Omráčeně sledoval jak se elegantně zvedá ze židle a odnáší uklidit svůj tác s prázdným talířem. Jeho okouzlení ovšem vyprchalo, jakmile dovnitř vstoupil někdo velmi nevítaný.
,,Tady mám svou vílu!“ ozval se radostný hlas Yuriho. Adri se na něj pousmála.
,,Copak? Hledal jsi mě?“ otázala se ho a lehce nervózně těkala pohledem z něho na podlahu.
,,Hledal. Slíbila jsi mi oběd a dneska tě nikdo nemučí, takže po konferenci si tě vyzvednu Sněhurko,“ usmál se šibalsky Yuri a přibližoval se k ní.
,,Já…tak dobře,“ povzdechla si nakonec a odhodlala se na něj podívat a pousmát právě v čas. Yuri jí zrovna jemně ovinul ruku kolem pasu a přiblížil se k jejímu uchu.
,,Sluší ti to, vílo,“ zašeptal jí do ucha, aniž by tušil o Leonově přítomnosti. Poté ji pustil a odešel. Leon jím zůstal nepovšimnut. Adri se tvářila rozpačitě a lehce se červenala. Neodvažovala se podívat svému akrobatickému partnerovi do tváře. Vyšla z jídelny s velmi zmatenými pocity. Leon zatínal pěst. Yuri mu opět bral tu, na které mu záleží. Nechá to tak?
Jakmile došla před tělocvičnu, zhluboka se nadechla, nasadila úsměv a vešla dovnitř. Byla mírně v šoku. Místnost byla přeplněná akrobaty i akrobatkami, kteří buď byli již členy Kaleida nebo se touto formou jimi chtěli stát. Na vyvýšeném stupínku stál Ken a snažil se vše nějak kočírovat. Zoufalý výraz na jeho tváři symbolizoval nepokoje. A vskutku, několik akrobatek od jinud se kolem něj tvářilo lehce rozzlobeně.
,,Říkali jste, že je to konkurz na Sněhurku? Tak jak to, že je role už obsazená?!“ rozčilovala se jedna s blond vlasy.
,,Nejen na ni. Hlavní role je opravdu už obsazená, jelikož jsme v našich řadách našli dívku s odpovídajícím talentem, ale volné jsou ještě další role,“ snažil se ji zoufale uklidit Ken.
,,Jistě, vedlejší role, které pro slečinku nebyly dost vhodné, že?“ rýpla si další s jedovatým jazykem. Adri byla v šoku. Omráčená sledovala celé dění. Lehce se jí rozklepaly nohy. S tímhle vážně nepočítala. Teprve teď si uvědomila, jaké štěstí jí vlastně potkalo. Hlavní role v Kaleido Stage. Po tomhle snilo asi stovky, možná tisíce dívek. Byl to i její sen?
,,Ticho! Informace o volných rolích jsme vyvěsili v čas. Komu nevyhovuje role jednoho z trpaslíků nebo Zrcadla, může odejít!“ rozkřikl se Yuri, který se jakýmsi zázrakem objevil za Adrianet. Všichni přítomní utichli a otočili se jeho směrem. Několik dívek opravdu odešlo, ale bylo jich jen pár s nosánkem nahoru. Ostatní, co nebyli členy souboru, upřeli pohled na Adrianet. Někteří si začali pošeptávat, jiní si ji nesouhlasně prohlíželi. Pár přítomných pánů nasucho polklo. Yuri postrčil Adri lehce dopředu, aby se vzpamatovala a šla zaujmout své místo na židli vedle Sory. Cestou slyšela zlomyslný šepot.
,,To musí být ta holka. Nejspíš místo získala přes postel, co myslíš?“
,,Já ti nevím, myslíš, že by některý s ní šel? Vždyť se na ní podívej.,“
,,Hihi, asi máš pravdu,“ špitaly si dvě dívky, když kolem nich procházela. Cizí si ji nesouhlasně prohlíželi, členi se na ni povzbudivě usmívali. Ty úsměvy jí dodaly sílu a tak usedla na místo už poměrně v klidu. Sora jí stiskla ruku, aby jí dodala odvahy. Na místo vedle ní usedl Yuri. Došel i Leon, který se držel dál. Většina cizích dívek ho omráčeně sledovalo, on však si jich nevšímal a šel přímo za Adrianet.
,,Jdi se převléci do úboru,“ řekl k ní poměrně klidně s vážnou tváří.
,,Ale..??“ tázavě se na něj podívala a následovně se usmála a přikývla. Ukáže jim, že si to místo zaslouží. Za malý moment se už vrátila ve svém černém trikotu se stříbrnou výšivkou, vlasy ponechala volné. Došla přes celou místnost až k žebříkům a začala lézt nahoru k hrazdě. Leon už čekal na té protější. Byla nervózní a to jen otevřelo starý strach z výšek.
,,Klid, už jsem to dělala tisíckrát, zvládnu to. Ukážu jim, že jsem rovnocenná partnerka Leona!“ mumlala si pro sebe povzbudivě. Scéna byla mezitím připravená pro její výstup. Několik provazů, které se překřižovali a v byli ve vodorovné poloze. Nad nimi byli přivázané další a další, vždy pár metrů nad sebou, takže tvořili něco jako patra. Pod ní byla odvázaná síť, ale za to tam byla velká trampolína, která snad nešla minout. K provazům se různě spouštělo několik stuh a úplně nahoře téměř v nebeské výšce byly dvě hrazdy a ještě výš dvě točité. Zavřela oči, nadechla se a vydechla a opět oči otevřela. Udělala první krok na lano a hned se cítila jako doma. Pirueta střídala piruetu, přemet, výskok, ladný pohyb bouřlivý. Vypadalo to, jakoby lana tvořila parket, na kterém tančila.
,,Musím okouzlit prince. Tančím v tichu večerní zahrady a on mě pozoruje z dveří tanečního sálu, kde je bál. Musím způsobit, aby se do mě zamiloval. Musím vypadat, jako víla,“ mumlala si v hlavě a mile se pousmála. V úplném středu lan se začala odrážet v piruetách. Zase tančila. Všechny pocity z ní šly skrz její pohyby. Usmála se roztáhla nohy i ruce a skloubila to s piruetou. Dala je opět k sobě, dopadla na špičku nohy na střed lan a odrazila se lehce, přitom letěla velmi vysoko v rychlých piruetách a dopadla na střed dalšího patra lan, kde znovu tančila, prováděla salta a otáčky, přemety, zkrátka vše, co se naučila pro tento výstup. Dala ze sebe vše, vylila celé své srdce s touhou obměkčit i to nejkamennější srdce. Jakmile tančila na třetím patru a posledním, přišla Leonova chvíle. S elegancí jemu přirozenou doskákal v různých akrobatických prvcích až na hrazdu a začal se rozhoupávat. Provedl několik samostatných skoků z jedné hrazdy na druhou. Adrianet-Sněhurce se zatajil dech zamilovaně ho sledovala. Leon-Princ se zavěsil za nohy a natáhl k ní ruce. Adri se třemi salty vyskočila až k němu, chytla se ho za ruce, vyhoupla se za něj, odrazila se lehce od jeho hrazdy a s pěti salty pozadu a vývrtkou na konci, kterou už tradičně prováděla se všemi těmi otočkami a točením kolem své osy i pólu, se nakonec pozpátku chytila protější hrazdy. Ozval se bujarý potlesk členů Kaleida a i některých nových. Usmála se, přetočila se na hrazdě čelem k Leonovi. Oba se zamilovaně tvářili a usmívali. Adrianet měla husí kůži. Věděla, že prostě musí a chce s ním předvést dokonalou zamilovanou dvojici. Odrazili se ve stejnou chvíli a s třemi salty vyrazili naproti sobě. Uprostřed se chytili za ruce a přitom se nesrazili. Cítila, jak si jí přitahuje k sobě a hladí í ve vlasech, zatímco padají na střed lan, od kterých se dokonale odrazili a ve společných otáčkách vyskočili až nahoru ke svým hrazdám, kde se na poslední chvíli rozpojili, aby se jich zachytli a naproti sobě udělali pět salt. Nesrazili se. Ozval se další bouřlivý potlesk. S dalšími salty se vyšvihla nahoru na hrazdy, pro točité skoky. Nastala chvíle D. Yurimu a dalším známým tvářím se zatajil dech. Překoná Adrianet svůj strach z výšek, když pod ní není záchranná síť? Překoná strach ze srážky? Rozhoupali se odrazili a provedli dokonalé točité skoky. Adri otevřela oči, jelikož je ze samého soustředění zavřela a právě v čas se zachytila hrazdy a vyšvihla se nahoru. Doslova zářila a co bylo důležitější, Leon se na ni usmál. Byl to upřímný a milý úsměv, takový na něm ještě neviděla. Nebyl nějaký zářivý, ale byl ze srdce. Ozvalo se nadšené pískání a tleskání. Leon skočil na hrazdu za ní. Otočila se k němu čelem a objala ho kolem pasu. Teď mu musela absolutně důvěřovat. Přitulila se k němu jak nejpevněji to šlo. Cítila, jak se odrazil a objal jí kolem ramen pevně, ale něžně. Letěli v točitém skoku a Leon se chytil hrazdy pod tou točitou. Další potlesk. Bleskově se chytli za jednu ruku tak, že se Adri sesunula pod něj a spustila se po stuhách na provazy, poté s piruetami přeskočila o patro níž a poté s Leonem po boku seskočili v saltech na trampolínu, přitom se drželi za ruce. Jakmile se odrazili, chytl ji kolem pasu, zatočil se s ní a poté už v vzájemném obětí přistáli na trampolíně. Chvíli bylo ticho. Oba zhluboka dýchali. Jako první začala tleskat Sora. Nic neříkala, jen stoupla, tleskala a tvářila se velmi překvapeně. Potlesk se ozýval ze všech stran. Adri se zářivě usmála, pustila se Leona a uklonila se. Poté sestoupila z jeviště, následovaná Leonem. Oba si sedli téměř na druhý konec místnosti.
,,Tak, ještě nějaké námitky?“ zeptal se opět Ken přihlížejících. Bylo ticho.
,,Skvělé, konkurz může začít!“Komentáře
Přehled komentářů
hezoučké^^
jůů
(Arkela, 20. 8. 2007 2:26)Tak tohle byla mooc pěkná povídka těším se až si přečtu další. Dokud tu vše nedočtu nepůjdu spát :-)
Prvníííí :D
(Elleanor, 14. 8. 2007 23:43)
Juchůů, první komentář a čerstvé přečtení - už snad jen, aby tu bylo další pokračování :D
Nějak jsem stále čekala okamžik, kdy to oba nevydrží a někde na konci se políbí - jakože třeba v rámci představení :D Ale nevadí - na to si ještě asi počkáme :D Ale každopádně to bylo perfektní, prostě úchvatné :))
^_____^
(Jeanne, 5. 12. 2007 16:42)