Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. díl: Jeden dotek

29. 10. 2007

Mai kráčela mezi bujnými stromy, zatímco její mozkové buňky pracovaly na sto tisíc procent. Co se to stalo? Kdo byl ten muž v kožešině? Kdo je Sesshomaru? A kdo je vlastně ona? Přemýšlela, zdali by nebyla lepší utéct, jenže kam? Kam s podít v zcela neznámém světě. Neznala nic, absolutně zhola nic a nikoho. Jen Rin, Jakena a Sesshomara. Ten muž byl tak tejmný. Děsil ji a zároveň pokaždé, kdž ho zahlédla, zamrazilo jí. Byl tak chladný, až jí lákalo ho dotekem zahřát, obejmout. Nesmysl! Byl to démon! Sama viděla, jak toho muže rozsekl vejpůl, ačkoliv po něm nebylo tělo, asi to byla nějaká loutka nebo tak něco. Z toho všeho už jí bolela hlava. Něco jí říkalo uteč! Jenže…Kam…jakási záhadná síla ji nutila projít pod poslední větví a dostat se tak na tábořiště.

,,Chci s tebou mluvit,“ řekl ledově Sesshomaru a ani se jí nepodíval do tváře.

,,Skvělé já s vámi taky,“ odvětila Mai s úsměvem. Spřežil ji pohledem. Kdyby mohl vraždit, věděla by, že už je po smrti. Přesto.._V jeho pohledu bylo něco…tázavého…

,,Kdo jsi?“ zeptal se jí úsečně.

,,Mai, těší mě,“ ušklíbla se. Pocítila lehkou nervozitu, když se jí podíval do tváře. Věděla, že si možná zahrává se svým životem, ale potřeboval jí evidentně. Jenže jen z toho nervózní nebyla.

,,Je mi fuk, jak se jmenuješ. Asi nemáš ani potuchu co jsi udělala,“ pravil pohrdajíce a vstal.

,,ne to nemám, byl byste tak laskav a vysvětlil mi to?“ vrátila mu smeč. S pokřiveným obočím byl jedním skokem u ní. Chytil ji za bradu.

,,Ovládáš živelnou magii, ačkoliv vůbec nechápu, jak se to může někomu tak drzému, ubohému a směšnému podařit,“ sykl a stále ji pevně držel za bradu. Poté ji náhle políbil. Byla z toho v šoku, ale během tří vteřin se vzpamatovala, vytrhla se mu a vlepila mu zdravou rukou facku. Než si Sesshomaru stihl uvědomit, co se stalo, byla pryč. Na tváři ho pálil jen rudý otisk ruky. Nemohl tomu uvěřit. Člověk….dívka ho uhodila…Takovou potupu ještě nikdy nezažil. Jemu, lordovi Sesshomarovi, se ještě žádná lidská dívka neopovážila byť jen pohlédnout do tváře! Kromě Rin samozřejmě…

Šel se projít. Přemýšlel. Jak je jen možné, že dívka z budoucnosti, lidská dívka, ovládá živelnou magii? Něco tak mocného? Jak k tomu mohla přijít? Věděl, jak získá odpovědi na své otázky.

Když se vrátil, byla už tma. Obával se, že tam Mai nenajde, k jeho štěstí se ale mýlil. Ne, že by ji nějak toužil vidět, pouze chtěl znát odpověď na své otázky, aby měl konečně klid. Spala na přikrývkách, Rin u ní byla schoulená jako u matky. Mai měla na tváři klidný úsměv. Sesshomaru kráčel tiše po sametové trávě a blížil se k ní. Hleděl jí do tváře, kterou osvětlovaly plápolající plameny z nedalekého ohniště. Praskání ohně ho jakoby chtělo prozradit, ale on se nedal vyvést z míry, ostatně jako vždy. Přidřepl si k ní a natáhl ruku k jejím vlasům. Zarazil se. Musí být opatrný, jinak se probere a zase uteče. Co kdyby ji objevil Naraku?

Jemně a téměř rozechvěle se dotkl jejich vlasů. Zamrazilo ho, ale nikoliv chladem, něčím jiným. Po celém těle se mu rozeběhl hřejivý pocit. Mai se ze snu usmála. Pootevřel ústa. Byla tak…byla tak…Nemohl pro to najít slova. Nikdy je nehledal, nepotřeboval je pro něco najít. Vlastně ani nevěděl, že existovaly. Jen Rin občas vykřikla něco jako, podívejte, lorde Sesshomaru, dneska je ale krásně! Nikdy tomu moc nerozuměl. Nikdy to necítil. Nepocítil, že je něco krásné, že je někdo krásný…Nepotřeboval to cítit k zabíjení.

Náhle se vzpamatoval. Nad čím to tu přemýšlí?! Pro něco přeci přišel. Opatrně jí vytrhl jeden vlas. Z nějakého podivného reflexu ji poté pohladil. Vstal a odešel vstříc lesům. Raději se za sebou neohlížel.

Prošel bariérou jako nic. Kolem ucha mu náhle zasvištěl šíp.

,,Co tu chceš?“ otázal se ledový hlas ženy.

,,Něco bych od tebe potřeboval, Kikyo.“ Řekl, jakoby byl vítaný host.

,,Ode mě? Mám se smát?“ řekla žena ovšem bez známek pobavení.

,,Jestli to dokážeš,“ zpražil jí.

,,Co chceš?“

,,Pamatuješ si na tu dívku, Kagome?“

,,To jméno přede mnou nevyslovuj..“

,,Rin se stará o dívku, která pravděpodobně pochází z její doby. Dostala se sem nějakou jeskyní, či co.“

,,Dojemná historka.“

,,Dnes je napadl Naraku. Ta dívka proti jemu zaútočila živelnou magií a ani si to neuvědomila,“ nedal se odbýt Sesshomaru.

,,Ale,“ ušklíbla se Kikyo. ,,A po mě hádám chceš, abych celé záležitosti přišla na kloub.“ Přikývl.

,,Pojď,“ vyzvala ho a zamířila k malé chýši. Vstoupil dovnitř. Kikyo, žena bledé tváře co voněla po bylinkách a hřbitovní hlíně, vzala nějakou misku a pár bylinek. Ty následovně v misce rozmašírovala. Poté vzala z rukávu svého kimona nějakou lahvičku a nalila malé množství do směsi.

,,Máš vlas?“ otázala se ho žena. Podal jí ho. Vhodila ho do misky. Směs získala fialovou barvu.

,,Je to čarodějka, má to evidentně vděděné. Pravděpodobně je z rodu starých několik stovek generací.“

,,Znáš nějaký, který ovládá živelnou magii?“ zeptal se jí.

,,O nikom nevím. To by mohla vědět sestra,“ odpověděla mu a vylila obsah misky. Přikývl a zamířil k odchodu.

,,Díky,“ zmínil se ještě ve dveřích. Tázavě za ním hleděla. Byl zvláštní. Ostatně, jako vždy.

 

Druhý den se vzbudil za smíchu dívek. Ačkoliv byly sice daleko na louce, sluch měl jako psí démon velmi dobrý.

,,Jakene, sbal věci, docházíme,“ Poručil sluhovi a šel po tom smíchu. Prošel krátkým lesem až k říčce, kde dívky lovily ryby. Mai měla sundaný svetr a měla na sobě jen tu neslušně krátkou sukni a vyhrnuté tričko. Zrovna klouzala po kamenech a spolu s Rin se smála tomu, že co chvíli zahučela do mělké řeky, takže byla mokrá od hlavy až k patě.

,,Myslím, že ryby všechny uplavou,“ zasmála se Rin, když se Mai vysápala na jeden kámen a držela balanc.

,,Né, já to nevzdám!“ zasmála se Mai a zadívala se kamsi do říčky. Náhle vystartovala a chytla rybu. Ovšem opět ztratila balanc a zahučela do vody znova. Avšak po složitém souboji, při kterém byla díky na půl zhojenému zápěstí značně v nevýhodě, vytasila ruce nahoru.

,,Mám ji,“ vykřikla se smíchem.

,,Bravo!“ smála se Rin taky a zatleskala. Na břehu už byli tři ryby, které mladší dívka ulovila.

Sesshomaru se pousmál. Rin si ho všimlnua a zamávala mu. Váhavě její pozdrav opětoval. Mai netuše o něm, se s ladností, kterou v sobě vzala bůh ví kde, vydrápala na břeh, kde přidala rybu k těm ostatním. Poté si zády k němu sundala tričko a začala si ho ždímat. Sesshomaru usoudil, že by bylo nejlépe odejít, ale ne a ne se pohnout z místa.

,,Jdu ty ryby donést do tábora!“ vykřikla Rin k Mai, vzala ryby a zamířila s nimi do tábora. Zůstali sami a Mai stále o něm nevěděla. Ve svlékání pokračovala a poté si nahá lehla na louku a nechala sebe i kousky oblečení sušit sluncem. Sesshomaru začal být nervózní. Šel k ní. Plížil se tiše, jako stín.

,,Za chvíli půjdeme. Měla by ses obléknout,“ uslyšela jeho hlas tak tři metry od ní, možná dva. Nepohnula se a jen si dál užívala sluníčka.

,,Dobře,“ řekla klidně.

,,Ty se mě nebojíš?“ zeptal se, když nijak nereagovala na to, že ji vidí téměř nahou.

,,Ne, kdybyste chtěl, už byste mi něco udělal,“ odpověděla mu klidně a dál měla zavřené oči. Zarazilo ho to. Kde k němu brala tu bezbřehou důvěru?

,,Půjdeme do jedné vesnice. Je to odtud tři dny chůzí. Měla by tam být dívka z tvé doby.“ Řekl, ačkoliv měl pocit, že to za něj říká někdo jiný. Někdo, koho v sobě dřív neznal.

,,Děkuji…Za vše..“ pravila tiše a stále měla přivřená víčka. Chvíli jen tak stál a vnímal tuhle chvíli, ačkoliv nevěděl pořádně proč.

,,Lorde Sesshomaruuu! Maiii! Je snídaněěě!“ vypískla Rin, která se vynořila dál od nich z lesa.

Slyšela, jak odchází. Bylo jí zvláštně. Tohle místo, tenhle svět a tenhle démon. Vše se zdálo tak nepřátelské, ale teď. Objevila v sobě maličký plamínek stesku, začalo se jí tu poměrně líbit. Tenhle svět se jí zdál úžasný, ačkoliv byl plný nástrah, jak znala z vyprávění Rin. A Sesshomaru…možná to byl démon, ale cítil jako člověk. Předchozí noc ho prozradila. Otevřela oči a vstala.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pitomy nadpisy...

(Jeanne, 30. 12. 2007 23:05)

hohooo, okamzite padim na dalsi:))))

wow...

(Herwen, 29. 10. 2007 22:02)

super mám zase co číst :D. Adri si skvělá ;)

ty jo...

(Arkela, 29. 10. 2007 21:14)

já sem jako Nime stejně překvapená. Taky sem nečekala že byten polibek přišel tak brzy...
Ty jo jestli bude někdy Mai odcházet vidím Seshoumarův pohled... pardon to mi ujelo... Jinak moc pěkn´ý doufám, že bude brzy další pokráčko- :)

...

(Andy, 29. 10. 2007 20:56)

moc pěkné...ostatně jako vždy :D...už se těším na pokráčko...

*valí oči*

(Nime, 29. 10. 2007 20:53)

políbil???tys mě vyděsila jsem čekala polibek na konci a teď to na mě tak pěkně baflo =3 káááááásnééééé ještě pokráčko =)