5. díl: Sen
Po snídani se vydali na cestu. Kráčeli bujnou krajinou
po písčité a kamenité stezce. Napravo od nich se tyčily vysoké a majestnáté hory,
jejichž vrcholky byly pod ledem a sněhem. Dále byly kolem kopce s nádhernými
loukami plných pestrých květin, co voněly svěžestí a sladkostí okamžiku. Den
byl krásný, jako z omalovánky pro malé děti. Nalevo tekla ona říčka, odkud
bylo slyšet divoké klokotání vody. Mai a Rin běžely po louce obě bosé, smály se
a dávaly si vzájemně babu. Yaken vedl za ohlávku démonického koně a Sesshomaru
kráčel vepředu celé skupinky. Smích dívek k němu doléhal jakoby z dálky,
jelikož byl hluboko ponořen ve svých myšlenkách. Jak se to choval? S Mai mohl
Naraka porazit. Proč ji tedy jde doprovodit k té staré ježibabě, kde jak
doufal, bude i jeho příšerný bratr s tou dívkou z její doby. Proč,
proč to dělá? Proč myslí na ostatní a ne na sebe? Proč myslí na ni…? V mysli
mu vyskočila vzpomínka na včerejší odpoledne, kdy ji z nějakého popudu
chtěl políbit. Ani v nejmenší nepomyslel na to, že by se mu mohla vzepřít.
Byl zvyklí si brát to, co chtěl aniž by mu v tom kdokoliv bránil. Kde se v ní
brala ta síla?
Z hor zavázl svěží vítr a zpíval lahodnou melodii
na vysoké stébla trávy. Mai se zastavila, zavřela oči a vnímala tu krásu. Vítr
si pohrával s prameny jejích vlasů a laskal je. Zrovna v tu chvíli se
Sesshomau zastavil a zadíval se za sebe. Nikdy se za sebe neohlížel.Spatřil ji,
tak klidnou a mírumilovnou. Byl to jeho přesný opak. Ústa se mu velmi slabě
pootevřela do úžasu. Mohl směle prohlásit, že toto byla krása. Ona byla krása..
,,Máš babu!“ plácla Rin ručkou Mai, vytrhla ji tak ze
zasnění a utíkala za Sesshomarem, za kterého se schovala. Mai ji doběhla a
chtěla ji chytit, jenže malá Rin se stála schovávala za lordem a ten se otočil
k Mai.
,,Pojď sem,“ smála se dívka.
,,Tůdle!“ vyplázla na ni jazyk dívenka. Sesshomaru se
zadíval na smějící se dívku s divokými černými vlasy, s kterými si
stále pohrával vítr. Zničehonic ji chytil za obě ruce. Mai zkameněla. Zadíval
se ji do tváře.
,,Děkuji, pane!“ zasmála se Rin a běžela napřed. Ti
dva tam stále tak stáli, vzájemně si hledíc do očí a snažící se najít otázky a
hned poté odpovědi. Yaken si toho všimnul a tiše si pro sebe zaklel. Zdálo s emu
to absurdní! Ne, to mu jeho pán nemohl udělat! Nemohl se zamilovat do člověka!
Mai se mu jemně vytrhla ze sevření a se smíchem a větrem
ve vlasech běžela za Rin. Sesshomaru by ji přirovnal k onomu větru. Jako
on vpadla do jeho života, jako on byla divoká, ale zároveň mírná, jako on také
rychle odletí. Náhle pocítil podivný tísnivý pocit u srdce, které za poslední
dny vnímal až příliš často, když si vzpomene, že dřív ani nevěděl o tom, že
nějaké má. Ano, je to tak, jestli se vše podaří, tak za tři dny mu zmizne z očí.
Asi to tak bude lepší. Zahleděl se na ni, jak se směje a utíká před Rin. Její
smích, ten cinkot veselosti mu zněl v uších ještě tu noc, když usínal s pohledem
na Mai, jak leží stočená do klubíčka na hromadě přikrývek a její vyspělý
hrudník se hýbe s tichými nádechy a výdechy.
Naraku se smál a ve svých hrozivých démonských spárech
svíral Mai. Jedním škubnutím jí zlomil vaz. Sesshomarovi drásal hrdlo křik a
uši Narakův smích. Náhle ucítil něco na svém rameni. Bleskově po tom sáhl a
probudil se celý udýchaný. Podíval se, k tomu, kdo ho probudil a spatřil
překvapenou a mírně zkamenělou Mai.
,,Stalo se něco?“ zeptal se jí, když spatřil její
výraz, ve kterým byl trochu i strach. Pousmála se a mírně zčervenala.
,,Já….ne…jen…křičel jste ze spaní a plakal…Chtěla jsem
vás probudit, asi se vám zdála noční můra,“ vykoktala ze sebe. Sesshomaru se
zarazil.
,,Plakal?! Nesmysl, já nikdy….“ Nevyslovil to ani. Ta
slabost, ta lidská slabost! Jak by toho mohl být on schopen? On! Lord
Sesshomaru, psí démon!
,,Kdybyste dovolil, tu ruku budu ještě potřebovat,“
řekla zlehka s mírným úsměv. Nechápavě se podíval na ni, potom na svou
ruku, kterou stále držel tu její. Pustil ji.
,,Dobrou noc,“ usmála se na něj a zamířila zpět ke své“posteli“.
,,Ne!“ řekl slabě. S mírně tázavým výrazem se na
něj otočila.
,,Nechoď spát…prosím..“ vyřkl prosbu, něco, co mu
ještě donedávna bylo zcela cizí. Předtím jen rozkazoval.
,,Pakliže je to vaše přání,“ pousmála se na něj.
Vstal.
,,Pojďme se projít,“ prohlásil. Přikývla a zamířila
tak od tábora.
,,Neměli bychom chodit moc daleko. Je to zvláštní, ale
mám o tu malou strach, nějak mi přirostla k srdci. Obzvlášť po té příhodě
s tím Narakem,“ řekla potichu, zatímco kráčela vedle něj a zadívala se nazpět,
přitom si za ucho strkala neposedný pramen vlasů. Při tom jméně se Sesshomaru
lehce otřásl.
,,Naraku se tu neobjeví, neopováží se! A jestli ano
nedám mu nejmenší šanci komukoliv ublížit!“ řekl výhružně a levá ruka stiskla
instinktivně meč. Pousmála se. Pokaždé, když tak učinila, cítil něco
zvláštního. Jakoby mu tělo zalil horký pramen. Došli k malému vodopádu.
,,Je to zvláštní svět,“ pronesla Mai zasněně. Tázavě
se na ní podíval.
,,Nevím jak to popsat, je tak neuvěřitelně krásný! Vše
je zde tak divoké a přirozené! Není to jako v mém světe...Abych řekla
pravdu, jen těžko se mi odtud bude odcházet,“ Pravila potichu a se zavřenými
oči vnímala okolí.
,,Tak nechoď..“ chtěl už říci, ale nakonec to nevyřkl.
Vzpomněl si na Naraka a sen.
,,Patříš do jiného světa,“ pravil nakonec a ta slova
mu šla přes rty jen velice ztěžka. Přikývla. Už k ní chtěl natáhnout ruku,
ale zarazil se. Za tři dny …za dva…bude pryč. Rozplyne se, jako sen, jako mlha
nad krajinou, jako píseň v tichu. Co bude dělat? Stane se zase tím kusem
ledu?
,,Půjdeme? Mám strach o malou,“ vytrhla ho z myšlenek.
Přikývl.
Komentáře
Přehled komentářů
zase souhlasim se vsema..:) (budes muset omluvit mou nevymluvnost, ale me proste psani komentaru nejak nejde, no..XD)
supr
(Arkela, 1. 11. 2007 22:34)
souhlasím Nime a Herwen.
Bylo to moc pěkný a doufám,že se brzy dočkám dalšího pokráčka :)
Souhlasím s Nime :D
(Herwen, 1. 11. 2007 20:54)Ale slintat nechávám Ashara ;). Ale jo, zbijem ho, že to neřekl :D
super:)))
(Jeanne, 30. 12. 2007 23:12)