Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. díl: Zatlačit slzy a úsměv!

5. 5. 2008

Chris kráčel podél pobřeží a nemohl se dočkat sprchy. Ačkoliv....Upustil batoh do písku, vyzul boty a než bys řekl želva na schodech, rozběhl se do moře a skočil do něj, čímž na dnešek vypotřeboval své dosavadní zbytky energie. Nadechl se a potopil se pod hladinu. Vychutnával si ten pocit absolutní svobody, jak se voda dotýká každý milimetr jeho kůže a náhle pocítil nový příliv sil.

Když poté na pláži ždímal z košile vodu a všímal si řady a řady modřin, vzpomněl si na onu podivnou dívku z dnešního odpoledne. Jak to říkala? Kale …

„Mami, kdy půjdeme zase do Kaleido Stage?“ ozval se hlásek malého chlapce tři metry za ním.

„Nevím broučku, můžeme na dětské vystoupení, jestli chceš, večerní budou mít až za dlouho.“

„Omlouvám se, zaslechla jsme omylem váš rozhovor,“ ozval se veselý hlas mladé dívky. Chris se neotáčel a vyčkával.

„Nové představení se chystá, ale chybí nám ještě pár rolí, už zítra se ale začne nacvičovat.“

„Jůůů, vy jste ten anděl!“ zvolal chlapce, načež se dívka hlasitě rozesmála. Chris vstal. Až moc velká náhoda...Jen, kde to Kaleido Stage najít?

„To už rozsvěcujeme světla? Pardon, musím běžet, přijďte se podívat, rádi vás uvidíme!“ Když se rozhlédl, spatřil dívku, za níž vlály fialovými vlasy, jak běží směrem k obrovskému ozářeném cirkusu na kraji moře, za nímž zapadá slunce. Na náhody nikdy moc nevěřil... Pousmál se.



,,Ne vážně Adri, nenechám tě o samotě ani hodinu a už stihneš zabloudit, narušit natáčení a ještě se poranit,“ povzdechl si Juri a zběsile vytočil další zatáčku, čímž způsobil, že se Adri musela přidržet lehce sedadla, aby ji nevyklopil.

„Nic se nestalo, prostě jsem byla trochu mimo a sakra neřiď tak rychle, víš, že to nemám ráda,“ procedila nevrle.

„Promiň,“ omluvil se jí, ale stejně nezpomalil a vytočil zběsile další zatáčku a vůbec nedbal, že mu nadává nějaký řidič.

„Co se ti stalo? Země volá Mars, máme tu nebezpečnou bombu, možnost výbuchu, základno, který drát máme přestřihnout?“ Juri jí ignoroval a volnou rukou vytáčel číslo na mobilu.

„Juri nehodláš volat za jízdy, že ne?“ Ignorace.

„Kalosi, jestli k tobě...ne nezavěšuj Kalosi!! Sakra!!!“ zařval Juri a šlápl ještě více na plyn.

-Kdybych nevyzvedával Adri, mohl jsem to stihnout...-


„Tak dobře, podepište smlouvu, tam dole, takový to malý okýnko, jak se tam má problém každý trefit.“ Kalos posunul listinu k mladíkovi s ebenovými vlasy, který už už uchopil do dlaně pero, když v tom...

„Zadrž!“ dveře šéfovny se doslova rozletěly a stál v nich rozčílený Juri.

„Neber ho Kalosi!!“Mladík i šéf cirkusu se na Juriho tázavě otočily, načež Juri lehce zamrzl a potom, kdyby to nebylo pod jeho úroveň, tak by zrudnul.

„Tak toho klidně vezmi..,“ vydechl si Juri a zase zavřel dveře s tím, že počká za nimi, až bude šéfovna prázdná a promluví si důrazně s Kalosem. Juri patřil vždy k bystrým lidem a stihl si všimnout pár stejných rysů, který onen nový člen měl společné s....sakra.

„To nic, to byl jen můj šílený zaměstnanec,“ pravil Kalos lhostejně a prohlížel si z okna odlesky zapadajícího slunce v moři. Chris se na to jen pousmál a pár tahy podepsal svým jménem pracovní smlouvu.


Adrianet zamyšleně mířila k tělocvičně, aby se podívala na Leilu a případně se jí zeptala na Juriho. A jak už to u ní chodí, zcela pohroužená do svých myšlenek přehlédla schody a....čísi paže jí zachytili s pevností, přesto s něhou. Překvapeně vzhlédla. Nejméně minutu či dvě se nic nedělo. Když se Adri probrala z prvotního šoku, odhodlaností a silou, která se v ní brala bůhvíkde se vysmekla jejímu zachránci z obětí a rozeběhla se směrem k tělocvičně, to by jí ale nesměla zradit poraněná noha, která se jí podsekla a za chvíli už se ozval zvuk setkání písčitého chodníku a jejího těla. Do písku spadla slza...druhá....třetí... Rozechvělýma rukama se zvedla ze země a zamířila kulhavým krokem k tělocvičně, která jí mizela v mlze. Vše se zatočilo..


„Mami, ty mě zlobíš!“ ozval se rozesmátý a káravý hlas malé holčičky s kaštanovými vlásky. Adrianet zamrkala a probrala se opět v té zářící temnotě na podivném prázdném hřišti, kde byla jen houpačka, na které se houpala dívenka a kaštanové vlásky jí létaly do obličeje a na všechny strany.

„To mu nemůžeš odpustit?“ ptala se jí, jakoby se jí vyptávala na vtipnou hádanku.

„Ale on..,“ odpověděla jí chraptivým hlasem rozechvěle a měla pocit, jakoby to dítě tady byla ona.

„Já už jsem mu odpustila, to nemůžeš také ty?“ Ticho a jen smích malé holčičky.


Adrianet se probrala zase tou štiplavou bolestí. Zamrkala a po chvíli poznala ošetřovnu.

„Teda ti povím, dnes máš ale štěstí. Poslyš, dnes už nevylezeš, Juri tě položí do postele a nevylezeš z ní, dokud neodbude půlnoc!“ smála se Sára. Adri se rozhlédla zmateně kolem.

„Hledáš toho mladíka v černém plášti? Podivný muž...Téměř nic neřekl, jen tě sem položil a zase odešel pryč,“ zamračila se mírně a nalila jí další štiplavou dávku dezinfekce na kousek vaty.

Adrianet se zmohla jen na přihlouplé:,,Aha,“ a bůhvíproč zrakem zaplula směrem ke dveřím.


„Slyšely jste už o tom, co se dnes stalo Adrianet?“ šeptala Rosseta k dívkám, když seděly na poradě a místnost se teprve zvolna zaplňovala.

„Co?“ otázala se zvědavě Sora, která byla již po několikáté drobně mimo.

„Ale, to musíš vědět, špitá si o tom celé Kaleido!“ přeměřila si ji nevrle pohledem May.

„To zas nepřeháněj, špitáme si o tom jenom my....Viděla jsem, jak Adri dnes odpoledne nesl v náručí vysoký-“

,,Aaa,“ ozvalo se od všech Miy.

„Svalnatý-“

„Aaa,“ a také od Anny.

„Urostlý-“

A bylo ticho.

„Není to to samý, jako svalnatý?“ namítla Sora.

„To je fuk! Pohledný a celkově velmi ehm mladý muž!“ dořekla nadšeně Rosseta a snažila se, aby ji neupoutala nežádoucí pozornost, což při zvukových projevech a zpitomělých výrazů Anny a Miy nebylo dost celkem možné.

„A co s ním?“ narušila Sora minutu snění.

Následující verze je zcenzurovaná. Náš vypravěč k tomu jen může říci, že byly nasazeny všechny páky, aby se May uklidnila a nezpůsobila poklidné a nechápavé Soře nějakou újmu na zdraví.

Do chvíle, než se May uklidní, si dáme tři vteřiny ticha........raz...........dva...............tři..........Stačí.

Vraťme se tedy zpátky do příběhu. Ačkoliv bych vám tu mohla vykládat o nesmrtelnosti chrousta, což je strašně zajímavá věc. +Vyhne se krabici s popkornem, kterou po ní hodil Chris.+ A nebo taky ne, popoplavem.....

May sedí na své židli, ruce zalomené na prsou....ano, hodná May, sedni....zaštěkej May! Au! Moje ruka....Ehm, May sedí na své židli!!! A je zcela neagresivní a klidná!!! Kušuj, já jsem vypravěč, jak to napíšu, tak to bude! Tak a má to....

Anna a Mia si otírají pot z čela. Rosseta se ještě klepe vystrašená z předchozí scény a Sora jako jediná vypadá úplně stejně, jako předtím.

„No prostě Adrianet dneska nesl v náručí nějaký muž a-“ a Rosseta už nedořekne, protože všechny se zaposlouchají na křik linoucí se z chodby.

„Pušt mě! To je únos! Únoooos!!!“ Do místnosti vešel zcela vážný Juri už jen s velmi chabě vzpírající se Adrianet.

„Tady si sedneš a budeš sedět!“ pronesl přísný rozsudek nad ní, když jí posadil na židli v rohu na pódiu.

„Juri, ta židle se vrní,“ pípla Adrianet.

„Nevrní, máš jen nervózní nohu.“

„Ale fakt se vrní,“ Juri se podíval na židli, která opravdu lehce nadskakovala a začal ji zkoumat.

„Juri, ty lidi se na nás divně koukaj,“ pípla Adri a Anna začala tutlat smích. Juri posunul židli i s Adrianet o metr dál. Zvedl se poklop, ze kterého vyšel Ken.

„To tu nikdy nebylo?“ nechápavě koukal Juri na díru v zemi, ze které Ken vyšel a zase ji zavřel.

„Novinka,“ pokrčil Ken rameny.

„A proč to udělali?“

„Má to urychlovat cestu ze sálu sem na poradu a tak, ale já bych spíš řekl, že se jen nudí,“ poškrábal se Ken na hlavě. Mia a Sora začaly dusit smích

„Jen uslyší, co je čeká a začnou se potit,“ zavrčel nevrle Juri.

„Juri?“ pípla Adri nesměle. mladík se s odevzdaným výrazem na ní otočil a spatřil, jak sedí jako pravítko a usmívá se jako největší andílek.

„Mám žízeň.“ Načež se ozval smích z první řady. Juri si povzdechl.

„Máš nějaké speciální přání nebo ti postačí kelímek s vodou?“

„Studenou, prosím,“ usmála se na něj zářivě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bránice nestačila....fňuk :(

(Herwen, 11. 5. 2008 14:06)

Mamíííí totálně úchvatný :D :O***************** Superní, prostě naprosto famóóóóózníííí :o******** :D:D:D:D Akorát minutu TICHA prosím.... Za zesnulou Herweninu bránici, co nepřežila maminčinu povídku :D

Záchvat smíchu na druhou:D

(Tyyny , 10. 5. 2008 19:54)

Tenhle díl mě doopravdy rozesmál a pobavil :D **úžasný**
Díky moc za zlepšení nálady :D:D
Snad brzy přibude další pokráčko

Adríííísku

(Arkela, 6. 5. 2008 23:20)

ty mě chceš asi zabít smíchy vid?? Sem jako nemohla jak si tam psala Hodná May sedni... štěkej.... a tak dále...sem se tady málem zadusila čajem kterej sem zrovna pila:d příště varuj.
Jinak moooooc pěkný a zábavny..jako vždy...No prostě dokonalý.Od tebe ty povídky nemůžou bejt jiný
snad brzy se dočkám dalšího pokráčka.