Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. díl: Hip, hip hurá!

12. 10. 2008

Bylo o něco chladnější ráno, než bývá na slunečné počasí obvyklé. Rackové dováděli nad pláží a přilehlým mořem a na střeše Kaleido Stage se blýskaly kapky ranní rosy jako diamanty. Vše kolem vypadalo poklidně. Dokud jste nenahlédli dovnitř monumentálního akrobatického cirkusu.

„Uaaaa!“ zaječela blondýnka a padala do bezpečí sítě. Na hrazdu se právě vytáhl mladík s tmavými vlasy v černém cvičebním úboru, čelo se mu lesklo a tvářil se zrovna, jakoby kolem něj lítal houf komárů a on nemohl dosáhnout ani na jednoho a zamáčknout ho.

„Jakch mám pracovatch s tímhle nešchikou! Odchmítám!“ pravila rázně drobná, sotva patnáctiletá, blondýnka, vymotala se ze sítě a patřičným dupáním vyšla s nosánkem nahoru z tělocvičny.

„Charline!“ zakřičela za ní Mia, ale dívka už byla pryč. Otočila si na Chrise.

„Promiň Mio, měl jsem být -“

„Oba dva víme, kde je chyba,“ pousmála se smutně Mia a odešla z tělocvičny zamyšlená do své složky s papíry. Chris se posadil na hrazdu a jen tak se tam houpal. Už jsou to dva měsíce, kdy Adrianet odešla. nikdy si nemyslel, že se mu po ní..

„Chrisi!“ zavolala na něj dívka s divokými černými vlasy. Mladík nijak nereagoval.

„Posloucháš mě?!

„Jo..“

„Dneska ten večer asi zrušíme, není mi nějak dobře a...“

„Jdi si kam chceš,“ skočil jí do řeči Chris a než se Lavern nadála, byla v tělocvičně sama. Nejdřív se zatvářila značně uraženě, poté však ledabyle pohodila rameny a nasadila vítězný úsměv.


Chris procházel chodbou Kaleido Stage jako tělo bez duše. Leckterý pozorovatel by soudil, že byl myšlenkami jinde, leč by se šeredně pletl. Chris nemyslel absolutně na nic. V posledních dnech se snažil vypátrat jediné. Co je uvnitř něj. Kým je a proč vlastně ještě je tady, jaký to má smysl. Avšak z němého rachotu jeho nitra ho vytrhl rozjásaný Ken, který běžel naproti jemu.

„Stalo se něco příteli?“ otázal se Chris se zvláštním napůl starostlivým výrazem a napůl zadumaným, jaká dobrá zpráva mohla postihnout Kaleido Stage.

„Festival!!“

„Co je s ním?“


O pár dnů dříve

V pouličním baru nebylo živáčka. Dnešní den znamenal pro toto o něco větší, nežli malé, maloměsto slavnosti založení dřevěné osady, ze které později vzniklo. Každý kout i ten trochu špinavý, vyplňovaly tóny písně L.O.V.E. od Nat Kinga Cole. Zpěvákův hlas doprovázel hlas mladé dívky. Mírně hluboký, jazzový, s chraptivým nádechem a přesto medovou příchutí. Za barem se míhala dívka v úplých džínách a červeném tílku, černé vlasy s odlesky kaštanů jí vypadávaly z pracovního drdolu při každém divočejším tanečním kroku. Vždy se na chvíli zastavila a zařadila do police čerstvě vyleštěnou sklenici. Lahodné tóny písně narušilo prásknutí dveří.

„Máme zavřeno!“ ozvala se dívka, aniž by se podívala ke dveřím.

„To jsem já Adri,“ odpověděl jí Richard, modrooký blonďák a zamířil na barovou stoličku.

„Jejda, ahoj! Myslela jsem, že se pro mě stavíš až večer!“ Adrianet se rozzářila a rychle se snažila zastrčit i za ucho jeden z uvolněných pramenů vlasů.

„Něco pro tebe mám,“ pousmál se na ni mladík a přitom vytahoval dvě obálky z náprsní kapsy červené sportovní bundy.

„Jej, to jsi nemusel.“

„Ale musel... chci tě vidět šťastnou.“

„To ale nemohu přijmout, sotva se známe,“ Adri se otočila zpátky ke skříni se sklenicemi a dala se do leštění.

„Ani to nechceš vidět? Dobře.. Tak ti to přečtu.... Dle soudního paragrafu... bla bla bla.... Odstavce... bla bla bla.... Tímto povolujeme rozvod manželů Renawalti po podané žádosti Adrianet Renawalti za písemného souhlasu Martina Renawalti, nyní jen Martina-“ A dál Richard nedořekl. Adrianet se totiž natáhla přes bar široká tak dlouhá a pevně a naprosto spontánně ho objala kolem krku neschopna slova, div ho neshodila ze stoličky.

„Jsi svobodná Adri.... Můžeš si dělat co chceš!“

„Já jsem.... svobodná... Svobodná! Díky! Díky strašně moc! Ale, jak jsi to dokázal? Jak jsi ho přesvědčil?“ tázala se s nemalým údivem a přitom se zalykala radostí.

„To nech plavat... Nezajímá tě ale druhý dárek?“

„Co může být lepší?“

„Co třeba letenka do Francie?“

„Letenka.. Do Francie?!“ Adri ho pustila a sklouzla z baru zpátky na zem.

„Jo, jen ty, Paříž, Festival akrobacie, Leon...“

„Ale jak???“

„Bal si kufry, za šest hodin ti to letí hvězdo.“


O čtyři dny později

„Nemáme žádný nápad, žádnou inspiraci, nic! Je to šílené!! Měli bychom odstoupit, dokud to ještě jde.... Jak můžeš být takhle ledově klidná?!“ Leon přecházel po tělocvičně s rukami zalomenými na prsou, zatímco Adrianet seděla na žíněnce, nohy opřené o žebřík a zkoumala svojí řasu na prstu.

„Měla jsem toho nejlepšího učitele,“ pravila zcela klidně a pomalu přiložila na ukazováček s řasou ukazováček druhé ruky.

„Vážně a koho?!“

„Tebe a teď neruš.“ Pevně zavřela oči. Oči opět otevřela a odlepila od sebe ukazováčky. Řasa zůstala na tom prvním.

„Hmmm..,“ zkoumavě si jej prohlížela.

„Prosím tě co to zase děláš?!“

„Au!“ zasyčela Adri, když na ní ze stropu spadla stuha přímo do obličeje. Leon se nahoru nechápavě podíval a zcela mu nedocházelo, jak se tam ona stuha mohla vyskytnout.

„Mám to!!!“ vyskočila Adri na nohy vítězoslavně v očích na půl šílený výraz a v ruce třímající gymnastickou stuhu. Než se Leon stihl zeptat, už omotala kolem své ruky jeden konec stuhy, přiskočila k němu a druhý konec omotala zase kolem ruky jeho.

„Pojď,“ vlekla ho sebou na hrazdy plná síly a odhodlání, takže jí žádný muž nebyl schopen vzdorovat, dokonce ani král ledu a sněhových peřejí.


O dva dny později, finálový večer festivalu

„Sakra, byli dobří!“ procedila Adri nad konkurencí, která právě skončila své číslo a sklidila hromový potlesk.

„Tady nejsi na dětském hřišti holčičku nebo na hodině tělocviku, kam patří takové nemohlo, jako ty,“ prohodila blondýnka za ní s norským přízvukem.

„Ztichni a zaplav si do Antarktidu psí čumáku, tam zapadneš,“ usadila jí Adri s ledovým klidem. ,,Do sněhu, při dnešním globálním oteplování se možná podíváš k Titanicu.“ Blondýnka se nadechla, ale nebyla dostatečně pohotová a tak uraženě odešla pryč. Adri si povšimla, že Leonovi cukají koutky úst.

„A nyní nastupují Leon Oswald a Adrianet Renawalti!“ Adri a Leon se vydali k plošinám, které je vytáhli k hrazdám. V hledišti to zašumělo. Obhájí ledový král titul?

Oba byli připraveni na místech, chopili se hrazd, rozhoupali je, dohoupali se až k sobě a v tom si několik diváků povšimlo že Leon má uvázanou stuhu kolem kotníku upevněný karabinou. Druhý konec podal Adrianet, jakmile byli u sebe blízko. Ta si jej hbitě uvázala jednou rukou kolem svého kotníku a připevnila navrch karabinou. Smrtící číslo mohlo započít. Adri omotala stuhu kolem své ruky a pomalu se podél ní na ní spouštěla a točila dokola, až vysela na stuze pouze za nuho, zaklonila se, chytila se za stuhu, její tělo nyní tvořilo o, začala se točit kolem dokola, až se pustila, publikum bylo němé. Leon provedl mezitím několikanásobnou točitou piruetu na druhou hrazdu. Adri to mezitím vyšvihlo na jeho hrazdu původní. Otočili se k sobě čelem, stuha byla rázem rovná, bez jediného záhybu či otáčky. Začali se rozhoupávat. Teď nebo nikdy. Skočili v několikanásobných saltech naproti sobě. Stačilo by, aby do sebe narazili, či aby přitom, jak se míjejí, se jim nohy do uvolněné stuhy více zamotaly. Oni však byli natolik šílení, že si nic z toho nepřipouštěli. Každý se zachytil své hrazdy silně oddechujíc. Publikum řvalo tichem. Adrianet uvolnila karabinu na své noze, rozvázala stuhu, omotala si jí kolem rukou a skočila v saltu. Leon dosáhl maximální výšky na hrazdě, zatočila se kolem hrazdy a Adrianet v děsivě dlouhém prostoru se točila kolem něj a postupně si omotávala na ruce stuhy a více a více, když byl už téměř u plošiny, chytila se již jeho nohou. Vytáhl je oba dva na hrazdu. Publikum bylo ještě chvíli ticho a poté, jakoby se spustila řetězová reakce. Vybuchlo v nadšeném zběsilém jásotu a tlukot jejich srdcí téměř zněl celou halou. Vítěz byl jasný.


Kaleido Stage reálný čas

Chris nepřemýšlel o ničem. Každý jeho krok byl rychlejší, až přešel do běhu. Doběhl před Kaleido Stage, kde bylo rušno, jako dlouho ne. Jasné výkřiky radosti děvčat, mihotání rukou, které plácaly či objímaly dívku s divokými havraními vlasy a velký zlatý pohár koloval davem, až si jej s láskyplnou péčí převzal Kalos.

„Adriiiiii! Adri, ty jsi zpět! jsi zpět! Jsi to fakt ty? Nejsi nějaký android?“

„Moc se díváš na sci-fi Marion,“ odpověděla jí hvězda festivalu a rozcuvhala drobné dívce její blonďaté kudrnaté kadeře vlasů.

„Tak, vemte ji! Jo, to je ono!“ Povzbuzovala Mia diktafonem kupu lidí, kteří vzali Adri na ramena. Dívka se mohla bránit jak chtěla, vše bylo marné.

„To je únos, únos!“ křičela, ale smála se.

„Máš to marné, nikdo tě nezachrání!“ pravil se šibalským úsměvem Juri, který všemu pouze přihlížel.

„Já ano,“ ozval se Chris.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

juchůůů

(Arkela, 21. 10. 2008 0:31)

Adrííí to sem moc ráda že si zas začala psát.
Tvoje povídky mi zvednou náladu a cejtím se jako bych tam byla snima moc krásné píšeš. Sem ráda ža znova píšeš... jen stím nekonči ju. :)

Aha

(ppettuli, 17. 10. 2008 22:49)

Nebo možná nee... ;-) To s tím Frankem. To, že jsem ráda, že píšeš,stále platí :D

Jejda

(ppettuli, 17. 10. 2008 22:47)

Já tu písničku znám spíše od Franka Sinatry, ale je dobrá :") Super, že píšeš... :)

Nádhera... ^^

(Nyoko, 17. 10. 2008 14:43)

Skvěle napsaný.... :o) tvoje povídky mi vždycky zvednou náladu. Držim basu s Mayou...taky jsem ráda, že pokračuješ dál ;o) :o)

Jeeeeej

(Maya, 15. 10. 2008 17:45)

Ja som rada že pokračuješ, páčia sa mi tvoje príbehy:-)

juviiii

(Samííí, 14. 10. 2008 16:50)

Konečně jsem se dočkala dalšího KS =) Jako vždy super, jsem uplně napjatá, jak to bude pokračovat dál;)

supeeeer

(maya.samy, 13. 10. 2008 10:34)

nadhera,skvely,super,.....