7. díl: Návrat
Kagome ukázala Mai chýši, kde jí dá ještě obvaz na zápěstí. Zadívala se nahoru na kopec a spatřila démona, který miloval člověka víc, než své vlastní štěstí. Jakoby jí pohledem řekl, aby na ní dala pozor. Přikývla.
,,Já nic nechápu!“ ozval se Inuyasha.
,,To není novinka,“ uchechtl se Miroku, jejich přítel.
,,Nech si toho, tyyy...-“
,,Inuyasho, OSUWARI!!“
O měsíc později
Někdo zazvonil.
,,Jdu otevřít!“ zvolala Mai do domu a šla ke dveřím.
,,Kagome! Pojď dál,“ pozvala dovnitř dívku se žlutým baťohem na zádech.
,,Ne, díky, musím spěchat do feudální doby nebo bude Inuyasha zuřit,“ omluvila se jí s díky. ,,A ty si sbal pár věcí a jdeš se mnou. Ve škole jsi jako tělo bez duše, neusmála ses ani nepamatuji, menší výlet ti jen prospěje,“ dodala ještě na oko přísně. Mai posmutněla.
,,Ráda bych, ale..“
,,Co ale?“
,,Já...nevím...Mám strach. Kdyby mě tam chtěl, snažil by se měl zdržet, ne??“ pravila Mai zamyšleně.
,,Což pro oči nevidíš? Dva dny jste chodili kolem naší vesnice,“ svěřila se jí Kagome se Sesshomarovým tajemstvím.
,,Vážně?“ zeptala se jí Mai nevěřícně. Přikývla.
,,Jdu si sbalit,“ rozhodla se a metla do svého pokoje.
O hodinu později už obě dívky prolézaly studenou do feudálního světa. Díky obrovské náhodě se stalo to, že jdou obě ze stejné školy a tudíž i sousedky.
,,Kagomee!“ uvítal radostně o něco mladší dívku Shippo, malý liščí démon a vyskočil ji na rameno.
,,Ahoj všichni,“ usmála se Kagome na své přátele. Mai pozdravy směřované na její osobu už ani nevnímala, jen se rozhlížela do krajiny a úpěnlivě sledovala každý strom, jakoby snad zrovn aza ním, mohl stát Sesshomaru.
,,Neboj, najde se ti,“ mrkla na ni její kamarádka spiklenecky.
Sesshomaru se zastavil.
,,Děje se něco pane?“ otázal se ho jeho věrný služebník Yaken.
,,Rozdělej tábor!“ rozkázal mu jeho pán, avšak tichým hlasem a díval se do lesů, jakoby v nich něco hledal. Než se kdo nadál, zmizel.
,,Co se děje, mistře Yakene?“ otázala se žabího démona Rin.
,,To nic mé dítě,“ odpověděl jí a začal plnit pokyny.
Sesshomaru běžel rychleji než vítr. Po celou dobu měl sice pocit, že je Mai všude kolem, ale tentokrát ji opravdu cítil. Musela tu být, musela se sem nějak dostat. Ale jak? Ta dívka Kagome...vracela se přece tam i zpět. Že by jí vzala sebou? Přidal.
,,Jdu se projít, vyspím se venku,“ oznámila Mai Kagome a zamířila ven z chýše.
,,Co jí je?“ zeptal se nechápavý Inuyasha.
,,To bys nepochopil,“ rýpl si Shippo.
Mai slyšela hádku z chýše ještě za vesnicí. Šla nahoru na kopec, přesně tam, kde naposled ho viděla. Napadlo jí, že by na ní mohl zase zaútočil ten démon, ale nevěděl přece, že tu je. Snad. A i kdyby, touha byla silnější.
Zastavila se na tom místě. Sedla si do trávy a dívala se na hvězdy. Z vesnice sem nebylo vidět.
Zalapal po dechu, za což mohl nejen rychlý běh, ale skutečnost, že tu byla. Seděla v trávě pár kroků před ním. Bylo to jako sen. Nesměle přistoupil pár kroků blíž.
,,Neměla bys tu být tak sama,“ prolomil ticho. Nelekla se, jen se jí lehce zamotala hlava. Našel jí. Hledal ji...
,,Však nejsem,“ pravila, aniž by se na něj podívala.
,,Mohl by tě tu najít nějaký démon,“ postoupil k ní o dva kroky.
,,Našel,“ stále se dívala na hvězdy.
,,Mohl by tě chtít,“ došel k ní a klekl si k ní tak, že byla zády opřená o jeho hruď. Rozechvěle jí pohladil ve vlasech, jakoby se bál, že je opravdu jen sen a rozplyne se. Cítil, jak se jemně chvěje.
,,Je ti zima?“ zeptal se jí. Zakroutila hlavou. Otočila se k němu a políbila ho. Přitiskl si ji k sobě, jak nejvíc jen mohl. Zajela mu rukou do vlasů a snažila s emu vynahradit každou vteřinu, každou minutu samoty. Sundala z něj kožešinu i plášť. Svalili se do trávy a dál ochutnávaly ústa jeden druhého s až démonickou vášní. Mai ho hladila po zádech a ve vlasech, on jí zase vyhrnoval tričko, až jí ho nakonec vyslékl. Obnažený hrudník jí zasypal polibky. Cítil, jak se chvěje a hoří, jak si ho toužebně k sobě tiskne. Nemohl se jejího těla nabažit. Její rty pro něj byly závislostí, už nikdy jí nechtěl přestat líbat. Sundal jí i další přebytečné oblečení, stejně jako i ona jemu, jen lehce nesměleji. Opřel se lokty o trávu, vedle její hlavy a dál se věnoval jejím ústům. Ručkou mu přejela po nahých zádech. Zaúpěl, dováděla ho k šílenství, k šílené touze. Tázavě se na ni podíval, vtiskla mu jen další vášnivý polibek. Věděl, že to chce stejně jako on už od chvíle, kdy jej políbila. Jen s těžko nalezenou jemností do ní vnikl. Nechtěl jí ublížit, ale bál se, že se tak stane. Ucítil, jak se na chvíli její nehty mu zaryly lehce do kůže. Stisk povolil a nadcházel jen další polibek. Splynuli spolu v jednu bytost. Člověk a démon spolu vytvořili jeden harmonický celek. Jestli se domníval, že její ústa jsou rájem, pak její tělo bylo snad největší blažeností. Myslel, že každou chvíli vyletí z kůže, když navíc po chvíli slyšel její slabé vzdechy. Jejich touha je hnala dál a dál. Tohle bylo už i na Sesshomara moc a jejich stále nepřestávali. S každým pohybem se slast stupňovala, s každou chvíli v něm rostl démon i člověk zároveň. Myslel, že se rozletí na milion kousků každou chvílí. Vykřikli. Jakoby se v jeho těle uvolnilo něco, co už dlouho věznil. Přitiskla si k sobě jak nejvíc mohla a ústa mu umlčela těmi svými. Láskyplně jí polibek oplatil.
Ráno se vzbudila v jeho obětí přikrytá kožešinou. Usmála se. Ze spánku vypadal tak andělsky. Spokojeně ležela v jeho náručí. Nepřemýšlela co bude dál, užívala si jen tuhle chvíli. Nic jiného neexistovalo.
,,Dobré ráno,“ pozdravila ho, když zamžoural a otevřel oči. Usmál se a políbil ji.
Chvíli jen leželi a užívali si vzájemné blízkosti.
,,Měli bych sejít dolů a dát vědět, že mě žádný démon nepřepadl,“ usmála se na něj s čertíčky v očích.
,,Nebudeš tak náhodou trošku lhát?“ zeptal se jí se stejnými čertíčky.
,,Tak dobře, žádný, na kterého jsem nečekala,“ usmála se a vstala, aby se oblékla. Se spokojeným úsměv sledoval, jak halí své tělo do těch kousků látky. Miloval ji.
,,Vrátím se za chvíli,“ usmála se na něj. Vtiskl jí ještě polibek a pak mu zmizela z očí. Věděl, že se vrátí a za jak dlouho mu bylo jedno. Bude na ni čekat třeba věčně, ale přirozeně chtěl ji mít vedle sebe co nejdříve.
,,Dobré ráno vespolek!“ pozdravila s úsměvem osazenstvo před chýší.
,,Á, jak se ti spalo pod hvězdami?“ usmála se na ni Kagome.
,,Báječně!“ zasmála se Mai a zatočila se na místě.
,,To vidím,“ usmála se na ni mladší dívka.
,,Jdu si pro své věci,“ zatvářila se Mai jako andílek.
,,Ty už se vracíš??“ vykulil na ni oči Inuyasha nevěřícně.
,,Svým způsobem se k někomu vracím,“ usmála se a trochu se začervenala.
,,Ne..“ nechtěl tomu věřit Inuyasha.
,,Smiř se s myšlenkou toho, že mě jednou budeš mít snad v rodině,“ zasmála se Mai a vzala si svůj baťůžek.
,,Já to nechápu,“ trval si na svém Inuyasha.
,,My víme,“ řekli všichni kromě Mai.
,,Vždyť on je tak..“ pokračoval inuyasha ke Kagome. Ta jen pokrčila rameny.
,,Lidi se mění,“ dodala.
,,Lidi možná, ale on je démon!“ sykl.
,,Inuyasho...OSUWARI!“ vykřikla Kagome a zamávala Mai, zatímco Inuyasha spadnul na nos na zem.
,,Tak za týden!“ zavolala Mai na Kagome a už si to šlapala do kopce.
Komentáře
Přehled komentářů
neznám tě, Nime, ale je dobře, že jsi k tomu Adrianet dohnala! :))))))))
hurááá;
(Arkela , 4. 11. 2007 21:21)
Supér Nime je dobře že si jí ktomu dokopala...
Jinak Adri je to super jako vžyd. Moc pěkně si popsala jejich noc plnou vášní :) .
Jinak doufám že tě dokopem k dalšímu pokráčku.
protože ted to začalo bejt moc zajímavý a myslím že nejen já,ale i ostatní sou zvědavý jak to bude dál... tak plosím plosím smutně koukám :D
jupíííííííííííííííííííííííí :D
(Herwen, 4. 11. 2007 18:39)Adri to je superní :D. Nime gratuluji že si ji dokopala k pokráčku :D
:) moc moc moc moc pěkný:D
(tyyny, 4. 11. 2007 15:10)wow(= naprosté uchvácení)Proč krásní, sexy, démoničtí, chladně přitažliví démoni neexistují i v našem světě??? Moc krásný :) už se těším na další pokráčko:D:D:D
Whuááááá
(Nime, 4. 11. 2007 10:30)tak to sem opravdu nečekala,že mě takhle chytneš za slovo xDDD Krááásné,ale trošičku mi tam chybělo Sessího popis těla 0=) víš třeba jeho hruď blBLA...víš ne????jinak krááásnééééé možná se dočkáš 2 pokráček třetí bych nedala xDDD
bože! ty nadpisy!! :/
(Jeanne, 30. 12. 2007 23:33)