11. díl: ;-)
„Pusť mě,“ zaprosila Chrise Adrianet tiše. Bez známky jasu a veselosti, co obvykle je známo z jejího hlasu.
„Nepustím, sotva chodíš,“ pravil starostlivě a dál pokračoval směr ubytovny.
„Prosím tě a žádám, pusť mě,“ hlas se jí lehce klepal.
„Proč? Proč si nenecháš pomoct? Proč chceš být za každou cenu silná?“
„Protože mi nic jiného nezbývá. Musím být silná, aby mě ostatní neviděli slabou. Musím být silná, abych potlačila bolest, která mě dusí..“ odpověděla mu zamlženým hlasem, jakoby byla myšlenkami jinde. Náhle se vzpamatovala a vyškubla se mu, otočila se a šla dál. Chytil ji za ruku.
„Čeho se bojíš Adrianet?“ nenaléhal, jeho hlas zněl klidně.
„Do toho ti nic není, vůbec mě neznáš,“ zcela klidně mu odpověděla, možná jen z jejího hlasu byla cítit jistá trpkost.
„Ale chci tě poznat. Chci ti pomoct! Tak čeho se bojíš? Že zůstaneš sama?“
Ticho a klid. Jeden pohyb a uvolnila sevření jeho dlaně.
„Pořád mě jen klameš. Neustále mi působíš bolest. Vždycky odejdeš, mě už se podaří zapomenout a zase se vrátíš. Nech mě být Martine!!“ poslední větu Adrianet zařvala. Slzy začaly stékat po její tváři a v měsíční záři se blýskavě třpytily. Chris nic nedělal. Nic neřekl. V ničem jí nebránil.
„Vzal jsi mi všechno! Jen tak jsi zmizel! Zničil jsi všechno, na čem mi záleželo! A když se konečně postavím na vlastní nohy, tak se vrátíš jakoby nic! Divím se, že ses mě nezeptal, co bude k večeři.... Jak bych si přála tě nenávidět!“ sesypala se na zem. Chris ji chytil kolem ramen a přitiskl si ji k sobě.
„Zase bude dobře Adri, jen to ze sebe dostaň ven... musíš to dostat ven, jen řvi a plač...,“ konejšil ji. Dívka plakala. Měla pocit, že kdyby mohla, místo slz, by jí po tvářích stékala krev. Najednou přestala. Vstala, otočila se a s potlačenými vzlyky zamířila na ubytovnu.
„Adri! Počkej!“
„Na co... na koho mám čekat? Chrisi, promiň, ale já.... já opravdu nevím, jestli na tebe mám sílu,“ neotočila se. Mluvila tiše tak, že její slova téměř zanikala ve větru.
„Nevím, jestli mám sílu užívat si ukradené chvilky tvé pozornosti a druhý den se dívat, jak si je užívá jiná. Já se nechci znovu spálit. Prosím pochop to... Bolí mě... Vidět tebe.... Jeho.... jste si tak podobní.... Jak jsi galantní, nešetříš lichotkami, dvoříš se hloučkům dívek... Prosím, pochop mě, že si nepotřebuji působit tak velkou bolest, už jí mám, myslím, dost...Nemusíš mít výčitky svědomí. Je to moje chyba... moje slabost... můj boj..,“ A s těmito slovy se Adrianet ponořila do tmy a nechala Chrise stát na pláži zcela osamoceného. Nebyl schopen jí nic říct.
Byl den, jako každý jiný z těch posledních dnů. Přesto dnešní den byl něčím víc. Byl to den premiéry Království ohně.
Do západu slunce zbývala hodina. Celé Kaleido Stage šumělo přípravami, pokyny, posledními zkouškami těsně před zahájením. Adrianet byla v šatně o něco dříve, nežli ostatní tanečnice. Oblékala si kostým s podivnou pečlivostí a záchvěvy strachu i nedočkavosti. Prohlédla se v zrcadle. Černá sametová sukně s rozparky až na stehna, část rozparků vyplněné černými provázky, lem vyšitý rudými korálky, na vrchní části sukně vyšitý rudými korálky symbol. Vrchní částí kostýmu byla šměrovačka ze stejné látky, taktéž vyšitá korálky, zvýrazňující dekolt, lehce odhalené boky, díky vykrojení šměrovačky. Rukávy rozhalené,z lehce třpytivé látky, které jakoby protékala mezi prsty. Vlasy ve sponě. Jedním plavým pohybem sundala sponu a nechala dopadnout své havraní, místy rudé kadeře, které jí byly již po pás. S podivně zamyšleným upřeným pohledem do zrcadle ještě houpající se lokny začala rozčesávat. Bylo to tady. Po dlouhé době bude opět vystupovat před lidmi, před publikem. Odložila hřeben a jakoby omylem, mimovděčně se pohladila po bříšku.
Rozárko...
Pomalými tahy se začala líčit. V hlavě se jí honily nejrůznější myšlenky a hrály si před sebou na schovávanou. Vzpomněla si na hádku s Chrisem. Najednou jí to přišlo směšné a malicherné. Přejela prstem po svém rtu lehce a jemně a ujistila se, že rtěnka vydrží divoké kreace. Bezmyšlenkovitě zamířila ke dveřím. Pocítila lehkou lítost... V hlavě se jí míjel jeden obraz za druhým... ,,Adrianet, už je čas!“ „Hned, hned!“ otočila se a stál ve dveřích.... „Adri, za chvíli vystupuješ!“ „Už jdu!“ otočila se s úsměvem a stál ve dveřích... „Adri, lásko...,“ „Už jdu!“ obrátila se ke dveřím, kde stál on...
Na malý moment se zastavila a dívala se na prázdné dveře. Poté zvedla ruku a otevřela je....
Christian Oskar kráčel chodbou v poměrně dobré náladě. Těšil s ena své vystoupení, přesto na jeho tváři byly zřetelné jisté pochyby. Jisté smutky minulých dnů...
„Chrisi!“ ozvalo se za ním zvolání. Na malou chvíli zaváhal, zdali se má otočit. Poté tak ze slušnosti učinil.
„Chtěla jsem s tebou mluvit...,“ začala zdráhavě Adri. Kývl.
„Chtěla bych se ti omluvit, v posledních dnech jsem se nechovala nejlépe... Je toho na mě moc a já nevím co dělat...Prosím, pomoz mi“ řekla vše, ač to nebyl ani zlomek toho, co měla na srdci. Přání pomoci zůstalo nevyřčeno. S nadějí v očích zvedla svůj zrak ze země k němu. Kývl.
„V pořádku,“ a šel dál. Zalapala po dechu. Spolkla přichystanou řeč. Otočila se a zklamána odešla opačnou cestou.
„Tři minuty dámy! Zbývají tři minuty!“ oznámil Ken přes dveře šatny tanečnic. Leila se znepokojivě podívala kolem. Adrianet nebyla nikde.
„Dvě minuty!.....Jedna min-!“ Kena srazily na zem rozražené dveře a z šatny vyšlo několik se chichotajících dívek oblečených do prostších kostýmů, nežli Leilin, Lavernin či kostým Adrianet. Adrianet se stále nikde nenacházela. A nikoho to očividně netrápilo. Ani chrise, který stál opodál připraven na svoji roli barda, který vysvobodí princezny. Až na Adrianet, která si nenechá od něj pomoci, ačkoliv by chtěla...?
Slunce již bylo jen úzký srpec nad mořem, když před Kaleido Stage se rozžehli louče a na písek vtančily tanečnice. Kaleido Stage se rozzářilo a začaly k němu proudit davy lidí. Vodotrysky skákaly jím nad hlavou, oheň hořel a plápol, tanečnice předváděly své umění. Kousek dál od nich, začala tančit dívka. Havraní vlasy do pasu, v nich rubínové proužky vlály kolem ní jako hejno dravých ptáků. Oční víčka se chvěla, dlouhé černé řasy jakoby se třpytily, neb utkvěly na nich kapičky slané vody... Nejdříve tančila Adrianet pomalu, ladně. Začala přidávat na divokosti. Její ruce tvořily smyslné ornamenty, zatímco tělo předvádělo boj vášně. Kolem ní náhle vzplanul tři metry široký ohnivý kruh, ohraničený vodním příkopem. A Adrianet tančila. Bojovala se sebou samou. Se svými pocity, vášněmi, se svými myšlenkami. Tančila o život. Kdoví, jestli jej chtěla žít a nebo ukončit... Tančila čím dál tím blíže ohnivému kruhu, plameny ji chvílemi takřka olizovaly. Byla tam sama. Najednou kolem vodního příkopu začal tančit mladík. Tančil svobodně, byla z něj cítit energie a odhodlání. Chris natáhl k Adrianet ruku a v tom místě se plameny rozestoupily. Podívala s emu do očí. Ten pohled netrval snad ani dvě vteřiny, Chrisovi ale zůstane vpálen do očí po celý život. Tolik zoufalosti, samoty, odhodlání... tolik bolesti, odvahy....Tolik přání...To vše jen v jednom záblesku jejích očí. Ne, Adrianet nehrála princeznu polapenou v království vášně a ohně. Adrianet jí byla. V tenhle moment měl Chris podle scénáře se odvrátit a nechat jí Králi Ohně, jak bylo její přání. On však přeskočil vodní příkop, ačkoliv se plameny již svírali. Stihl to jen tak tak. Dívka se na něj poplašeně podívala. Spatřil ho. Stál na druhé straně za kruhem i příkopem. V dáli, jako stín. Chris jí uchopil za ruku, pomalu si ji k sobě přitáhl a začal s ní tančit. Jakoby chtěl na chvíli vše kolem zpomalit. Zpomalit její vášeň, utišit její bolest.
„Adri, můžeme tomu udělat konec... Ale musíš chtít... Stačí slovo, řekni přání a já za ním půjdu a nedovolím mu, aby tě dál takhle ničil,“ pošeptal jí. Slyšel její tiché vzlyky. Dřímal v něm vztek. Tolik bolesti...
„J-já... to je v pořádku... Zvládnu to... Je to můj boj...,“ pravila silněji, aby to bylo slyšet. „Chrisi... Já bych si moc přála, abys mi mohl pomoci....Já bych si tak přála, abys mi pomohl....Mnohdy stačí jen obejmout.... Utišit.....,“ pošeptala mu. „Díky vám barde, ale probudím dobrotu v srdci Krále Ohně! Odejděte prosím!“ a plameny se rozestoupily. Adrianet lehce postrčila Chrise a ten lehce zmaten se strachem o dívku kruh opustil. Adrianet ještě chvíli tančila. Viděl její slzy. Čím jich bylo více, tím plameny se utišovaly. Kruh se zužoval a zužoval.... A Najednou Adrianet zmizela. Vodotrysky se zvýšily, voda naplnila zbytek vodních cest, plameny přestaly tak divoce žhnout, vše se uklidnilo do vzájemné harmonie. Dramatická hudba utichla. Tanečnice ukončili své umění v konečných sestavách. Sklidili ohromný potlesk. Chris se zdvořile ukláněl, Ken začal rozhlašovat, že za malý moment začne představení. Adrianet nebyla nikde. Leila se rozhlédla. Stín byl pryč.
Představení bylo grandiózní. Diváci byli nadšeni. Nadcházela scéna, kdy měl vystupovat Juri. ve chvíli, kdy již se chystal jít na scénu, ho někdo chytl za paži.
„Chrisi co-?“
„Neviděl jsi Adrianet?“ pravil mladík vystrašeně. Jeho zrychlený dech napovídal, že prohledal již celé Kaleido.
„Nikde tu... Snad tu nebyl..?“ Chris přikývl. Juri na chvíli zkameněl.
„Juri, musíte na scénu!“ postrčil ho Ken.
Aplaudovalo se ve stoje. Všichni byli nadšení, šťastní, rozjaření. V tu samou chvíli Juri rozrazil dveře bytu. Vše vypadalo v pořádku... Vše až na.... Chyběl její kufr... Nečekal na nic víc. Vytáčel letiště.
„Dobrý večer, neletěli v posledních hodinách někam manželé Renawalti?!.... Je to důležité, musím to vědět!! … Já jsme klidný! ...Prosím, záleží na tom možná lidský život... Aha... děkuji,“ Juri položil telefon a byl lehce zmaten.
„Juri? Jsi tu?“ náhle v něm byl záblesk naděje. Šel ke dveřím a tam... stále Lavern...
„Juri, našli jsme ji, pojď rychle!“ chytila ho za ruku a vyběhli ven. Z Kaleido Stage šla poslední rodinka. Stáli před ní nastoupení všichni akrobati, tanečníci, kulisáci....všichni. A spolu s nimi hnědý kaštanový kůň a u něho dívka, držící ohlávku. Dívka s havraními vlasy.
„Jsi si jistá?“ zeptala se jí Sora. Adrianet s úsměvem přikývla.
„Omlouvám se. Lavern za mě vše jistě vynahradí. Mé místo je ale jinde. Sice nevím kde, ale snad to brzy zjistím.... Juri!“ s rozzářeným úsměvem se podívala na blonďatého mladíka. Povzdechl si.
„Už zase...“
„Ale notak, nebreč, buď silný Juri! Juri nebreč!“ začala se smát, objala ho a políbila na tvář. Pevně ji stiskl. Samozřejmě po slze ani stopa.
„Tak zase někdy!“ přehodila si přes rameno batoh a vyhoupla se na koně. Přejela pohledem všechny kolem. Zastavila se na Chrisovi a Lavern, kteří u sebe stáli trochu blíž... hodně blíž... a jejich ruce se vzájemně sbližovaly. Také na Leonovi a Margaret. Na Kenovi a Soře. Na Jurim a Leile. Na Kalosovi a Sáře.
„Tak zase někdy, mizerové,“ pousmála se, zasalutovala, pobídla koně a zmizela ve tmě.
„Štastnou cestu, princezno....“
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj . Prepáč , že som ti ju doteraz neposlala ,ale nemala som internet a počítač bol v oprave. Dnes mi ho doniesli. Ďakujem .Áno je o Kaleido Star ale trochu inak. Ja sa ti pokúsim poslať prvé dve časti . Prečítaj si ich . Ak sa ti budú páčiť, tak ich uverejni. Ak nie, smola......
Mimi
(Adrianet, 23. 8. 2008 23:21)
Klidně zveřejním, pokud je na téma Kaleido. :-) Kdyžtak mi ji pošli na Adrianet.Molly@seznam.cz :-)
A vám ostatním děkuji za komentáře. :-)
Poviedka
(Mimi, 18. 8. 2008 16:26)Ahoj..Veľmi sa mi páčia tvoje poviedky a aj celkovo blog.....Chcela by som sa ťa opýtať ,že či by si uverejnila moju poviedku , keby som ti ju poslala???....Ďakujem za odpoveď.....Ozaj ,chcem ďalší diel tejto poviedky!!!!!!!!
JGJ
(JGJG, 12. 8. 2008 19:17)PLOSIM NAPIS RYCHLO POKRACKO A TY ehm TO MYSLIS JAKO ZA JEDEN KOMENT U KAZDEHO DILU JAKO U DILU NEJAKE POVIDKY? JESTLI ANO TAK NAPIS JAKEJ MAS BLOG A JA SE TAM PODIVAM A POKUD SE MI TO BUDE LIBIT TAK TI KOMENTU NAPISU KOLIK BUDES CHTIT
a nakonec tady
(ehm, 8. 8. 2008 22:36)
tady s stavim taky..... takže zase a opět nádherný, až na ten konec, uk kterýho sem zas řvala, takže dělej ať je tu pokráčko co nejdřív.... XD nesnášim konce XD
jé, co já bych dala aspoň za jden koment u každýho dílu a v něm zopakovaná ta nejúžasnější hlaška z nej a za ní 300 iksdéček XD
=0)
(Teressa, 4. 8. 2008 16:46)bolo to super ale ten koniec ma dost prekvapil....uz sa tesim na dalsie poviedky =3
:)
(Arkela, 4. 8. 2008 0:21)No Adry snad tohle není konec.Jestli jo tak si mě nepřej:) je to moc hezky napsný líbilo se mi ta scéna v tom ohnivém kruhu. Tak snad se dočkám dalšího pokračování :)
ĎAKUJEEEEEEEEEEEM!!!!!!!!!!!!!!!
(Mimi, 11. 9. 2008 17:20)