8. díl: Království Ohně
Jakmile Juri odešel na chodu pro kalíšek vody, úsměv Adrianet jakoby smazala jeho nepřítomnost. Soře tato změna neunikla a nebýt neznámého mladíka, který vešel do místnosti a mírně zmateně se rozhlížel kolem, šla by za ní.
„Omlouvám se, že vás ruším krásná dámo, ale jsem správně na poradě pro příští představení?“ otázal se Chris Miy. Ta okamžitě zrudla jako prvotřídní rajče.
„Ano, to je přímo tady!“ skočila před ní Anna, mohla přitom oči na něm nechat a hned ho usadila, samozřejmě vedle sebe. Mia se lehce zaraženě poškrábala na čele, jelikož ho Anna posadila na její židli. Poté pokrčila rameny a sedla si vedle Rossety.
Adrianet si povšimla onoho kaskadéra obklopeného houfem dívek, které se mu hořečně představovaly. Docela se tou podívanou bavila a tak když k ní došel Juri s kalíškem vody, už se opět usmívala a ani to nemusela hrát. Juri si už ve dveřích povšiml jejího úsměvu i důvodu, proč se usmívala a povzdechl si. Tohle nebude dobré...
„Jsme tu všichni?“ otázal se Kalos a sjednal tak hrobové ticho. „Fajn, začněme. jak všichni víte, čeká nás spousta práce. Mio, předávám ti slovo,“ Kalos poodstoupil a udělal dívce s brýlemi a dvěma rezavými copy místo.
„Naše nové představení nese název Království Ohně. Je to dvojité vystoupení, odehrávající se až po setmění. Příběh vypráví o třech královských dcerách, které připluly do neznámé země za krutým Pánem ohně, jenž si je k sobě povolal pod hrozbou, že jinak zničí království jejich otce věčnými plameny. Pán si je pozve k sobě na své sídlo a tam se chce důvěrněji sblížit s nejmladší ze sester, ale nejstarší ji začne bránit, za což ji Pán Ohně uvězní. Nakonec se rozhodne pro svatbu s prostřední sestrou, ale ta si ho nechce vzít, avšak aby zachránil život sester, souhlasí s přípravami. Do Království Ohně přichází bard, který se dozví o třech královských dcerách vězněné na hradě a rozhodne se dívky osvobodit. Nejmladší sestra mezitím spatří, že Pán Ohně je prokletý a zamiluje se do něj. Bardovi se podaří za pomocí služky v paláci zachránit dvě nejstarší sestry, ale mladší si přeje zůstat. Nakonec se jí podaří prolomit Pánovo prokletí tak, že se promění ve Vodu a jeho zlé činy vždy v dobré obrátí. Pána ohně bude hrát Leon. Nejmladší sestru Sora, prostřední Rosseta a nejstarší sestru May. V roli barda se na jeviště navrátí Juri a jako služebná vystoupí Marion.
Jenže tentokrát máme dvě vystoupení, drobná vystoupení před začátkem toho akrobatického budou před Kaleidem dělat naše úchvatné tanečnice. Země bude pokrytá jemným pískem a přibudou louče a menší jezírka a vodní cesty plné svíček. V roli nejmladší sestry bude tančit Adrianet, druhou nejstarší bude hrát Layla a nejstarší Lavern Renawalti.“
Ani to Mia nedořekla a Adrianet ztuhla a vytřeštila oči. Podívala se zmateně na juriho, který však vypadal stejně překvapeně. Další slova Miy už nevnímala. Tak její starší sestřička přijede opět kazit její sny...
,,Je to všem jasné?“ zeptal se Kalos.
„Ano!!“ ozvalo se hromově.
„Do práce!“
Juri šel ihned za Kalosem. Adrianet zamyšleně opustila místnost a s pochmurnělým výrazem směřovala po chodbě tiše jako myš.
„Nerad vidím dívku smutnou,“ ozval se Chris vedle ní. Hořce se pousmála.
„Copak kazí krásný úsměv na tvé tváři?“ otázal se jí.
„Vzpomínky...“
„Vzpomínky jsou tu od toho, abychom na ně zapomněly...Měli bychom si z nich vzít ponaučení a nechat je volně odplout do Cháronovy říše.“
„A co když odmítají odejít?“
„Jsi to ty, kdo vzpomínáš. Je jen na tobě jestli budeš žít pořád ty samé okamžiky dokola nebo vystoupíš z kolotoče a otevřeš se jiným. Některé budou možná bolestné, některé ale budou šťastné. To mi věř.“
„Díky Chri..,“ Adri se otočila, ale po mladíkovi nebylo ani památky. Pootevřela ústa údivem a dívajíc se stále za sebe udělala krok dopředu, krok do..“
„Jauvajs! kdo tu nechal tu slupku od banánu?!“
Spokojeně sledovala spícího Juriho. Dnes se o ní opravdu staral jak nejvíc mohl, není divu, že tak brzo usnul. I jí se začaly klížit víčka...A vzpomínky se vracely....
„To papírování tě zničí!“ smála se, když letmo pohlédla od plátna k němu. Seděl u stolu a zase něco vyřizoval. Udělala poslední tahy štětcem a obraz byl dokončen. Zkousla ret. Napadla ji hříšná myšlenka. Jakoby se nechumelilo si sedla i s paletou na stůl. Začala si broukat a malovat na svá lýtka, kolena, stehna..Všimla si prvních kradmých pohledů. Pousmála se a jakoby nic si svlékla tričko a štětcem a rozmanitými barvami a ornamenty zdobila své bříško, hrudník, ňadra.... Odložil listiny a s potulným úsměvem ji pozoroval. Broukajíc si stále veselou písničku chtěla mu udělat štětcem šmouhu na nose, on však byl pohotovější, chytil její ručku, jemně z ní vzal štětec a stále ji držíc vstal, obmotal si ji kolem krku a poté vzal Adrianet do náruče, směřujíc s ní k posteli s nebesy, kde ji jako nejcennější poklad uložil. Poté jí pomalu políbil na rty, držíc jí jemně za bradu. Stíral z ní jemně prsty barvu, dotýkal se její kůže bez ostychu, přitom opatrně, jakoby snad byla z nejkřehčího porcelánu.
„A já tam napsala vzkaz,“ postěžovala si tiše.
„Pro koho?“ podivil se a podíval se na její bříško.
„Pro naše dítě,“ odpověděla s mírným úsměvem. Chvíly byl jako v transu, poté se rozzářil, políbil ji na rty, překulil ji nad sebe a radostně zvedl do výše.
První sluneční paprsky se prodraly skrz žaluzie a pošimraly Juriho na tváři. Mladík se lehce pousmál, zamrkal a chtěl vstát, jenže záhy zjistil, že to jaksi není možné. Otevřel oči a spatřil jak se k němu pevně tiskne Adrianet, ruce kolem něj omotané, pevně přitisknutá k jeho hrudi. Pousmál se a pohladil ji ve vlasech. Má teď těžké období. Martin se vrátil, premiéra v Kaleidu, výročí... Do toho dnes přijede Lavern, její starší sestra. A aby toho nebylo málo, má trénink s Leonem.. Povzdechl si a pošimral ji na krku. Jemně se ošila.
„Ještě ne Martine..“ Juri se hořce pousmál.
„Vstávej, máš trénink s Leonem,“ a pošimral ji na boku. Pustila svoje sevření, aby se znovu ošila, čehož využil a vstal.
„Trénink....s Leonem?! Neee...“ zaprotestovala rozespale a přetáhla si přes sebe přikrývku. Juri se lehce zamračil. Tak přeci jen se něco stalo... Roztáhl žaluzie a sundal z ní přikrývku.
„To zvládneš, měla by tam být i Layla,“ slyšela jeho hlas z koupelny. Tiše se zasmála. Při vyslovení jejího jména byly slyšet jisté...rozpaky. Protřela si oči a neochotně vstala vstříc novému dni.
Nádech. Výdech. Strčila si neposedný pramen vlasů za ucho a otevřela dveře od tělocvičny. Layla stála pod sítí a teskně se dívala na hrazdy. Leon nebyl nikde. Zavřela za sebou dveře a hrubším hlasem si odkašlala.
„Dobré ráno ospalče,“ pozdravila Adri aniž by odtrhla zrak od hrazd.
„Jak jsi poznala, že nejsem Leon?“ otázala se jí lehce zklamaně.
„Znám tě prakticky od mala, poznám tvoje kroky..“
„Stýská se ti po vystoupeních v Kaleidu?“ zeptala se jí opatrně, když k ní došla. Layla se na ní nesouhlasně podívala a poté si povzdechla.
„Jen se mi trošku zastesklo...to je celé,“ mávla Layla rukou.
„Znám tě taky nějaký ten pátek zlato, nezapomeň,“ mrkla na ni Adri.
„Nech si to zlato a lez nahoru.“
„Och ano má princezno, už lezu, jak bych nemohla uposlechnout váš líbezný hlas!“ a už lezla po žebříku na plošinu. Nadechla se a vzala do ruky hrazdu.
„Hraní si nech na vystoupení! A teď si dej pět salt na druhou hrazdu a zase zpátky na první, dokud neřeknu stačí!“ rozkázala jí přísně, ale přitom jí na tváři hrál lehký úsměv. Adri přikývla, rozhoupala se, vyšvihla a udělala pět salt, avšak ruka jí z druhé hrazdy sklouzla a za chvíli už padala do sítě.
„Neboj se, je tu síť a jsem tu já, nic se ti nemůže stát,“ konejšila jí Layla. Věděla, jak je to pro Adri těžké, být zase na hrazdě..
„Kde je vlastně Leon?“ tázala se jí, když šplhala na hrazdu zpět. Zmiňovaný muž zrovna vkročil do tělocvičny, Layla mu jen prstem naznačila, ať je zticha.
„Ještě tu není, pokračuj a neboj se toho! Zvládneš to!“ Adrianet nasadila svůj odhodlaný výraz a rozhoupala se. Vzpomněla si na Chrise... Minulost je tu od toho, abychom se z ní poučili. Proč tohle dělá? Protože chce dokázat, že se nebojí. Nebojí se ho. Protože chce splatit dluh? Chce vrátit lidem okolo sebe smích. A to se nestane, dokud se nevrátí ona sama.... Ona...Měla být hvězdou akrobacie, kdyby se to tehdy nestalo, ta příšerná nehoda.... Splatí dluh. Stane se hvězdou, která bude zářit a rozzáří úsměvy svých blízkých!
Pevně se chytla hrazdy. Přetočila se a za chvíli už cítila v rukou hrazdu druhou. Stát se hvězdou...přestat se bát....přestat se bát stínů.....přestat se bát svého stínu. Přetočila se a provedla tři salta, hvězdicovou vývrtku, salto a chytla se hrazdy, několikrát se kolem ní obtočila, schoulila se do klubíčka a za točení celého svého těla provedla pět salt na první hrazdu, které se pevně chytila.
„Stačí!“ ozvala se Layla, z hlasu byla slyšet spokojenost.
„Co teď?“ otázala se Adri, oddychovala a usmívala se. Náhle na to nad sebou zaslechla svištění a za malou chvíli se protější hrazdy chytil Leon.
„Zahrajeme scénu, kdy Pán ohně se nutí mladší sestře násilím!“ pravil k ní ostře s antarkticky ledovým výrazem. Polkla, nevěděla, co bude. Leon se vyšvihl a několika salty k ní letěl. Skončila nahoru na hrazdu, odrazila se od ní a v točitých piruetách doletěla k jeho hrazdě. Takhle se to párkrát opakovalo, dokud Adrianet nezačala zpomalovat, Leon jí na jedné hrazdě uchopil, držel jí pevně a přibližoval se k ní. Adrianet chvíli zkameněla, poté se ale vzpamatovala, podařilo s ejí mu vysmeknout, se salty odletěla na další hrazdu, té se ale nezvládla zachytit a spadla do stíě.
„Znova!“
Po tréninku šla Adrianet do sprchy. Uvnitř sebe přímo řvala na lesy, pěsti měla zatnuté a nemohla se dočkat, až ze sebe dostane všechen ten vztek. Konečně se vysvlékla, otočila kohoutkem a už chladivé kapky dopadaly na její kůži. Jak si sakra dovoloval... Kde bere tu drzost? Kde oba berou tu drzost?!
„K čertu s chlapi!“ za pár vteřin tohoto selhání emocí litovala, její pěst vypadala značně červeně. Lehce si protřela klouby a věnovala se opět očistě svého těla. Musela se sama sobě smát. Prakticky se jim vyhýbá, nadává na ně, nápadníky posílá ke všem čertům a stejně si tak úpěnlivě přeje být v něčím náručí. Hořce se pousmála. Proč to dělá? Vždyť ve štěstí si brání jen ona sama. má snad strach? Strach, že zase jí někdo tak blízký zklame, že ji opustí, že ona opustí jeho...že ho ztratí?
Ne, ona nikoho nepotřebuje, ona je silná, zvládne být na problémy sama, zvládne být sama. Tolik žen to zvládlo před ní, zvládly být silné... Johanka z Arku, Alžběta... Johanka z Arku? To by nebylo špatné vystoupení.... Povzdechla si... Z paměti vyplulo několik vzpomínek. Rázně zatřepala hlavou.
„Je zbytečné žít pořád v těch samých okamžicích...Musím se otevřít dalším..“ Rázně zatočila kohoutkem a natáhla se po ručník, ručník ale nikde...
„Hmm, z tebe ještě něco bude..“ ozval mužský hlas za ní. Otočila se, ale nikoho nespatřila.
„Je tu někdo?“ zeptala se a uchopila záhlaví sprchy a ruku dala na kohoutek, připravena je kdykoliv použít.
„Dovol, abych si tě představil. Jsem Kejklíř, duch jeviště!“
bravo
(Arkela , 13. 5. 2008 0:27)