4. díl: Jeden dotek
Mai kráčela mezi bujnými stromy, zatímco její mozkové
buňky pracovaly na sto tisíc procent. Co se to stalo? Kdo byl ten muž v kožešině?
Kdo je Sesshomaru? A kdo je vlastně ona? Přemýšlela, zdali by nebyla lepší
utéct, jenže kam? Kam s podít v zcela neznámém světě. Neznala nic,
absolutně zhola nic a nikoho. Jen Rin, Jakena a Sesshomara. Ten muž byl tak
tejmný. Děsil ji a zároveň pokaždé, kdž ho zahlédla, zamrazilo jí. Byl tak chladný,
až jí lákalo ho dotekem zahřát, obejmout. Nesmysl! Byl to démon! Sama viděla,
jak toho muže rozsekl vejpůl, ačkoliv po něm nebylo tělo, asi to byla nějaká
loutka nebo tak něco. Z toho všeho už jí bolela hlava. Něco jí říkalo
uteč! Jenže…Kam…jakási záhadná síla ji nutila projít pod poslední větví a
dostat se tak na tábořiště.
,,Chci s tebou mluvit,“ řekl ledově Sesshomaru a
ani se jí nepodíval do tváře.
,,Skvělé já s vámi taky,“ odvětila Mai s úsměvem.
Spřežil ji pohledem. Kdyby mohl vraždit, věděla by, že už je po smrti.
Přesto.._V jeho pohledu bylo něco…tázavého…
,,Kdo jsi?“ zeptal se jí úsečně.
,,Mai, těší mě,“ ušklíbla se. Pocítila lehkou
nervozitu, když se jí podíval do tváře. Věděla, že si možná zahrává se svým
životem, ale potřeboval jí evidentně. Jenže jen z toho nervózní nebyla.
,,Je mi fuk, jak se jmenuješ. Asi nemáš ani potuchu co
jsi udělala,“ pravil pohrdajíce a vstal.
,,ne to nemám, byl byste tak laskav a vysvětlil mi to?“
vrátila mu smeč. S pokřiveným obočím byl jedním skokem u ní. Chytil ji za
bradu.
,,Ovládáš živelnou magii, ačkoliv vůbec nechápu, jak
se to může někomu tak drzému, ubohému a směšnému podařit,“ sykl a stále ji
pevně držel za bradu. Poté ji náhle políbil. Byla z toho v šoku, ale
během tří vteřin se vzpamatovala, vytrhla se mu a vlepila mu zdravou rukou facku.
Než si Sesshomaru stihl uvědomit, co se stalo, byla pryč. Na tváři ho pálil jen
rudý otisk ruky. Nemohl tomu uvěřit. Člověk….dívka ho uhodila…Takovou potupu
ještě nikdy nezažil. Jemu, lordovi Sesshomarovi, se ještě žádná lidská dívka
neopovážila byť jen pohlédnout do tváře! Kromě Rin samozřejmě…
Šel se projít. Přemýšlel. Jak je jen možné, že dívka z budoucnosti,
lidská dívka, ovládá živelnou magii? Něco tak mocného? Jak k tomu mohla
přijít? Věděl, jak získá odpovědi na své otázky.
Když se vrátil, byla už tma. Obával se, že tam Mai
nenajde, k jeho štěstí se ale mýlil. Ne, že by ji nějak toužil vidět,
pouze chtěl znát odpověď na své otázky, aby měl konečně klid. Spala na
přikrývkách, Rin u ní byla schoulená jako u matky. Mai měla na tváři klidný
úsměv. Sesshomaru kráčel tiše po sametové trávě a blížil se k ní. Hleděl
jí do tváře, kterou osvětlovaly plápolající plameny z nedalekého ohniště. Praskání
ohně ho jakoby chtělo prozradit, ale on se nedal vyvést z míry, ostatně
jako vždy. Přidřepl si k ní a natáhl ruku k jejím vlasům. Zarazil se.
Musí být opatrný, jinak se probere a zase uteče. Co kdyby ji objevil Naraku?
Jemně a téměř rozechvěle se dotkl jejich vlasů.
Zamrazilo ho, ale nikoliv chladem, něčím jiným. Po celém těle se mu rozeběhl
hřejivý pocit. Mai se ze snu usmála. Pootevřel ústa. Byla tak…byla tak…Nemohl
pro to najít slova. Nikdy je nehledal, nepotřeboval je pro něco najít. Vlastně
ani nevěděl, že existovaly. Jen Rin občas vykřikla něco jako, podívejte, lorde
Sesshomaru, dneska je ale krásně! Nikdy tomu moc nerozuměl. Nikdy to necítil. Nepocítil,
že je něco krásné, že je někdo krásný…Nepotřeboval to cítit k zabíjení.
Náhle se vzpamatoval. Nad čím to tu přemýšlí?! Pro
něco přeci přišel. Opatrně jí vytrhl jeden vlas. Z nějakého podivného
reflexu ji poté pohladil. Vstal a odešel vstříc lesům. Raději se za sebou
neohlížel.
Prošel bariérou jako nic. Kolem ucha mu náhle
zasvištěl šíp.
,,Co tu chceš?“ otázal se ledový hlas ženy.
,,Něco bych od tebe potřeboval, Kikyo.“ Řekl, jakoby byl
vítaný host.
,,Ode mě? Mám se smát?“ řekla žena ovšem bez známek
pobavení.
,,Jestli to dokážeš,“ zpražil jí.
,,Co chceš?“
,,Pamatuješ si na tu dívku, Kagome?“
,,To jméno přede mnou nevyslovuj..“
,,Rin se stará o dívku, která pravděpodobně pochází z její
doby. Dostala se sem nějakou jeskyní, či co.“
,,Dojemná historka.“
,,Dnes je napadl Naraku. Ta dívka proti jemu zaútočila
živelnou magií a ani si to neuvědomila,“ nedal se odbýt Sesshomaru.
,,Ale,“ ušklíbla se Kikyo. ,,A po mě hádám chceš,
abych celé záležitosti přišla na kloub.“ Přikývl.
,,Pojď,“ vyzvala ho a zamířila k malé chýši.
Vstoupil dovnitř. Kikyo, žena bledé tváře co voněla po bylinkách a hřbitovní
hlíně, vzala nějakou misku a pár bylinek. Ty následovně v misce rozmašírovala.
Poté vzala z rukávu svého kimona nějakou lahvičku a nalila malé množství
do směsi.
,,Máš vlas?“ otázala se ho žena. Podal jí ho. Vhodila
ho do misky. Směs získala fialovou barvu.
,,Je to čarodějka, má to evidentně vděděné.
Pravděpodobně je z rodu starých několik stovek generací.“
,,Znáš nějaký, který ovládá živelnou magii?“ zeptal se
jí.
,,O nikom nevím. To by mohla vědět sestra,“ odpověděla
mu a vylila obsah misky. Přikývl a zamířil k odchodu.
,,Díky,“ zmínil se ještě ve dveřích. Tázavě za ním
hleděla. Byl zvláštní. Ostatně, jako vždy.
Druhý den se vzbudil za smíchu dívek. Ačkoliv byly
sice daleko na louce, sluch měl jako psí démon velmi dobrý.
,,Jakene, sbal věci, docházíme,“ Poručil sluhovi a šel
po tom smíchu. Prošel krátkým lesem až k říčce, kde dívky lovily ryby. Mai
měla sundaný svetr a měla na sobě jen tu neslušně krátkou sukni a vyhrnuté tričko.
Zrovna klouzala po kamenech a spolu s Rin se smála tomu, že co chvíli
zahučela do mělké řeky, takže byla mokrá od hlavy až k patě.
,,Myslím, že ryby všechny uplavou,“ zasmála se Rin,
když se Mai vysápala na jeden kámen a držela balanc.
,,Né, já to nevzdám!“ zasmála se Mai a zadívala se
kamsi do říčky. Náhle vystartovala a chytla rybu. Ovšem opět ztratila balanc a
zahučela do vody znova. Avšak po složitém souboji, při kterém byla díky na půl zhojenému
zápěstí značně v nevýhodě, vytasila ruce nahoru.
,,Mám ji,“ vykřikla se smíchem.
,,Bravo!“ smála se Rin taky a zatleskala. Na břehu už
byli tři ryby, které mladší dívka ulovila.
Sesshomaru se pousmál. Rin si ho všimlnua a zamávala
mu. Váhavě její pozdrav opětoval. Mai netuše o něm, se s ladností, kterou
v sobě vzala bůh ví kde, vydrápala na břeh, kde přidala rybu k těm ostatním.
Poté si zády k němu sundala tričko a začala si ho ždímat. Sesshomaru
usoudil, že by bylo nejlépe odejít, ale ne a ne se pohnout z místa.
,,Jdu ty ryby donést do tábora!“ vykřikla Rin k Mai,
vzala ryby a zamířila s nimi do tábora. Zůstali sami a Mai stále o něm
nevěděla. Ve svlékání pokračovala a poté si nahá lehla na louku a nechala sebe
i kousky oblečení sušit sluncem. Sesshomaru začal být nervózní. Šel k ní.
Plížil se tiše, jako stín.
,,Za chvíli půjdeme. Měla by ses obléknout,“ uslyšela
jeho hlas tak tři metry od ní, možná dva. Nepohnula se a jen si dál užívala
sluníčka.
,,Dobře,“ řekla klidně.
,,Ty se mě nebojíš?“ zeptal se, když nijak nereagovala
na to, že ji vidí téměř nahou.
,,Ne, kdybyste chtěl, už byste mi něco udělal,“
odpověděla mu klidně a dál měla zavřené oči. Zarazilo ho to. Kde k němu brala
tu bezbřehou důvěru?
,,Půjdeme do jedné vesnice. Je to odtud tři dny chůzí.
Měla by tam být dívka z tvé doby.“ Řekl, ačkoliv měl pocit, že to za něj
říká někdo jiný. Někdo, koho v sobě dřív neznal.
,,Děkuji…Za vše..“ pravila tiše a stále měla přivřená
víčka. Chvíli jen tak stál a vnímal tuhle chvíli, ačkoliv nevěděl pořádně proč.
,,Lorde Sesshomaruuu! Maiii! Je snídaněěě!“ vypískla
Rin, která se vynořila dál od nich z lesa.
Slyšela, jak odchází. Bylo jí zvláštně. Tohle místo,
tenhle svět a tenhle démon. Vše se zdálo tak nepřátelské, ale teď. Objevila v sobě
maličký plamínek stesku, začalo se jí tu poměrně líbit. Tenhle svět se jí zdál
úžasný, ačkoliv byl plný nástrah, jak znala z vyprávění Rin. A Sesshomaru…možná
to byl démon, ale cítil jako člověk. Předchozí noc ho prozradila. Otevřela oči
a vstala.
Komentáře
Přehled komentářů
hohooo, okamzite padim na dalsi:))))
ty jo...
(Arkela, 29. 10. 2007 21:14)
já sem jako Nime stejně překvapená. Taky sem nečekala že byten polibek přišel tak brzy...
Ty jo jestli bude někdy Mai odcházet vidím Seshoumarův pohled... pardon to mi ujelo... Jinak moc pěkn´ý doufám, že bude brzy další pokráčko- :)
...
(Andy, 29. 10. 2007 20:56)moc pěkné...ostatně jako vždy :D...už se těším na pokráčko...
*valí oči*
(Nime, 29. 10. 2007 20:53)políbil???tys mě vyděsila jsem čekala polibek na konci a teď to na mě tak pěkně baflo =3 káááááásnééééé ještě pokráčko =)
pitomy nadpisy...
(Jeanne, 30. 12. 2007 23:05)